Kromě toho stihl rodák z Ostravy získat i certifikát z němčiny a zahájit autoškolu v angličtině, navíc vstřebává rady od klubové legendy Pavla Kadeřábka. Teď už je talentovaný záložník fit a nažhavený na příští ročník, v němž má patřit k pilířům mužstva.

„Vím, co umím. Pokud mi to zdraví dovolí, doufám, že nadcházející sezona bude moje,“ srší z osmnáctiletého mladíka odhodlání.

Přípravu na minulý ročník odkopal celou, ovšem od prvního tréninku s bolestí kolen. „Tejpovalo se to, fyzioterapeut se s tím snažil něco dělat. Před prvním ligovým zápasem už to fakt nešlo a doktor mi řekl, ať si dám pauzu, dokud nebudu bez bolesti.“

Pauza se protáhla na víc než čtvrt roku. A co čert nechtěl, zrovna když se vrátil a už našel své jméno v zápasové nominaci, na tréninku si zvrtnul kotník. Diagnóza? Přetržené vazy. „Nakonec jsem stihl až závěr sezony, nastoupil jsem ve dvou utkáních a pro ligové finále jsem se dostal do kádru,“ prozradil talentovaný fotbalista. Zasáhl do vítězných ligových střetnutí proti Stuttgartu a Mohuči. „Už jsem se cítil dobře. Herní kondice ještě není na úrovni, na jaké bych chtěl, ale fotbalovost zůstala,“ potěšilo středního záložníka.

Pohárové finále s Freiburgem (3:2 po prodloužení) sledoval z tribuny, ligové finále s Dortmundem (3:1) už z lavičky. „To se hrálo na neutrální půdě, přišlo přes pět tisíc fanoušků, většina z Borussie, měli to blíž. Ale i od nás jich dorazilo dost,“ kochal se Honajzer. „Doufal jsem, že nastoupím, ale i tak jsem rád, že jsem se vešel do nominace na zápas. Po celou sezonu jsem s týmem byl, myslím, že také já na úspěchu nějakou zásluhu měl.“

Devatenáctka Hoffenheimu prožila snovou sezonu, víc dokázat nemohla. Double má poprvé v dějinách. „Ani nebyl čas na pořádné oslavy. Hned po finále jsme měli rozlučku s hráči, kteří odchází, den nato už jsme se vraceli každý domů. Ale všichni jsou na nás hrdí.“

Aby ne, když mladíci mistrovský titul ukořistili po deseti letech. Navázali tak na úspěch tehdy neznámého, teď už proslaveného Julia Nagelsmanna, který pak uspěl i s áčkem Hoffenheimu a přes Lipsko a Bayern Mnichov se vyšvihl až k německé reprezentaci.

„My jsme měli také dobrého trenéra. Vůbec jsem ho neznal, přišel z Ameriky, kde vedl Philadelphii U17, předtím Lipsko. Chtěl, ať hrajeme agresivně. A my bojovali jeden za druhého. Šlo ho hodně slyšet, zároveň nás podpořil. Byl takový svůj,“ okomentoval Honajzer osobu trenéra Tobiase Nubbemeyera.

Ve volných chvílích se 183 cm vysoký hráč věnoval studiu. A nejen domácí přípravě na zkoušky na ostravském sportovním gymnáziu. „Náš učitel němčiny chtěl, ať si na konci roku uděláme jazykový certifikát. Možná se dá použít také u maturity, která mě čeká za dva roky,“ uvažuje. „Zároveň jsem v Německu zahájil v angličtině autoškolu. Dostal jsem aplikaci a učím se, pak půjdu na teorie a až potom začnou jízdy.“

V klubu jsou nadšení z jeho cílevědomosti i mimo fotbalové hřiště, ale také z přístupu k fotbalu v době zranění. I díky němu se vrátil perfektně připravený. „Doufám, že jsem si už smůlu vybral. Ročník 2005 nám teď odešel, takže by tým měl stát na nás starších. Trenér si zakládá na tvrdé práci; kdo dře, hraje. Já se i přes zdravotní komplikace snažím držet krok s ostatními a myslím, že se mi to daří.“

Inspiraci hledá i v české stopě v Hoffenheimu, který v bundeslize obsadil sedmé místo a kvalifikoval se do Evropské ligy. Za legendu tam už berou Pavla Kadeřábka, na jaře za bundesligovou ves nastupoval i další krajní bek David Jurásek, host z Benfiky Lisabon.

„Na pár zápasech jsem se byl podívat. S Juráskem jsem se osobně nepotkal, s Kadeřábkem ano. On je držák Hoffenheimu, hraje si to svoje. Oba předváděli výborné výkony,“ poklonil se krajanům. Se starším z nich zašel i na večeři: „Máme stejnou agenturu (Sport Invest – pozn. aut.), dával mi nějaké rady. Prý o mě slyšel jen dobré věci a popřál mi, ať mi drží zdraví. Sympaťák.“

Pětadvacetiletý zadák se k národnímu týmu znovu připojí ještě dnes už přímo v Norderstedtu poblíž Hamburku, kde bude mít mužstvo během turnaje základnu. Reprezentace o tom informovala na webu FAČR.

O Krejčího, jenž na jaře coby kapitán dovedl Spartu k obhajobě titulu a po vítězství v domácím poháru také k double, byl v zahraničí zájem už delší dobu. Podle španělských médií z několika uchazečů uspěla Girona, která si díky třetímu místu v uplynulé sezoně španělské nejvyšší soutěže zajistila účast v Lize mistrů.

Krejčí se vrátí k reprezentaci dnes večer a na Euru nepřijde o žádný trénink. Národní tým se dopoledne znovu sešel po dvou dnech volna a zamířil do dějiště turnaje, do nějž vstoupí 18. června zápasem proti Portugalsku.

Ve výpravě už byl i dodatečně povolaný záložník Petr Ševčík, který nahradil zraněného Michala Sadílka. Ten v sobotu si při jízdě na tříkolce v závěru soustředění v Rakousku přivodil tržnou ránu v oblasti bérce a o šampionát na poslední chvíli přišel.

Český tým se bude během Eura připravovat v Norderstedtu na severním okraji Hamburku. Před zápasem s Portugalskem odcestuje do Lipska, kde rozehraje skupinu. K dalším dvěma duelům základní části s Gruzií a Tureckem nastoupí v Hamburku.

Někdo z tribuny zakřičel francouzsky: „Tady jsi doma!“ Jiná partička fanoušků zase začala nahlas notovat úryvky z Marseillaisy. 

Když si Gračovová proměněným mečbolem v prvním kole proti šesté nasazené Řekyni Marii Sakkariové podmanila publikum, netušila, že nikdo z Francouzek na turnaji nedojde dál než ona. 

I po turnaji pro ni byly zážitky z prvního antukového grandslamu v domácí atmosféře obrovským mezníkem v kariéře.

„Je to neuvěřitelné hrát pod touhle vlajkou. Všichni mě tak přijali. Cítím se tu jako doma,“ zářila třiadvacetiletá tenistka před novináři a odpovídala plynulou francouzštinou.

Její příběh naturalizace začal totiž už v roce 2016, kdy se coby nezletilá teenagerka i s maminkou přestěhovala do Cannes, kde se usadila a začala trénovat. 

Časem jí začal trenér Jean-Rene Lisnard podsouvat myšlenku, zda nechce zkusit zažádat o občanství. 

„Ale já si nebyla jistá, jestli mě Francouzi kvůli tomu, z jaké země pocházím, přijmou za svou,“ přiznala Gračovová.

Nakonec ale před čtyřmi lety zahájila proces naturalizace a v červnu loňského roku nový pas oficiálně obdržela. 

I v Paříži dostala otázku, zda její rozhodnutí stát se Francouzkou nějak ovlivnila válka na Ukrajině.

„Nesouvisí to s tím, i když mi samozřejmě není lhostejné, co se tam děje. Rozhodnutá jsem každopádně byla mnohem dřív,“ dodala.

Do země galského kohouta přijela za lepšími podmínkami pro tenisový vývoj. Změna občanství jí spoustu věcí usnadnila. 

„Úplně se mi změnila kvalita života. Můžu fungovat jako normální sportovec pod národní federací, lidé mě tu vzali mezi sebe. A k tomu to jídlo, sýry, šampaňské. Francii miluju,“ rozplývala se Gračovová.

Osmifinálové tažení jí pomohlo i žebříčkově a momentálně je 71. hráčkou světa. To znamená, že se stala francouzskou čtyřkou a díky redukovanému pořadí v rankingu by se měla představit na domácích olympijských hrách. 

Stříbrný olympijský medailista Vadlejch obhajoval druhé místo z Mnichova 2022. V dnešní soutěži se rozjížděl pomaleji. Prvním pokusem hodil 81,26 metru a po úvodní sérii byl mimo medailové pozice.

Ve třetím pokusu se zlepšil na 84,66 a na chvíli se posunul na druhé místo za obhájce titulu Juliana Webera z Německa, jenž zahájil dlouhým hodem 85,94 metru. Vzápětí ale Vadlejcha přehodil Fin Oliver Helander výkonem 85,75 metru.

Čtvrtý a pátý pokus nepřinesl Vadlejchovi zlepšení, ale v závěrečné sérii přišla jeho chvíle. Naplnil symboliku zlatého šestého oštěpu, který mají čeští atleti na nových reprezentačních dresech jako připomínku vítězného hodu Barbory Špotákové z OH 2008 v Pekingu. Na jeho výkon daleko za 88 metrů Helander a Weber nedokázali zareagovat. Doprovodili ho na stupně vítězů.

Tam bude Vadlejchovi, který už má také tři medaile z mistrovství světa, ve třiatřiceti letech poprvé hrát česká hymna. Evropským titulem předčil i svého trenéra Jana Železného.

Světový rekordman Železný je trojnásobným olympijským vítězem a trojnásobným mistrem světa, ale kontinentální šampionát nikdy nevyhrál. Česká atletika čekala na evropské zlato od Curychu 2014, kde se radovala oštěpařka Barbora Špotáková.

Z českých tyčkařů si ve finále mistrovství Evropy vedl lépe Matěj Ščerba, který skončil výkonem 565 centimetrů desátý. David Holý skočil napoprvé 550 centimetrů a byl dvanáctý.