Tvrdík označil podporu současného předsedy na valné hromadě před třemi lety za chybu. Fousek novinářům řekl, že se asociace pod jeho vedením nemusí za práci stydět. Tvrdíkova slova považuje za předvolební boj.

Fousek v podcastu zhruba hodinu hovořil o nejrůznějších tématech. Dotkl se mimo jiné finále domácího poháru mezi Plzní a Spartou z minulého týdne, po němž někteří fanoušci obou klubů vnikli na hrací plochu, došlo k násilnostem a zasahovat museli policisté. Asociace jako pořadatel utkání spustila vlastní vyšetřování incidentů. Fousek mluvil také o chystaném novém stadionu na Strahově či úplném vymýcení pyrotechniky ze stadionů.

„Poslechl jsem si celý podcast a také vystoupení předsedy FAČR na přípravě české komory na zítřejší valnou hromadu FAČR. Respektuji Vaši kritiku a s velkou částí souhlasím. Byla moje chyba podporovat Petra Fouska. Příští rok ve volbách ji určitě nebudeme opakovat. Omlouvám se,“ uvedl Tvrdík v reakci na místy vulgární kritiku jednoho z fanoušků na síti X.

Fousek na setkání s novináři před čtvrteční nevolební valnou hromadou v Olomouci uvedl, že se s Tvrdíkem naposledy viděli před pár dny. „Nebudu s panem Tvrdíkem polemizovat ani o volbách v roce 2021, ani o těch nastávajících v roce 2025. Jsem tři roky předseda a myslím, že FAČR, český fotbal ani já se nemáme za co stydět. Udělali jsme kus práce. Je nepochybné, že někteří lidé už teď vedou předvolební boj směrem k valné hromadě v příštím roce,“ řekl Fousek.

„Zmínil bych tři oblasti, které jsou hlavní součástí naší vize. Jednak být mezinárodně úspěšní – jsme na Euru, naše další reprezentační kategorie jsou úspěšné, klubům se dařilo v pohárech, měli jsme tady spoustu mezinárodních akcí, třeba finále Evropské konferenční ligy,“ uvedl šéf FAČR.

„Co se týká tuzemské konkurenceschopnosti, což je druhý pilíř, snažíme se, abychom vystupovali aktivně k Národní sportovní agentuře, České unii sportu, olympijskému výboru, ve vyjednání o penězích, abychom navyšovali členství. Třetí oblast je obnova důvěry ve fotbale. Víme, že musíme víc bojovat v oblasti matchfixingu, ovlivňování zápasů. Samozřejmě ne vše bylo úspěšné, některé věci jsou běh na delší trať,“ doplnil Fousek.

V roce 2021 byl zvolen i díky podpoře Tvrdíkovy Slavie. Na valné hromadě tehdy získal 106 hlasů, o 15 více než jeho protikandidát Karel Poborský. Čtyřletý mandát mu vyprší za rok a zatím neoznámil, zda bude usilovat o obhajobu postu předsedy. „Několikrát už jsem řekl, že se k této otázce vyjádřím po Euru,“ řekl Fousek.

Když v neděli Barbora Krejčíková prohrála v prvním kole se Švýcarkou Viktorií Golubicovou, dokonala smutný hattrick.

Potřetí za sebou nezvládla v Paříži hned první duel a jejím posledním vítězstvím nad Roland Garros tedy zůstává finále nezapomenutelného ročníku 2021 proti Rusce Anastasii Pavlučenkovové.

Bilance bývalé světové dvojky upřímně překvapila i tenisovou legendu Matse Wilandera.

„Očividně je velmi unikátní, že se něco takového může vůbec stát. Musím přiznat, že mě to šokovalo. Je to divné, velmi divné. Nikdy jsem nic podobného nezažil,“ prohlásil švédský expert stanice Eurosport v krátkém rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Krejčíkovou v poslední době provázejí zdravotní potíže, v únoru si zranila záda a když se vyléčila, hned dvakrát ji výrazně zabrzdila nemoc.

Česká šampionka musí neustále začínat od nuly, chybí jí herní praxe i s tím spojené sebevědomí.

„To ji určitě bolí ještě víc, než samotné porážky. Střídají se u ní zdravotní problémy a tak není schopná pořádně se rozehrát,“ uvedl Wilander.

„S jejím stylem hry je sebevědomí naprosto klíčové, protože když je rozehraná a hraje dobře, její údery jsou naprosto uvolněné. V tu chvíli je neuvěřitelná,“ dodal někdejší první hráč světa.

Podle něj je to jen o sebedůvěře, která vždy přichází po několika vyhraných zápasech v řadě. Krejčíková nutně potřebuje uspět na některém z menších turnajů.

„Myslím si, že potřebuje hrát turnaje, na kterých bude schopná vyhrát tři čtyři zápasy. Takže by si doslova měla vybrat místa, kde jí to sedí, kde to má ráda a kde není tak těžká konkurence. Potřebuje sebevědomí víc, než cokoli jiného,“ vysvětlil Wilander.

Krejčíkové mu je líto, před třemi lety se totiž zařadil do početného zástupu jejích nových fanoušků. Pro její talent má stále slova obdivu.

„Její schopnost udeřit do míče je obzvlášť jedinečná a vzácná jak mezi muži, tak mezi ženami. Jenže pokud není v pohodě, je velice nevyzpytatelná. Pořád je to ale výjimečná tenistka. Když je plně zdravá a plně soustředěná, dokáže velké věci,“ řekl Wilander.

Aktuální sezonu odšpuntovala Krejčíková skvěle, na Australian Open se dostala až do čtvrtfinále. Od února do půlky dubna ale nehrála a nyní už drží sérii pěti porážek v řadě. Ve světovém žebříčku už klesla na 26. místo.

„Chybí mi zápasy. Je blbé hrát jeden za čtrnáct dní. Sice teď musím čtrnáct dní čekat, ale doufám, že to bude brzo. Už se v tom nechci dál plácat,“ citoval její vyjádření Tenisový svět.

Dnes hokejisté na slavnost přišli s medailemi. Pohár, který v neděli získali, postavili doprostřed dění – na zídku zahrady před neopakovatelným výhledem na metropoli.

Fiala byl častým návštěvníkem zápasů mistrovství, které čeští hokejisté v neděli završili finálovým vítězstvím 2:0 nad Švýcarskem. „Hokejistům chci jménem ČR a vlády poděkovat. Za to, jak reprezentovali, si poděkování zaslouží,“ uvedl v úterý. Na šampionátu nebyli Češi favority, ale díky týmovému duchu, nadšení a podpoře občanů zaznamenali velký triumf, dodal Fiala.

Čeští hokejisté se stali mistry světa po 14 letech a po 39 letech se jim to podařilo na domácím ledě. Zápasům obvykle přihlíželi přímo v dějišti i další politici včetně Pavla, předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), ministra vnitra Víta Rakušana či ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (oba STAN).

Před osmi lety jste začala žít ve Švýcarsku. Co bylo pro toto vaše rozhodnutí rozhodující?

V Liberci jsem studovala na vysoké škole ekonomické a když jsem ji úspěšně zvládla, tak jsem se rozmýšlela, po jaké další životní cestě se vydám. Mohla jsem začít hledat nějaké zaměstnání, nebo se věnovat triatlonu, ve kterém jsem tehdy hlavně zásluhou mé maminky a trenérky patřila do české špičky. Bylo to buď, anebo a nakonec jsem se rozhodla pro sportovní dráhu. Chtěla jsem ji však absolvovat někde v zahraničí, kde jsem viděla větší možnost, jak svoji výkonnost zlepšit.

Proč zrovna ve Švýcarsku a jak k tomuto „přestupu“ došlo?

Byla to náhoda. Na jednom závodě v Portugalsku jsem běžela v botách s jednou švýcarskou značkou, které jsem si koupila přes internet. Dařilo se mi a nějaký spolupracovník s touto výrobní firmou mi nabídl kontakt k propagaci. Já souhlasila a ve Švýcarsku jsem poznala mladíka, se kterým tam žiju dodnes.

Byl to asi skok do neznáma. Měla jste tam odpovídající podmínky a to nejen pro sportování?

Tehdy působil ve Švýcarsku trenér Luboš Bílek, který se mě ujal. A tak jsem určitou dobu střídala pobyty mezi Curychem a rodným Jabloncem. Neměla jsem ani jazykové problémy, protože z němčiny jsem maturovala a využívala ji i na vysoké škole.

Jak jste život ve Švýcarsku prožívala, v čem byl jiný než v Česku?

Je to země s jinou mentalitou. Vyhovuje mi, že tam všechno běží podle řádu. Každý na různá setkání chodí včas, dodržují se smluvené dohody. A pak je to úžasná pracovitost, která se s tou českou nedá srovnávat.

Co považujete v tomto svém švýcarském životě za něco výjimečného?

Vyrostla jsem v Jablonci, jsem tedy z holka z města. A teď najednou bydlím spíš ve vesnici poblíž Curychu. Mezi ovcemi, kravami a ve slepičárně, protože můj přítel rozváží vajíčka. K tomu musím přidal přírodu, která je ve Švýcarsku nádherná.

Musela jste někdy řešit nějaká závažnější zranění?

Bylo jich dost. Nedávno to byly například přetržené vazy v rameni či šrouby v lokti. Všechny své zdravotní problémy řeším u jednoho švýcarského léčitele.

Jak jste jako reprezentantka spokojena s ekonomickými podmínkami?

Jsem spokojenou zaměstnankyní zaměstnankyně Vysokoškolského sportovního centra Victoria a teď mi na cestě do Paříže pomáhá i jeden brněnský klub. Ve Švýcarsku se pak ve funkci trenérky starám o ambiciózní atlety. Takže se nemusím živit pouze vajíčky (smích).

Je pro vás ve Švýcarsku vůbec něco nepříjemného?

Jenom to, že do Česka jezdím pouze občas za rodiči, sestrou a neteří. Je to hodně smutné, že se moc často nevidíme.

Je vám 32 let. Přemýšlíte někdy o své nejbližší i vzdálenější budoucnosti?

V nejbližších dvou měsících udělám vše pro optimální přípravu na Paříž s přáním dosáhnout lepšího umístění než na olympiádě v Tokiu. Ráda se chci za čtyři roky podívat i na olympiádu v Los Angeles. A po skončení závodní činnosti bych se nejraději starala o atlety. Ale ve Švýcarsku, protože v Čechách se tato funkce dělá většinou zadarmo.

Obě mají zraněné obvyklé partnerky. Siniaková přišla nejprve o stálou spoluhráčku, Australanku Storm Hunterovou a krátce před Roland Garros i o její „náhradnici“  Taylor Townsendovou.

Gauffová se zase musí obejít bez krajanky Jessicy Pegulaové, a tak se Češka s Američankou na poslední chvíli dohodly na spolupráci, poháněny touhou nabrat na pařížské antuce další cenné herní zkušenosti.

Právě místní kurty totiž budou za pár měsíců dějištěm olympijských her, na kterých obě tenistky touží uspět.

„Vyhrát zlatou medaili je jedním z mých největších cílů. A zatímco na grandslamech je mnohem významnější vyhrát dvouhru než čtyřhru, na olympiádě mají obě disciplíny stejnou váhu,“ prohlásila před časem stále teprve dvacetiletá Američanka. 

Podobné sny má i Siniaková, která bude obhajovat zlatou medaili z Tokia po boku Barbory Krejčíkové. Vítězky sedmi společných grandslamů se k sobě vrátí po podzimním rozchodu.

„Všichni očekávali, že budeme hrát spolu. Setkaly jsme se, domluvily jsme se a teď doufám, že budeme obě zdravé a budeme moc rády obhajovat zlato,“ potvrdila Češka nedávno v rozhovoru pro Canal+ Sport. „Máme velké šance, byla by škoda to zahodit,“ uvedla.

Ačkoli se daly Siniaková s Gauffovou dohromady až těsně před začátkem Roland Garros, od pořadatelů dostaly pozici pátého nasazeného páru.

Narychlo sestavené dvojici se ovšem před startem deblového pavouka příliš nevěří, podle mnohých nemají šanci v ostré konkurenci sehraných týmů uspět.

„Je možné, že to nebude vůbec fungovat. Obě mají v deblu podobný styl a tak bude velmi zajímavé sledovat, jak si spolu sednou,“ napsal tenisový magazín TennisUpToDate.

V prvním kole se česko-americký pár utká zřejmě ve čtvrtek s dvojicí Anna Danilinová z Kazachstánu a Sü I-fan z Číny.

Gauffová vyhrála po boku Pegulaové pět deblových titulů, na ten grandslamový ale zatím nedosáhla. Je však nejmladší vítězkou singlu na US Open od dob Sereny Williamsové.

Světovou jedničku ve čtyřhe byla v letech 2022 a 2023, celkem ale na trůnu strávila jen sedm týdnů. Siniaková je z tohoto pohledu mnohem úspěšnější, královnou deblu byla úctyhodných 115 týdnů, což ji v historické tabulce řadí na šesté místo. 

Lepší jsou pouze deblové ikony Martina Navrátilová, Liezel Huberová, Cara Blacková, Lisa Raymondová a Nataša Zverevová.

Siniaková si na Roland Garros zahraje i smíšenou čtyřhru, přihlásila se v páru se svým přítelem Tomášem Macháčem.