Urban zemřel v noci na dnešek v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích.

Byl odchovancem pražské Slavie, poté spojil další kariéru s Duklou. Byl členem úspěšného klubu z Julisky v éře legend Ladislava Nováka, Josefa Masopusta, Svatopluka Pluskala, Ladislava Přády či Rudolfa Kučery. Ještě jako hráč se rozhodl pro žurnalistiku a dlouhá léta také vedl Klub sportovních novinářů.

Přestože byl významnou osobností nejen československého fotbalu, ale také sportovní žurnalistiky, Ivo Urban byl známý svým přátelským a noblesním vystupováním. Ve své profesi i soukromí byl dokonalým gentlemanem.

Čest Vaší památce.

Zuzana Voborníková je sestrou české biatlonistky Terezy. Česká reprezentantka se obrátila na veřejnost prostřednictvím sociálních sítí, aby lidé pomohli s hledáním její mladší sestry.

„Prosím, neviděl jste někdo moji ségru, od včera odpoledne ji hledáme. Kdo ji viděl nebo něco ví, volejte na policii,“ napsala Voborníková na svůj Instagram.

Předlouhá série nahrávek, po nichž místo střely následuje další nahrávka. A další. Jestli Španělé na minulých turnajích něčím prosluli, tak tzv. tiki-takou, herním stylem založeném na držení míče a zdánlivě nekonečném přihrávaní.

Zatímco část diváků unikátní taktiku obdivovala, jiným přišla nudná až otravná, přirovnávali ji například k házené.

V Německu je ale vidět něco jiného. Španělsko pod trenérem Luisem de la Fuentem, který reprezentaci převzal po neúspěchu na MS 2022 v Kataru, baví. Držení balónu už není klíčem.

Potvrzení přišlo hned v prvním vystoupení proti Chorvatsku. Španělé zvítězili 3:0 a nejvíc překvapili statistikou držení míče. Měli ho v moci 46 procent času.

Po 16 letech (!) se stalo, že v tomto směru neměli převahu. Jejich série trvala neuvěřitelných 136 soutěžních zápasů.

Začala na Euru 2008, kde se Španělsko vrátilo na trůn po dlouhých 44 letech. Následně ovládlo i mistrovství světa 2010 a další Euro dva roky nato.

Završení zlatého hattricku s sebou neslo tiki-taku ve skoro až bizarním balení. Španělé před evropským šampionátem 2012 přišli kvůli zranění o útočníka Davida Villu a tehdejší trenér Vicente del Bosque na to reagoval tak, že v některých kláních složil základní jedenáctku bez klasického forvarda.

Stalo se to i ve finále. V záloze kombinovali Xavi, Sergio Busquets, Xabi Alonso, David Silva, Fabregas a Iniesta. Na hrotu nebyl nikdo, až později přišli do hry střídající Pedro a Fernando Torres. Španělsko smetlo Italy 4:0.

Poté ale kouzlo tiki-taky vyprchalo. Na následných pěti velkých šampionátech získali mistři krátkých přihrávek jeden bronz, ale jinak končili buď v osmifinále, nebo v jednom případě rovnou ve skupině.

Kritici kontroverzního stylu si tyto krachy užívali.

Teď ale musejí Španělsku tleskat. Kouč de la Fuente sice stejně jako jeho předchůdci sází na držení míče a kombinaci, ale ne za každou cenu. K vidění jsou střely z dálky, bleskurychlé protiútoky, ochota riskovat.

„Filozofie je pořád podobná, ale každý trenér do ní přidává něco svého. Současný kouč chce být trošku přímočařejší, tak, abychom držením balónu vždycky způsobili soupeři škodu,“ prohlásil reprezentační záložník Rodri.

Velkou zbraní současného Španělska je rychlost. Na křídlech útoku doslova létají 16letý supertalent Yamal a o pět let starší Nico Williams.

„Naši soupeři vědí, že jim můžeme zasadit ránu držením míče, tedy postupným útokem na základě mnoha nahrávek, ale také – pokud nám dají šanci – dokážeme hodně rychle běhat,“ podotkl de la Fuente.

Kromě Chorvatska to poznala i Itálie, která sice prohrála jen 0:1, a to ještě vinou vlastního gólu, ale herně nestíhala. Na střely na bránu prohrála 1:8, míč měla v moci 43 procent času.

Španělé tak s předstihem ovládli skupinu smrti, kde je na závěr čeká papírově nejslabší soupeř, Albánie. Hlavně ale po dlouhé době dokázali bavit většinu nezaujatých diváků.

„Toto opravdu vypadá jako nová éra Španělska, éra po tiki-tace v čele s hvězdami Yamalem a Williamsem,“ napsal online deník The Athletic.

Edmonton k předchozím dvěma výhrám ve finálové sérii dovedl Connor McDavid, a to celkem osmi body. V šestém pokračování však Panthers kapitána domácích zastavili. McDavid dokonce ani nevystřelil na branku. Bez jediného pokusu zakončil zápas ve vyřazovací části teprve podruhé při 73. startu.

Oilers nicméně i bez jeho příspěvku vybojovali pokračování a jako první tým od roku 1945 ve finále Stanley Cupu smazal třízápasové manko. Pokud obrat dotáhnou do konce, mohou se stát teprve pátým celkem v historii play off NHL, který otočil sérii ze stavu 0:3 na 4:3. Ve finále to zatím dokázali pouze hokejisté Toronta v sezoně 1941/42.

„Je to hezký příběh, ale musíme ho dokončit, jinak na něj každý zapomene,“ řekl kanadský útočník Zach Hyman.

Edmonton do posledního domácího zápasu v sezoně vstoupil velmi aktivně. V první třetině přestřílel Floridu 11:2 a z výrazné převahy vytěžil vedoucí gól. V osmé minutě Leon Draisaitl žabičkou našel Foegeleho a kanadský útočník svým třetím gólem v play off poslal Oilers do vedení.

Zápas se lámal v první minutě druhé třetiny. Šestačtyřicet sekund po návratu z kabin zdvojnásobil vedení kanadského celku Adam Henrique. Florida na jeho trefu po deseti sekundách odpověděla zásluhou Aleksandera Barkova, ale dlouho se neradovala. Domácí střídačka uspěla s trenérskou výzvou a Edmonton díky zásahu videorozhodčího, který našel těsný ofsajd, udržel dvoubrankové vedení.

„Ten odvolaný gól byl klíčový pro další průběh,“ připustil Hyman. Pokud by výzva nevyšla, zápas by pokračoval za stavu 2:1 a Florida by navíc dostala dvouminutovou přesilovku. „Netušil jsem, že to bude tak těsné. Z prvního pohledu se nám zdálo, že to je ofsajd, na střídačce jsme to jen v rychlosti zkontrolovali a zažádali jsme si o přezkoumání,“ popsal trenér Oilers Kris Knoblauch.

Jeho protějšek Paul Maurice byl překvapený, že se Knoblauch k výzvě odhodlal. „V jeho situaci bych si ji určitě nebral. Bylo to tak těsné, že bych během 30 sekund nedokázal vyhodnotit, jestli to ofsajd je, nebo ne.“

Florida ve druhé dvacetiminutovce převzala iniciativu, skórovali ale znovu domácí. V závěru třetiny ujel hostující obraně Hyman a šestnáctým gólem potvrdil pozici nejlepšího střelce vyřazovacích bojů. „Rozhodně jsme si nemysleli, že máme výhru v kapse. Chtěli jsme zůstat absolutně koncentrovaní i pro třetí třetinu,“ řekl Hyman.

V úvodu závěrečné části Florida snížila. Barkov prokličkoval útočným pásmem a vykřesal hostům naději. „Byl to pro nás pořádný budíček,“ přiznal Hyman. „Zbytek zápasu jsme ale zvládli relativně v pohodě,“ dodal McDavidův spoluhráč z prvního útoku.

Florida tři a půl minuty před koncem zkusila štěstí se šesti hráči v poli, risk bez brankáře jí ale nevyšel. Po pár sekundách zvýšil na 4:1 Ryan McLeod a skóre uzavřel v čase 56:57 obránce Darnell Nurse, jenž se prosadil po asistenci gólmana Skinnera.

Skinner je teprve druhým brankářem ve finále Stanley Cupu, který zaznamenal první asistenci a korunoval tak svůj další vydařený výkon. Kritizovaný gólman v posledních třech zápasech chytá s úspěšností zákroků přes 94 procent a v souboji se svým protějškem Sergejem Bobrovským vládne. Ruský brankář po výborném úvodu série strádá a od stavu 3:0 v sérii jeho úspěšnost nepřekročila ani 80 procent.

Pokud budou oba gólmani v nastoleném trendu pokračovat i v rozhodujícím sedmém duelu, je Edmonton blízko, aby po 31 letech vrátil Stanley Cup do Kanady. „Je to neuvěřitelný příběh, ale teď nás čeká ta nejtěžší část. Florida bude doma a určitě nám nedá nic zadarmo. Musíme se držet naší hry a uvidíme, na co to bude stačit,“ řekl Draisaitl, jenž je s deseti góly druhým nejlepším střelcem play off.

Rozhodující zápas začne v úterý ve 2:00 SELČ.

Finále Stanleyova poháru – 6. zápas:

Edmonton – Florida 5:1 (stav série 3:3).

„Česko má velmi silný výběr a pro nás to bude opravdu těžký zápas. Ale zároveň si rozhodně myslím, že můžeme uspět,“ odpovídá třiatřicetiletý Kenija na dotaz Aktuálně.cz.

„Musíme hrát trpělivě a čekat na protiútoky. Budeme se snažit co nejdéle držet vzadu nulu,“ pokračuje fotbalista, který odehrál za Slavii celkem 31 ligových zápasů v letech 2014 až 2017.

Někteří fanoušci si možná vzpomenou na jeho krásný gól z přímého kopu a technické finesy, ovšem při zisku mistrovského titulu v sezoně 2016/17 odehrál jediné utkání. Keniju brzdila chronická zranění.

„Mám to tak celou kariéru, neskutečně mě to štve. Skoro na každém angažmá mě tohle zpomalilo,“ povídá hráč, který ještě před pražskou štací zaznamenal třeba 11 bundesligových zápasů v dresu Schalke.

„Jinak jsem si ale období v Praze opravdu užil. Když dám zranění stranou, byly to moc pěkné časy a zážitky,“ dodává majitel 29 startů za gruzínskou reprezentaci.

V období, kdy oblékal dres národního týmu, neexistovala Liga národů a pro Gruzii bylo takřka nemožné kvalifikovat se na mistrovství Evropy či na světový šampionát. Proto si nyní Kenija účast krajanů na finálovém turnaji jako fanoušek mimořádně užívá.

„Je to obrovský krok pro naši zemi, nejen sportovně, ale i politicky nebo ekonomicky. Chceme ukázat, že něco umíme, je to pro nás taková otázka cti,“ podotýká Kenija.

„Obléknout národní dres byl pro mě vždy vrcholný okamžik. Jsem teď na kluky moc pyšný. Jsme fotbalová země a myslím, že v reprezentaci máme neskutečného týmového ducha,“ doplňuje záložník.

Gruzie, kterou v Německu vedou neapolský ofenzivní záložník Chviča Kvaracchelija nebo brankář Valencie Giorgi Mamardašvili, v úvodním utkání podlehla Turecku 1:3, ale po velmi zajímavém výkonu.

„Bylo to dost vyhrocené utkání,“ usmívá se Kenija. „Při sledování zápasu jsem se bavil, s trochou štěstí jsme mohli získat bod,“ říká. Ani Češi proti Portugalsku nebodovali, a tak by další porážka znamenala pro oba téměř jistotu vyřazení.

Kenija potkal ve Slavii tři členy současné české reprezentace – Tomáše Součka, Antonína Baráka a Jana Kuchtu. Vesměs jako nadějné mladíky.

„Bohužel už nejsem s žádným z nich v kontaktu. Ale byli to fajn kluci a sleduju jejich kariéry, jsou to skvělí fotbalisté,“ uznává rodák z Tbilisi.

Po odchodu ze Slavie před sedmi lety hrál v Gruzii a Lucembursku, než se vrátil do Německa, kde se potom až dodnes usadil. V uplynulé sezoně coby hrající trenér postoupil s mužstvem KFC Uerdingen 05 do čtvrté nejvyšší německé soutěže.

„Jenže skončila mi smlouva a situace klubu doopravdy není jednoduchá. Proto ještě nevím, jak to se mnou bude vypadat dál,“ informuje Kenija.

Za fotbalem dojíždí z Gelsenkirchenu, kde bydlí a kde budou Gruzínci na Euru hrát svůj poslední zápas ve skupině s Portugalci. „To si rozhodně nenechám ujít,“ ubezpečuje bývalý slávista.

Zápas proti Česku odehraje reprezentace jeho země dnes od 15 hodin v Hamburku a on-line přenos můžete sledovat na webu Aktuálně.cz.

Podívejte se na rozhovor s Tomášem Ujfalušim: