První hráč světového žebříčku po vítězství nad Francouzem Corentinem Moutetem 6:3, 6:1 opouštěl centrální kurt a rozdával podpisy, když z hlediště přiletěla lahev pravděpodobně z nerezové oceli a zasáhla ho do hlavy. 

Djokovič se okamžitě skácel k zemi a dlouho se držel za hlavu, než byl za pomoci pracovníků bezpečnostní služby eskortován do šaten.

Okamžik zachytil na kameru jeden z fanoušků, kteří žádali po vítězovi 24 grandslamových turnajů podpis.

Zatím není jasné, zda šestatřicetiletý šampion utrpěl zranění.

Podrobnosti připravujeme

V utkání bohatém na góly se na první trefu čekalo až do 30. minuty. To český rodák v německých barvách Dominik Kahun v přesilovce pět na tři doklepl puk za Stanislava Škorvánka.

Nicméně slovenský brankář bezprostředně předtím přišel do kontaktu s Yasinem Ehlizem, který se pohyboval v prostoru brankoviště. Slováci si vzali trenérskou výzvu, jenže gól platil, a tak šli znovu do tří.

Pokračující přesilovku přetavili Němci v druhou branku.

Šel trenérský štáb Slovenska při sáhnutí po challenge do příliš velkého rizika? „Nemyslím si, viděli jsme jasný kontakt v brankovišti. Viděli jsme, že Stano nemohl udělat zákrok, kterým by zachránil gól,“ odpovídal asistent hlavního kouče Peter Frühauf.

„Podle toho, co jsme viděli na brífinku IIHF, který jsme tady před MS měli, bylo tohle jasné bránění brankáři v zákroku,“ pokračoval Frühauf. Fin Lassi Heikkinen a Kanaďan Mark Pearce však branku uznali.

„Když si na výzvu věříte, prostě po ni sáhnete,“ potvrdil hlavní trenér Craig Ramsay. Na druhou stranu gólman Škorvánek při rozhovorech po zápase prohodil, že kontakt s Ehlizem necítil.

To jeho spoluhráč Juraj Slafkovský, jednička draftu NHL z roku 2022, viděl situaci jasně. „Když hráč stojí v brankovišti a sekne do brankáře, je to podle mého chyba rozhodčích. Bohužel, ti jsou špatní všude,“ krčil rameny dvacetiletý útočník Montrealu.

„Němec hrál do betonu, bez puku. Byla to dobrá volba od trenérů. Nikdo jsme nechápali, proč gól platí,“ sděloval své dojmy další slovenský forvard Libor Hudáček.

Slováci se i tak do zápasu brzy vrátili. V 39. minutě vyrovnali na 2:2 a momentum bylo v tu chvíli na jejich straně. Jenomže 29 sekund před druhou sirénou přišel třetí úder Němců.

„Byli jsme přemotivovaní. Někdy jsme zapomínali na defenzivní práci a nebyli jsme vždy tam, kde jsme měli být. Němci hráli organizovaně, šikovně a přehráli nás,“ uznal Hudáček.

„Udělali jsme několik chyb, až příliš jsme otevírali prostory uprostřed kluziště. Pouštěli jsme Němce do rychlých útoků. My jsme nehráli jako jednotná pětice,“ volil podobná slova i kanadský kouč Ramsay.

Hned zkraje třetí třetiny odskočili Němci do náskoku 4:2 a Slováci už ve zbytku zápasu dotahovali marně. V záplavě dresů s národním dvojkřížem v Ostravar Aréně s neoblíbeným soupeřem padli.

Od roku 2013 Slováci na mistrovství Němce neporazili. Prohráli s nimi v rámci tohoto turnaje popáté v řadě, přičemž často jsou to klíčová utkání v boji o postup do čtvrtfinále. V ostravské skupině s mimořádně silnými výběry Švédů a Američanů to platí také.

„Hrají velmi tvrdě a dobře, vnímám, že se zlepšují,“ řekl na adresu obhájců stříbrných medailí z loňského roku Ramsay.

Hlavně ve druhé polovině byl zápas plný ostrých šarvátek, do potyček se neváhali zapojit ani Slafkovský nebo hráč Anaheimu Pavol Regenda. Ten se s Němci rval i po závěrečném hvizdu.

„Každý zápas musí být takto vyhrocený, aby energie byla dobrá,“ nechal se slyšet Regenda. Energii vnímal i od fanoušků. „Vůbec to neberu jako nějaký tlak. Cítili jsme velkou podporu, jsem rád, že fanoušci tu cestu podstoupili a jsou tady,“ dodal.

V neděli po poledni budou muset Slováci zabrat proti Kazachstánu. Se soupeřem ze střední Asie přitom vloni na MS prohráli 3:4 po nájezdech a ztratili body, které jim později chyběly k postupu ze skupiny.

Gólem a dvěma asistencemi se na německé výhře ve skupině B podílel Leonhard Pföderl, tři asistence si připsal Yasin Ehliz.

V první třetině byli střelecky aktivnější Slováci, hned v úvodu ale měli ale blízko ke gólu Němci.

Gólman Škorvánek, který bude v příští sezoně hájit barvy Hradce Králové, však nebezpečné situace ustál s čistým štítem. V 6. minutě mu pomohla i tyč. Slibnou šanci měli také Slováci, Sukelobu střelu ale Grubauer zlikvidoval.

Skóre se po několika nevyužitých příležitostech na obou stranách měnilo až v početních výhodách. Na trestné lavici se sešli Sukel s Čerešňákem a Němci dlouhou přesilovku pět na tři využiio. Po pohotové dorážce se prosadil Kahun.

Slovenský tým se pokusil platnost gólu českého rodáka zrušit takzvanou trenérskou výzvou s odkazem na nedovolené bránění brankáři. U rozhodčích ale neuspěli, a tak dál hráli ve třech.

Celé dvě minuty se tentokrát ubránili, v klasické početní výhodě se ale prosadil střelou od modré čáry Jonas Müller.

Svěřenci trenéra Ramsayho se z nepříjemného direktu oklepali. Hrivik střelou z úhlu snížil a Fehérváry ve 39. minutě vyrovnal. Němci si ještě ve druhé třetině vzali vedení zpět, 29 sekund před odchodem do kabin překvapil Škorvánka od modré čáry Kälble.

Ve 45. minutě přiblížil Německo k výhře Michaelis, jehož nechala slovenská obrana volného dorážet. Při Tiffelsově vyloučení sice Grubauera podruhé překonal důrazný Hrivik, jeho gól ale po kontrole u videa neplatil. Čerešňákovi totiž utekl na modré čáře puk do středního pásma.

Pět minut před koncem základní hrací doby se Slovensku podařilo snížit na 3:4, když se po akci Slafkovského prosadil Hudáček. Němci ale bleskově odpověděli a Pföderl jim vrátil dvoubrankové vedení. Při slovenské power play se prosadil Eder, poslední slovo měl 15 sekund před koncem Sukel.

Mistrovství světa v hokeji:

Skupina B (Ostrava):

Slovensko – Německo 4:6 (0:0, 2:3, 2:3)

Branky a nahrávky: 37. Hrivík (Cehlárik, Slafkovský), 39. Fehérváry (Pospíšil), 55. Hudáček (Slafkovský, Hrivík), 60. Sukel (Kelemen, Regenda) – 30. Kahun (Ehliz, Pföderl), 33. J. Müller (Michaelis, Tuomie), 40. Kälble, 45. Michaelis (Pföderl, Ehliz), 57. Pföderl (Ehliz), 60. Eder. Rozhodčí: Heikkinen (Fin.), Pearce (Kan.) – Briganti (USA), Zunde (Lot.). Vyloučení: 7:4, navíc Kelemen (Slovensko) do konce utkání. Využití: 0:2. Diváci: 9109.

Slovensko: Škorvánek – Nemec, Fehérváry, Čerešňák, Ivan, Grman, Koch, Gajdoš, Golian – Slafkovský, Hrivík, Cehlárik – Hudáček, Cingel, Tatar – Kelemen, Pospíšil, Regenda – Daňo, Sukeľ, Kudrna. Trenér: Ramsay.

Německo: Grubauer – Wissmann, J. Müller, Szuber, M. Müller, Kälble, Wagner, Fohrler – Pföderl, Michaelis, Ehliz – Peterka, Kahun, Tiffels – Fischbuch, Stachowiak, Tuomie – Eder, Sturm, Ehl. Trenér: Kreis.

Už na konci loňské sezony většina tenisových hvězd kroutila hlavou nad tím, co po nich oba okruhy chtějí, aby všechno odehrály. Že mají minimum volna, hrají zápas za zápasem a riskují vlastní zdraví.

Pořadatelé tedy zareagovali tím, že se z některých velkých turnajů Masters stávají dvoutýdenní akce podobně jako na grandslamu. 

Kupříkladu tento týden v Římě začaly v pondělí kvalifikace, ve středu první kola a finále budu až příští víkend.

Pro hráče to znamená, že hrají zápasy většinou obden a mají více času na odpočinek, ale ani to se jim nezdá jako ideální varianta.

„Ano, je skvělé, že nemusíme hrát každý den, ale volno na turnaji neznamená, že odpočíváte. Odpočinek je čas, který trávíte doma, spíte ve vlastní posteli, trávíte chvíle s rodinou, svými mazlíčky a podobně. Takhle chceme relaxovat,“ rozčertil se například německý tenista Alexandr Zverev.

Podle něj těží z nového formátu Masters spíše níže postavení hráči na žebříčku, ale pro největší hvězdy z top 10 je program stejně zabijácký.

„Pokud patříte mezi špičku a jdete na turnaji daleko, jste do poslední chvíle pryč a už míříte na další akci. Takže oproti jiným o to víc dřete,“ dodal Zverev.

Podobně se o tom rozpovídal i český tenista Jiří Lehečka. „Pořád jsem ve fázi, že teprve hledám, co je pro mě to nejlepší, jsem na okruhu krátce, ale být měsíc v kuse pryč z domova kvůli dvěma turnajům je tedy hodně náročné,“ uvedl český tenista, který se právě v Madridu při semifinálovém tažení zranil a přijde tak o start na Roland Garros.

Nápad na natažení turnajů kritizoval ve svém podcastu například i dnes už bývalý tenista Američan Andy Roddick.

„Dřív jste vynechali třeba Monte Carlo a měli jste měsíc času na přípravu, ale teď je ten kalendář tak nabitý, že prakticky není možné trénovat, volno zmizelo. Na antuku přitom musíte pořádně tělo připravit, tohle je od vedení okruhu hodně krátkozraké,“ myslí si.

Světová jednička a vítězka turnaje v Madridu Polka Iga Šwiateková prý dokáže pochopit i pozitiva.

„Mám víc času zregenerovat před dalším zápase, nekončíme pozdě večer. To jsou přínosy. Ale pro psychiku to velký oddech není, místo jednoho týdne jste v tenzi celé dva týdny,“ uznala.

Řešením by bylo hrát méně turnajů, jenže není tak snadné se odhlásit. Zmiňované podniky spadají do kategorie povinných, které hráčky musejí absolvovat, pokud nejsou nemocné nebo zraněné. 

„Když to bylo jen v Indian Wells a Miami, tak mi to přišlo v pohodě. Ale dva týdny v Madridu, dva v Římě a pak hned French Open? To už je vážně nálož,“ rýpla si i jinak na kritiku skoupá Jelena Rybakinová z Kazachstánu.

I proto se nejspíš těsně před turnajem v Římě zmnožily omluvenky ze zdravotních důvodů. Nepřijel hvězdný Ital Janik Sinner ani Španěl Carlos Alcaraz. Z Čechů vedle Lehečky před prvním zápasem odstoupil i Tomáš Macháč. V ženském pavouku chybí zase Barbora Krejčíková, která hrála v Madridu finále čtyřhry. 

Byl to divoký zápas. O bronzovou medaili na mistrovství světa bojovali hokejisté Česka a Spojených států. Po druhé třetině vedl americký tým 3:2. Jenže Češi v poslední třetině skórovali hned šestkrát a Američané dokázali reagovat jedinou úspěšnou střelou. Národní tým porazil Spojené státy 8:4 a Češi tak po desetil letech půstu přivezli medaili z mistrovství světa v ledním hokeji.

Celkem jich mají při započtení úspěchů bývalého Československa už 47 a dělí se s Rusy (při započtení výsledků Sovětského svazu) a Švédy o druhé místo v historické tabulce. Té dominuje Kanada s 52 cennými kovy.   

Co se týče zlatých medailí, těch Češi získali 12. Naposledy v roce 2010, kdy hokejový výběr vedený koučem Vladimírem Růžičkou završil famózní cestu světovým šampionátem v  Německu výhrou 2:1 nad Ruskem. Ve finálovém zápasu se vyznamenal především brankář Tomáš Vokoun, jenž dlouho eliminoval ruské snahy a překonal ho jen v samotném závěru střelec Pavel Dacjuk.

Historickému zlatému žebříčku ale opět vévodí Kanada, jejíž tým má na svém kontě 28 prvních míst, ruský (dříve sovětský) tým o jednu méně. Češi jsou třetí s 12 úspěchy.

Za první hokejové mistrovství světa se považují olympijské hry v Belgii v roce 1920. Československo na nich skončilo na 3. místě. Vyhrála Kanada, na druhém místě se umístily Spojené státy. Týmy na tomto turnaji před více než sto lety tvořilo sedm hráčů, o jednoho více než dnes. Nebyli žádní náhradníci, všichni hráli od začátku do konce. Utkání neřídili žádní určení rozhodčí, ale pískali je hráči třetích týmů nebo jejich trenéři. 

První zlatou medaili získal československý tým na prvním šampionátu po 2. světové válce v roce 1947. Nejúspěšnějším střelcem celého mistrovství byl Vladimír Zábrodský, který skóroval 29krát.

O dva roky později, v roce 1949, vyhrál československý tým podruhé. Velká radost přišla v roce 1972, kdy Čechoslováci po 23 letech získali další zlato. Čtyři roky po ruské okupaci měl finálová zápas silný politický podtext. 

„Už během předchozího mistrovství světa ve Švýcarsku nám lidé říkali: nemusíte být první, hlavně když porazíte Rusy. Sami jsme to cítili podobně, protože Rusáky jsme nenáviděli dlouho,“ vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz někdejší útočník Richard Farda o mistrovství v roce 1972. Československý tým vyhrál i v letech 1976, 1977 a 1985. 

V roce 1993 po rozdělení Česloslovenska vznikly dva samostatné hokejové týmy. Český byl určen jako následovník původního československého. V roce 1996 vyhrál první „samostatné“ zlato – na mistrovství světa v Rakousku.

V roce 1998 odstartovala legendární zlatá éra českého hokeje, když ji odstartovalo olympijské vítězství v Naganu. Češi poté vyhráli ještě tři mistrovství světa v řadě v letech 1999 až 2001. 

Další vítězství si reprezentanti vybojovali v roce 2005, o pět let později zvítězili na šampionátu naposledy. Roky 2011, 2012 a 2022 ale přinesli českému týmu bronzové medaile. 

Loni skončil český tým na osmém místě. Na loňském mistrovství světa brala zlato Kanada. Němci skončili druzí, což byl pro tým západních sousedů největší úspěch za mnoho desítek let. Naposled získali medaili před 70 lety.