Psal se rok 1991, československé fotbalové lize vládla pět let po sobě pražská Sparta. Nový ročník ale přinesl svěží vítr.

Nejvyšší soutěž si ve velkém stylu podmanil teprve dvacetiletý Peter Dubovský.

Šikovný, inteligentní, introvertní, ale po čertech sebevědomý mladík s geniální levačkou zapůsobil jako zjevení. Ve třiceti ligových zápasech nastřílel 27 gólů, stal se králem střelců a bratislavský Slovan dokázal přerušit zdánlivě neochvějnou sparťanskou nadvládu.

V další sezoně – poslední federální – se sice Sparta na trůn vrátila, Dubovský ale opět bral korunu pro nejlepšího kanonýra, tentokrát síť rozvlnil čtyřiadvacetkrát.

Po sezoně, na konci července 1993, zazvonil mladému reprezentantovi o půlnoci telefon. Na druhém konci byl šéf Slovanu: „Ráno v šest tě vyzvedne taxík, letíš do Madridu. Chce tě Real.“

Dubovský tehdy reagoval rozpačitě. „Nikam nejedu,“ vyhrkl nejprve. Stačilo ale jen pár minut, aby si uvědomil, o co vlastně kráčí. Souhlasil a druhý den ve španělské metropoli podepsal s královským velkoklubem pětiletý kontrakt. 

Snový přestup se uskutečnil několik týdnů po nejpamátnějším duelu, který Dubovský odehrál v reprezentačních barvách. 

Tehdy ještě spojený československý národní tým bojoval o účast na světovém šampionátu v USA a doma v Košicích hostil Rumuny. Bylo to 2:2, když se jednadvacetiletý fotbalista obsadil do hlavní role. 

Nejprve pravou nohou, s níž mu rovněž nedělalo problém sázet góly, proměnil ideální pas Václava Němečka. V závěru pak přidal dvě úžasné trefy levačkou a zpečetil hattrick, ve chvíli, kdy Čechoslováci hráli v devíti bez vyloučených Petra Vrabce a Jiřího Němce. 

Podívejte se na Dubovského hattrick proti Rumunsku:

I tenhle Dubovského koncert přispěl k tomu, že se Real definitivně rozhodl.

Slovenský elegán, který neměl rád divadlo kolem fotbalu ani hulváty na tribunách, pak strávil v Madridu dvě sezony, nepříliš úspěšné. V první sezoně odehrál 26 zápasů, ale dal jen jeden gól.

I kvůli nepřístupné povaze si nezískal silnou pozici mezi osobnostmi, jakými byli Fernando Hierro, Emilio Butragueňo, Manuel Sanchis, Ivan Zamorano, Robert Prosinečki nebo Luis Enrique.

Ve druhé sezoně už Dubovský paběrkoval, z akademie se totiž do prvního týmu stěhovala budoucí ofenzivní legenda, tehdy sedmnáctiletý Raúl González.

Poté co se stal slovenský hráč mistrem Španělska v roce 1995, přestoupil do Realu Oviedo, kde si připsal pět velmi dobrých sezon. Šestou už nepřidal. Na konci června 2000 odletěl s bratrem na dovolenou do Thajska.

Peter Dubovský a Ivan Zamorano na tréninku Realu Madrid. | Foto: ČTK

„Viděli jsme se naposledy tři dny před jeho smrtí. Říkal, že až se vrátí z dovolené, pozve mě i s rodinou na oběd. Už se ale nikdy nevrátil,“ zavzpomínal před lety trenér Dušan Galis, který Dubovského dlouhé roky vedl v bratislavském Slovanu, od dorostu až do áčka.

„Často na něj vzpomínám. Nejen jako na fotbalistu, ale také jako na skvělého člověka. Z hlavy nemůžu dostat myšlenku na naše poslední setkání. Dodnes si pamatuji, že byl Peter celý v černém. Ta souvislost je smutná. Prostě se stalo to, co se nemělo stát.“

Dubovský zemřel v pátek 23. června 2000. Při výletu k vodopádu Namuang na ostrově Koh Samui hledal co nejlepší místo na pořízení fotografie. Smekl se a spadl z dvacetimetrového útesu.

Bratr s ním na záchranku čekal dlouhé tři hodiny, v tamní nemocnici navíc nebylo dostatečné vybavení na záchranu života a na převoz jinam už bylo pozdě.

„Peter zbožňoval nádherné přírodní scenérie. Byli jsme tehdy už unavení, ale on se vzdálil, že si jde ještě něco vyfotit. Byl to osudný odchod,“ zavzpomínal před lety na mrazivé chvíle bratr Ivan.

Fotbalový básník z Tehelného pole:

Video: Vzpomínka na Petera Dubovského | Video: www.youtube.com

Když uslyšel křik, rozběhl se a Petera našel. 

„Ptal jsem se ho, jestli ho něco bolí. Říkal, že ho strašně bolí nohy. Byl stále při vědomí, jeho poslední slova zněla: Bráško, vezmi mě domů.“

Slovensko bylo po tragické události v šoku, v Madridu chtěli svému bývalému hráči postavit sochu. Oviedo, kde byl ikonou, vyřadilo jeho dres s desítkou. Nepoužívala se tři sezony.

A když začala časem i ta největší bolest způsobená ztrátou alespoň drobně slábnout, mluvilo se o tom, co všechno mohl teprve osmadvacetiletý fotbalista ještě dokázat.

„Já jsem přesvědčen, že by dokázal další velké a nezapomenutelné věci,“ řekl Galis.

„Byl to fotbalista, kterého chce mít v týmu každý trenér. Velmi kvalitní, kreativní a pracovitý. Řadím ho určitě mezi nejlepších pět slovenských hráčů všech dob. Po lidské stránce, poctivostí a skromností, pak byl určitě naprostou jedničkou.“

O pozadí osudného zájezdu psalo Aktuálně.cz i v článku k Dubovského nedožitým 50. narozeninám.

Hráč pražské Sparty odmítá před závěrečným zápasem ve skupině C proti Dánsku kalkulovat se ziskem bodu, který by teoreticky mohl na postup do osmifinále stačit. 

„Je to jednoduché. Nikdy v životě nemůžete jít pro bod. Musíte vždy hledět, abyste vyhráli. Vítězové jdou za výhrou,“ upozornil křídelník, který byl vyhlášen hráčem sezony v české lize.

„Když v životě počítáte, vždy prohrajete. V úterý vyhrajeme,“ slíbil Birmančevič před duelem v Mnichově.

Anglie vede skupinu se čtyřmi body před Dánskem a Slovinskem, které mají po dvou. Srbsko je s jedním bodem zatím poslední. Variant, jak může konečná tabulka vypadat, je mnoho. 

Mužstvu hrozí i rychlý konec na jeho prvním Euru od roku 2000, kdy ještě reprezentovalo tehdejší Srbsko a Černou Horu.

„Nemáme žádný prostor pro pohodlí, dostali jsme se ke zdi,“ prohlásil trenér Dragan Stojkovič.

„Není cesty zpět, můžeme jít jen dopředu. Pokud chceme postoupit, musíme vyhrát,“ řekl kouč.

Srbsko podlehlo Anglii těsně 0:1, poté v posledních vteřinách zachránilo remízu 1:1 se Slovinskem.

„Všichni jsme připraveni vydat ze sebe 100 procent. Z úvodních dvou zápasů jsme se hodně poučili, odevzdáme vše pro Srbsko a pro fanoušky, kteří nás přijeli podpořit,“ deklamoval Birmančevič, který na turnaji nastoupil dvakrát jako náhradník.

„Nemyslím si, že existuje hráč, který by si nemyslel, že postoupíme. Proti Slovinsku to mohlo být 2:0 nebo 3:0. Teď musíme ukázat náš charakter, ale protože vím, jaký jsme tým, věřím, že to dokážeme,“ ujistil šestadvacetiletý nejproduktivnější hráč posledního ročníku české ligy.

Sparťan apeluje na osobní odpovědnost. „Myslím, že nejdůležitější ve fotbale je, aby se každý hráč postavil před zrcadlo a řekl: Ty jsi nejdůležitější. Až to uděláme, pak se dočkáme výsledku. Odpovědnost je nutná, nemůžete se spoléhat na někoho jiného. Jsme si vědomi naší odpovědnosti, vyhrajeme,“ zopakoval Birmančevič.

Rozvážně a s grácií zareagoval kapitán Anglie Harry Kane na nedělní tiskové konferenci, když byl konfrontován s odsudky fotbalových expertů, zejména těmi z úst Garyho Linekera.

Jedna z největších legend anglického fotbalu v podcastu The Rest is Football totiž vzbudila pozornost vulgárním vyjádřením.

Tvrdé recenze jiných bývalých opor Albionu Alana Shearera či Rio Ferdinanda posunul Lineker ještě dál a výkon z utkání proti Dánsku označil slovem „shit“. Netřeba překládat.

Kane se nejprve neubránil lehkému úsměvu, poté už se vší vážností a rozsáhle odpovídal na otázku, zda je podobná kritika vhodná a jestli vůbec něčemu pomáhá.

„Bývalí hráči si musí uvědomit, že je velmi těžké podobným výrokům nenaslouchat, zejména pro ty z nás, kteří na to nejsou tolik zvyklí. I odborníci mají nějakou zodpovědnost. Vím, že musí být upřímní a říkat své názory napřímo, zároveň jsou ale sami bývalými hráči a my k nim vzhlížíme. Lidé je poslouchají a záleží jim na tom, co říkají,“ rozpovídal se útočník Bayernu Mnichov.

„Jde o to, že my jako národ jsme žádný turnaj nevyhráli velmi, velmi dlouho a většina těchto odborníků toho byla součástí. Takže musí vědět, jak těžké to je,“ lehce Kane připomněl Linekerovi, že ani on v národním dresu nezískal žádnou trofej.

Dnes třiašedesátiletý bývalý útočník byl v týmu, který na mistrovství světa v Itálii v roce 1990 dobyl semifinále.

Kane tuto metu vyrovnal o osmadvacet let později na šampionátu v Rusku a před třemi roky dovedl výběr Garetha Southgatea v roli kapitána až do finále Eura.

Angličané se tehdy ocitli nejblíže k napodobení zlatého úspěchu z World Cupu 1966, avšak s Itálií doma ve Wembley padli po penaltovém rozstřelu.

„V životě bych si nedovolil nerespektovat bývalého hráče. Ale tohle je realita. Oni vědí, jak těžké je hrát za Anglii a jak těžké je hrát tyto velké turnaje,“ prohlásil třicetiletý kanonýr.

A vyzval britské „pundity“, aby – než něco řeknou – nejdříve zavzpomínali na vlastní aktivní kariéru.

„To je vše, co bych k tomu řekl: Vzpomeňte si, jaké to je nosit tenhle dres. Všichni chceme vyhrát titul a jsem si jistý, že i oni chtějí, aby se nám to povedlo. Proto by měli být co nejvíce nápomocní v budování naší sebedůvěry,“ uvedl Kane.

Angličané na turnaji nejprve porazili 1:0 Srbsko, ve druhém zápase remizovali 1:1 s Dánskem, když byli po většinu utkání horším týmem. Třetí zápas základní skupiny odehrají v úterý večer proti Slovinsku.

Dvaadvacetiletý hráč Toronta přijde o 80 zápasů kvůli pozitivnímu testu na klomifen.

Tento přípravek slouží k léčbě neplodnosti u žen a mužům pomáhá ke zvýšení hladiny testosteronu.

Martínez se v prohlášení omluvil kanadskému klubu i jeho fanouškům. „Dva roky se snažíme s přítelkyní založit rodinu,“ vysvětloval.

„Před sezonou jsme navštívili reprodukční kliniku v Dominikánské republice a po laboratorních testech nám předepsali léčbu včetně léku, který bohužel obsahuje zakázaný klomifen,“ líčil rodák ze Santo Dominga.

S tím, jaké kroky podnikají, se nikomu nesvěřili. „Chtěli jsme tu věc udržet v soukromí, dokonce i v rámci rodiny, a věřili jsme lékaři, který nás ujistil, že tato léčba nezahrnuje prostředky na zvýšení výkonu,“ prohlásil Martínez.

„Byla chyba, že jsem to neřekl týmu ani hráčské asociaci. Přijímám plnou odpovědnost a trest beru,“ uznal baseballista.

Smlouvu s Torontem podepsal už v roce 2018, ale šanci v MLB dostal poprvé v pátečním zápase v Clevelandu. „Poučím se z toho a v září se na hřiště vrátím,“ slíbil Martínez.

Přijde zhruba o polovinu mzdy. S Blue Jays má smlouvu s minimálním platem 740.000 dolarů (v přepočtu asi 17 milionů korun) při působení v MLB a 120.000 dolarů (2,8 milionu korun) v nižší soutěži.

V letošním roce je už osmým hráčem v lize, který dostal trest za doping.

Podle zpráv z maďarského týmu má Varga zlomenou lícní kost a otřes mozku, ale je při vědomí a jeho stav je stabilizovaný.

Devětadvacetiletý útočník v 68. minutě vyskočil spolu s dalšími hráči na Szoboszlaiův přímý kop, ale ve vzduchu se srazil s brankářem Gunnem a obráncem Ralstonem.

Brankář ho pravděpodobně zasáhl do hlavy loktem, ale videorozhodčí konstatoval, že střet byl ze strany skotských hráčů nezaviněný a k penaltě nebyl důvod.

Varga se ale nehýbal, vyděšení spoluhráči popoháněli zdravotníky s nosítky, kteří poté schytali kritiku za pomalou reakci.

Roland Sallai na ně zblízka křičel, kapitán maďarského týmu Dominik Szoboszlai dokonce musel přiběhnout k nim, chytit nosítka a donutit je k rychlejšímu pohybu.

Zdravotníci a hráči pak kolem zraněného fotbalisty roztáhli plachty.

Po osmi minutách, kdy se celý stadion ponořil do napjatého ticha, byl Varga na nosítkách transportován rovnou do sanitky a do stuttgartské nemocnice, kde strávil celou noc. Fanoušci obou táborů ho vyprovodili potleskem.

Televizní kamery pak zachytily Szoboszlaie se slzami v očích.

Televizní komentátoři byli zaskočeni, že UEFA povolila odvysílat opakování akce, při níž se Varga zranil. Od zápasu, v němž Dán Christian Eriksen před třemi lety utrpěl na hřišti zástavu srdce, platí pravidlo, že televize záběry vážných zranění neopakují.

Maďarský svaz na sociální síti X uvedl, že hráč je v nemocnici a jeho stav je stabilizovaný. Konkrétnější byl italský trenér týmu Marco Rossi.

„Utrpěl zlomeninu lícní kosti a čeká ho operace. Zatím nevíme, jestli postoupíme, ale on s námi určitě nebude,“ řekl kouč reportérovi BBC Sport.

Na tiskové konferenci pak potvrdil, že se hráči o zraněného útočníka opravdu báli.

„Vypadalo to, že je v bezvědomí, a znepokojilo je, že lékaři nespěchali, protože si asi mysleli, že to není tak vážné. Naštěstí není v nebezpečí, ale čeká ho tady operace,“ řekl Rossi a dotkl se tváře. V další zprávě svaz uvedl, že hráč utrpěl několik zlomenin v obličeji a otřes mozku.

Maďarští fotbalisté zápas vyhráli 1:0 gólem v desáté minutě nastavení. Možná jim i Vargovo zranění trochu pomohlo.

„Byl to hrozný okamžik. Hráli jsme pak i za něj a to vítězství mu věnujeme. Držíme palce,“ vzkázal Roland Sallai, který byl vyhlášen hráčem zápasu. Když se hráči po závěrečném hvizdu radovali na trávníku, Szoboszlai si oblékl Vargův dres.