V posledních dvou sezonách odehrál Jágr vždy jen omezený počet utkání a přípravu i s ohledem na manažerské povinnost zanedbával.

„Poslední tři čtyři roky se mi sezona hodně kouskovala a já jsem odehrál maximálně deset dvacet zápasů a začínal jsem trénovat v listopadu, v prosinci,“ uvedl slavná osmašedesátka.

„A hrát jsem začínal třeba v únoru. Nebyl jsem v absolutně žádné kondici a měl jsem nadváhu,“ pokračoval.

„Možná si sám sobě chci dokázat, jestli je vůbec možné v mých letech, když tomu věnuju trochu víc času a pokusím se trénovat jako v době, kdy jsem hrál v NHL, hrát na lepší úrovni. Nebo jestli je to úplně jedno, protože věk nezastavíš,“ prohlásil Jágr.

„Oproti minulým letům jsem si po sezoně nedal skoro žádné volno, i když bylo mistrovství světa a jako jeho ambasador jsem měl spoustu povinností. I tak jsem si po 20 letech vzal kondičního trenéra a začal jsem intenzivněji trénovat,“ prozradil nejproduktivnější Evropan v historii NHL.

„I pro něj je to nezvyk. Ani on neví, jak moje tělo bude na určité věci reagovat. Ale začali jsme a myslím si, že to jde správným směrem,“ doplnil.

Naplno začal olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa a dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru trénovat i proto, aby si v budoucnosti nevyčítal, že neudělal maximum.

„Věřím, že je úplně jedno, kolik ti je let, ale měl bys pokoušet limity, kam tě tělo pustí. To, že to někdo neudělal předtím, neznamená, že to nejde,“ podotkl Jágr, který by měl s týmem nastoupit 25. července na led.

Zatím se podle svých slov cítí dobře. „Nemám absolutně problém. To je podle mě dar, který jsem dostal od boha, že moje tělo se neunaví. Kdybych chtěl trénovat pět šest hodin, tak můžu. Nevím, zda mi to pomůže, možná by to bylo moc, ale nemám s tím problém,“ řekl nejlepší český hokejista historie, který byl v průběhu letošního MS uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace a v únoru v Pittsburghu vyvěsili jeho dres pod strop haly.

K nadcházející sezoně Jágr uvedl, že bude určitě poslední v dresu Kladna. „Na Kladně bude stoprocentně moje poslední sezona,“ řekl. Zda by ale poté mohl hrát někde jinde, nechtěl specifikovat.

Nyní se ale stále věnuje i manažerské činnosti u Rytířů. „Náš cíl je samozřejmě vyhrát titul, jako mají všichni. Co se týká manažerské práce, tak spoustu věcí už máme za sebou, i když ne všechno jsme oznámili. Pracujeme na tom a v nejbližší době oznámíme posily,“ řekl Jágr. Kladno zatím ještě nesdělilo ani jména nových trenérů.

V zámořských médiích se již objevily informace, že by Jágr mohl začít manažersky působit v Pittsburghu, v jehož dresu dvakrát triumfoval ve Stanleyově poháru.

„Nabídky byly i dříve, možnosti tam jsou tam stále, ale oni moc dobře ví, že pokud budu vlastnit klub, tak nemůžu nebo nechci odejít. Já odejdu, až nebudu vlastnit klub,“ řekl Jágr.

Jestli je ve hře jeho odchod z vlastnické struktury Kladna, neřekl. „Těžko teď něco říct. Nejsem si stoprocentně jistý. Až budu mít nějaké odpovědi, tak to rád zveřejním. Teď ale nemám nic na stole. Až budu stoprocentně vědět, jak dál, tak to samozřejmě oznámím,“ dodal Jágr.

Řádění formule 1, plochodrážní motorky i letadla na stadionu ve Vratislavi | Video: Red Bull Content Pool

Stadion ve čtvrtém největším polském městě hostí plochodrážní tým Sparty. Místo několikanásobných šampionů země však po oválu jel pouze domácí jezdec Maciej Janowski.

Toho však proháněl David Coulthard v monopostu Red Bull RB7, s nímž v roce 2011 získal Sebastian Vettel svůj druhý titul mistra světa.

Ale to nebylo vše. Nad stadionem zakroužil letoun Lukasze Czepiely. A protože to je speciál STOL (Short Take Off and Landing – krátký vzlet a přistání), polský letec se posadil na plochu hřiště, kde jinak hrají své zápasy hráči amerického fotbalu Panthers Vratislav.

Na závěr se ještě ukázalo umění inženýrů Red Bullu. Ti dokázali vyladit otáčky motoru o výkonu 750 koní tak, že se ozvaly tóny písně „Jeszcze Polska nie zginela“. Jinými slovy, stadionem ve Vratislavi se nesla polská hymna.

Stejný monopost F1 Red Bull RB7 už nebude 100 kilometrů od českých hranic, ale přímo v tuzemské metropoli. 17. srpna se v Praze ukáže v rámci Red Bull Showrun.

Formule 1 Red Bull se vrátí do Prahy po třech letech. V roce 2021 natáčeli představitelé týmu v hlavním městě reklamní videoklip, během něhož se vůz projel v blízkosti Pražského hradu či po Karlově mostě.

Osmatřicetiletý bývalý obránce to řekl po nedělní remíze 1:1 v baráži na hřišti Táborska, po které se Dynamo udrželo v nejvyšší soutěži.

Kladrubský, který dovedl Dynamo k záchraně společně s Jiřím Lerchem, zkritizoval vedení po odvetě baráže, v níž Dynamo udrželo náskok 2:1 po čtvrtečním domácím úvodním duelu.

„Dnes je 2. června a my prostě nemáme výplaty. A je mi úplně jedno, jestli mě vyhodí kvůli tomu, že jsem to řekl,“ uvedl Kladrubský.

O den později Dynamo reagovalo. „Klub se zásadně vyhrazuje proti informacím, které byly řečeny na tiskové konferenci po utkání Táborsko – Dynamo České Budějovice z úst asistenta trenéra Jiřího Kladrubského,“ stojí v prohlášení.

„Informace, které byly Jiřím Kladrubským prezentovány, se nezakládají na pravdě. Výplaty k dnešnímu dni (tj. 3. 6. 2024) jsou v prodlení dvou dnů, jiné závazky klub vůči hráčům nemá,“ pokračuje jihočeský klub.

Kladrubského navíc jeho slova skutečně mohou stát místo. „Asistent trenéra k podávání těchto informací nebyl oprávněn a porušil své pracovní povinnosti a smlouvu. Klub také zváží další působení Jiřího Kladrubského v klubu,“ vzkazuje Dynamo.

Bývalý hráč Sparty se dvěma starty za českou reprezentaci po barážovém dvojutkání také vyjádřil obavu o budoucnost mužstva.

„Co bude dál? Já se ptám teď konkrétně majitele. Končí nám osm lidí, za dva týdny začínáme (letní přípravu) a my nemáme ani jednoho hráče,“ podotkl Kladrubský.

„Ptám se přes média přímo majitele, protože v kabině byl. Ty otázky padly, ale on na ně neodpověděl. Mně na tom klubu záleží, proto prostě chci vědět, co bude dál s Dynamem,“ doplnil.

V Českých Budějovicích po vypršení smlouvy nebude pokračovat obránce Martin Králik, záložník Patrik Hellebrand přestupuje do Polska.

Hostování končí obráncům Mateji Madleňákovi a Florentu Poulolovi a záložníkům Mussovi Allimu a Michalu Hubínkovi. Zájem z jiných klubů je i o další hráče.

I když se o jejich startu hodně mluvilo, přece jen byli jedním ze dvou „mileneckých“ párů, který do smíšené čtyřhry nastoupil, rozhodně nepatřili k favoritům. Obzvlášť proti zkušené Tchajwance a 29. deblovému hráči světa z Polska.

O to víc si to ale na český pár na kurtu užíval a scénka z prvního setu jejich přístup jen potvrdila.

Favorité už vedli 4:2, když se Siniaková uprostřed výměny napřáhla k bekhendu a z pár metrů ho poslala přímo do hlavy svého přítele. 

Ten chvíli zůstal v předklonu, ale pak se teatrálně složil k zemi. Pobavil tím publikum i svou partnerku, která se vůbec nestrachovala, že by mu něco bylo a šla kolem něj klidně dál. 

I když dramatický tiebreak druhé sady prohráli a tím i celý zápas, rozloučili se na kurtu polibkem.

Siniaková se pak k incidentu vrátila na sociálních sítích. Do stories na Instagramu vložila záznam a přidala hashtag #prominzlato. 

I když už oba vypadli i ze singlových pavouků antukového grandslamu, v Paříži jsou stále ve hře v mužských a ženských čtyřhrách.

Macháč postoupil z prvního kola po boku Číňana Čang Č‘-čena a Siniaková spolu s Američankou Coco Gauffovou. 

Pivo teklo proudem, tančilo se a skandovalo dlouho do noci. Hamburská čtvrť Sankt Pauli měla druhou květnovou neděli důvod k oslavám: místní fotbalový tým postoupil po třinácti letech do bundesligy.

Klub FC St. Pauli, který je na německé a evropské poměry opravdu jiný, nesrovnatelný s jakýmkoliv na této profesionální úrovni.

Velký podíl v rozhodování v FC St. Pauli mají samotní příznivci. Minimálně jednou za rok se schází valná hromada, kde má hlasovací právo přes tisíc lidí.

Ve stanovách klubu je přímo zakotven boj proti rasismu, antisemitismu a nacismu. A naopak podpora LGBTQ+ komunity, rovnosti mezi muži a ženami či integrace uprchlíků. 

Velká část fanoušků vzešla z hamburských squaterských, autonomistických, anarchistických a krajně levicových hnutí, klub je spojen s místní punkovou hudební scénou a na střeše tribuny jsou včelíny jako připomínka důležitosti boje proti klimatickým změnám.

Ano, klub má vlastní med, ale také vlastní organizace na podporu uprchlíků, bezdomovců a dětí ze sociálně slabých rodin.

Fotbalový St. Pauli přitahuje lidi z celého světa, ale zároveň dráždí svojí filozofií a pohledem na svět svých příznivců a klubového vedení. Nikdy nezažil ohromující úspěch, nejdál to dotáhl na desáté místo v německé nejvyšší soutěži – bundeslize, přesto se stal pojmem.

Příští ročník se do ní tato „atrakce“ vrací poté, co braun‑weiss (hnědo‑bílí), jak se fotbalistům z centra Hamburku říká kvůli barvě dresů, vyhráli druhou nejvyšší soutěž a slavně postupují výš.

Přirážka na jídlo i dražší sex pro záchranu

Přitom stačilo málo a klub s lebkou a zkříženými hnáty ve znaku by zanikl. V roce 2003 se potácel až ve třetí lize a měl velké dluhy.

Vážně hrozilo, že přijde o licenci a neprokáže, že má na účtech 1 950 000 eur coby podmínku startu. Zachránili ho věrní příznivci, podobně jako v Česku před několika lety pražské Bohemians.

Skládali se z vlastních peněz, kupovali trička a další suvenýry, restaurace a hospody dávaly zvláštní přirážku, která šla do fondu na podporu klubu.

Dokonce se mluvilo o tom, že prostitutky a striptérky v legendárních podnicích St. Pauli zdražily, aby přispěly na fotbalisty. Částku se podařilo vybrat, klub přežil. Vstal z mrtvých a letos se vrátil mezi nejlepší.

Pokračuje tak příběh tohoto podivuhodného týmu, který nikdy nic pořádně nevyhrál, ale to vlastně nevadí, protože jde o víc než jen o fotbal a radost ze hry.

Německo patřilo k prvním kontinentálním zemím, které fotbal – anglický vynález – převzaly. Už v roce 1874, tři roky po sjednocení Německa, napsal list Illustrierte Zeitung zprávu o podivné hře v Drážďanech, při níž účastníci „kopali dopředu předmět ve tvaru koule“. St. Pauli vznikl v Hamburku až v roce 1910 jako klub dělníků z doků a tamního přístavu. 

Klub ve své oficiální historii uvádí, že na rozdíl od jiných se FC St. Pauli nesnažilo zalíbit nacistickému režimu po převzetí moci Adolfem Hitlerem v roce 1933.

Nicméně stadion, na kterém hamburský tým hrává své zápasy, nesl skoro třicet let – v období 1970 až 1998 – jméno dlouholetého předsedy klubu Wilhelma Kocha. Pak ale z archivů vyplulo na povrch, že Koch byl ve třicátých a čtyřicátých letech členem Hitlerovy strany NSDAP.

Pro levicový klub, který si zakládá na boji proti nacismu a krajní pravici, bylo nemyslitelné nést nadále tento název. Stadion, který má dnes kapacitu 29 tisíc diváků, se přejmenoval na Millerntor podle městské brány, která na tomto místě stála ve středověku. 

Mimochodem: Hitler fotbal nenáviděl a v životě navštívil jen jeden zápas. Utkání Německo-Norsko na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936.

St. Pauli zůstávalo desetiletí lokálním klubem, který si získával věhlas bizarními historkami kolem fotbalu. Vybudování stadionu na začátku šedesátých let provázela chyba projektantů, v jejímž důsledku mělo hřiště špatnou drenáž.

Voda neodtékala, takže správci do trávníku sypali písek, kvůli čemuž přezdívali po celém Německu klub posměšně Sand‑Pauli. Druhou kuriozitou se stala blízkost stadionu a kanceláří FC Sankt Pauli k třídě Reeperbahn, vyhlášené nevěstinci, strip bary a dalšími podniky s nevalnou pověstí. 

V sedmdesátých letech tento „sektor podnikání“ v Hamburku přitahoval nejrůznější mafiány, gangstery a postavy z podsvětí. Obrovské nevěstince jako Palais D’Amour nebo Eros Centre navštěvovali sexuchtiví návštěvníci z celého světa, ovšem kromě toho tady hráli i zajímaví hudebníci.

Právě v St. Pauli začínali Beatles, po kterých je dnes pojmenováno náměstí -Beatles‑Platz -, a samozřejmě nešlo přehlédnout stadion FC Sankt Pauli. V roce 1977 se tým poprvé probojoval do bundesligy. 

Titulky v novinách pro klub zařídil hlavně Mariano Perez, jeden z králů prostituce na Reeperbahn, majitel nevěstince Café Lausen. Všem hráčům za postup do nejvyšší soutěže zaplatil výlet na Mallorku.

Ke koloritu klubu patřil také fakt, že jeho tehdejší nejlepší a nejslavnější hráč – stoper Walter Frosch – kouřil šedesát cigaret denně a tvrdil, že bez problémů za den vypije deset piv. V roce 2014 zemřel na infarkt.

St. Pauli se v bundeslize neohřál. Hned po první sezoně spadl zpět do druhé nejvyšší soutěže, ale o základnu fanoušků nepřišel. Naopak, začalo jich přibývat.

Začátek osmdesátých let byl v Hamburku ve znamení obsazování vybydlených budov squattery a takzvanými autonomisty, kteří si postupně vybudovali svůj vlastní svět v ulici Hafenstrasse a okolí. Měli tam své kavárny, knihovny, hudební kluby.

Velký rozkvět zažívala punková hudební scéna a všichni tito lidé, kteří do St. Pauli přišli, se identifikovali s místním klubem. Od té doby je nerozlučně spjat s rebelantstvím, radikální levicí a odmítáním nacismu.

Žádný fotbal pro fašisty

St. Pauli se opět vrátilo do bundesligy v roce 1988 a některé lidi napříč Německem šokovaly „zjevy“ a hesla, jež viděli u televize při záběrech na tribunu stadionu Millerntor.

Fanouškovská základna i v součinnosti s klubem vždy důrazně a nahlas odmítala antisemitismus. Každý rok kolem Mezinárodního dne vzpomínky na oběti holokaustu, který připadá na 27. leden, nastupují hráči FC St. Pauli v dresech s nápisem Kein Fussball den Faschisten (Žádný fotbal pro fašisty). Nápis je také trvale na tribuně stadionu.

V devadesátých letech nastaly problémy prakticky v každém zápasu St. Pauli s některými týmy z bývalého východního Německa, jejichž tvrdá jádra fanoušků tvořili hlavně lidé s krajně pravicovými, nebo rovnou nacistickými názory.

V roce 1995 příznivci Hansy Rostock vytáhli během utkání transparent „Chceme metro ze St. Pauli do Osvětimi“. Dohrávalo se v chaosu, když policie zasahovala slzným plynem.

Při zápasech v Hamburku čas od času příznivci hostujících klubů napadli vyhlášenou hospodu Jolly Roger, kde se scházejí levicoví ultras St. Pauli.

Klub podporuje a provozuje programy podporující chudé rodiny, uprchlíky a ekologické iniciativy. Fanoušci si také vyhrazují právo odmítat reklamy a sponzory, kteří podle nich nesdílejí hodnoty klubu. Vedení tak například odmítlo na stadionu reklamy na pánský časopis Maxim nebo logo energetické společnosti RWE na dresech.

Momentálně nosí hráči na prsou logo mobilního operátora Congstar. V roce 1989 chtěli kanadští investoři přestavět Millerntor a okolí na multifunkční centrum s hotelem a nákupní zónou, do projektu měli vložit půl miliardy marek. Fanoušci St. Pauli se očekávatelně postavili proti, takže se nepostavilo nic. 

Letošní postup do bundesligy po třinácti letech má pro braun‑weiss jednu sladkou tečku. Jejich nenáviděný a přitom mnohem bohatší městský rival Hamburger SV, jehož skalní fanoušci označují příznivce St. Pauli jako Zecken (klíšťata), zůstává v druhé lize. Poprvé v dějinách jsou St. Pauli šampioni Hamburku.