„Jsem ráda, že jsem tu mohla hrát další finále. Odehrály jsme zde úžasné zápasy. Užívala jsem si každý moment,“ řekla na kurtu Siniaková.

„Děkuji i Coco za to, že jsme si mohly spolu zahrát. Je to úžasná hráčka. Věřím, že spolu ještě někdy hrát budeme,“ doplnila česká tenistka.

Osmadvacetiletá Siniaková zvítězila v Paříži už v letech 2018 a 2021 s Barborou Krejčíkovou. Gauffová získala první deblový titul v kariéře. Za triumf obdržely šek na 590 000 eur (asi 14,5 milionu korun).

Hráčky se daly dohromady poté, co jejich dosavadní spoluhráčky Australanka Storm Hunterová a Američanka Jessica Pegulaová nemohly na turnaji startovat kvůli zranění.

„Bylo to mé třetí (deblové) finále a konečné úspěšné. Děkuji Kateřině, že si se mnou zahrála. Daly jsme se dohromady dva dny před turnajem. Bylo to na poslední chvíli,“ uvedla Gauffová, loňská vítězka dvouhry na US Open.

Ziskem osmého grandslamového titulu se Siniaková přiblížila v historickém českém žebříčku Heleně Sukové, která má o jeden triumf více. V čele je s 12 deblovými vítězstvími Jana Novotná.

Siniaková s Gauffovou neudržely v prvním setu dvakrát náskok brejku a sada dospěla do zkrácené hry. V ní česko-americký pár ztrácel 3:5, poté ale díky čtyřem míčkům za sebou vývoj otočil a ujal se po necelé hodině vedení.

Ve druhém setu získaly Siniaková s Gauffovou náskok 4:1. Přestože v sedmé hře o servis přišly, Italky vzápětí šanci na srovnání při podání Erraniové nevyužily. Česko-americká dvojice následně využila při servisu Gauffové první mečbol.

Paoliniová prohrála na Roland Garros i druhé finále. V sobotu nestačila v utkání o titul ve dvouhře na světovou jedničku a obhájkyni titulu Polku Igu Šwiatekovou.

Tenisový grandslamový turnaj Roland Garros (antuka, dotace 53,5 milionu eur):

Ženy:

Čtyřhra – finále: Gauffová, Siniaková (5-USA/ČR) – Erraniová, Paoliniová (11-It.) 7:6 (7:5), 6:3.

Odstoupení Vondrové znamená velké komplikace zejména pro štafetu, která chtěla v Římě zabojovat o účast na olympijských hrách v Paříži.

Dlouhodobě nejlepší česká čtvrtkařka Vondrová se s dýchacími problémy potýkala už od štafetového mítinku na Bahamách, kde se na začátku května štafeta snažila na OH kvalifikovat marně.

Navzdory zdravotním problémům Vondrová závodila a na ME v pátek byla u šestého místa české smíšené štafety.

Do semifinále závodu na 400 metrů, kam byla nasazená, už na doporučení reprezentační lékařky Karolíny Velebové nenastoupí, protože má respirační obtíže spojené s horečkou.

„Mrzí mě, že Lada nebude startovat, ale zdraví je přednější,“ uvedl reprezentační šéftrenér Pavel Sluka.

Vondrová měla být oporou štafety čtvrtkařek, která by potřebovala vylepšit čas z Baham, aby mohla pomýšlet na účast pod pěti kruhy. Český výkon 3:27,76 minuty je o 47 setin pomalejší než čas Nigérie, která aktuálně drží poslední postupovou pozici.

Ke čtrnácti štafetám z Baham se přidají jen dvě kvarteta s nejrychlejšími časy. Nominační období se uzavře na konci června.

Na webu Fotbalové asociace ČR to uvedl mluvčí národního týmu Petr Šedivý. O případném povolání náhradníka trenér Ivan Hašek teprve rozhodne.

„Hráči, kteří v pátek v přípravném zápase proti Maltě odehráli více než poločas, měli v sobotu individuální program. Michal Sadílek při vyjížďce na kole bohužel nešťastně upadl a utrpěl tržnou ránu v oblasti bérce,“ řekl Šedivý.

„Pro nás je to velké oslabení, protože Michal patří mezi zkušené hráče. Vždyť v průběhu zápasu proti Maltě navlékl i kapitánskou pásku. Přeju mu za celý tým, aby se co nejrychleji uzdravil. Jestli povoláme někoho dalšího, se rozhodneme v nejbližší době,“ uvedl kouč Hašek.

Sadílek si jako jeden ze sedmi hráčů aktuální nominace zahrál i na minulém mistrovství Evropy v roce 2021, kde český tým došel do čtvrtfinále. Sparťanský záložník dosud za národní tým absolvoval 24 zápasů a dal jednu branku.

Český výběr v pondělí čeká v Hradci Králové proti Severní Makedonii generálka na Euro. Na šampionátu národní tým v základní skupině postupně nastoupí proti mistrům Evropy z roku 2016 Portugalsku, Gruzii a Turecku.

Mistrovství Evropy 1996 je jedním z největších okamžiků historie kontinentálních šampionátů, jehož další díl se začne psát už v pátek v Německu.

Nebyl to jen samotný turnaj, českou fotbalovou veřejnost pobláznila už kvalifikace. Čeští reprezentanti ovládli silnou skupinu, festivalem státních barev se stalo především vítězství nad Nizozemskem. A Amfora vypustila do světa píseň, jejíž tóny rezonují v paměti dodneška.

„Tak už jsme tam, už jsme tam, českej fotbal žije. Vzhůru, vzhůru, vzhůru do Anglie!“

Zatímco fanoušci slavili postup a vyhlíželi šampionát, před trenérem Dušanem Uhrinem vyvstal těžký úkol: ukázat na dvaadvacet hráčů, kteří do Anglie pojedou. Zvolit nominaci, která ve své době vzbudila hodně emocí. 

„Do výběru se pro mnohé dost nečekaně nevešli Horst Siegl a Jiří Novotný. Pro mě bylo podstatné, že ve Spartě moc nehráli a museli řešit různé problémy s tehdejším majitelem letenského klubu Petrem Machem. Mimochodem Siegl mi nezařazení do nominace vyčítá dodnes,“ vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz nyní jednaosmdesátiletý kouč.

Chyběl i Tomáš Řepka, klíčový stoper, jenž odehrál osm z deseti kvalifikačních duelů. Před ME vyslyšel volání kouče jednadvacítky Ivana Kopeckého, aby týmu pomohl proti Španělsku v boji o olympiádu.

Obránce Sparty se ovšem vyfauloval na Raúlovi, aniž by tušil, že se tresty přenášejí do A-týmu. Červená znamenala stop na první dva duely ve skupině. Brát stopera, který nemůže hrát, to byl pro Uhrina až příliš velký risk.

„Jednou jsem měl možnost si to s Dušanem vyříkat. Nominaci dělal nejen on, ale samozřejmě také asistenti a co si budeme povídat, zřejmě si svoje řekli i agenti. Lobbing byl asi obrovský, protože některá jména, která s sebou vzal, mě udivují dodnes,“ zamyslí se pozdější bek Fiorentiny či West Hamu s tím, že start v Anglii by si podle něj zasloužili třeba Tomáš Skuhravý, René Wagner nebo Jiří Lerch.

Zatímco národní tým kráčel až do finále, Řepka dřel v přípravě pod novým koučem Vlastimilem Petrželou. Svou absenci dlouho nemohl překousnout. Dokonce do té míry, že stříbrnou cestu nesledoval.  

S odstupem času je ale už daleko smířlivější. „Je pravda, že jsem byl na dva zápasy nepoužitelný, a pak bych se vracel toho týmu, který našlápl k postupu ze skupiny, to by asi nebylo úplně fér,“ dodává bývalý fotbalista, který se momentům z historie evropských šampionátů věnuje i v rámci svého podcastu Red Card.

Finální podobou nominace ale Uhrina bolet hlava nepřestala. Nabitý seznam potenciálních reprezentantů se sice zúžil na dvaadvacet, z nich ale každý chtěl hrát.

„Nepříjemná komplikace nastala s Patrikem Bergerem, kterého jsem nepostavil do základní sestavy v posledním přípravném utkání proti Švýcarsku ani v prvním zápase na mistrovství proti Německu. Chtěl dokonce z týmu odejít, ale omluvil jsem se mu a přesvědčil, aby zůstal. Stal se pevným článkem týmu a gólem z penalty poslal náš tým ve finále proti Německu do vedení,“ vrací se Uhrin o téměř třicet let zpátky.

První gól dal ve čtvrté minutě Carter Verhaeghe, na začátku druhé třetiny zvýšil Evan Rodrigues a výhru zpečetil Eetu Luostarinen při risku Oilers bez brankáře. Série, ve které nenastupuje žádný český hráč, pokračuje na stejném místě druhým zápasem v úterý 11. června ve 2:00 SELČ.

Edmonton nezúročil střeleckou převahu 32:18, domácí ubránili i nejproduktivnější duo letošního play off, kterými jsou Connor McDavid a Leon Draisaitl. Kanadský tým přiváděl k šílenství zejména Bobrovskij, jenž zastavil i tři úniky.

Florida udeřila dvakrát ze svých prvních pěti střeleckých pokusů. V souboji elitních formací zakončil po pasu Barkova rychlý výpad Verhaeghe a otevřel skóre. Na něj navázal střelou z předbrankového prostoru Rodrigues. Výhru pojistil pět sekund před koncem Luostarinen střelou od červené čáry.

Přitom už v úvodním střídání Bobrovskij špatně rozehrál, ale Hyman chybu nepotrestal a trefil ruského brankáře do masky. Po inkasovaném gólu byl Edmonton ve zbytku třetiny nebezpečnějším týmem.

V největších šancích se dostali do úniku Henrique a Nugent-Hopkins, ale domácí brankář zasáhl v obou případech levým betonem.

Florida ubránila v úvodu prostřední třetiny oslabení i se štěstím, protože Hyman přestřelil odkrytou branku. A v čase 22:16 odskočila na rozdíl dvou gólů: Bennett získal při napadání puk a posunul jej před branku, odkud se prosadil Rodrigues.

Aktivnější Edmonton dostal v půlce zápasu puk do branky, kam jej po úniku Janmarka dotlačil Brown. Rozhodčí ale předtím přerušil hru a okamžitě rozpažil.

Domácím hráčům se navíc nelíbil důraz Browna, a tak se na ledě strhla hromadná strkanice. Vzápětí po faulu Bennetta minul Nugent-Hopkins v přesilové hře odkrytou branku.

Florida spoléhala ve třetí třetině na zodpovědnou obranu a až na výjimky nepouštěla Edmonton do větších šancí.

V zápase se prezentovala i důraznou hrou, na počet hitů vyhrála 63:35. Nejvíc jich nasbíral Bennett (11), který ve druhé třetině poslal k ledu i McDavida. Kapitán Oilers si z toho souboje odnesl krvavý šrám na bradě.

Další radost domácích fanoušků zařídil v závěru Luostarinen. Florida, která loni podlehla ve finále Vegas v pěti zápasech, tak zahájila vítězstvím svůj boj o zisk prvního Stanley Cupu v klubové historii.

Finále Stanleyova poháru – 1. zápas:

Florida – Edmonton 3:0 (1:0, 1:0, 1:0)

Branky a nahrávky: 4. Verhaeghe (Barkov, Reinhart), 23. Rodrigues (Bennett, Montour), 60. Luostarinen (Barkov). Rozhodčí: O´Rourke, Kozari – MacPherson, Murray. Vyloučení: 5:4. Bez využití. Střely na branku: 18:32. Diváci: 19.543. Hvězdy zápasu: 1. Bobrovskij, 2. Verhaeghe, 3. Rodrigues (všichni Florida). Stav série: 1:0.

Florida: Bobrovskij – Ekblad, Forsling, Montour, Mikkola, Kulikov, Ekman-Larsson – Reinhart, Barkov, Verhaeghe – Rodrigues, Bennett, M. Tkachuk – Tarasenko, Lundell, Luostarinen – Okposo, Stenlund, Lorentz. Trenér: Paul Maurice.

Edmonton: S. Skinner – Bouchard, Ekholm, Ceci, Nurse, Kulak, Broberg – Hyman, McDavid, Nugent-Hopkins – Holloway, Draisaitl, E. Kane – Perry, R. McLeod, Foegele – C. Brown, Henrique, Janmark. Trenér: Kris Knoblauch