Menšík od začátku tahal za kratší konec. V prvním setu prohrával 0:2, ve druhém 1:4 a nakonec prohrál za hodinu a 28 minut. Nenavázal na vystoupení z předchozího Masters v Madridu, kde Hanfmanna v prvním kole porazil a došel do třetího kola.

První dva sety v zápase Fruhvirtové, která si místo v hlavní soutěži musela uhrát v kvalifikaci, byly přehlídkou ztracených servisů. V rozhodující sadě dvakrát zaváhala mladá Češka, a i když poté odvrátila dva mečboly, z postupu se radovala šestatřicetiletá Němka.

Na kurtech Foro Italico se dnes představí ještě dvě české hráčky. Brendu Fruhvirtovou čeká Američanka Taylor Townsendová, Kateřina Siniaková se utká s domácí Nuriou Brancacciovou.

Tenisový turnaj mužů a žen v Římě (antuka):

Muži (dotace 9,094.379 eur):

Dvouhra – 1. kolo:

Hanfmann (Něm,) – Menšík (ČR) 6:3, 6:2, Č‘-čen Čang (Čína) – Galán (Kol.) 6:2, 7:5, Nišioka (Jap.) – Ofner (Rak.) 6:3, 2:6, 7:6 (7:4).

Ženy (dotace 4,791.105 eur):

Dvouhra – 1. kolo:

Mariaová (Něm.) – L. Fruhvirtová (ČR) 7:6 (7:5), 3:6, 6:2, Avanesjanová (Rus.) – Bucsaová (Šp.) 6:7 (3:7), 6:0, 7:5.

Trouba je vyhlášeným rebelem a jeho souboje jdou často na hranu povolených způsobů zámořské soutěže. Tentokrát ale jemu i českému útočníkovi přálo štěstí. 

Americký obránce si našel Nečase před mantinelem, když dojížděl nahozený puk do třetiny. Rodák z Nového Města na Moravě si hrozby všiml na poslední chvíli, stihl uhnout takovým způsobem, že do mantinelu přímo po hlavě letěl zadák New Yorku Rangers.

„Trouba je tak šílený. Mám rád poctivé hity, dokonce i nějaké ty malé zločiny. Ale tohle byl čistokrevný lov na hlavu,“ zlobil se na sociální síti X bývalý obránce St. Louis Blues Jordan Schmaltz.

Podle něj je jasně vidět, jak Trouba ještě za letu hledá loktem bradu českého útočníka.

A nebyl sám, kdo kritizoval ostrý útok americké hvězdy, která se z nárazu rychle vzpamatovala a pokračovala v zápase.

„Nevím, jestli jsem někdy viděl zápas, kde někdo málem zabije dvakrát někoho jiného a jednou sebe, ale nedivím se, že jde právě o Troubu,“ napsal zase hokejový novinář Pete Blackburn.

Nakonec to byl však Nečas, kdo klopil hlavu. Hokejisté New Rangers zdolali Carolinu 4:3 ve druhém prodloužení a v semifinále Východní konference NHL vedou už 2:0 na zápasy.

Dva góly Rangers, kteří vyhráli v letošním play off i šestý zápas, vstřelil Alexis Lafreniere. Jednička draftu v roce 2020 otevřela v jednácté minutě skóre a na začátku druhé třetiny vyrovnala na 2:2. Také Carolina měla dvoubrankového střelce: Jake Guentzel upravil na 1:1 ve 39. minutě poslal tým do vedení 3:2.

Rangers otočili zápas v přesilových hrách. Z dorážek se prosadili v předbrankovém prostoru Chris Kreider a v prodloužení Vincent Trocheck. Třemi asistencemi se podílel na druhé výhře domácích Artěmij Panarin. Na druhé straně figuroval u všech tří branek Sebastian Aho.

Dallas, o jehož postupu do semifinále Západní konference rozhodl před dvěma dny Radek Faksa, výborně začal. Po úvodní třetině vedl o tři branky trefami Ryana Sutera, Wyatta Johnstona a Jamieho Benna.

Colorado snížilo v prostřední části na rozdíl jednoho gólu využitými přesilovými hrami, ve kterých skórovali Valerij Ničuškin a Cale Makar. V úvodu třetí třetiny vyrovnal Nathan MacKinnon a v čase 71:03 zařídil hostům vítězný vstup do série Miles Wood.

2. kolo play off NHL:

Východní konference – 2. zápas:

New York Rangers – Carolina 4:3 ve druhém prodl. (stav série: 2:0)

Západní konference – 1. zápas:

Dallas – Colorado 3:4 v prodl.

Aleš Hemský v rozhovoru pro Bez frází + | Video: Bez Frází +

Na první pohled by se zdálo, že Hemskému nic nechybí.

Prožil báječnou kariéru, během níž odehrál převážně v Edmontonu, ale také v Dallasu, Ottawě a Montrealu celkem 888 zápasů v NHL. V roce 2005 se stal ve Vídni mistrem světa, vyhrál extraligu s Pardubicemi.

O rok později bral bronz z olympiády v Turíně a s Edmontonem byl ve finále NHL proti Carolině v sedmém zápase krůček od Stanley Cupu.

„Jenže konec kariéry nedopadl tak, jak jsem chtěl. Vyčítal jsem si to,“ nastínil v podcastu Hemský, čím si procházel zhruba před šesti lety.

Plánoval, že dohraje v Evropě, možná doma v Pardubicích. Místo toho končil hořce v Montrealu. Následky několika otřesů mozku, jimiž si v kariéře prošel, se po další sérii tvrdých nárazů ještě zhoršily.

„Měl jsem deprese, bylo to špatný. Manželka se mě ptala, jestli jsem v pohodě. Říkal jsem, že ne. Člověk začne hodně pít, chodit ven a dělat blbosti, které s tím souvisí,“ popisoval bývalý útočník.

„Byl jsem tehdy závislý na prášcích na spaní,“ přiznal. „Cítil jsem se bez hokeje jako nic, jen jako nějaká chůva. Nevíš, co dělat dál,“ pokračoval Hemský, který ukončil kariéru v 34 letech.

Z hokeje byl zvyklý na podrobný plán celého roku, najednou nevěděl, co si počít s velkým množstvím volného času. Chyběl mu řád a z nudy se vynořovaly nejhorší stavy, v nichž myslel i na sebevraždu.

S manželkou začali situaci řešit a přes hráčskou asociaci NHL se Hemský dostal k terapeutce, která mu z nejhoršího pomohla.

„Učil jsem se, že nemám špatný život. Mám rodinu, peníze, kamarády. Člověk si uvědomí, že je krásné, když má na děti čas. Ostatní to tak třeba nemají. Dál mi terapeutka radila, že si mám udělat radost a do ničeho se nemám nutit, když vlastně nemusím,“ vyprávěl Hemský.

Smysl života nakonec našel především v rodinném kruhu. V Dallasu, kde se s americkou manželkou brazilského původu usadil, dnes vychovává dva syny ve věku čtyř a půl a šesti let.

Aleš Hemský na olympiádě 2014 v Soči | Foto: Reuters

V rozhovoru mluvil také o tom, že během kariéry část vydělaných peněz utratil v nevhodných investicích.

„Tehdy jsem nevěděl, jak v tom chodit. Nikdo nás hráče nic neučil. Agent za tebe dělá a platí všechno, což je blbost. Ty potom neumíš nic zaplatit, nic si vyřídit,“ poukázal Hemský.

Přesto jemu osobně zbyl dostatek prostředků na poklidný život.

„Naučil jsem se mít plán. Třeba v pondělí a ve středu mám dané, že jedu na golf. To je pro mě jako dovolená,“ posmál se. Často hraje také tenis, domů do Česka cestuje pravidelně v létě.

V povídání s moderátorem Karlem Nocarem, bývalým reprezentantem v házené, mluvil Hemský dále o svém stylu hokeje, který vypadal jako by automaticky a bez nervů, o životě v Dallasu nebo o vzpomínkách na zmiňovanou mistrovskou sezonu 2004/05 v Pardubicích.

V polském týmu máte určitě spoustu kamarádů. Jak se těšíte na jejich vystoupení v Ostravě?

Pro polský hokej je to obrovská radost, už před několika lety byl ten postup blízko. V Katovicích 2016 to nevyšlo o jediný bod. Je super, že jsou Poláci zpátky, těším se a jsem zvědavý, jak dopadnou.

Jaké jim dáváte šance na záchranu?

Mají ve skupině Kazachstán a Francii, to jsou podle mě jediné týmy, s nimiž mohou uhrát nějaké body a zachránit se. To bude nejdůležitější. S Kazachy hrají na konci, možná to bude klíčové, ale u Kazachstánu člověk neví. Ti jsou schopni překvapit i silné soupeře.

Jen aby pro Polsko nebyla střetnutí se Švédskem nebo USA až příliš krutá, co myslíte?

To se tak nějak předpokládá. Záleží, jestli budou chtít Poláci dobře vypadat a neprohrát tolik, nebo se soustředit hlavně na ty dva zmíněné zápasy. Z mého pohledu je jedno, jestli prohrajete 1:4 nebo 1:10.

Kdo by měl být tahounem polského týmu? Hráči z extraligy Aron Chmielewski a Pawel Zygmunt?

Včera jsem si přečetl, že Aron nejspíš nepojede. Vzhledem k tomu, že toho v sezoně odehrál málo. Je to pro mě překvapení, podle mě by svou hrou týmu přispěl. Každopádně i Zygmunt hraje extraligu už dlouho, takovou kvalitu tým potřebuje. Mě zajímá, kdo pojede z brankářů. Jasný je naturalizovaný Američan John Murray, ve formě dokáže trápit i hodně zkušené střelce, což několikrát ukázal na olympijských kvalifikacích. V přípravě chytal i Čech Tomáš Fučík, ale čekal na polský pas.

Zajímavou postavou je devětatřicetiletý Marcin Kolusz, dlouho po třicítce přeškolený z útočníka na obránce.

(úsměv) Marcin je robokop. Celý život hrál v útoku, ale trenér Tomek Valtonen ho přesunul v polské reprezentaci do obrany. Stal se z něj skvělý obránce, což je v dnešním hokeji nezvyklé. Je zkušený, fyzicky je na tom pořád hodně dobře. To samé útočník Grzegorz Pasiut. I jemu se čtyřicítka blíží, ale patří k nejlepším v Polsku.

Jakou úroveň má v současnosti polská liga?

Každým rokem se zlepšuje. Když jsem v Polsku v roce 2010 začínal, chodili tam hráči z české druhé ligy a patřili k nejlepším. Dnes už se tam nedostanou a je to těžké i pro hráče z první ligy. Do Polska přichází hokejisté se zkušenostmi z KHL nebo severní Evropy, týmy do toho pumpují peníze a mohou si to dovolit. To zase táhne mladé, protože čím větší konkurence je, tím více se oni musí snažit, aby se dostali do sestavy.

Na druhou stranu když jsou i Poláci nadstandardně zaplacení, nemají motivaci odcházet do zahraničí a zlepšovat se. Je to tak? Většina hráčů z reprezentace hraje polskou ligu.

To je druhá věc. Výkonnostně jim to pomáhá, na druhou stranu když se polský hráč prosadí a má dobrou sezonu, tak mu polský klub nabídne takové peníze, že se mu zahraničí nevyplatí. Pokud polský klub nabídne hráči třikrát větší měsíční výplatu než třeba prvoligový klub v Česku, dost lidí na to pochopitelně slyší. Raději zajistí rodinu. Klíčem je podle mě odejít do zahraničí v mladším věku.

Spoustu mladých Poláků chodí v poslední době do Česka.

Určitě, chodí v dorostu nebo v juniorce, někdy i dříve. Třeba v Třinci je v mládeži dost polských hráčů. Pro ně je to dobře, protože mládežnický hokej v Polsku je na velmi špatné úrovni. Některé zápasy dorostu vypadají jako žákovská kategorie. Proto je pro ně lepší jít do Česka. Třeba takový Krzysztof Macias v minulé sezoně odehrál nějaké zápasy za Vítkovice, teď se mu daří v kanadské juniorce.

V minulosti jste říkal, že na některých místech v Polsku je výchova hokejové mládeže vyloženě na amatérské úrovni. Proč? Chybí trenéři?

Je to i tím, že v Polsku vede fotbal, volejbal nebo házená. Hokej je daleko za nimi. Když už se v hokeji někam cpou peníze, tak do ligy, ale ne do mládeže. Nicméně i tato oblast jde v poslední době nahoru, někteří trenéři se tím živí a snaží se vzdělávat. Není to ale ani tak iniciativa svazu, ti kluci to dělají na vlastní pěst.

Pojďme k vaší minulosti v polské reprezentaci. Podle statistik na webu Elite Prospects jste odchytal devět zápasů, je to tak?

Oficiálně asi ano, s nějakými dalšími přípravami toho bylo více. Na MS nižších divizí jsem byl dvakrát, v Budapešti a Tallinnu, vždy na tribuně. Pak přišel covid, šampionát dva roky nebyl a pak už jsem skončil s hokejem. Ještě jsem s týmem absolvoval olympijskou kvalifikaci v Bratislavě.

Jak na to vzpomínáte?

Beru to tak, že kdybych nedostal polské občanství a nechytal v Polsku, nejspíš bych s hokejem skončil dříve. Užil jsem si to, procestovali jsme svět. Když nás trénoval Ted Nolan, vzal nás na soustředění do Kanady. S Valtonenem jsme byli dva týdny ve Vierumäki ve Finsku. Spoustu pěkných zážitků.

Do Polska jste šel z Třince ve 20 letech. Jaké bylo rozhodování?

Zpětně si myslím, že to bylo dobře. V Třinci mi sice nabízeli smlouvu v juniorech, ale neviděl jsem perspektivu. Byl tam Peter Hamerlík, Martin Vojtek, pak přišel Tomáš Duba. Neviděl jsem šanci a díky polským předkům jsem mohl jít do Polska, aniž bych byl brán jako cizinec. Prosadil jsem se tam, zůstal jsem dlouhou dobu.

Máte i dva polské tituly s Krakovem a Sanokem. Skončil jste před dvěma lety ve věku 32 let. Proč?

Kvůli zranění, kvůli kyčlím. Zranil jsem se na začátku sezony v Tychách. Zjistilo se, že mám prasklou kloubní jamku, do toho mě chytla záda. Tam mi zase zjistili nějaký nádor v páteři. Když mi přišly výsledky z rezonance, klub mi dal ze dne na den výpověď. Poradil jsem se s klubovým lékařem Třince a ten mi říkal, že jestli nechci mít za dva roky umělou kyčel, tak ať toho nechám. Mám malého syna, chci s ním sportovat, takže jsem měl jasno.

V Třinci jste začal trénovat mladé brankáře. Pokračujete v tom?

Už ne. Trénoval jsem, ale teď pracuju v pojišťovně. Povýšil jsem na manažera obchodní skupiny a to už nešlo s trénováním dohromady.

Na závěr ještě zpátky k polskému týmu v Ostravě. Jak velkou pomoc pro něj mohou znamenat fanoušci, kteří vezmou halu útokem?

Mají to blízko, spoustu lidí se na to těší. Věřím, že i fanzóna bude plná Poláků a kluky to požene k lepším výsledkům. Hokej v Polsku se z velké části odehrává tady ve Slezsku. Katovice, Tychy, Osvětim, to jsou nedaleká hokejová města. Fanoušci určitě přijedou ve velkém národní tým podpořit.