Pětadvacetiletý Tommy Fury, profesionální boxer a úspěšný účastník reality show Love Island, kývl na nabídku, aby si zahrál v tradičním charitativním utkání s názvem Soccer Aid.

Na Stamford Bridge, domově londýnské Chelsea, nastoupil v týmu Světa po boku bývalého českého reprezentanta Petra Čecha, Alessandra del Piera, Edena Hazarda či atletické legendy Usaina Bolta.

Bratr slavnějšího Tysona Furyho, jenž v květnu po 34 zápasech při souboji o titul absolutního mistra světa v těžké váze utrpěl vůbec první porážku v profesionální kariéře, se ovšem v kopačkách moc nepředvedl.

Fanoušky udivil především ve chvíli, kdy hodlal vhodit aut. Míč sice nejprve zvedl nad hlavu, jenže pak ho překvapivě spustil a do hry balon uvedl, jako kdyby hrál spíš bowling.

„Neviděl snad nikdy fotbal?“ ptal se jeden z mnoha užaslých uživatelů sociální sítě X. „To je absolutně šílený, že nezná ani pravidla,“ přidal další na adresu pětadvacetiletého rodáka z Manchesteru.

Tommy Fury pak rozesmál příznivce i v okamžiku, kdy se chystal vystřelit, ale míč vůbec nezasáhl. 

„Todd Boehly právě udělal nabídku Tommymu Furymu na 60 milionů liber,“ napsal na X účet sázkové společnosti Paddy Power v narážce na majitele Chelsea, na jehož stadionu se zápas hrál.

Zápas, jehož výtěžek putoval na konto Dětského fondu OSN (UNICEF), nakonec vyhrál 6:3 Tým Anglie, za který nastoupili například bývalí fotbalisté David Seaman, Gary Cahill, Theo Walcott, čtyřnásobný olympijský vítěz v atletice Mo Farah či herec Danny Dyer.

První gól vstřelil Joe Cole, jenž bývalého dlouholetého parťáka z Chelsea Čecha pokořil „jesličkami“.

Zápas nedopadl dobře pro kapitána Zbytku světa Bolta, jenž si při utkání přetrhl Achillovu šlachu. Osminásobný olympijský vítěz a světový rekordman v běhu na 100 i 200 metrů, jenž ukončil atletickou kariéru v roce 2017, opustil trávník ve druhém poločase na nosítkách a nyní na Instagramu zveřejnil fotografii ze šatny s pravou novou v dlaze.

Mezi tisícovkami přání brzkého uzdravení od fanoušků nechyběl ani vzkaz od olympijského a světového šampiona Justina Gatlina. „Brácho, co to děláš?!? Už jsme v důchodu, pamatuješ,“ napsal někdejší Boltův rival.

Sedmatřicetiletý fenomenální sprinter Bolt ukončil kariéru v roce 2017 po mistrovství světa v Londýně. Rozloučil se bronzem na stovce, na níž triumfoval právě Gatlin.

Ogrodníkovou výkonem 58,52 metru zůstala zhruba dva metry za předepsaným kvalifikačním limitem, ale celkově se zařadila na sedmou příčku. Spokojená se svým kvalifikačním vystoupením však rozhodně nebyla.

„Dneska jsem úplně neměla takový pocit té dravosti a spíš jsem se trápila,“ přiznala česká atletka.

„Na sektoru to ze mě nějak spadlo a furt jsem se musela nutit a nabuzovat. Potřebuju být trochu nervózní a dneska jsem to tam neměla,“ svěřila se Ogrodníková.

Její reprezentační kolegyně měly k postupu do úterního finále daleko. Andrea Železná, manželka světového rekordmana Jana Železného, hodila 55,57 metru.

Jednadvacetiletá mistryně republiky Petra Sičaková předvedla 52,86. Na finále bylo potřeba hodit 57,71.

Kvalifikaci vyhrála Norka Marie-Therese Obstová výkonem 61,45.

Třiadvacetiletá Jíchová v úterý poprvé poběží finále na vrcholné akci. Po vyrovnaném osobním rekordu v rozběhu v dnešním semifinále nabíhala do cílové rovinky zhruba ze šestého až sedmého místa, ale pak předvedla skvělý finiš a prosadila se na druhu příčku zajišťující přímý postup. Zůstala před ní jen evropská rekordmanka Femke Bolová.

Osobní rekord si Jíchová vylepšila o 29 setin na 54,59 sekundy a splnila i olympijský limit pro hry v Paříži.

„Mám strašnou radost. Myslím, že až tak úplně skvěle mi běh nevyšel. Když jsem vběhla do cílové rovinky, tak jsem cítila, že na tom pozičně nejsem moc dobře, že se pohybuju docela vzadu. Že to bude teď, nebo nikdy. A bylo to teď,“ rozplývala se v rozhovoru s Českou televizí.

Semifinále bylo ve stejné disciplíně konečnou pro Víta Müllera. Vylepšil si sezonní maximum na 49,25 a obsadil 11. místo.

Tyčkařům k postupu stačilo zdolat 560 centimetrů, načež kvalifikace skončila. Naprosto hladkou cestu do finále měl Holý, který všechny tři postupné výšky zdolal napoprvé. Podělil se tím pádem o první místo s dalšími čtyřmi závodníky včetně světového rekordmana Armanda Duplantise.

Naopak dramatickou kvalifikaci prožil Ščerba. Vítěz Odložilova memoriálu se až napotřetí zachraňoval na 525 a 545 centimetrech. Dva pokusy měl nezdařené i na 560, ale při tom druhém mu rozhodčí špatně nastavili stojany, takže dostal náhradní pokus. Ten využil a z jedenácté příčky postoupil do středečního finále.

Dvojnásobná česká účast bude ve finále mužské tyče poprvé od Mnichova 2002, kdy se zadařilo Adamu Ptáčkovi a Štěpánu Janáčkovi.

Vilém Stráský je na atletickém mistrovství Evropy po třech disciplínách desetiboje sedmý. Nasbíral 2630 bodů a jen šest jich ztrácí na světového rekordmana Kévina Mayera z Francie. V čele soutěže je jiný Francouz Makenson Gletty se ziskem 2788 bodů.

Stráský do desetiboje vstoupil osobním rekordem na stovce 10,65 sekundy. V dálce se skokem dlouhým 737 cm přiblížil ke svému maximu na deset centimetrů a další životní výkon vzápětí zaznamenal v kouli. Na pět centimetrů se přiblížil k patnáctimetrové hranici a rekord si vylepšil téměř o tři decimetry.

V přestávce prvního dne ztrácí dvanáct bodů na vytouženou pátou příčku, která by mu pomohla v boji o olympijské hry v Paříži.

Vícebojaře dnes ještě čeká skok do výšky a běh na 400 metrů.

Téměř jisté je, že v prvním kole červnové dražby nadějí půjde na řadu bek Adam Jiříček, byť zřejmě později, než se původně čekalo. 

Mezi 32 nejvýše vybranými hráči však může být více českých zástupců.

V žebříčcích během sezony do elitní společnosti nakoukli útočníci Adam Jecho a – byť ojediněle a překvapivě – Maxmilian Curran, blízko byl zadák Tomáš Galvas.

Nejvýraznějším černým koněm je ale nakonec Badinka, kterého predikce pro první kolo dlouho míjely.

Osmnáctiletý obránce není v Česku moc známý. Z významných mládežnických turnajů nastoupil akorát na Hlinka Gretzky Cupu.

O předposlední mistrovství světa osmnáctek přišel kvůli zánětu slepého střeva, na uplynulý světový šampionát dvacítek s bronzovou tečkou se neprobojoval. 

Poslední dva roky navíc hraje v zahraničí. Nejdřív z Chomutova zamířil do Finska, pak „popošel“ do Švédska, kde z juniorky Malmö poměrně rychle vystřelil do áčka. 

V nejvyšší švédské soutěži odehrál 33 zápasů a dosáhl na zápis 1+3.

Uhranul natolik, že s ním klub v prosinci podepsal nováčkovskou smlouvu až do jara 2026. „Dominik je jedním z těch absolutně největších evropských talentů,“ liboval si generální manažer Malmö Björn Liljander.

Badinkovy výkony v jedné z nejlepších lig světa rychle zaujaly skauty.

„Opravdu mě ohromil, nedostává se mu taková pozornost, jakou si zaslouží. Zdobí ho působivá velikost, pohyblivost, rozvaha a spolehlivost, to je profil, ze kterého týmy NHL šílí,“ napsal v lednu o 190centimetrovém bekovi Sebastian High, vedoucí skaut webu DobberProspects.

Na konci dubna pak tento portál označil Badinku za černého koně letošního draftu a v žebříčku mu přidělil 26. místo.

Překvapivé je, že hvězdnější Jiříček obsadil až následnou příčku.

Obecně Badinka končí v hodnoceních hlavně ve druhém kole, ale několik skautů si ho cení na to první, nejsledovanější. Vedle již zmíněného příkladu je to Corey Pronman z online deníku The Athletic, který ve svém osobním žebříčku z konce května zařadil český objev na 29. místo.

„Myslím, že jeho hra směrem do útoku i dozadu je dost silná na to, aby se o něm dalo mluvit jako o potenciálním čtvrtém či pátém bekovi v NHL,“ napsal novinář s tím, že v Badinkovi typově vidí Justina Holla, amerického obránce Detroitu.

Při věštbě, jak draft doopravdy dopadne, vytáhl 18letého Čecha ještě výš – na 22. příčku, ze které vybírá Nashville.

„Badinka je velký a pohyblivý pravák, který ve vás ucházející hrou s pukem proti dospělým vzbudil pocit, že dokáže rozdávat nahrávky i v NHL. Pro Nashville, kterému v systému chybějí obránci, by byl velkou vzpruhou,“ doplnil Pronman.

O tom, jestli Badinka proklouzne mezi 32 nejžádanějších talentů a zda na něj vyjde třeba právě Nashville, se rozhodne na konci června v Las Vegas.

Fotbalová reprezentace tvrdila, že se středopolař nizozemského Twente zranil při nešťastném pádu na kole.

Ve skutečnosti však Sadílek přišel k úrazu, když na tříkolce sjížděl se spoluhráči Ladislavem Krejčím a Davidem Juráskem ze známé hory Planai. Jako první o tom informoval web iSport.cz.

Vedení národního mužstva se až v pondělí omluvilo za to, jak o události informovalo.

„Reprezentace uvedla, že Michal Sadílek při vyjížďce na kole upadl a utrpěl tržnou ránu v oblasti bérce. Právě s touto informací vedení národního týmu původně pracovalo a následně ji dalo k dispozici médiím. Bylo chybou, že národní tým neposkytl úplné informace, a tímto se médiím a potažmo sportovním fanouškům omlouvá,“ uvedl ve vyjádření pro média tiskový mluvčí reprezentace Petr Šedivý.

Podle něj však Sadílek neporušil žádná pravidla. „Nehoda se stala v hráčově volném čase, který mohl využít dle svého uvážení. Neporušil tím týmová pravidla ani jakékoliv jiné interní dohody,“ prohlásil Šedivý.

Sadílek, který má v reprezentačním „áčku“ na kontě 24 startů a jeden gól, byl podle všeho blízko k tomu, aby hrál na Euru v základní sestavě.

O případném povolání náhradníka pro šampionát se trenér Ivan Hašek rozhodne až po dnešním posledním přípravném utkání před závěrečným turnajem proti Severní Makedonii. Kontaktoval už ale některé možné adepty.

Uzávěrka finálních nominací byla v pátek, kdy český tým v přípravě v Rakousku rozdrtil Maltu 7:1.

Hašek může ještě jednoho hráče do pole dodatečně zařadit, ale pouze do začátku úvodního zápasu na turnaji, který jeho svěřenci odehrají 18. června proti Portugalsku.

Brankáře lze v případě zranění vyměnit i během turnaje. Trenéři mohou pro Euro po rozšíření kvóty povolat 26 hráčů.

Hrál se pátý set finále French Open, španělský mladík vedl s brejkem 2:1, německý tenista měl ale šanci na okamžitý návrat.

Vypracoval si dva brejkboly, ten první mu ale chybným verdiktem sebral umpirový rozhodčí Renaud Lichtenstein.

Zverev viděl druhý servis Alcaraze dopadnout do těsného autu, sudí ale po kontrole stopy označil míč za dobrý.

Německý hráč protestoval, hádal se, snažil se rozhodčího v takřka hmatatelném zoufalství přesvědčit. Marně.

„To snad není pravda, to snad není pravda,“ opakoval směrem ke svému týmu.

Měl přitom pravdu, jak ukázaly následné grafické záběry. Míč skutečně dopadl těsně vedle, mezi jeho stopou a čárou byla přibližně dvoumilimetrová mezera.

Alcaraz svůj servis udržel a dostal se do rozhodujícího trháku. V tu chvíli se stal nezastavitelnou mašinou mířící za dalším slavným triumfem, navazujícím na vítězství na US Open 2022 a loňském Wimbledonu.

Zverev už se na obrat nezmohl a po utkání místo oprávněných stížností velebil svého o šest let mladšího soka.

„Podívejte, je samozřejmě velký rozdíl, jestli v pátém setu prohráváte 1:3, nebo jste na stavu 2:2. Je to rozhodující rozdíl,“ prohlásil čtvrtý hráč světa na tiskové konferenci.

„V takové situaci bych si přál, aby se chyby nestávaly. Je to frustrující, ale tak to prostě je. Sudí dělají chyby. Jsou to také lidé, je to v pořádku,“ dodal shovívavě.

Finále trvalo čtyři hodiny a devatenáct minut. Alcaraz v něm dokázal v závěrečné fázi ještě zvednout svou úroveň a otočit skóre.

Vyhrál 6:3, 2:6, 5:7, 6:1, 6:2 a potvrdil, že je výjimečným talentem a lídrem přicházející generace. V jednadvaceti má na kontě tři vyhraná grandslamová finále ze třech, ještě k tomu na různých površích.

„Oba jsme fyzicky silní, ale on je prostě bestie. Je to zvíře, to je jasné,“ uznale kýval hlavou Zverev.

„Intenzita, se kterou hraje tenis se nedá srovnat s ostatními lidmi. Umí na kurtu tolik různých věcí, že? V pátém setu výrazně změnil taktiku, začal hrát o dost vyšší míče, hrál do hloubky tak, abych nedokázal vyvinout tolik síly. Hra se zpomalila,“ vysvětlil závěr zápasu ze svého pohledu.

„Je to fantastický hráč. Musím se podívat na sebe, podívat se na svůj tým a zamyslet se, co můžeme udělat, abych se posunul na stejnou úroveň, na jaké je Carlos,“ dodal Zverev.

Alcaraz pochopitelně nenadchl jen svého soupeře, ale celý tenisový svět a drtivou většinu expertů. „Z toho, co o něm do téhle chvíle víme, si myslím, že může být novým Djokovičem,“ uvedl legendární Švéd Mats Wilander.

Podle něj je Alcaraz hvězdou, kterou současný tenis po probíhajícím a neodvratném odchodu „velké trojky“ nutně potřebuje.

„Náš sport změní ve spoustě aspektů. Změní způsob, jakým lidé na tenis nahlížejí, protože je jako závan čerstvého vzduchu. Je usměvavý, je pokorný, mluví výborně. Pro náš sport je naprosto skvělý,“ dodala bývalá světová jednička.

Wilanderova kolegu ze stanice Eurosport Tima Henmana zase nadchlo, jak málo negativity je v Alcarazově výkonu. I v nejvypjatějších chvílích neztrácí fokus, a když, tak jen na nepatrný moment. 

„Když prohrával 1:2 na sety, člověk si říká, že tohle bude těžké. Ale způsob, jakým na vývoj reagoval a vzal si zpět dominanci, je naprosto fenomenální. V jednadvaceti letech je na úžasné úrovni, a to nejen fyzicky, ale i mentálně,“ podotkl Henman.