Kouč, jenž během dvou sezon vybojoval s týmem tři trofeje, navrátil mistrovský titul zpět na Letnou, získal double a obhájil ligové prvenství po dlouhých třiadvaceti letech, míří do klubu, který má jistý start v Lize mistrů. Pražany by měl převzít dosavadní asistent Lars Friis.

K dohodě mezi českým mistrem a nizozemským vicemistrem mělo dojít již v pátek večer. Sparta by měla za uvolnění kouče získat odstupné ve výši 2,5 milionu eur, což je v přepočtu něco přes šedesát milionů korun.

„Brian dal Spartě dva krásné roky, ve kterých jsme byli opravdu úspěšní. Získali jsme tři trofeje a v druhé sezoně jsme se úspěšně prezentovali i v Evropě. Máme za sebou období, které nás všechny obohatilo, posílilo a přineslo spoustu radosti,“ uvedl sportovní ředitel Tomáš Rosický.

„Měli jsme jasnou představu, jak se v této situaci zachovat, protože zájem o Briana jsme vnímali už v minulosti. Klíčem je kontinuita v našem jasně nastaveném systému, a to jak v dodržování standardů dennodenní práce všech složek A-týmu, tak i v dalším budování na základě jasných herních principů,“ dodal.

Memorial Cup se hraje na závěr juniorské sezony v zámoří jako turnaj čtyř mužstev.

Startují na něm vítězové soutěží Ontario Hockey League (OHL), Western Hockey League (WHL) a Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL), plus pořádající tým.

Letos hostil turnaj právě Saginaw se Šapovalivem v sestavě, a přestože v play off OHL vypadl v semifinále, finální šanci na celkový titul proměnil. Kladenský rodák a dvojnásobný medailista z mistrovství světa juniorů vybojoval Memorial Cup jako jedenáctý Čech.

Jak vám to zní a jak jste si užil týden po zisku Memorial Cupu?

Zní to dobře, být jedenáctý Čech, kterému se to povedlo. Podle mě to ukazuje, jak těžké je Memorial Cup vyhrát. Jsem strašně rád, že jsme to s týmem dokázali. Až postupem času si uvědomuju, jak velká věc to je.

S turnajem se v Kanadě, potažmo ve Spojených státech pojí značná pozornost diváků i médií. Bylo to letos znát?

Jednoznačně, bylo to obrovské. Té mediální pozornosti bylo strašně moc, pořád nějaké rozhovory. Diváci byli skvělí, na každý zápas jsme měli vyprodáno. Opravdu nám vytvořili vynikající atmosféru.

Play off jste hráli od konce března, přes dva měsíce…

No, je to skutečně dlouhé a opakuju: je hrozně těžké to vyhrát. Pak to ale doopravdy stojí za to.

Saginaw je zhruba 40tisícové město. Jak turnajem žilo?

V průběhu Memorial Cupu žilo město hokejem opravdu hodně, ani jsem to nečekal takhle velké. K zápasům byl bohatý doprovodný program, chodilo strašně moc lidí. Atmosféra byla neskutečná. Celkově to prostředí a úroveň soutěže je velmi profesionální. I z toho je vidět, jak ceněnou a prestižní trofej jsme vyhráli.

Jak vypadaly oslavy?

Byly úžasné, lidi se dostali za námi po zápase na led. Radovali jsme se společně, fotili. Docela dlouho jsme pak byli v šatně, kde jsme si to užili. Na druhý den byly oficiální oslavy s průvodem, šli jsme před fanoušky na pódium.

Finále proti týmu London Knights mělo nevšední průběh. Vedli jste 3:0, pak soupeř vyrovnal a o vaší výhře 4:3 rozhodl gól 22 vteřin před koncem…

Dlouho jsme zápas kontrolovali, ve třetí třetině nám to srovnali, ale naštěstí jsme v poslední minutě rozhodli. Super zážitek a o to je to sladší, pocit z výhry je ještě lepší, když člověk vyhraje po takovém průběhu. Na konci ty emoce propukly naplno a všichni jsme byli nadšení.

Právě London vás přitom v květnu vyřadil v semifinále vaší OHL, následně jste vydělali na tom, že se Memorial Cup hrál zrovna v Saginaw. Jak jste vstřebali vyřazení, po kterém jste 20 dní jen trénovali?

Takhle to bylo nastavené a věděli jsme, že dostaneme ještě druhou šanci. Nechtěli jsme si to nechat utéct. Po vyřazení to bylo nejdříve smutné, nikdo nechce vypadnout z play off. Ale věděli jsme, že ještě budeme mít o co hrát, a dobře jsme se připravili.

S dlouhou cestou za titulem byl spojený váš knírek. Nechal jste si ho?

Ne ne, předevčírem už jsem ho právě shodil. Byla to taková týmová věc, pár kluků si to nechalo i na oslavy. K play off to patří, bylo to fajn.

Jaké jste měl na svou vizáž ohlasy? Mám pocit, že spoluhráči z národního týmu do 20 let se u fotek na Instagramu dobře bavili.

Jasně, byly tam nějaké narážky, srandičky a vtípky. Myslím si, že to celé bylo srandovní a proběhlo to docela dobře. (smích) Ale že bych si to pak chtěl nechat natrvalo? To určitě ne.

V 54 zápasech základní části jste měl 62 bodů (19+43), ve 22 duelech play off jste přidal dalších deset (3+7). Mluvil jste o jiné roli v týmu, jaká byla?

Tým byl nabitý, měli jsme vyrovnanější lajny než v předchozích letech. Snažil jsem se pomoct i jinak než čistě ofenzivně. Hrát dobře při oslabeních, snažit se makat poctivě dozadu a eliminovat nejsilnější hráče soupeře. Dlouhodobě se zaměřuju i na vhazování, to je taková moje věc, která mě drží ve hře.

Po třech letech v Saginaw končíte a čeká vás boj o místo v NHL. Takže jste smířený s tím, že i tam by to bylo nejspíš s touto rolí?

Přesně tak. Budu se snažit najít si tu cestu do NHL a je mi jedno, co po mně budou chtít. Jen je důležité, abych to plnil. Je výhoda, že dokážu hrát dopředu i dozadu. Nezajímám se, v jaké lajně hraju, dokážu zvládnout obě role.

Když k Memorial Cupu přičteme ještě lednový bronz z MS juniorů, byla to v globálu hodně povedená sezona, že ano?

Jsem za to moc rád. Byla to poslední juniorská sezona, teď mě nejspíš čeká AHL. Juniorskou kariéru jsem zakončil takhle úspěšně, je to super.

Předloni po vás na draftu NHL sáhli Vegas Golden Knights. Od nich už víte, že s vámi teď počítají na farmu?

Mělo by to tak být, byli jsme v kontaktu i v průběhu sezony. Záleží, jak se připravím na tu další, jak se mi vydaří kemp. Doufám, že bych měl začít v AHL a postupně si budovat pozici směrem nahoru.

Co říkáte na konkurenci v útoku Vegas, které vloni vyhrálo Stanley Cup? Letos je posílil ještě Tomáš Hertl.

Samozřejmě je tam spousta kvalitních hráčů a bude určitě těžké se do takového týmu dostat. S Tomášem jsme se zatím nepotkali. Nicméně jsem rád, že tam máme Čecha, a těším se, až se potkáme.

Tím, jak byla sezona dlouhá, zbývá vám vůbec čas odpočinek?

Bude to těžší, odpočinku moc nebude. Konečně jsem se dostal domů, teď budu mít nějaké volno a koncem června poletím do Vegas na rozvojový kemp pro mladé hráče. Pak se vrátím a na konci července odletím do Vegas znovu už na přípravu před sezonou.

Výškař Jan Štefela obsadil pátou příčku výkonem 226 centimetrů. Pátá skončila také oštěpařka Nikola Ogrodníková ve svém sezonním maximu 61,78 metru. Medaili ještě Česko v Římě nezískalo.

Jíchovou od bronzové Nizozemky Cathelijn Peetersové dělilo 54 setin. V rekordu šampionátu a nejlepším čase sezony 52,49 zvítězila jiná Nizozemka, favorizovaná Femke Bolová. V čele letošních tabulek vystřídala světovou rekordmanku Sydney McLaughlinovou-Levroneovou. Jíchovou porazila ještě Francouzka Louise Maravalová.

Třiadvacetiletá Jíchová se potřetí na šampionátu dostala pod 55 sekund, ale byla o něco pomalejší než při osobním rekordu a olympijském limitu v semifinále.

„Jsem smutná. Samozřejmě jdu do finále s tím, že chci medaili. Ale zase musím být ráda, že jsem čtvrtá. Je to třetí čtvrtka s překážkami naplno ve třech dnech a potřetí pod 55 vteřin. To musím brát kladně,“ řekla České televizi. Věděla, že v jejím finálovém běhu byly rezervy.

„Chyby tam jsou, budu to studovat, abych na tom mohla zapracovat, a se čtvrtým místem už se příště nesmířím,“ dodala odhodlaně.

Štefela ve finále na výšce 226 cm zabojoval a na třetí pokus ji překonal. Tím se udržel ve hře o medaile, ale 229 už nezdolal, i když byl zejména třetí pokus hodně nadějný. Předváděl ale nejlepší letošní výkony pod otevřeným nebem a o dvě příčky vylepšil své umístění z ME 2022.

„Jsem rád, že na to zase mám skákat vysoko. Ještě máme před sebou olympiádu a tam už to určitě takhle nepodcením, že vypadnu na 229,“ prohlásil. Na bronz bylo potřeba skočit 226 napoprvé, což dokázal Ukrajinec Oleh Doroščuk. Jeho krajan Vladyslav Lavskyj se dostal na 229 a získal stříbro.

Zlato k radosti zaplněného kotle vybojoval domácí Gianmarco Tamberi. Olympijský šampion, který na ME vstupoval do sezony, se na 229 centimetrech zachránil až třetím skokem, ale pak se vzepjal k famóznímu představení. Skočil napoprvé 231, 234 i 237 centimetrů. Tím překonal osmnáct let starý rekord šampionátu Rusa Andreje Silnova.

Ogrodníková vstoupila do finále špatně, ale třetím pokusem dlouhým 58,94 se dostala do osmičky. Vzápětí se zlepšila téměř o tři metry a posunula se na pátou příčku. Na té už zůstala.

„Dneska jsem bojovala. Ale mám ještě do Paříže na čem pracovat. Vím, čeho jsem schopná, jenom to ještě neumím dobře učesat,“ komentovala výkon vicemistryně Evropy z roku 2018.

Vyhrála Rakušanka Victoria Hudsonová, která hodila 64,62 a porazila o dvacet centimetrů Srbku Adrianu Vilagošoovu. Bronz získala Norka Marie-Therese Obstová za 63,50.

Trojskokan Jordan Alejandro Díaz Fortun se stal mistrem Evropy ve třetím výkonu historie 18,18 metru. Za 18 metrů se dostal i stříbrný Pedro Pichardo z Portugalska, který zapsal 18,04.

Kubánský rodák ve španělských barvách Díaz Fortun se skokem z páté série přiblížil na jedenáct centimetrů světovému rekordu Jonathana Edwardse a zařadil se v historických tabulkách za druhého Christiana Taylora (18,21).

Mezi muži získal na 400 metrů překážek třetí evropský titul za sebou světový rekordman Karsten Warholm. Vlastní rekord šampionátu vylepšil na 46,98 sekundy. Vytrvalecký double vybojovala Italka Nadia Battoclettiová. Po triumfu na 5000 metrů ovládla i dvojnásobnou trať v novém národním rekordu 30:51,32.

Šampionát v Římě skončí ve středu. Ve finále bude bojovat obhájce stříbra oštěpař Jakub Vadlejch a tyčkaři Matěj Ščerba a David Holý.

Osobní rekord desetibojaře 

Desetibojař Vilém Stráský obsadil desáté místo v osobním rekordu 8088 bodů. Vyhrál Estonec Johannes Erm se ziskem 8764 bodů.

Stráskému cestu vícebojem zkomplikoval karambol v tyčkařském sektoru. Při druhém pokusu na 490 centimetrech ho tyč švihla zepředu do stehna a z doskočiště odkulhal. Ke třetím pokusu nastoupil, ale ani nedokončil rozběh. „Zranění to snad není, jenom to tak trochu tuhne a bolí,“ komentoval v pauze před večerním blokem svůj zdravotní stav svěřenec Romana Šebrleho.

Pak ale zvládl oštěp, kde hodil nejlepší výkon sezony 56,47 metru, a závěrečnou patnáctistovku. Podruhé v kariéře se dostal přes osm tisíc bodů, výkon z Götzisu vylepšil o dalších 72 bodů.

Zůstal ale daleko od cíle získat 8250 bodů a obsadit alespoň pátou příčku, který si před šampionátem dal, protože by to potřeboval k posunu v žebříčku a postupu na OH do Paříže. „Desáté místo beru, ale asi jsem čekal, že to přece jenom bude trochu lepší. Je to osobák, to musí zatím stačit,“ řekl České televizi.

Estonce Erma vyneslo do čela 520 centimetrů v tyči. V oštěpu a patnáctistovce už si náskok pohlídal a nakonec porazil o 129 bodů Nora Sandera Skotheima. Bronz získal Francouz Makenson Gletty (8606).

Ten prožil v dnešním programu dvě infarktové situace. V běhu na 110 metrů překážek neslyšel výstřel z reproduktoru ve své deváté dráze, odstartoval s velkým zpožděním a dosáhl času 15,30 sekundy.

Okamžitě protestoval a rozhodčí mu umožnili náhradní sóloběh. V něm si zlepšil osobní rekord na 13,88 a vrátil se do hry o medaile. Mohl z ní vypadnout také v tyči, protože se na základní výšce 460 cm zachránil až napotřetí. Nakonec zapsal 490.

Cestu k olympijskému limitu, kvůli kterému dostal pro ME divokou kartu, neměl úplně snadnou světový rekordman Kévin Mayer. Sen hvězdného Francouze o účasti na domácích OH v Paříži se málem rozplynul v tyčkařském sektoru. Jako základní výšku si nastavil rovných pět metrů a překonal je až na třetí pokus.

Pak se ale dostal ještě o třicet centimetrů výše a nakonec nasbíral celkem 8476 bodů, to je šestnáct bodů nad výkonem, který potřeboval. Na ME mu to zajistilo pátou příčku.

Mistrovství Evropy v atletice v Římě:

Finále:

Muži:

400 m př.: 1. Warhollm (Nor.) 46,98, 2. SIbilio (It.) 47,50, 3. Bengström (Švéd.) 47,94, 4. Mägi (Est.) 48,13, 5. Akcam (Tur.) 48,17, 6. Agyekum (Něm.) 48,42.

Výška: 1. Tamberi (It.) 237, 2. Lavskyj 229, 3. Doroščuk (oba Ukr.), 4. Carmoy (Belg.), 5. Štefela (ČR) všichni 226, 6. Sottile (It.), Kobielski (Pol.) , Lando (It.) a Ivanov (Bulh.) všichni 222.

Trojskok: 1. Díaz Fortun (Šp.) 18,18, 2 Pichardo (Portug.) 18,04, 3. Gogois (Fr.) 17,38, 4. Pereira (Portug.) 17,08, 5. Hess (Něm.), 6. Pontvianne (Fr.) oba 17,04.

Desetiboj: 1. Erm (Est.) 8764 (100 m: 10,60 – dálka: 791 – koule: 14,99 – výška: 199 – 400 m: 46,81 – 110 m př.: 14,30 – disk: 44,56 – tyč: 520 – oštěp: 62,71 – 1500 m: 4:24,95), 2. Skotheim (Nor.) 8635 (10,82 – 793 – 13,96 – 217 – 47,50 – 14,30 – 46,18 – 460 – 61,27 – 4:22,41), 3. Gletty (Fr.) 8606 (10,55 – 759 – 16,27 – 202 – 47,60 – 13,88 – 43,54 – 490 – 57,47 – 4:27,70), 4. Kaul (Něm.) 8547, 5. Mayer (Fr.) 8476, 6. Dester (It.) 8235, …10. Stráský (ČR) 8088 (10,65 – 737 – 14,95 – 190 – 49,17 – 14,24 – 40,08 – 480 – 56,47 – 4:29,70).

Ženy:

200 m (vítr +0,7 m/s): 1. M. Kambundjiová (Švýc.) 22,49, 2. Neitaová (Brit.) 22,50, 3. Parisotová (Fr.) 22,63, 4. Jägerová (Nor.) 22,83, 5. Jiyaová (Niz.) 22,90, 6. Henrikssonová (Švéd.) 22,91.

10.000 m: 1. Battoclettiová (It.) 30:51,32, 2. Van Esová (Niz.) 30:57,24, 3. Keithová (Brit.) 31:04,77, 4. Del Buonová (It.) 31:25,41, 5. Lukanová (Slovin.) 31:34,90, 6. Palmerová (It.) 31:38,45.

400 m př.: 1. Bolová (Niz.) 52,49, 2. Maravalová (Fr.) 54,23, 3. Peetersová (Niz.) 54,37, 4. Jíchová (ČR) 54,91, 5. Folorunsová (It.) 55,20, 6 Klosterová (Nor.) 55,29.

Oštěp: 1. Hudsonová (Rak.) 64,62, 2. Vilagošová (Srb.) 64,42, 3. Obstová (Nor.) 63,50, 4. Hussongová (Něm.) 61,92, 5. Ogrodníková (ČR) 61,78, 6. Tzéngkoová (Řec.) 59,46.

Kvalifikace a rozběhy:

Muži:

Oštěp: 1. Weber (Něm.) 85,01, …4. Vadlejch 83,36 – postoupil do finále, Konečný, Jílek (všichni ČR) – oba bez výkonu.

4×100 m: 1. Nizozemsko 38,32, …11. ČR (Stromšík, Veleba, Jirka, Macík) 39,22 – nepostoupila do finále.

4×400 m: 1. Francie 3:00,77, …13. ČR (Desenský, Šorm, Smolka, Krenek) 3:06,70 – nepostoupila do finále.

Ženy:

4×400 m: 1. Irsko 3:24,81, …ČR (Pírková, Petržilková, Veselá, Malíková) – diskvalifikována.

Běžela 58. minuta, když se stadion rozhučel a rozpištěl. Ze hřiště se překvapivě poroučel dosud nejlepší hráč na hřišti Arjen Robben. Nizozemsko vedlo nad českou reprezentací 2:1 a křídelník Oranjes byl u obou vstřelených gólů.

Advocaata to ale nezajímalo. „Galásek měl uprostřed hřiště příliš místa. Chtěl jsem zahustit střed zálohy a pošetřit Robbena, který se vracel po zranění,“ vysvětloval po zápase nizozemský kouč.

Místo Robbena vběhl na plac záložník Paul Bosvelt a sledoval, jak Češi dvěma výstavními trefami otáčejí zápas ve svůj prospěch a vyhrávají 3:2. 

Nestranný divák si mohl mlaskat blahem díky dramatické podívané, na kterou se dodnes vzpomíná. I britský deník The Guardian zařadil tenhle duel do svého seriálu „Můj nejoblíbenější zápas“. 

V nizozemské fotbalové historii je však nejen utkání, ale především 58. minuta zápasu zapsána černým písmem.

Sestřih zápasu:

Druhý den se pro Advocaata rozpoutalo mediální peklo. Sepsuli ho novináři i experti, a na tiskové konferenci jeho rozhodnutí o stažení Robbena z trávníku odsoudil i jeho trenérský asistent Willem van Hanegem. 

„Kdyby se to mělo opakovat, srazím ho na trávník,“ nechal se slyšet před novináři.

Trenérský štáb byl rozhádaný a v ideální náladě nebyli ani hráči, kde se to jen hemžilo hvězdnými jmény. V bráně Edwin Van Der Sar, v poli řádili vedle Robbena Clarence Seedorf, Edgar Davids nebo Ruud van Nistelrooy. 

Nizozemští fanoušci tak měli nejvyšší očekávání. „Co na tom, že jsme pak postoupili do semifinále a získali bronz. Všichni si stejně pamatovali to střídání. Nemělo cenu dál pokračovat,“ vzpomínal s odstupem Advocaat, který pak na lavičce skončil, přestože měl smlouvu až do roku 2006.

Oranjes to dotáhli nakonec stejně daleko jako pánové Poborský, Nedvěd, Koller, Baroš či Šmicer. Také česká reprezentace prohrála v semifinále a zbyl na ni tedy bronz.

Pro Nizozemce je ale tehdejší porážka tak silný moment, že letos po dvaceti letech od památného zápasu nechali v parku v městečku Hilversum postavit sochu, která znázorňuje čtvrtého rozhodčího, jenž drží ceduli pro střídání, a vedle něj postává připravený Bosvelt.

Ženy, které na šampionát jely s ambicí bojovat o olympiádu, se musely obejít bez nemocné Lady Vondrové i čtvrté ženy z individuálního závodu Lurdes Glorie Manuel, jež odpočívala po pondělním večerním finále.

Nastoupily v sestavě Marcela Pírková, Tereza Petržilková, Veselá a Barbora Malíková.

Petržilková vytáhla české kvarteto na čtvrtou pozici, jenže vzápětí debutantce v elitní štafetě Veselé bezprostředně po předávce spadl kolík na zem a bylo po nadějích.

„Nevím, jak se to stalo. Viděla jsem Terku, jak krásně předává na ideálním místě. Najednou byl kolík na zemi a všechno bylo v pytli,“ litovala Veselá.

Finišmanka Malíková už nemohla se situací nic udělat, Češky doběhly v první rozběhu osmé za 3:32,59.

„Určitě je to zklamání. Aspoň pro mě bylo tohle mistrovství Evropy souhrnem nešťastných náhod a nebylo to dobré,“ řekla Malíková, která byla na úvod ME i členkou šesté smíšené štafety.

Později rozhodčí české kvarteto diskvalifikovali. Čas 3:27,29 minuty potřebný k naději na kvalifikaci pro OH byl ale beztak daleko.

Čtvrtkařská štafeta mužů bez nemocného Matěje Krska a překážkáře Víta Müllera byla v improvizovaném složení Michal Desenský, Patrik Šorm, Adam Smolka, Philip Krenek v cíli prvního rozběhu osmá za 3:06,70.

Po diskvalifikaci Švýcarska se posunula na sedmou příčku. Překážkář Smolka i jednadvacetiletý Krenek měli ve štafetě premiéru.

Sprinterská štafeta nastoupila ve stejném složení jako na World Relays na Bahamách, kde se začátkem května bojovalo o olympiádu.

Zdeněk Stromšík, Jan Veleba, Jan Jirka a Ondřej Macík byli pátí ve druhém rozběhu, ale výkon 39,22 na postup nestačil. K tomu bylo potřeba běžet o dvanáct setin rychleji.

Uspěl naopak oštěpař Jakub Vadlejch, jenž hladce postoupil do finále. Stříbrný olympijský medailista hodil v kvalifikaci prvním pokusem 83,36 metru a překonal limit vypsaný na přímý postup. Ve středečním finále bude v Římě obhajovat stříbro z Mnichova. 

Vadlejch je největší medailovou nadějí české výpravy na šampionátu. Do soutěže vstoupil jako poslední z českých atletů. V kvalifikaci se dlouho nezdržel. Hladce poslal oštěp za 82 metrů, což bylo pro postupovou jistotu potřeba.

„Je to samozřejmě ta nejlepší cesta, co se mohla stát. Na druhou stranu jsem byl na sebe docela naštvaný, protože ten hod nebyl tak dobrý. Ale když ukázali 83 metrů, tak jsem byl rád,“ řekl České televizi Vadlejch, jenž se celkově zařadil na čtvrté místo.

Kvalifikaci vyhrál výkonem 85,01 obhájce titulu Julian Weber, který ale kvalifikační limit překonal až třetím pokusem. Lídr letošních světových tabulek Max Dehning z Německa, který v únoru hodil 90,20, proklouzl do finále jako poslední dvanáctý výkonem 80,52.

V první kvalifikační skupině neuspěl Jaroslav Jílek, všechny tři jeho pokusy byly velmi krátké a přešlápnuté. Bez výkonu skončil ve druhé skupině i finalista ME 2022 Martin Konečný.