Václav Pilař, Bez Frází + | Video: Bez Frází +

Život sportovce je podle rodáka z Chlumce nad Cidlinou plný otázek. „Každý týden mi jde o Hradec a o to, abychom se dostali do klidných ligových vod. Ale jsem maximalista a chtěl bych ještě výš.“

Celé Pilařovo okolí žije fotbalem. „Někdy mi na zápas přijde z rodiny i 35 lidí, úplní Hujerovi. Cítím jejich velkou podporu, i proto chci hrát fotbal co nejdéle,“ vysvětlil.

Oba synové už válí na hřišti a táta se jim coby ligový mistr snaží v tréninku i mimo něj co nejvíc pomoc.

„Devítiletý kluk taky hraje fotbal, takže doma se už řeší, jak by měl trénovat, jak by měl jíst a podobně. K fotbalu jsem už přivedl i toho tříletého, takže se snažím být s nimi na jejich tréninku,“ vysvětlil.

Ale trenéřinu má u Pilařů v kompetenci spíš manželka. „Dokonce přemýšlí o tom, že si udělá trenérskou licenci, aby mohl trénovat děti.“

Zatímco tehdy třináctiletý Pilař z malého východočeského klubu SK Převýšov odmítl nabídku mládežnické akademie Paris St. Germain, svého syna by ve stejné situaci na zahraniční zkušenou poslal.

„Dnes je jiná doba. My jsme tenkrát vůbec nevěděli, co zahraničí je. Byli jsme venku jen na nějakých turnajích, ale dneska je brána do Evropy otevřená. Kdybychom viděli, že má talent, obětovali bychom takové šanci vše. A klidně bych tam s klukem jel,“ přemítá hráč hradeckých „Votroků“.

Po hostování v Plzni v létě 2012 zamířil do bundesligového Wolfsburgu. Vybral si ho velmi přísný kouč Felix Magath, který byl známý doslova koňskými tréninkovými dávkami.

Jenže ty na hráči známém pod přezdívkou „Pilka“ zanechaly zdravotní následky. Přetrhl si přední zkřížený vaz, který mu spravila až plastika. S kolenem se od té doby potýká neustále.

„Možná to ze mě udělalo silnějšího člověka a měl jsem větší vůli. Jenže ve výsledku těch zranění bylo moc a byl jsem bez fotbalu třeba rok, rok a půl. Člověk pak může být silný jak chce, jenže jsem tím přišel o svoji nejlepší formu,“ připomněl hráč,

Jeden z vrcholů kariéry Pilař zažil na Euru 2012, kde byl spolu s Petrem Jiráčkem jedinými úspěšnými střelci v dresu České republiky.

„Byl jsem tehdy mladej kluk, který neustále vzhlížel ke starším a učil jsem se od nich. Strašně mi pomohly přípravné zápasy před Eurem. Povedlo se mi barážové utkání, ale pořád jsem se učil. Když jsem viděl hráče, jako je Rosický, okamžitě jsem věděl, kam se chci dostat. Líbilo se mi, jak u fotbalu přemýšlí,“ zavzpomínal 22násobný český reprezentant.

Tak jako jiné manželky potěší exotická dovolená, Pilařovu choť nejvíc nadchne návštěva svatostánku španělského velkoklubu Real Madrid. Rodina tak nemohla vynechat prohlídku přestavěného Santiaga Bernabéu.

„Doma Realu fandíme všichni. Když hraje Bílý balet, tak se celá rodina sejdeme u televize a koukáme. Mladej už chce znovu na Real, bude mít teď narozeniny, tak si přeje tam zase jet. Už vybírá od babiček peníze, aby si tam mohl koupit dres,“ dodal se smíchem Pilař.

Česko-německá dvojice porazila v semifinále 6:3, 7:5 nasazené jedničky Sie Šu-wej z Tchaj-wanu a Elise Mertensovou z Belgie.

Krejčíková je ve finále poprvé od loňského září, kdy v San Diegu triumfovala se svou tehdejší stabilní partnerkou Kateřinou Siniakovou, jež se s ní po sezoně rozešla.

Se Siegemundovou postoupily letos potřetí do semifinále a poprvé se jim podařilo projít do rozhodujícího zápasu.

Osmadvacetiletou Krejčíkovou čeká 29. deblové finále kariéry a bude hrát o devatenáctý titul.

Ve finále dvouhry se stejně jako loni střetnou Polka Iga Šwiateková a Běloruska Aryna Sabalenková.

Obhájkyně titulu Sabalenková se stala druhou semifinalistkou po čtvrtečním nočním vítězství 1:6, 7:5, 7:6 nad Jelenou Rybakinovou z Kazachstánu.

Světová dvojka přitom byla dva míče od vyřazení. Poté, co Rybakinová vyhrála hladce první set, podávala za stavu 5:4 vítězství v zápase.

Za stavu 30:30 však poslala dva údery do autu, Sabalenková sadu otočila a v tie-breaku třetího setu obrat dokonala.

„Snažila jsem se prostě bojovat o každý bod. Doufala jsem, že dostanu příležitost zápas otočit, a jsem strašně šťastná, že jsem to dokázala,“ uvedla dvojnásobná šampionka Australian Open Sabalenková.

Předloňská wimbledonská vítězka Rybakinová, která v osmifinále ukončila úspěšnou pouť turnajem české kvalifikantky Sáry Bejlek, tak nenaváže na dubnový triumf ze Stuttgartu.

Světová jednička Šwiateková v semifinále deklasovala 6:1, 6:3 Američanku Madison Keysovou. Loňské finále v Madrid vyhrála Sabalenková ve třech setech.

Tenisový turnaj mužů a žen v Madridu (antuka):

Ženy (dotace 7,679.965 eur):

Dvouhra – semifinále: Sabalenková (2-Běl.) – Rybakinová (4-Kaz.) 1:6, 7:5, 7:6 (7:5).

Čtyřhra – semifinále: Krejčíková, Siegemundová (6-ČR/Něm.) – Sie Šu-wej, Mertensová (1-Belg.) 6:3, 7:5.

Hned na úvod je třeba předeslat, že v tomto konkrétním případě nebyla kulisou příběhu Praha, hlavní dějiště šampionátu, ale Ostrava.

Pro Japonce šlo o extrémně důležitý turnaj. Od roku 1998 totiž pravidelně jezdili na MS první kategorie jako asijský kvalifikant. V Ostravě tomu tak ale bylo naposledy. Vstřícnému formátu vůči Asii odzvonilo.

Japonci tudíž věděli, že k udržení mezi elitou musejí celkově skončit mimo dvě poslední příčky.

První šanci na záchranu měli v základní skupině s Ruskem, Švédskem a Dánskem. Aby se vyhnuli skupině o udržení (a postoupili do té osmifinálové), potřebovali skončit nejhůř třetí.

Pochopitelně rozhodoval jejich souboj s Dány.

Na ne zrovna atraktivní utkání přišlo v Ostravě asi čtyři a půl tisíce diváků, kteří těžko mohli tušit, že uvidí jeden z nejneuvěřitelnějších gólů hokejové historie.

Ve třetí třetině za stavu 3:3 prolétl před bránu dánský forvard Bo Nordby, který poslal puk do mezikruží s nadějí, že se ho ujme některý ze spoluhráčů.

Místo toho ale našel jen Sugawaru, tehdy 28letého japonského obránce, který hrál na svém druhém mistrovství světa.

„Škoda,“ mohl si Nordby pomyslet.

Poměrně zkušený Japonec však napálil kotouč do vlastní brány, jako by si myslel, že stojí před tou dánskou. Následně vymrštil ruce do vzduchu a skácel se k ledu. Dodnes je záhadou, o co mu před bránou šlo a zda zvedl ruce na oslavu, nebo už ve zmaru. Rozhodl ale o prohře 3:4.

„Šílený gól, ale nejdůležitější, který mi kdy připsali. Nikdy na to nezapomenu,“ kroutil pak hlavou Nordby, jemuž gólový zápis naskočil díky tomu, že se dotkl puku jako poslední dánský hokejista.

„Když jsem viděl, jak to tam jejich hráč plácl, nemohl jsem uvěřit svým očím. Koneckonců měl spoustu času na to, aby puk odklidil do bezpečí. Je mi ho líto,“ dodal. 

Sugawarův zkrat (nejen) mezi Dány stále rezonuje.

Před lety ho pro švédský deník Aftonbladet komentoval třeba bývalý útočník Kim Staal, který má na gól silnou vzpomínku, i když ho z lavičky ani neviděl.

„Zrovna jsem se vrátil ze střídání a byl úplně vyšťavený. Seděl jsem zády k bráně, když ten gól padl. Tak jsem se otočil a zadýchaně slavil. Pak vidím, jak na střídačku přijíždí naše pětka. Všichni umírali smíchy. Pomalu nemohli dýchat, jen se smáli,“ líčil Staal. 

Dánský novinář Peter Fredberg, který tehdy z Ostravy reportoval, označil bizarní akci za „vlastní gól století“ v rámci světových šampionátů.

Po letech pro web nejvyšší dánské soutěže vzpomínal, že Sugawaru hned po zápase naháněl, aby zjistil, co se mu vlastně honilo hlavou. „Tehdy to ještě bylo tak, že jste mohli vejít přímo do šatny,“ přiblížil.

Zdrcený obránce však promluvit odmítl.

Japonsko potom selhalo i ve skupině o udržení a od té doby si na elitní úrovni MS nezahrálo. A Sugawara už nikdy nereprezentoval, minimálně ne na akcích hokejové federace IIHF.

Klub, který hraje v Moravskoslezské krajské lize, tedy ve čtvrté nejvyšší soutěži, o úmrtí gólmana informoval na svých sociálních sítích.

Turek zemřel 30. dubna po závažné nemoci, se kterou zápolil delší dobu. Zůstaly po něm manželka a dvě děti. 

„Určitě si vzpomenete na oporu v bráně HC Uničov. Po dvouletém boji s leukémií tento boj prohrál. Čest jeho památce a upřímnou soustrast rodině a blízkým HC Uničov,“ napsali zástupci klubu na facebookový profil a přidali k němu úmrtní oznámení.

David Pastrňák zaznamenal gól nebo asistenci v prvních čtyřech zápasech série a pomohl Bostonu do vedení 3:1. V posledních dvou kláních český kanonýr bodově mlčel a Boston i kvůli tomu nevyužil ani jeden z postupových mečbolů. Toronto dvakrát za sebou vyhrálo 2:1 a živí naději na postup do druhého kola.

Zatímco v pátém zápase Maple Leafs odvraceli vyřazení až v prodloužení, v zápase číslo šest si pro těsné vítězství došli už v základní hrací době. Za třetí výhrou v sérii Maple Leafs dovedli zodpovědná obrana v čele se skvěle chytajícím Josephem Wollem a dvougólový Nylander.

Švédský útočník ukončil své třináctizápasové čekání na gól těsně před koncem druhé třetiny. Po vhazování v útočném pásmu zamotal hlavu několika soupeřům a jeho nahození skončilo až za Jeremym Swaymanem. Druhou, vítěznou branku dal křídelník Maple Leafs v čase 57:47, kdy využil propadnutí Bostonu v útočném pásmu a v samostatném úniku vyzrál na Swaymana.

Gólmana Wolla o první čisté konto v NHL připravil jednu desetinu před koncem zápasu Morgan Geekie. Pětadvacetiletého Američana ale inkasovaná branka nemusela mrzet. Je to totiž právě on, kdo nastartoval obrat v sérii. V posledních dvou zápasech dostal šanci jako týmová jednička a Toronto s ním v brance získalo potřebnou jistotu. Pětadvacetiletý brankář ve svém premiérovém play off zatím inkasoval pouhé dvě branky a drží úspěšnost zákroků nad 96 procenty.

1. kolo play off NHL:

Východní konference – 6. zápas:

Toronto – Boston 2:1 (0:0, 1:0, 1:1)

Branky: 40. a 58. W. Nylander – 60. Geekie. Střely na branku: 26:23. Diváci: 19.471. Hvězdy zápasu: 1. Woll, 2. Nylander (oba Toronto), 3. Swayman (Boston). Stav série 3:3.