Šampionkou jste od soboty. Tak jaké je být nejlepší na světě?

Je to úžasný pocit, sama tomu pořád nemůžu uvěřit. Letos jsem opravdu nečekala, že bych mohla skončit takhle vysoko. Cílem bylo být mezi nejlepší osmičkou. O to cennější to je.

Ve 26 letech jste dosáhla na největší úspěch, na který ve vašem sportu dosáhnout lze?

Dá se říct, že ano. Je to úspěch, za který jsem moc ráda. U sebe jsem nečekala, že bych mohla získat zlato v tak mladém věku. Měla jsem tituly v dorostenkách i juniorkách, ale to byly jiné disciplíny. Teď jsem tři roky v dospělé ženské kategorii, kde je konkurence mnohem větší. Na MS je to náročné psychicky, ale i na fyzičku.

Kolik jste toho odehrála?

Měla jsem šest startů, obvykle přitom o víkendu hraju jen jeden. Je to zápřah, navíc jsem v této sezoně bojovala se zraněným ramenem a svaly na ruce. Což je samozřejmě to nejhorší, protože ruku potřebujete na přesnost. V Brezně jsem to ale zvládla, pomohla mi i hlava a obrovská podpora v hale. Fandili mi i Slováci, po každém hodu začala hala bouřit. Užila jsem si to, byl to velký zážitek, za který děkuju.

Máte spočítáno, kolik koulí jste na mistrovství odházela?

Vedle hlavní disciplíny jsem hrála i disciplínu sprint, takže celkově to bude kolem 800 odhozených koulí. K tomu ještě cvičné hody.

Laicky se přitom kuželky mohou jevit jako nepříliš náročný sport.

Hlavně je to jednostranný sport, ke kterému potřebujete doplňkové sporty nebo různá kompenzační cvičení. Dost trpí kolena, jedna strana těla je více zatěžovaná.

Ve finále MS jste porazila Chorvatku Natašu Ravničovou, i v jiných kategoriích byli nahoře zástupci ze střední Evropy nebo Balkánu. Takže odtud jsou nejlepší kuželkáři?

Ano, bylo to mistrovství světa, ale kuželky se hrají především v Evropě. Na turnaji byli třeba i hráči z Dánska nebo Švédska, ale mezi ženami je největší konkurence v Německu a Chorvatsku. Příští rok budou družstva, v těch býváme jako Češi taky medailově úspěšní.

V čem jsou hlavní rozdíly oproti bowlingu?

Tuhle otázku mají kuželkáři vážně moc rádi. (smích)

Takže panuje mezi vámi určitá rivalita?

Moc se s bowlingáři nesetkáváme, ale samozřejmě víme, že kuželky nejsou tolik populární. Když někomu řeknu, že je hraju, hned si to spojuje s bowlingem. Hlavní rozdíl je v kouli a kuželkách. V bowlingu je jich deset, u nás devět a jsou jinak postavené. V naší kouli nemáme díry na prsty, zároveň je menší. I systém hry je úplně jiný.

Čím je daná větší popularita bowlingu?

Těžko říct. Možná i tím, že je to globálnější sport, bowling se hraje za oceánem. I v televizi bývá častěji než kuželky.

Setkal jsem se s názorem, že pokud by hráč bowlingu přišel na kuželky, neprosadil by se tolik, jako by to bylo opačně. Souhlasíte?

Ano, myslím, že kuželky jsou na naučení těžší, je potřeba větší přesnost. My více dorážíme zbylé kuželky. V bowlingu otevřete a hned zavíráte. My máme více hodů do dorážky. A je to podle mě těžší i tím, jak jsou kuželky u nás postavené v kosočtverci, zatímco v bowlingu v trojúhelníku.

Jak jste se ke kuželkám a na závodní dráhu dostala?

Přes rodinu, taťka i brácha hráli kuželky, lákalo mě to odmalička. Dařilo se mi od začátku, měla jsem asi nějaký talent a píli na sobě pracovat. Trénovala jsem hodně, měla jsem štěstí na trenéra. Věnuju se i těm doplňkovým sportům, silovým cvičením nebo plavání. A takhle jsem došla až na vrchol.

Jak vlastně vypadá kuželkářská sezona?

Dvakrát nebo jednou týdně trénuju, jak to vyjde. O víkendu se hrají zápasy, já hraju ligu za Rosice. Ligová sezona začíná v září a končí v dubnu. Pak jsou republikové šampionáty a mistrovství světa.

Už jste stihla titul mistryně světa oslavit?

Nějaká oslava s rodiči a manželem byla, když jsem přijela domů. Ale hned jsem musela nastoupit do práce, nic velkého to nebylo. Pořádně to ještě oslavíme dodatečně.

Čím se živíte?

Pracuju jako ekonomka v sociální službě v Centru Áčko ve Valašském Meziříčí. Dělám účetnictví, personalistiku a tak podobně.

Vyděláte si něco i kuželkami?

Ne, tam peníze opravdu moc nejsou. Nic za to nedostávám, jsem klasicky pracující člověk. Kuželky mám jako zábavu, ale beru to opravdu vážně.

Ani za první místo na MS jste nic nedostala?

Dříve ano, i v těch mládežnických kategoriích to byly docela pěkné peníze. Teď to ale upadlo, ani Česká kuželkářská asociace moc peněz nemá. Jsme vůbec rádi, že jsme na MS jeli. Mrzí nás, že po covidu to dost upadlo, je to opravdu smutné. Dříve jsme měli na cestách aspoň diety, ani to už teď nebývá. Máme hrazenou cestu a ubytování, zbytek si platíme sami. Dělá se to doopravdy jen pro radost a úspěchy, ne pro peníze.

Přitom právě v období covidu přišla Národní sportovní agentura s poněkud zvláštním průzkumem, který ukazoval kuželky a bowling mezi nejpopulárnějšími sporty v Česku. Tradiční sporty se tehdy hlasitě ozývaly. Vzpomínáte?

Ano, ale myslím, že to bylo mířeno spíše na bowling. Byli jsme s nimi spojovaní, vlastně díky bohu, protože jinak bychom nedostali asi vůbec nic.

Takže na nějakém přísunu dotací se to neodrazilo, když je teď situace v kuželkách ještě horší?

Je opravdu špatná. Doufám, že se zlepší, protože je to škoda hlavně skrze mládež. Pamatuju si, když jsme jezdili na různé reprezentační starty a mezistátní utkání, to teď děti vůbec nemají. Přicházejí o spoustu zážitků, já jsem měla ještě štěstí. Ani v dospělých už nic takového není, měli jsme v sezoně jediné mezistátní utkání se Slovenskem. Příprava oproti ostatním zemím je v tomto bohužel rozdílná a dost omezená.

Kuželky na reprezentační úrovni hraje i váš manžel Jan. Jak to mezi sebou máte na dráze? Daří se vám ho porážet?

V této sezoně nás ještě čeká společný start na mistrovství republiky. A ano, v tréninku se mi proti němu docela daří, ale nevím, jestli mě někdy nenechává. (smích)

Jak potom porážky skousává?

Bere to v pohodě, uzná to. Mě pak taková výhra samozřejmě potěší, dodá to sebevědomí a odvahu. Hlavně mi pomáhá, že mám s kým trénovat. Dost hráčů trénuje samo, což by mě nebavilo. Jsem ráda, když se s někým můžu přetahovat a kočkovat.

„Uzávěrka kandidatur byla podle stanov čtyřicet dní před řádnou volební konferencí, tedy 6. května. Jediným kandidátem je Alois Hadamczik. K tomu, aby byl zvolen a pokračoval ve funkci, nyní potřebuje alespoň 31 hlasů od 61 delegátů,“ uvedl generální sekretář svazu Jan Černý.

Již jen jako formalita se volba jeví i proto, že právě 31 hlasů od tehdejších 60 delegátů s hlasem rozhodujícím získal Hadamczik hned v 1. kole volební konference před dvěma lety po odstoupení dlouholetého šéfa Tomáše Krále. Tehdy měl ale proti sobě čtyři soupeře: Jiří Šlégra, Dominika Haška, Bedřicha Ščerbana a Otakara Černého.

Šestým byl původně Petr Bříza, pár dnů před volbami ale od úmyslu kandidovat odstoupil s tím, že se chce soustředit na práci viceprezidenta Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a organizaci letošního mistrovství světa v Praze a Ostravě, při němž byl v čele pražského organizačního výboru.

Český hokej má za sebou po všech stránkách povedený šampionát. Skončil pro Česko prvním titulem mistrů světa po 14 letech a také novým diváckým rekordem v historii MS. I proto pozice jednasedmdesátiletého Hadamczika, jenž v letech 2005 až 2008 a 2010 až 2014 koučoval národní tým, ještě posílila.

Původně mohl být jeho protikandidátem bývalý dlouholetý ředitel extraligy Josef Řezníček, ale před dvěma dny ČTK potvrdil, že kandidovat nakonec nebude. Hadamczikovu pozici vyhodnotil jako takřka neotřesitelnou.

„Po jednáních, která jsem absolvoval, mám pocit, že celé prostředí je v současné době nějak nastavené a není připravené na změnu. Nevidím tedy důvod, proč bojovat za něco, co to hnutí vlastně ani nechce slyšet, nemá to smysl,“ vysvětlil své rozhodnutí Řezníček.

V sobotu 15. června v Praze se nebude rozhodovat jen o novém prezidentovi svazu, ale také o viceprezidentech ČSLH, členech výkonného výboru, předsedovi a členech dozorčí rady a bude zvolen také předseda arbitrážní komise. Volební konference začne v 11 hodin.

V areálu Rolanda Garrose se českým talentům obvykle daří, v posledních letech tu juniorku ovládly Linda Nosková nebo Lucie Havlíčková. A jak se zdá, letos by mohly mít své české nástupkyně. 

Velkou nadějí je v tomto ohledu Tereza Valentová. Sedmnáctiletá hráčka pražské Sparty se už víc a víc soustředí na dospělé turnaje. Však už letos čtyři vyhrála, v jednom případě došla do finále a atakuje třetí stovku žebříčku WTA.

V juniorském pavouku sice plní roli až nasazené dvanáctky, ale zatím soupeřky na pařížské antuce vyloženě válcuje. Neztratila ani set a hladce prošla do čtvrtfinále.

Tam to ovšem bude mít složité, čeká ji nasazená jednička, vítězka letošní juniorky Australian Open a kamarádka, se kterou hraje v Paříži i čtyřhru: Slovenka Renáta Jamrichová.

Další českou nadějí ve čtvrtfinále je také Laura Samson. Šestnáctiletý talent už vlastní smlouvu se značkou Nike a má jen ty nejvyšší cíle. Však je pro ni velkým vzorem polská světová jednička Iga Šwiateková.

Na turnaji plní roli nasazené trojky, a tak bude proti Američance Ivě Jovicové papírovou favoritkou. Jenže tenistka z Kalifornie rozhodně není žádný nazdárek. Letos vyhrála v Melbourne juniorskou čtyřhru a na kontě má i titul z prestižního Orange Bowlu.

Rovněž mezi chlapci má český tenis zástupce mezi čtvrtfinalisty. Osmnáctiletý Petr Brunclík se srdnatě probil do čtvrtfinále coby nasazená desítka. V něm ho čeká výzva v podobě turnajové dvojky Joela Schwaerzlera.

Ten platí za velký rakouský klenot a ve své stáji sportovních hvězd si ho už hýčká Red Bull.

To ale zdaleka není všechno, českými vlaječkami se to jen hemží i ve čtvrtečních čtvrtfinále juniorských čtyřher. Mezi dívkami se tam kromě Valentové ukáží i wimbledonské deblové vítězky Samson s parťačkou Alenou Kovačkovou nebo Julie Paštiková.

Sedmačtyřicetiletý rodák z Tábora se tak postaví na lavičku týmu NHL jako třetí Čech v historii po Slavomíru Lenerovi a Ivanu Hlinkovi.

Změny v realizačním týmu u vítěze Pacifické divize z minulé sezony oznámil na oficiálním webu generální manažer klubu Patrik Allvin. Vedle posunu Svejkovského do role asistenta uvedl, že více zapojeny do dennodenního koučování budou i klubové legendy Daniel a Henrik Sedinové.

„Poté, co jsme zvážili své možnosti, rychle jsme si uvědomili, že toho nejlepšího kandidáta už máme v našem klubu. Možnost povýšení zevnitř klubu nám při přechodu pomůže, protože Yogi hodně dobře chápe naše systémy a způsob, jakým chceme hrát,“ uvedl Allvin na adresu Svejkovského, jenž byl u Canucks dovednostním koučem v minulých dvou sezonách.

Předtím působil v oblasti Vancouveru u mládeže, pracoval na příklad v klubu Vancouver Giants v juniorské WHL.

„Od okamžiku, co jsem do Vancouveru přišel, mě uchvátila Yogiho pracovitost a ochota udělat cokoli, co nám pomůže být lepším týmem,“ uvedl hlavní kouč Tocchet, jenž byl v květnu vyhlášen nejlepším trenérem uplynulého ročníku NHL.

Svejkovský, jenž si na začátku kariéry zahrál extraligu v dresu Plzně, od roku 1995 působil v zámoří. Washington si ho vybral v roce 1996 v prvním kole draftu, nicméně jeho kariéru v NHL výrazně ovlivnily zdravotní problémy.

Kvůli otřesu mozku musel s hokejem skončit předčasně ve čtyřiadvaceti letech, v elitní lize v dresech Capitals a Tampy Bay odehrál 113 zápasů a nasbíral 23 gólů a 19 asistencí. V posledním utkání své nováčkovské sezony 1996/97 se Svejkovský blýskl čtyřmi brankami do sítě Buffala.

Jako první český trenér se na střídačku klubu NHL dostal Lener, jenž byl asistentem kouče v Calgary (1992-95) a na Floridě (1999-2002). V letech 2000-2001 byl jeho kolega ze zlatého týmu z olympiády v Naganu Hlinka dokonce hlavním trenérem v Pittsburghu.

Martin Prokop si na Italské rallye na Sardinii dojel pro první body v celkovém pořadí po osmi letech. | Video: Škoda Auto

Devátým místem soutěže na Sardinii Prokop zopakoval stejný výsledek z Itálie v roce 2016. Ostrovní šotolina mu svědčí, však je to také pro hvězdu Dakaru jedna z nejoblíbenějších „krátkých“ rallye.

V hodnocení WRC2 bojoval až do konce o čtvrté místo. „V neděli nakonec přišel obrovský souboj s Kajetanem Kajetanowiczem. Vůbec jsme nečekali, že se závěrečný den budeme takhle tahat a do posledních metrů jsme jeli maximum, co jsme uměli,“ popsal český závodník finiš soutěže. Poláka nakonec porazil o 3,9 sekundy.

Do Škody Fabia RS Rally2 přesedl 41letý pilot před letošní sezonou a mladoboleslavský výrobek si nedokáže vynachválit.

„Fabia hodně vydrží a jede rychle jako blázen. Tohle auto je prostě na vyhrávání a je to skvělý nástroj pro mladé kluky. Jsem rád, že jsme se posunuli. Takhle rychle jsme možná deset let nejeli,“ liboval si Prokop.

Na Sardinii se poprvé zkoušel nový sprintový formát podniku MS, který se celý odjel během pouhých 48 hodin.

„Soutěž byla o čtyři erzety kratší, ale obtížnost rallye se vůbec nezměnila. Pátek byl prostě o půlku kratší, pak přišla extra těžká sobota a neděle byla klasická. Ovšem radši bych byl pro delší rallye,“ zamyslel se jezdec, kterého teď ve světovém šampionátu čekají soutěže v Polsku a Finsku.