„Jsem hrdý na to, že si jako první hráč zahraju na šestém Euru. Jsem z toho nadšený, protože to dokazuje dlouhověkost mé kariéry,“ pochvaloval si nejlepší evropský fotbalista tohoto století.

„Je to ale jen pouhá kapitola toho, čeho Cristiano Ronaldo ve fotbale dosáhl. Mám radost a zároveň se cítím privilegovaný, že můžu národnímu týmu pomoci v naplnění cílů a ve snaze turnaj vyhrát, což je náš primární cíl,“ doplnil Ronaldo.

Portugalce dnes čeká poslední přípravný duel před Eurem, v Aveiru přivítají Irsko. Turnaj začnou za týden v Lipsku proti Česku, poté je ve skupině F čeká Turecko a nováček na velkém turnaji Gruzie.

„Pevně věřím, že tohle mužstvo přinese portugalským fanouškům spoustu radosti, počínaje tímto Eurem,“ prohlásil Ronaldo.

„Podle mého názoru je nejlepší generace hráčů vždy ta, která vyhrává trofeje. Doufám, že tento výběr zvítězí, protože kádr je neuvěřitelně talentovaný,“ uvedl pětinásobný držitel Zlatého míče.

Talent samotný však podle něj na celkový triumf nestačí. „Rozhoduje řada dalších věcí. Máme vše potřebné k tomu, abychom vyhráli. Půjdeme ale postupně a s přesvědčením, že můžeme zvítězit,“ slíbil rodák z Madeiry.

„V roce 2016 jsme dosáhli historického výsledku jak z hlediska portugalského, tak i světového fotbalu. Nohama zůstáváme pevně na zemi, hlavami se ale díváme nahoru s vědomím, že je možné Euro vyhrát,“ mínil někdejší hráč Sportingu Lisabon, Manchesteru United, Realu Madrid a Juventusu Turín.

Ronaldo se poprvé na kontinentálním šampionátu představil v roce 2004, Portugalci tehdy coby pořadatelská země nestačili ve finále na překvapení turnaje Řeky.

Největšího úspěchu s reprezentací dosáhl na ME 2016, které tým z Pyrenejského poloostrova ovládl, když ve finále předčil domácí Francii.

Devětatřicetiletý útočník saúdskoarabského an-Nasru drží také rekordy v počtu odehraných zápasů na závěrečném turnaji (25) a vstřelených gólů (14).

„Věnujeme se tomu už dva roky poměrně intenzivně. Zjišťujeme všechny okolnosti, ať už finanční, nebo organizační,“ uvedl Novák.

„Náš první cíl, na který míříme, je rok 2028. Tímto směrem komunikujeme i do Francie směrem k ASO, která Tour pořádá. Je s tím seznámený i Christian Prudhomme,“ zmínil jméno ředitele Tour de France.

Novákův tým vyrazil i za organizátory do Itálie, kde se pojedou úvodní etapy Tour de France letos. „Už víme, co to obnáší a jaký je ten správný proces sem Grand Départ dostat. A mohu říct, že ten sen se zhmotňuje stále více,“ navnadil Novák.

Prudhomme je podle jeho slov myšlence startu v Česku velmi nakloněn. „Líbí se mu, že by se mohlo jednat o první postkomunistickou zemi, kde se Grand Départ uskuteční. A i pro ně je to otevření velkého trhu, který pro ně může být zajímavý,“ podotkl Novák.

Žádný závod Grand Tour do tuzemska dosud nezavítal. Tour de France už však mimo Francii startovala mnohokrát. Za posledních deset let dokonce výrazně převažují začátky mimo francouzskou půdu, na níž se startovalo naposledy v roce 2021.

Od roku 2014 byl Grand Départ v Británii, Nizozemsku, Německu, Belgii, Dánsku a Španělsku, ale jen čtyřikrát ve Francii. A letos bude ve Florencii.

Zcela zásadní věcí pro uskutečnění startu v Česku je podpora vlády a krajů. „Není to až tak o zapojení soukromě sféry, protože to umožněné v podstatě není. Je to opravdu hlavně o státní správě, která musí říct: Ano, tahle akce má smysl, aby tady byla, a chceme ji tady uskutečnit,“ přiblížil Novák největší podmínku.

Čeští organizátoři podle něho potřebují přesvědčit volené politiky, aby na akci dali peníze.

„Ale myslím, že ty argumenty jsou celkem jednoznačné. Když investujete do startu Tour de France, jsou příjmy, jež to vygeneruje, až desetinásobné oproti tomu, co to stálo,“ tvrdí Novák.

Finanční náročnost akce neprozradil. „Není to nic extrémního. Bohužel jsem vázán mlčenlivostí a slíbil jsem to i italským kolegům, ale pohybujeme se někde na úrovni nižších stovek milionů,“ naznačil.

Původní očekávaní prý byla daleko vyšší. „Ale je třeba si uvědomit, že u cyklistiky máme vybudovanou veškerou infrastrukturu, není potřeba stavět drahé stadiony a podobné věci. Uzavřete silnici a máte kolbiště, kde se mohou utkávat ti nejlepší cyklisté světa,“ připomněl Novák.

Potěšilo ho, že stát přes očekávané zisky finančně podpořil nedávné hokejové mistrovství světa v Praze a Ostravě. „Jsou studie, podle nichž se každá investovaná koruna do podpory sportu a propagace sportovních aktivit vrátí státu desetinásobně s ohledem na úsporu výdajů na léčbu civilizačních onemocnění a podobných věcí. Jsem rád, že se hokej povedl. Myslím, že výtěžek půjde do dalšího rozvoje ledního hokeje, což je ta správná cesta. Pro nás to může být velkou inspirací. A také něco, na čem můžeme stavět argumentaci směrem k Tour,“ konstatoval Novák.

Startovat by se mělo v české metropoli. „Praha je atraktivní destinace, zatím je ale velmi předčasné mluvit o konkrétním místě v Praze. Následně je Středočeský kraj a pak se uvidí, kdo se bude chtít do akce zapojit. Jihočeský kraj má velký zájem,“ přiblížil Novák.

Čiperného skotského rodáka, jemuž je v úterý 11. června 85 let, nelze během závodů přehlédnout.

Před dvěma lety se před premiérovou Velkou cenou Miami s bodyguardy div nepral.

V boxech, paddocku a na startovním roštu se v Miami promenovala řada sportovců, ale také zpěváků, raperů, DJů či herců.

Nechyběly ani hvězdy sociálních sítí. Ti všichni chtěli být vidět a udělat si nějaké to selfíčko.

A pak tam byla malá skupinka jak z jiného světa – bývalí jezdci formule 1 včetně několika mistrů světa. Tím nejúspěšnějším byl Stewart, přesto právě on se tehdy stal obětí totální neznalosti organizátorů.

Když expilot F1 Martin Brundle prováděl se Stewartovou pomocí svoji tradiční předzávodní procházku startovním roštem, měl zájem i o hlas tenisové legendy Rogera Federera. Jenže Švýcar byl ve zvláštní, ještě blyštivější VIP sekci obehnané provazem a bodyguardy.

Neohrožený Stewart na něj začal volat „Rogere, Rogere!“ a snažil se přes ochranku upoutat na sebe pozornost. Ostří hoši nedbali toho, že jsou na Velké  ceně formule 1 a tohle je jedna z žijících legend tohoto sportu.

Tehdy 83letý stařík se nedal a už už to vypadalo na pořádnou melu. Situaci zachránil až zákrok pilota Mercedesu George Russella. Aspoň jemu bodyguardi uvěřili, že má se závody něco společného.

Stewart se přitom během své kariéry stal skutečnou legendou. Šest z devíti sezon ve formuli 1 ukončil na stupních vítězů. Vyhrál 27 závodů a také se hodně věnoval bezpečnosti závodníků.

„Jednou jsme to se ženou počítali a dohromady nám vyšlo, že se při závodech zabilo přes třicet našich kamarádů,“ prohlásil před lety v dokumentu BBC.

Svoji kariéru přitom Stewart začal jako sportovní střelec. Dokonce mu jen těsně unikla nominace na olympiádu 1960 v Římě.

Pak přesedlal na čtyři kola a už o pět let později debutoval ve formuli 1. S vozem BRM vyhrál už sedmou Grand Prix, do níž nastoupil. Na konci sezony slavil konečnou bronzovou příčku.

V roce 1968 přestoupil k francouzské Matře a následující sezonu byl mistrem světa. Ve vítězném týmu nezůstal, vyslyšel volání britského obchodníka se dřevem Kena Tyrrella.

Jeho tým byl v 70. letech jedním z nejlepších, což rezultovalo ve dva další tituly světového šampiona. Stewart opanoval ročníky 1971 a 1973.

Velká cena Kanady 1973 byla zároveň Skotovým posledním podnikem v MS. Následně se v tréninku v americkém Watkins Glenu zabil jeho přítel a parťák z Tyrrellu François Cevert, načež Stewart okamžitě ukončil kariéru. Nedočkal se tak jubilejního závodu číslo 100.

Koncem 90. let tři roky vedl spolu se synem Paulem rodinný tým F1 Stewart, který pak koupil Jaguar. Právě Stewartové v Milton Keynes založili základy pro v současnosti nejúspěšnější stáj Red Bull, v niž se Jaguar před ročníkem 2005 proměnil.

Od toho zápasu uplynulo už 24 let. Češi zahajovali Euro v Amsterdamu v neděli 11. června 2000 soubojem s Nizozemci a v těžké skupině s Francií a Dánskem potřebovali na úvod bodovat.

Byla to od začátku pořádná bitva, v níž na sebe často naráželi stoper Tomáš Řepka a středopolař Edgar Davids, kteří se znali z italské ligy. A dobře je znal také italský sudí Collina.

„Krátce před Eurem jsme hráli s Fiorentinou proti Juventusu a v tom zápase jsme po sobě s Edgarem dost šlapali. Nakládal jsem mu, on nakládal mně a pořád na mě žaloval,“ vzpomíná Řepka.

„Potom jsme hráli proti Interu, pískal Collina a vyloučil mě. Sešlo se to tak, že za necelé tři týdny jsme se potkali na ME všichni tři a s Edgarem jsme pokračovali ve vzájemném zápase,“ vypráví.

Češi v Amsterdamu nejdříve přečkali tlak Oranjes a ve druhém poločase do soupeře bušili. Karel Poborský ve skluzu minul odkrytou bránu, Pavel Nedvěd a Jan Koller trefili tyč a břevno.

Collina se v zápase projevoval přesně tak, jak ho znal celý fotbalový svět. Dramatická gesta, naběhlé žíly a až strašidelný pohled. Řepkovi ukázal žlutou kartu po hodině hry.

„Udělal jsem faul někde na půlce, Edgar tam přilítl a začal žalovat. Ať mě vyhodí, že mám kecy, že hraju jak prase a že se to opakuje. Tak jsem na něj nastoupil, proč žaluje, že to je věc rozhodčího,“ popisuje Řepka legendární rozmíšku.

„Collina se pak do mě pustil, abych šel pryč, a bouchal do mě pěstičkou,“ pokračuje bývalý fotbalista, který se šampionátu v roce 2000 věnuje i ve svém podcastu Red Card.

Utkání spělo k bezbrankové remíze, jenže v 88. minutě využil Ronald de Boer ve vápně lehkého potažení za dres a teatrálně spadl k zemi. Collina neváhal a českému kapitánovi Jiřímu Němcovi zapískal faul. Penalta.

Nedvěd si před sudím klekl na kolena, brankář Pavel Srniček se držel za hlavu a ukazoval Collinovi znak fair play na dresu. Do diskuze se chtěl zapojit i Řepka, ale na rozhodnutí už se nic nezměnilo.

Míč si vzal Frank de Boer, bratr faulovaného, pokutový kop proměnil a Nizozemci vyhráli 1:0. Ještě v nastavení uviděl na lavičce červenou kartu protestující Radoslav Látal.

V Česku se rozjela nenávist

„Byla tam úplně jiná hvězda, která zazářila v poslední minutě. Je mi to líto kvůli našim fanouškům,“ říkal po hořké porážce Nedvěd. Ten měl obavy už před zápasem, když mluvil o tom, jak ho Collina v Itálii dvakrát vyloučil a jak nemá rád Tomáše Řepku a obecně Čechy.

„Je to pravda. Neměl rád Čechy, i když vždycky tvrdil, že to tak není. Špatné zkušenosti s ním měli i Méďa, Poborák a Pavel Srniček. Přitom já jsem mu nikdy nic neudělal. Možná jsem hrál tvrději, než byli v Itálii zvyklí, možná jsem mu nebyl sympatický,“ uvažuje po letech Řepka.

Klíčová penalta mu připadá přísná pořád. „Potažení tam bylo, ale De Boer tomu hodně přidal. My jsme v tom zápase taky měli šance, jenže nakonec to rozsekl Collina a fakt, že Nizozemsko hrálo doma. Byl jsem otrávený, všichni byli frustrovaní,“ říká.

V Česku se stal Collina doslova úhlavním nepřítelem. Ukřivdění fanoušci si z jeho obličeje dělali terč na šipky a vymýšleli pro holohlavého Itala všemožná pojmenování. Fantomas, E.T. nebo lebkoun.

Komise rozhodčích na ME se za něj postavila, penalta prý byla odpískaná správně. Češi se z těžké rány už nevzpamatovali a po prohře 1:2 s mistry světa Francouzi bylo jasné, že na turnaji končí.

Ani ve druhém duelu nebyla o nevšední momenty nouze. Na první gól přihrál Thierrymu Henrymu nepovedenou malou domů Petr Gabriel a Poborský pak vyrovnal z penalty po faulu na Nedvěda, který se však odehrál ještě před vápnem.

V posledním zápase už o nic nešlo, Češi v něm porazili Dány 2:0.

„Ten první zápas s Nizozemci jsme mohli vyhrát. Bylo by to úžasné a posílilo by nás to mentálně. Byla to totiž skupina smrti,“ míní Řepka.

A v Česku nenáviděný Collina? Celosvětově byl naopak uznávaný jako naprostá špička ve svém oboru. Pískal finále na olympiádě 1996, finále Poháru UEFA, Ligy mistrů i světového šampionátu 2002.

Řecko od pokutového kopu ušetřil

Mezinárodní rozhodcovskou kariéru ukončil po portugalskému Euru 2004 ve 44 letech a poté se naplno začal věnovat podnikání v oblasti finančnictví. Doma obdržel Řád za zásluhy o Italskou republiku, napsal knihu Moje pravidla hry a osm let byl v čele komise rozhodčích UEFA.

Někteří čeští fotbalisté včetně Nedvěda, který se s rozhodčím, jenž přišel o vlasy kvůli nemoci zvané alopecie, potkával dále v italské lize, Collinovi odpískanou penaltu z června 2000 odpustili.

Jiným, včetně tehdejšího reprezentačního kouče Jozefa Chovance, zůstal sporný okamžik ležet v žaludku. Na popularitě v Česku potom Collinovi nepřidalo ani semifinále Eura 2004, kde znovu rozhodoval zápas Nedvěda a spol.

Perfektní jízdu českého týmu zastavili Řekové a Collinovi bylo vyčítáno zejména to, že ve druhém poločase přehlédl držení Traianose Dellase proti Kollerovi. Zákrok, po kterém skončil český obr na trávníku, se nápadně podobal tomu Němcovu z roku 2000.

Ekholm ve 12. minutě prolomil finálovou neprůstřelnost Sergeje Bobrovského a poslal Edmonton do vedení 1:0. Švédský útočník se po asistenci Connora McDavida dostal do přečíslení dva na jednoho a střelou mezi betony nachytal ruského gólmana v brance Panthers. Oilers dali první gól ve finále od roku 2006 a v sérii se poprvé dostali do vedení, které jim ale příliš dlouho nevydrželo.

Domácí těsně před polovinou duelu zásluhou Nika Mikkoly srovnali a třemi góly ve třetí třetině stav zápasu otočili. Důležité trefy na 2:1 a 3:1 obstaral Rodrigues, jenž je s třemi přesnými zásahy nejlepším střelcem dosavadního průběhu finálové série.

Kanadský útočník se poprvé prosadil ve 44. minutě, kdy si našel odražený puk v levém kruhu pro vhazování a přesnou ranou do horní části branky vstřelil vítězný gól zápasu. Druhou branku přidal o devět minut později. V přesilové hře tečoval za Skinnera nabídku Antona Lundella a zařídil Panthers pohodlný dvoubrankový náskok. Definitivní podobu výsledku dal v čase 57:32 obránce Aaron Ekblad, jenž se trefil do prázdné branky a dal první gól ve finále Stanley Cupu.

Finále Stanleyova poháru – 2. zápas:

Florida – Edmonton 4:1 (0:1, 1:0, 3:0)

Branky: 44. a 53. Rodrigues, 30. Mikkola, 58. Ekblad – 12. Ekholm. Střely na branku: 29:19. Diváci: 19.673. Hvězdy zápasu: 1. Rodrigues, 2. Lundell, 3. Bobrovskij (všichni Florida). Stav série 2:0.