Posledním závodem z kategorie Grand Tours, který Quintana absolvoval, byla Tour de France 2022. Tam byl také pozitivně testován na zakázaný tramadol, přišel o celkové šesté místo a jeho stáj Arkéa Samsic s ním ukončila spolupráci.

Vítěz Gira z roku 2014 a dvojnásobný druhý muž Tour (2013, 2015) pak zcela zmizel z očí. Loňskou sezonu vynechal, byl bez angažmá, jen trénoval a zdálo se, že jeho kariéra se chýlí ke konci.

Pomocnou ruku mu podal tým Movistar, v jehož barvách jezdil Quintana osm let. Letos naskočil zpět do závodního kolotoče na podnicích Okolo Kolumbie a Kolem Katalánska.

Ne všichni ale berou návrat drobného Kolumbijce s nadšením.

„Neměl by vůbec závodit,“ prohlásil ve svém podcastu Geraint Thomas, šampion Tour z roku 2018 a dlouholetá hvězda Ineosu (dříve tým Sky).

Ještě dál šel jeho týmový kolega Luke Rowe, který nazval Quintanu „malou za**anou krysou“, v angličtině doslovně „little fu**ing rat“.

Přímo v březnovém závodě v Katalánsku se pak dostal s Quintanou do konfliktu Wout Poels z formace Bahrain Victorious. „Jel jsem vedle něj, když do mě najednou vrazil loktem. Začali jsme se hádat,“ popisoval Nizozemec.

„Zeptal jsem se ho, jestli je znovu na tramadolu. Načež se začal chovat dost agresivně,“ pokračoval Poels. „Možná jsem to přehnal, jenže on byl tak hloupý, že to bral přímo během Tour,“ dodal.

Quintana se před dvěma lety hájil, že doping nikdy nebral. Odvolával se ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne, ale marně.

Přitom v jeho případě nešlo o látku, která by výkon podporovala. Lék tramadol se používá k tišení bolesti a způsobuje ospalost, závratě nebo ztrátu pozornosti. Proto je pro cyklisty nebezpečný.

Před dvěma lety nebyl tramadol ani mezi zakázanými látkami Světové antidopingové agentury (WADA), nicméně Mezinárodní cyklistická unie (UCI) ho na svém seznamu měla.

Šéf stáje Movistar Eusebio Unzué nazval dopingovou kauzu souhrou chyb a nabídl Quintanovi novou šanci. Kolumbijec sice březnový závod Kolem Katalánska kvůli zranění klíční kosti nedokončil, před startem Gira se ale stihl dát do pořádku.

„Vím, že teď nebudu na své nejlepší úrovni, ale pokusíme se s týmem o etapová vítězství a rozruch v horských etapách,“ poodkryl Quintana na tiskové konferenci před odletem do Itálie.

Na kritiku některých soupeřů reagoval odkazem na bajku o hluché žábě, která vytrvale vyskakuje z jámy a jde si za svým, ač ji ostatní odrazují. Promluvil obecně za jezdce z Kolumbie.

„Jdeme kupředu jako hluchá žába. Jsme plni hrdosti na to, kdo jsme a odkud pocházíme. To mě naplňuje radostí. Někteří nás nemají rádi, ale pro svou zemi děláme velmi pěkné věci,“ řekl.

Na Giru bude čtyřiatřicetiletý Quintana jedním ze šestice Kolumbijců.

Nechybí ani Josef Černý s Janem Hirtem z Quick-Stepu. Oba Češi už ví, jak chutná dílčí triumf na Giru: Černý vyhrál etapu v roce 2020, Hirt o dva roky později.

Při absencích loňského vítěze Primože Rogliče či Jonase Vingegaarda je jasným favoritem Tadej Pogačar z týmu UAE. Giro ještě pětadvacetiletý Slovinec ve své kariéře nevyhrál.

Sestřih šestého zápasu Nashvillu s Vancouverem | Video: NHL.com

Vancouver vyhrál v Nashvillu všechny tři zápasy, pokaždé o gól.

Páteční duel rozhodla akce 99 sekund před koncem třetí třetiny: Brock Boeser poslal bekhendem puk od zadního mantinelu nezištně do předbrankového prostoru a Pius Suter pohotově zakončil. U branky byl na ledě i Hronek, který v sérii nebodoval.

Nečekaným strůjcem postupu je Arturs Šilovs, který se dostal do branky od čtvrtého zápasu série poté, co se zranili Thatcher Demko a Casey DeSmith.

Lotyšský gólman má s NHL mininum zkušeností. Dosud odchytal v základní části NHL jen devět utkání a další tři přidal v letošním play off. V posledním utkání zastavil 28 střel a připsal si poprvé v kariéře v soutěži čisté konto. Vancouver se v semifinále Západní konference střetne s Edmontonem.

Také ve Vegas se dlouho čekalo na úvodní gól. Padl v 50. minutě po individuální akci obránce Noaha Hanifina, který se prosadil střelou z pravého kruhu. Výhru pojistil Mark Stone při hře Dallasu bez gólmana.

Čisté konto vychytal Adin Hill. Z vítězství domácích se radoval i Tomáš Hertl, který bodoval jen v úvodním utkání série (1+0).

1. kolo play off NHL:

Západní konference – 6. zápasy:

Nashville – Vancouver 0:1 (0:0, 0:0, 0:1)

Branka: 59. P. Suter. Střely na branku: 28:29. Diváci: 17.682. Hvězdy zápasu: 1. Šilovs, 2. P. Suter, 3. Boeser (všichni Vancouver). Konečný stav série: 2:4.

Vegas – Dallas 2:0 (0:0, 0:0, 2:0)

Branky: 50. Hanifin, 60. Stone. Střely na branku: 30:23. Diváci: 18.432. Hvězdy zápasu: 1. Hanifin, 2. Hill, 3. Stone (všichni Vegas). Stav série: 3:3.

Sestřih semifinále Jiřího Lehečky | Video: Associated Press

Byla to pro něj unikátní šance dostat se do finále největšího turnaje kariéry a k tomu se katapultovat mezi dvacet nejlepších hráčů světa. Místo toho v sedmém gemu prvního setu padl k zemi s bolestivou grimasou ve tváři.

Tenista z Kněžmostu věděl, že je konec, že se sotva dokáže zvednout z kurtu a dojít si podat ruku s kanadským soupeřem Félixem Augerem-Aliassimem, který si zahraje o titul.

„Trochu děsivé vidět Lehečku jak padá k zemi, protože jeho tělo už nemůže dál. Byl tak tuhý. Hodně divných posledních pár dní pro Augera-Aliassimea,“ napsala na síti X známá francouzská tenisová novinářka a spisovatelka Carole Bouchardová. 

Madridský příběh třiadvacetiletého Kanaďana je opravdu hodně bizarní. Třetí kolo mu skrečoval jiný český tenista Jakub Menšík kvůli zranění ruky, ve čtvrtfinále se ani nepotkal s Janikem Sinnerem, který si stěžoval na bolavou kyčel a předem vzdal.

Auger-Aliassime se tak dostal do finále podniku Masters poté, co odehrál jen tři kompletní zápasy.

„Je to šílené. Nevím, jestli se to kdy už stalo nějakému hráči přede mnou. Mně tedy rozhodně ne. Nemůžu tomu vůbec uvěřit. Cítím velkou dávku empatie k Jiřímu. Nastoupit do takového zápasu s tím, že chcete vyhrát a dostat se dál, ale vy nejste schopni hrát. Je mi ho moc líto,“ uvedl rodák z Montrealu.

Však mu také vrátil hezké gesto. Také využil tradiční písemný vzkaz na kameru a fixem napsal: „Mrzí mě to, Jirko. Vrátíš se.“

O den dříve přál takto brzké uzdravení Lehečka ruskému soupeři Daniilu Medveděvovi, který skrečoval utkání kvůli kyčli.

Když k tomu přičteme i Španěla Carlose Alcaraze, který sice zápas nevzdal, ale po porážce se okamžitě odhlásil z turnaje v Římě kvůli zdravotním problémům, je to už pestrá marodka hráčů. 

„Je to šílená doba, moc to nechápu, vůbec jsem se nedostal do zápasového rytmu a už jsem ve finále,“ kroutil hlavou rozpačitý Auger-Aliassime.

Redaktor serveru Tennis.com Steve Tignor označil letošní ročník Masters ve španělské metropoli za noční můru. Skrečovalo tu zápas tolik hráčů jako v součtu za předchozí tři ročníky. 

Nutno dodat, že co se českých tenistů týče, zranění je trápí dlouhodobě. Lehečka měl bolavá záda už v Miami, Menšík si dává obvazy na pravou paži už od loňského podzimu.

Ať už je vysvětlení mužského madridského lazaretu jakékoli, v neděli bude k vidění hodně překvapivé finále. O titul si to s Kanaďanem rozdá dosud trápící se Rus Andrej Rubljov. 

Pořadatelé 47. ročníku tradiční ankety, kteří dnes zveřejnili výsledky za rok 2023, se opět rozhodli pozměnit složení kategorií, vyhlásili jen dva hlavní vítěze a vrátili se k systému z let 2021 a 2022. Loni se udělovaly trofeje pro kategorie okruhy a vrchy respektive rallye a offroad.

I tentokrát ale vedle odborné poroty, jejíž součástí byl i zástupce ČTK, rozhodovaly o výsledcích z 50 procent hlasy fanoušků.

Ve Zlatém volantu získal Staněk startující druhým rokem v seriálu formule 2 v hlasování fanoušků více než 50 procent všech hlasů, mezi odbornou porotou nejvíce „zabodoval“ jezdec dálkových rallye Martin Macík. Sedmý muž loňského Dakaru v kategorii kamionů, který slavnou soutěž letos vyhrál, nakonec skončil celkově druhý. Třetí místo obsadil další „dakarista“ Martin Prokop.

I ve Zlatých řídítkách obsadili první dvě místa loňští laureáti. Za jediným Čechem startujícím v mistrovství světa silničních motocyklů Salačem skončil druhý Martin Michek. Třetí místo obsadil Karel Hanika, mistr světa ve vytrvalostních závodech získal nejvíce hlasů od novinářů.

Cenu Elišky Junkové pro nejlepší závodnici převezme slovenská závodnice s českými kořeny žijící v Německu Katarína Kývalová, která se věnuje okruhovým závodům historických vozů.

Trofeje si dnes tradičně převzaly i zahraniční hvězdy motorsportu. Zlatý volant pro světovou osobnost obdržel pětinásobný vítěz 24 hodin Le Mans a bývalý jezdec formule 1 Emanuele Pirro.

Dvaašedesátiletý Ital, který donedávna působil u McLarenu jako ředitel programu na podporu mladých jezdců, se zařadil po bok Michaela Schumachera, Miky Häkkinena, Giacoma Agostiniho nebo Emersona Fittipaldiho. Loni cenu získal norský rallyeový jezdec John Haugland.

Zlatá řídítka převzít Gregorio Lavilla, bývalý španělský motocyklový závodník, který nyní stojí v čele mistrovství světa superbiků jako ředitel šampionátu.

V úterý při sedmém finále proti Lausanne k tomu přispěl při vítězství 2:0 bezchybným výkonem. Jak uvedl v rozhovoru zprostředkovaném agenturou Sport Invest, která ho zastupuje, ze třetího zlata kariéry měl velkou radost.

Dvaatřicetiletý Hrubec navázal na triumfy s Třincem (2019) a Omskem (2021). Curychu pomohl vybojovat desátý titul v klubové historii. „Tohle zlato je pro mě vzácné. Chtěl jsem ho totiž vyhrát v každé lize, ve které jsem chytal, vytvořil jsem si na sebe tlak. Mám ohromnou radost,“ hlásil nadšeně rodák z Vimperku.

Přiznal, že od skončení finále toho moc nenaspal. „Bylo to bouřlivé. Na stadionu jsme zůstali do půl čtvrté do rána, do šatny přišli rodiny a kamarádi, naštěstí je velká. Stříkalo se všude šampaňské, pilo se, slavilo. Jsem rád, že se nikomu nic nestalo,“ přiblížil Hrubec.

Při odchodu ze stadionu si pak „ukradl“ pohár sám pro sebe. „Taxíkem jsem ho odvezl domů. Pak jsme pokračovali u kamaráda na terase jeho bytu. Cestou domů mě odchytili kluci, takže šup zase do města. V šest ráno. Pak jsme slavili v přístavu u Curyšského jezera, seděli jsme na mole. V půl sedmé k večeru to na měl dolehlo, vzal jsem si taxíka a spal až do druhého dne,“ vyprávěl. Pohár už ale v držení nemá. „Musel jsem ho vrátit. Mají štěstí, že jsem jim ho půjčil,“ řekl se smíchem.

Rozhodující finálový zápas o všechno označil za nejlepší v podání Curychu v celé sezoně. „Ono se říká, běžte si za tím a vyhrajte to… Jenže zápas číslo sedm je trochu skličující. My na ně ale vlítli takovým stylem, že jsem nás nepoznával. V první třetině jsme je rozstříleli snad 19:6. Celou dobu jsme hráli tak fantasticky, že bylo jen otázkou času, kdy gól dáme,“ uvedl Hrubec.

„Mohlo se stát, že přijde nějaký nešťastný odraz a mohli jsme prohrávat, to jediné mě děsilo. Ale jak jsme si za tím šli, i štěstí při nás stálo. Dali jsme jeden gól, druhý v půlce třetí třetiny. A to už jsem si říkal, že by to možná mohlo dopadnout,“ pokračoval.

Titul vnímal jako zcela zasloužený, protože Curych soky převyšoval. „Byli jsme nejlepší ve všem, opravdu. Ať to nezní blbě, ale měli jsme nejlepší přesilovky, nejlepší oslabení, snad i dokonce buly, čas v pásmu, získané kotouče… Trenér nám před finále říkal: ‚Statisticky jsme ve všem nejlepší, teď to jen dokázat!‘ Jsem rád, že jsme to potvrdili. Není snadné vyhrát základní část a ještě i play off,“ řekl Hrubec.

Cestu za týmovým úspěchem ozdobil dílčími osobními. Úterní čisté konto bylo už jeho páté v play off. „Trenér byl spokojený. Říkal, že vždycky postupový zápas – ten rozhodující – jsem měl s nulou. A platilo to i ve finále,“ pochvaloval si Hrubec.

V základní části přitom uhájil čistý štít jen jednou. „Potřebujete k němu i spoustu štěstí, to vám řekne každý brankář. Kolikrát jsem o něj v základní části přišel nějakým nešťastným gólem, odrazem od brusle, dostal jsem čtyři vlastňáky. Říkal jsem po základní části mému trenérovi: ‚Všechno super, vyhrát statistiky, ale já mám jen jeden shutout…‘ Odpověděl, že si je třeba schovávám na play off. A taky že jo. To jediné mě uklidňovalo,“ uvedl Hrubec.

Jeho týmu nevyšlo šesté utkání finálové série, na ledě soupeře prohrál Curych 3:5. Hrubec navíc střídal. „Já věděl, že trenér to musel udělat. Nešel jsem z branky, že bych chytal špatně. My to tam přijeli odevzdat, darovali jsme jim to. Oni zaslouženě vyhráli, takže jsem střídání neřešil. Říkal jsem si, že snad se chytneme za hlavu a předvedeme, na co máme potenciál. A to se i stalo,“ uvedl Hrubec.

Každý ze tří titulů je podle něho jiný. „První byl pro mě hrozně moc důležitý, že to bylo v Třinci, po dlouhém, sedmiletém čekání. Klíčový pro mě byl z hlediska kariéry. KHL byla v té době obrovsky kvalitní soutěž, takže toho si vážím zase ze sportovního hlediska. A ten švýcarský, to byl pro mě tlak, který jsem na sebe sám vytvořil, když jsem chtěl vyhrát i třetí ligu,“ porovnal Hrubec.

A možnost přidat další triumf ve čtvrté zemi? „Líbila by se mi švédská liga, ale jsem už starší a kluci mi říkali, že je tam složitější cestování, vzdálenosti o dost delší. Mám ještě dva roky smlouvu ve Švýcarsku, takže to je jen takové přemýšlení nahlas. Jinak nemá smysl se tak dopředu dívat,“ řekl Hrubec.