Tu základní sestavu umí ještě dnes bez zaváhání vyjmenovat celá řada fotbalových fanoušků.

Čech – Grygera, Bolf, Ujfaluši, Jankulovski – Poborský, Galásek, Rosický, Nedvěd – Koller, Baroš. A na lavičce třeba Šmicer, Heinz nebo Plašil.

Hvězdný i chytře poskládaný tým vedený geniálním stratégem Karlem Brücknerem, který mohl a podle mnohých i měl vládnout Evropě.

Na Euru v Portugalsku ale nakonec překvapivě slavili Řekové. Jejich ohyzdná, avšak účinná defenzivní zeď způsobila jednu z největších senzací fotbalové historie a cesta k ní vedla právě přes výtečně hrající výběr kolem Pavla Nedvěda.

Češi byli v semifinále jasným favoritem. Na turnaji zářili a vyhráli všechny zápasy.

Ve skupině nejprve zvládli první kritický moment proti velkému outsiderovi, Lotyšsku. Dlouhé trápení a jednogólovou ztrátu vymazali až v závěrečné dvacetiminutovce brankami Milana Baroše a Marka Heinze. Následně po nezapomenutelném obratu přehráli Nizozemsko 3:2 a jako již jístí postupující i s náhradníky šokovali 2:1 Němce.

Ve čtvrtfinále smetli Dánsko 3:0 a pasovali se rázem do rolí jednoho z kandidátů na vítěznou trofej. Zvlášť, když v semifinále čekalo i nadále podceňované Řecko.

Ve vypjatém semifinále Brücknerovi hoši spálili řadu velkých šancí a tak se šlo do prodloužení. Takového, jaké velký turnaj nikdy předtím a také už nikdy potom nezažil.

Pravidlo „stříbrného“ gólu totiž platilo čerstvě a prakticky hned po mistrovství bylo zase zrušeno. Spočívalo v následující premise: pokud jeden z týmů vstřelí branku v první ze dvou patnáctiminutovek, soupeř se musí pokusit vyrovnat jen do 105. minuty. 

Řecký roh přišel už v nastaveném čase první půle prodloužení. Do sítě ho umístil řecký hrdina Traianos Dellas. Čechům už nezbyl žádný čas na reakci.

„Jestliže byl zlatý gól ve fotbale interpretací náhlé smrti, potom stříbrný gól byl něčím ještě nemilosrdnějším. Jako onemocnět smrtelnou chorobou a potom zjistit, že pojištění pokryje jen polovinu léčby,“ napsal nedávno britský novinář Benedict O’Neill, který noční můře Čechů věnoval dlouhý vzpomínkový text.

Podle jeho názoru UEFA podivným pravidlem okradla Čechy o vítězství na celém Euru.

Brit je dodnes přesvědčen, že by za normálních okolností skvělá ofenziva Brücknerova výběru dokázala ve druhé části prodloužení reagovat a postoupit do finále.

Jako bizarní mu přijde tehdejší vysvětlení organizace IFAB (International Football Associaton Board), která má na starosti vymýšlení a implementaci nových pravidel nebo změn.

Oproti zlatému gólu bylo cílem usnadnit organizátorům zápasů plánování, tedy zredukovat možný konec prodloužení na dva různé časy.

„Se zlatým gólem byly problémy s bezpečností kolem stadionu a také to významně zvyšovalo tlak na rozhodčí,“ vysvětloval tehdy Mike Lee z UEFA.

Pro novináře O’Neilla nepochopitelný argument. „V pořádku, ale fotbal už znal lepší zbraň proti podobným problémům. Tou by bylo úplně normální prodloužení. Klasický formát, který by v tomto konkrétním případě dal Čechům velkou šanci vrátit se zpět. Milan Baroš by to jistě ocenil,“ připomněl britský žurnalista ďábelskou formu nejlepšího střelce Eura.

Podle něj vznikl paskvil. Paskvil, který odnesli jen Češi, nikdo jiný.

Ironií osudu bylo, že právě 1. červenec byl posledním dnem, kdy pravidlo oficiálně platilo. Už několik měsíců předtím, v únoru 2004 totiž IFAB v rámci hlasování rozhodla o návratu k běžnému prodloužení.

„Nové pravidlo vstoupí v platnost 1. července. Ale jelikož Euro začne se starými pravidly, je jasné, že se s nimi i dokončí,“ řekl tehdy Urs Linsi, funkcionář FIFA.

„O to bolestnější to pro český fotbalový národ muselo být,“ prohlásil O’Neill.

Skandální podle něj bylo, že už na zmíněném zasedání IFAB v únoru 2004 se jeden ze členů, Skot David Taylor, pravidlu stříbrného gólu vysmíval. „Příště můžeme zavést třeba bronzové góly,“ žertoval údajně.

Podle O’Neilla šlo o důkaz, že i sami tvůrci podivného pravidla tušili, že stvořili něco absurdního, něco, co se neopíralo o skutečnou snahu zlepšit nebo zatraktivnit fotbal.

„Prostě chtěli jen zkusit něco nového, nic víc. Výrazně tím ovlivnili jeden velký turnaj a poškodili Čechy. Ti jsou v mých očích vítězové. Poražení jsou lidé z IFAB,“ dodal novinář.

Sedmadvacetiletý bronzový medailista z mistrovství světa 2022 strávil většinu sezony v nižší AHL, připsal si ale i 20 zápasů za Ottawu v NHL. S Dynamem podepsal dlouhodobou smlouvu, klub o tom informoval na oficiálním webu.

„Od prvního momentu tu byl obrovský zájem pana (majitele) Dědka i celého Dynama. Měli jsme nějaké jednání, bavili jsme se o mých a pardubických cílech. Chceme toho co nejvíce vyhrát a být úspěšní, na to se moc těším,“ uvedl Smejkal, který se do extraligy vrací po čtyřech letech.

Odchovanec Českých Budějovic nastupoval v domácí nejvyšší soutěži jen za Spartu, ze které v roce 2020 odešel do Finska. Nejprve hrál za Tapparu Tampere, poté za Pelicans Lahti a následně za švédský Oskarshamn. Smejkal startoval na třech světových šampionátech a olympijských hrách v Pekingu 2022.

„Jirka je elitní český útočník a jsme moc rádi, že si vybral právě Dynamo. Jsme přesvědčeni, že do kádru zapadne i charakterově a pomůže nám na cestě, kterou kráčíme,“ uvedl sportovní ředitel Východočechů Petr Sýkora.

Smejkal je první letní posilou ambiciózního klubu, který letos vyhrál základní část extraligy a postoupil do finále play off, v němž v sedmizápásové sérii nestačil na Třinec.

„Tým po sezoně opustili čtyři útočníci a naším plánem je minimálně dva z nich nahradit elitními hráči s bohatými zkušenostmi a další dva z vlastních zdrojů. Jirka patří do první skupiny, měl by být v následujících letech výraznou tváří Dynama a členem speciálních formací,“ řekl majitel klubu Petr Dědek.

V Pardubicích po sezoně skončili útočníci Tomáš Hyka, Adam Musil, Robert Říčka a Richard Pánik.

Na fotbalovém Euru bude chybět celá řada skvělých fotbalistů, které z účasti vyřadilo zranění, případně neúspěch jejich národního týmu v kvalifikaci.

„Domnívám se, že pro mé tělo je nejlepší neměnit povrch a hrát do té doby (olympijských her) stále na antuce. Proto letos vynechám Wimbledon,“ řekl osmatřicetiletý Nadal. „Jsem smutný, že nebudu moci letos zažít skvělou atmosféru této úžasné akce, kterou budu mít napořád v srdci. Budou mi také chybět britští fanoušci, kteří mě vždy hodně podporovali,“ dodal wimbledonský šampion z let 2008 a 2010. V Londýně nehrál už loni, kdy vynechal téměř celý rok kvůli zranění kyčle.

Dvaadvacetinásobný grandslamový šampion hraje podle všeho rozlučkovou sezonu kariéry, kterou mu v posledních letech komplikují zdravotní potíže. Na Roland Garros, kde čtrnáctkrát triumfoval, vypadl koncem května už v prvním kole s pozdějším finalistou Alexanderem Zverevem z Německa.

Nadal dnes uvedl, že od vyřazení na French Open trénuje na antuce. Ve středu španělský svaz potvrdil, že jeden z nejlepších tenistů historie vytvoří na olympijských hrách deblový pár s čerstvým pařížským šampionem Carlosem Alcarazem. Nadal se pod pěti kruhy pokusí získat další medaili po zlatu ve dvouhře z Pekingu 2008 a ve čtyřhře z Ria de Janeiro 2016.

Generálku na olympijské hry si Nadal odbude na turnaji v Bastadu, který se bude hrát od 15. července. Olympijský turnaj začne 27. července.

Před tímto ME už byl Vadlejch na stupních vítězů na velkých akcích pětkrát, ale nikdy jako šampion. Takové pocity zažil až ve středu večer v Římě.

„Bylo to silné. Vždycky jsem o tom snil, že něco takového zažiju, když jsem sledoval v televizi svého trenéra nebo Romana Šebrleho, Báru (Špotákovou). Je to silné. Když člověk stojí úplně na tom nejvyšším stupínku, je to o poznání lepší a hrozně lehko se na to zvyká. Bylo by hezké si to zopakovat,“ svěřil se svěřenec světového rekordmana Jana Železného, trojnásobného mistra světa a trojnásobného olympijského vítěze.

Vítězství si zajistil šestým hodem dlouhým 88,65 metru a naplnil tak symboliku nových českých reprezentačních dresů, na kterých je šestý oštěp zlatý jako vzpomínka na úspěch Barbory Špotákové na OH v Pekingu 2008. „Při závodě jsem si to neuvědomoval, ale když mi to pak říkali, tak jsem si říkal, že je to zajímavé a symbolické,“ komentoval to Vadlejch.

Stal se medailovou jistotou české atletiky. V Římě získal jediný cenný kov české výpravy. „Je fakt, že je to pátá medaile z posledních pěti velkých závodů. To mě moc těší. Je to něco, co jsem si kdysi vytyčil jako cíl, a daří se mi to plnit. Jsem rád, že tu medaili pro Česko přivezu, na druhou stranu se snažím na to nefixovat. Jedu si to svoje, pořád se snažím dělat stejné věci a zkrátka věřím, že předvedu ten největší výkon, který tu medaili vezme,“ řekl stříbrný olympijský medailista z Tokia.

Zlatem prolomil bariéru, poprvé se dostal až na vrchol. Věří, že pro něj může být průlom i to, že to dokázal šestým pokusem, což se mu často v kariéře nestalo. „Dokázal jsem si, že takový scénář toho závodu může nastat. To, že můžu porazit každého, to vím. Jsem trojnásobný diamantový vítěz a diamantovka je takové mistrovství světa, jsou tam všichni soupeři ze světa. Tímhle je to takové potvrzení, je to ten štempl, že vítězit mohu i na těch šampionátech. Je to skvělý pocit,“ liboval si.

Měl u toho i manželku, bývalou slovenskou vícebojařku. „Ona ví, co za tím je. To je ten člověk, který mě vidí 24/7 a vidí, že u mě to nezačíná a nekončí na tréninku. Začíná to, když se probudím, a končí to, když jdu spát. Vidí, že to beru velice vážně a snažím se najít veškeré skulinky, jak bych se posunul dál a dál. To, že se to takhle povedlo, tak vidí, že za tou dřinou ten výsledek může být,“ svěřil se třiatřicetiletý český reprezentant.

Těšil se na odpočinek po noci, kdy toho naspal jen minimum, ale také na další přípravu směrem k OH v Paříži. Ty jsou pro něj hlavním vrcholem této sezony. „Já hlavně mám rád, co dělám. Já to prostě zbožňuju. Pro mě jít na trénink je smát se, usmívat se. To, že to můžu dělat a jsem v tom úspěšný, je skvělé. Je to dobré. Takže pro mě jsou další dva měsíce skvělých chvil přede mnou a bude to zakončené doufám tou nejkrásnější chvílí a to jsou ty olympijské hry,“ vykládal.

Do Paříže poletí ještě před olympiádou na mítink Diamantové ligy, který se uskuteční 7. července. Poslední víkend v červnu by se měl ukázat na mistrovství republiky ve Zlíně.