Momentálně jste v poslední fázi přípravy. Jak se cítíte?
Už nechodím do žádných kontaktů, přípravných zápasů nebo sparringů, abych se náhodou nezranil. Dolaďuju váhu, ostrost, rychlost, timing a další věci, které potřebuju na zápas.
S Karlosem Vémolou jste střetli v roce 2019, kdy jste českého bojovníka poslal k zemi po dvou minutách. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na tenhle souboj?
Že se mi od základů změnil život.
Jak?
Otevřely se mi brány do šoubyznysu, začal jsem navazovat různé komerční spolupráce. Ale nebylo to jen o tom porazit Vémolu. Za těmi dvěma minutami bylo spousta práce, musel jsem na to čekat pětatřicet let. Všechno to ovocíčko se začalo sypat v ten den v roce 2019.
A vy jste toho dokázal využít.
Ano, to už je moje šikovnost, že jsem ten souboj uchopil a využil. Všichni víme, že sport je krásný, ale může to být také šoubyznys. Takže když to člověk správně nedotáhne, na pěkný zápas se za dva týdny zapomene a co potom z toho? Já můžu děkovat sám sobě za to, jaký jsem, můžu děkovat lidem ze svého týmu. To, že jsem Vémolu, porazil, byl jen poslední krok na mé cestě.
Jak se vám líbí ve světě šoubyznysu?
Já to prostředí miluju. Miluju dělat si z lidí legraci a mám rád, když si ze mě ostatní dělají srandu, samozřejmě za předpokladu, že tu hranici nepřepálíme.
Při utkání s Vémolou vám až překvapivě velká část zaplněné O2 Areny držela palce. Nyní se duel uskuteční na fotbalovém stadionu v Edenu, kam se tentokrát vejde 25 000 lidí. Očekáváte podobnou podporu?
Sice mám slovenskou národnost, ale považuju se za Čechoslováka. Na Slovensku mám fanoušky, když přijedu do Čech, mám je tam taky. Beru to tak, že jsem v Česku doma stejně jako na Slovensku. Myslím, že to bude podobné jako minule – půlka budou Vémolovci, půlka bude fandit mně. A já doufám, že předvedeme kvalitní zápas, aby to byl zážitek pro každého. To je pro mě priorita.
A může to být také způsobené tím, že Vémola je v Česku hodně výraznou osobností? Takoví lidé rozdělují veřejnost, někteří je milují, jiní je naopak nemusejí.
Jo, bude to také tím, že Karlos prostě vzbuzuje silné emoce. Ale díky tomu si dokázal vybudovat takovou kariéru – svoji hubou, řečmi, které dokáže vést. To je jeho silná stránka. Je to legenda a je obdivuhodné, čeho dosáhl. Víme, že můžou být miliony šikovnějších zápasníků, než jsem já nebo on, ale nikdo o nich neví. Pořád mluvíme o osobnosti fightera, jestli to to dokáže prodat a zužitkovat. I ti, kteří tvrdí, že ho nemají rádi, stejně se s ním zaobírají. Za mě je takový člověk taky fanoušek, i když to není v pozitivním, ale v negativním smyslu.
Vy sám jste prohlásil, že patříte mezi fanoušky Karlose Vémoly. Je to třeba důvod, proč nejste v obligátních „trash-talcích“ vůči němu tolik agresivní?
On něco poví, já něco povím, ale hned to vypouštím. Tyhle řeči vůbec neberu vážně, nic negativního proti Karlosovi necítím. Podám si s ním ruku, pobijeme se, ale klidně si pak dáme pivečko a zasmějeme se tomu, co se stalo. Já chci především udělat svoji práci a svědomí mám čisté, že jsem se na ni připravil co nejlépe. Do přípravy jsem dal maximum, ale výsledek je stejně ve hvězdách.
Na předzápasové tiskové konferenci do vás Vémola rýpal kvůli váze. Na to jste reagoval: „Když jsem vyžraný, dostanu se na 113 kilo a jsem velmi těžký, mám velká prsa a půllitrový pupek. Nikdy neodvodňuju, budu mít v zápase 94 kilogramů, zatímco on určitě přes sto.“ Daří se vám upravovat váhu?
Já jsem slovo dodržel a nastoupím vysekaný, abych se mu tam líbil (smích). Já můžu být kulatý a břichatý, ale když se zatnu, za pár měsíců jsem jsem nabitý jako Rambo.
Takže na Vémolu nastoupíte jako Rambo?
Ano. Uvidí Ramba dvě.
