Fiorentina se ve finále 29. května v Aténách utká s vítězem dvojzápasu mezi Olympiakosem Pireus a Aston Villou. Řecký celek nastoupí do čtvrteční domácí odvety s náskokem 4:2.

Lídr belgické ligy vstoupil do utkání aktivněji a ve 20. minutě ho poslal do vedení kapitán Vanaken, se šesti zásahy v soutěži nejlepší střelec týmu. Jeho střílený centr nabíhající De Cuyper nakonec ani netečoval a míč přesto zapadl do sítě.

Fiorentina postupně převzala otěže zápasu, nedařilo se jí ale převahu zúročit. Krátce po inkasovaném gólu šel sám na bránu González, Mignolet ho ale vychytal. Ještě blíž vyrovnání byl v 35. minutě Kouamé, jehož halfvolej se od břevna odrazil na čáru a zpět do hry.

„Fialky“ měly smůlu i čtvrthodinu před koncem, kdy nejprve napálil břevno z přímého kopu Biraghi a vzápětí trefil tyč znovu Kouamé, tentokrát hlavičkou. Domácí přesto tlak neustáli. V 82. minutě Mechele ve vápně zasáhl vysokou nohou do hlavy Nzolu a nařízený pokutový kop proměnil Beltrán, ačkoliv Mignolet vystihl směr střely.

Šanci poslat utkání do prodloužení měl v závěru nastavení Vanaken, brankář Terracciano ale jeho střelu k tyči skvělým zákrokem vytáhl. Bruggy se tak nedočkaly třetí finálové účasti v evropských pohárech, naposledy si zahrály o trofej v Poháru mistrů evropských zemí v sezoně 1977/78. Fiorentina bude usilovat o druhý triumf v soutěžích UEFA, v roce 1961 ovládla Pohár vítězů pohárů.

Odvetné utkání semifinále fotbalové Evropské konferenční ligy:

Club Bruggy – Fiorentina 1:1 (1:0)

Branky: 20. Vanaken – 85. Beltrán z pen. Rozhodčí: Meler – Eyisoy, Ersoy (všichni Tur.) – Fritz (video, Něm.). ŽK: Ordóňez, Thiago, Vetlesen, Mechele – Milenkovič, Beltrán, Dodo, Nzola, Italiano (trenér). ČK: 90.+4 Odoi (Bruggy, mimo hřiště). První zápas 2:3, postoupila Fiorentina.

Bruggy: Mignolet – Odoi (86. Nusa), Mechele, Ordóňez – Sabbe, Vetlesen (70. Zinckernagel), Vanaken, De Cuyper – Skóraš (86. Nielsen), Jutglá – Thiago. Trenér: Hayen.

Fiorentina: Terracciano – Dodo, Milenkovič, Martínez Quarta, Biraghi – Beltrán (90. Ranieri), Arthur (70. Duncan), Mandragora – González, Belotti (70. Nzola), Kouamé. Trenér: Italiano.

Chystaný odchod designéra Adriana Neweyho z týmu Red Bull je už nyní zdrojem spousty spekulací. Největším adeptem na jeho služby je Ferrari.

Známým se stal díky své malé postavě a tváři s výraznými brýlemi. Ale Dominic DiMaggio byl houževnatý, agresivní hráč a vynikající polař, kterého zdobila razantní pravačka.

Sedmkrát za svou kariéru byl nominován do All Star Game zámořské soutěže a fanoušci Red Sox o něm měli jasno:

„Ach, Dominic DiMaggio… Je lepší než jeho bratr Joe,“ zpívali na stadionu.

Přitom jeho starší sourozenec se stal skutečnou legendou. Zůstaly po něm nedosažitelné rekordy: v 56 zápasech za sebou dosáhl minimálně jednoho odpalu, na postu středního vnějšího polaře udělal 361 homerunů a třikrát byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem americké ligy Major League Baseball.

A také se proslavil manželstvím Marylin Monroe. To sice vydrželo necelý rok, přesto krásná herečka v jeho srdci stopy zanechala hluboké stopy. Po její smrti v roce 1962 jí posílal na hrob květiny a nikdy neuvěřil oficiální verzi, která hovořila o předávkování barbituráty a pravděpodobné sebevraždě. „Vím, kdo zabil Marylin, ale nikdy jsem to nahlas neřekl, protože jsem tady nechtěl způsobit revoluci,“ prohlásil Joe.

Překonat věhlas staršího bratra bylo prakticky nemožné. Spisovatel David Halberstam popsal Dominika jako „pravděpodobně nejpodceňovanějšího hráče své doby“.

„Celý můj život byl boj,“ citoval Dominika deník The Boston Globe. „Vždy jsem byl jen Joeův mladší bratr. Ostatně jsem nikdy nepobízel své dva syny, aby se dali na baseball. Věděl jsem, že to pro ně bude dvakrát těžší než pro mě. Legenda Joe DiMaggio byla příliš silná.“

Dominic DiMaggio odešel do důchodu v květnu 1953. Později vlastnil společnost, která vyráběla koberce a čalounění pro automobily. Zemřel ve svých 92 letech a zanechal po sobě manželku Emily.

Ta se dožila dokonce 99 let a krátce před svou smrtí promluvila mimo jiné o Marylin Monroe. „Všichni po mně chtěli, abych o ní řekla něco špatného. Proč? Byla to roztomilá dívka. Měla drsný život a nebyla hloupá, velmi se snažila vzdělávat sama sebe,“ popsala svou švagrovou.

Syn italských emigrantů (vlastním jménem Joseph Paul DiMaggio) začínal s baseballem v týmu San Francisco Seals v roce 1932. Do prestižní Major League Baseball vstoupil o čtyři roky později v dresu klubu New York Yankees. Týmu pomohl devětkrát vyhrát Světovou sérii. Kariéru hráč přezdívaný „Joltin Joe“ a „Yankee Clipper“ ukončil v roce 1951. V roce 1955 byl uveden do baseballové Síně slávy.

DiMaggia znali lidé za hranicemi USA také jako jednoho z manželů herečky Marilyn Monroeové. Jejich svatba se uskutečnila v roce 1954, ale po bouřlivém soužití následoval za necelý rok hořký rozvod.

Joe byl Ital, jeho kariéra byla u konce, chtěl se usadit a nesnášel pozlátko a smetánku Hollywoodu. Naopak Marilyn stála na začátku své závratné kariéry a toužila hrát.

Už při svatební cestě do Japonska a Koreje, kde Marilyn navštívila vojáky, se projevily první neshody. Podle svědectví pár známých se Joe několikrát uchýlil k fyzickému násilí. Poslední kapkou pro něj byla účast na natáčení „větrákové scény“ ve filmu Slaměný vdovec v roce 1955, kde se stal svědkem, jak několik desítek fotografů zaměřuje své objektivy na bělostné kalhotky jeho ženy.

Monroe mu přesto zlomila srdce natolik, že ještě několik roků po její smrti v roce 1962 jí posílal na hrob čerstvé růže. O jejich vztahu, přátelství a nenávisti ovšem DiMaggio odmítal s kýmkoli hovořit.

Sportovec byl symbolem laskavého a férového člověka. V písni Mrs. Robinson použila dvojice hudebníků Simon – Garfunkel jeho první přezdívku jako symbol hrdinů starých dobrých časů.

Po prohraném semifinále na antuce v Monte Carlu si dal tenista z Bělehradu pauzu, vynechal svižné kurty v Madridu a tento týden si střihne generálku před French Open v Římě. 

Bez pár týdnů sedmatřicetiletý rekordman už od března přebudovává tým. Nejprve se rozloučil s hlavním koučem Goranem Ivaniševičem, nyní propustil i kondičního trenéra Marca Panichiho.

„Grande Marco, jaké úžasné roky spolupráce jsme měli. Dosáhli jsme vrcholu, vyhráli tituly, překonali rekordy. Ale ze všeho nejvíc jsem si užil naše „obyčejné“ dny tréninku v posilovně i mimo ni,“ napsal Djokovič na Instagramu.

Podle některých názorů zahraničních médií světová jednička panikaří, že v květnu stále nemá na kontě žádný titul a hledá nějaký impuls pro závěrečnou etapu kariéry.

„To je nesmysl. Jaká panika? Není padesátý na žebříčku. Je nejlepší na světě. Momentálně je to jen o Novakovi, pokud nastoupí na kurt ten starý známý a soustředění tenista, nikdo na okruhu pořád nemá šanci,“ nechal se slyšet Ivaniševič.

Jejich spolupráce rozhodně neskončila ve zlém a pořád se považují za přátele. Djokovič nyní spolupracuje s jeho bývalým kolegou někdejším srbským tenistou Nenadem Zimonjičem.

„Nepotřebuje nikoho jiného. Je to ten správný člověk, znají se, pochází se stejné kultury. Novak potřebuje vedle sebe někoho, kdo dobře zná jeho duši a tím ´Ziki´ určitě je,“ vysvětlil Chorvat. 

Ivaniševič si myslí, že momentálně Djokovič dělá vše pro to, aby byl v té nejlepší formě na vrchol téhle sezony.

„Chce zlato z olympijských her, to mu chybí. Problém je, že se bude hrát na dva vítězné sety, takže není prostor na chyby. Potřeboval by před tím vyhrát French Open nebo Wimbledon, aby mu to dodalo sebevědomí. Ale jinak jsem přesvědčen, že bude i s novým týmem připraven na 800 procent,“ dodal někdejší wimbledonský vítěz.

Po volném prvním kole bude Djokovičovým soupeřem v Římě buď Francouz Corentin Moutet, nebo Rus Roman Safiullin.