Basketbal je čím dál globálnější sport. V severoamerické, věhlasné NBA už nastupují hvězdy ze všech koutů světa.

I proto Spojené státy na posledních dvou světových šampionátech nezískaly medaili. Mimochodem, v Číně 2019 dokonce skončily sedmé, příčku za Českem.

Že by se teď ale bály o olympijský trůn, na kterém sedí od roku 2008?

„Viděli jste náš tým?!“ vychrlil ze sebe reprezentační pivot Bam Adebayo, když dostal otázku na zlepšující se zbytek světa. „Ne že bych jiné země nerespektoval, to vůbec ne. Když ale dáte dohromady tým, jako je ten náš, a srovnávají vás s Dream Teamem, hodně to svědčí o tom, jak skvělí můžeme být, pokud budeme hrát tím správným způsobem a dělat všechny věci, které dělat máme.“

Oproti slavnému Dream Teamu z olympijských her v Barceloně 1992 to teď Američané mají těžší.

Ve Francii není na soupiskách protivníků jen devět hráčů NBA jako tehdy, ale desítky. Včetně superhvězd Nikoly Jokiče za Srbsko nebo Giannise Antetokounmpa za Řecko.

Nedá se tedy očekávat, že Američané budou vyhrávat v průměru o 44 bodů jako Magic Johnson a spol. před 32 lety.

Jednoznačnými favority ale jsou. Z NBA nepřivezli druhořadý nebo třetiřadý výběr jako na poslední světové šampionáty, ale ten nejlepší možný. Co jméno, to superhvězda. Nechybějí LeBron James, Kevin Durant či Stephen Curry.

V přípravě to ale moc znát nebylo.

USA sice vyhrály všech pět zápasů, ale většinou těsně. 

Největší překvapení přišlo před týdnem v Londýně proti Jižnímu Súdánu, africkému týmu, který se na olympiádu kvalifikoval vůbec poprvé a mnozí ve Spojených státech ho neberou moc vážně.

„Nejspíš ani nemají žádného basketbalistu přes 190 centimetrů,“ vtipkoval na stanici Fox Sports 1 bývalý hvězdný křídelník Paul Pierce, přestože tuto výšku překračují všichni reprezentanti Jižního Súdánu v výjimkou rozehrávače Carlika Jonese. 

„Měli tam místo Jižní Súdánu dát Litvu,“ připomněl Pierce uznávanou evropskou reprezentaci, která se však na olympijský turnaj s pouhými 12 účastníky nekvalifikovala. 

O to větší překvapení bylo, když Američané udolali outsidera až deset sekund před koncem a zvítězili těsně 101:100.

„Kluci málem prohráli s nějakými Afričany,“ kroutil pak hlavou jiný basketbalový velikán v důchodu Gilbert Arenas. Jižní Súdánce přirovnal k jamajským bobistům ze zimní olympiády 1988, podle nichž vznikl film Kokosy na sněhu.

Pierce i Arenas se po kritice z Jižního Súdánu i odjinud za své výroky omluvili.

Pokud jde o samotnou reprezentaci USA, tak ta si v následné generálce reputaci příliš nevylepšila. Silné Němce porazila 92:88, ale trenér Steve Kerr hřímal. „Z našeho tempa jsem byl naštvaný, s míčem jsme po palubovce jen chodili. Na videozáznam se mi dívalo opravdu těžce,“ přiznal.

Olympijský turnaj rozehrají Američané v nedělních 17:15 proti Srbsku. Ve skupině potkají ještě Portoriko a – což je s ohledem na incident z přípravy nejzajímavější – Jižní Súdán.

Centrum.cz

 | 
Atlas.cz 1999 – 2024 © Economia, a.s.
 | 

O nás

 | 

Všechny služby

 | 

Volná místa

Inzerce

 | 

Služby firmám

 | 

Všeobecné podmínky

 | 

Cookies

 | 

Nastavení soukromí

 | 

Ochrana osobních údajů

 | 

Zpracování osobních údajů

 | 

Audiovizuální mediální služby

 | 

Nápověda

Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků, je bez souhlasu Economia, a.s. zapovězeno.

Bez souhlasu Economia, a.s. je zapovězeno též rozmnožování obsahu pro účely automatizované analýzy textů nebo dat podle ustanovení § 39c autorského zákona.

Jednaosmdesátý hráč žebříčku Menšík proti světové sedmnáctce nenavázal na předchozí tři zápasy v chorvatském letovisku, v nichž neztratil ani set.

V duelu dvou účastníků blížících se olympijských her v Paříži vyhrál jen čtyři z devíti gamů na podání a wimbledonskému semifinalistovi podlehl za 78 minut.

Talentovaný český tenista nedosáhl na druhou finálovou účast v začínající kariéře. V únoru si poprvé zahrál o titul v Dauhá. Při olympijském debutu na antuce Roland Garros čeká Menšíka Alexandr Ševčenko z Kazachstánu.

Musetti, jenž bude v Paříži po odhlášení nemocného Jannika Sinnera italskou jedničkou, si o titul v sobotu zahraje s Argentincem Franciscem Cerúndolem.

Tenisový turnaj mužů v Umagu (antuka, dotace 579.320 eur):

Dvouhra – semifinále: Musetti (2-It.) – Menšík (ČR) 6:4, 6:1, F. Cerúndolo (4-Arg.) – Rubljov (1-Rus.) 7:6 (8:6), 6:4.

Ve skotském klubu podepsal smlouvu na roční hostování, na oficiálním webu už zapózoval s novým dresem.

Křídelní hráč bere změnu jako další pokus o restart kariéry; po podpisu kontraktu uvedl, že už se nemůže dočkat, až se zapojí do přípravy.

Černý přestoupil do Wolfsburgu loni v červnu z Twente Enschede, s německým klubem podepsal čtyřletou smlouvu.

V uplynulé bundesligové sezoně odehrál 22 zápasů, v nichž vstřelil čtyři branky. Jeho herní vytížení však klesalo, proto hledal změnu.

„Z prvních rozhovorů s manažerem jsem měl velmi dobrý pocit a řekl bych, že to šlo docela rychle. Byl jsem z tohoto kontaktu šťastný a nemohl jsem se dočkat, až sem přijdu, budu tady a zažiju to všechno,“ řekl český reprezentant.

Před příchodem do Německa strávil příbramský odchovanec celou kariéru v Nizozemsku. Už v mládežnickém věku se vydal do Ajaxu Amsterdam, za který si i vinou vážného zranění kolena příliš nezahrál.

V roce 2019 odešel do Utrechtu a rok nato se stěhoval do Twente, kde nejprve hostoval. Do klubu přestoupil v létě 2021.

Trenér glasgowského týmu Philippe Clement vnímá posilu jako zajímavého hráče s cennými zkušenostmi z evropského fotbalu.

„Své útočné kvality ukázal již během svého působení v Eredivisie a ve Wolfsburgu a ještě více posílí útočné možnosti našeho kádru. Cítím, že jako klub a zaměstnanci mu můžeme i nadále pomáhat jako hráči dosáhnout nových úrovní,“ uvedl belgický kouč.

„Tvrdě jsme pracovali na tom, abychom přivedli talentované hráče s potenciálem, a Václav je křídelník, který prokázal přínos v nejvyšších evropských ligách. Je fantastické mít ho tady v týmu,“ dodal klubový šéf skautingu Nils Koppen.

Černý se představil i na letním mistrovství Evropy v Německu, kde ale s národním týmem skončil už ve skupině.

Záložník tam zasáhl jen do druhého utkání s Gruzií (1:1), kdy nastoupil v základní sestavě a v 55. minutě byl střídán. V reprezentaci má bilanci 17 startů a šest gólů.

Tradiční klub je skotským vicemistrem, v minulém ligovém ročníku skončil druhý za konkurenčním Celticem. V poslední sezoně Evropské ligy narazil ve skupině na Spartu, na Letné uhrál remízu 0:0 a doma zvítězil 2:1. V klubu, který má po celém světě přes 600 fanklubů, působil i záložník Libor Sionko.

Jak je Paříž naladěna před večerním zahájením olympiády a jak se měnila energie města během celého roku?

Paříž se těší, očekávání jsou maximální. Všichni vyhlížejí, kdy už to na řece Seině všechno oficiálně vypukne. Město je kvůli tomu naruby, centrum obehnané zátarasy. K řece se dostanete jen s akreditací nebo speciálním pasem pro obyvatele. Pařížané jsou hrdí, že hostí největší sportovní akci. Vloni to ještě tolik poznat nebylo, občas na vás něco vykouklo z vitríny. Ale od března už jsou všude vlajky a olympijský design.

Jaká témata se před startem her v Paříži nejvíce rozebírají?

Samotní Pařížané řešili hlavně to, jak přípravy a olympiáda ovlivní jejich každodenní život. Hodně sportovišť je přímo v centru, což souvisí s uzavírkou některých silnic, některých zastávek metra. Třeba Place de la Concorde (náměstí Svornosti) je mimo už čtyři měsíce, přitom jde o dopravní uzel města. Lidé si museli zvyknout. Jinak se v médiích dost omílá kvalita vody v Seině, kde se bude plavat v rámci triatlonu a dálkového plavání.

Co bezpečnost nebo třeba to, kdo večer zapálí olympijský oheň?

O bezpečnosti se až tolik nemluví. Klade se na ni takový důraz, že to na lidi působí, že je opravdu zajištěna. A jasně, debat o ceremoniálu je hodně. Je to zahaleno rouškou tajemství. Spekuluje se o tom, kdo zapálí oheň nebo třeba kdy vystoupí Céline Dion, která už v Paříži několik dní je.

Pojďme k vaší práci pro organizační výbor olympiády. V Paříži jste déle než rok, co máte na starosti?

Jsem v týmu „Venue Press Operations“ a od začátku svého působení tady až po letošní březen jsem měl na starosti pět sportovišť, u nichž jsem garantoval, že budou připraveny prostory pro média. To znamená tisková centra, mix zóny, sály pro tiskovky, tribuny pro novináře. Zkrátka to, že píšící novináři a fotografové budou mít vše, co k práci potřebují. Naším krédem je, aby pro ně prostředí bylo co nejpříjemnější a podmínky pro práci co nejhladší.

A co se pro vás v březnu změnilo?

Teď už jsem alokovaný na Grand Palais (Velký palác) a Pont Alexandre III (Most Alexandra III.), kde pracuju s týmem deseti osob. Bude tady šerm a taekwondo, most je spojen s triatlonem, dálkovým plaváním a koncem cyklistické časovky.

Máte představu, kolik lidí organizační výbor zaměstnává?

Náš tým „Press Operations“ má 250 zaměstnanců na 32 sportovištích. Když jsem začínal, bylo moje jméno těsně pod dvěma tisíci. Ale od té doby to byly desítky nebo i stovky nových lidí týdně. To číslo muselo enormně narůst. Pak si vezměte ještě lidi z cateringu, uklízecích služeb, ochranky a tak dále. Ti pracují mimo organizační výbor. V něm jako Čech nejsem sám, vím o několika dalších krajanech.

Jak těžké bylo dostat se na vaši pozici?

Původně jsem se hlásil jinam, tam jsem ale neprošel finálním zúžením. Zde jsem natrefil na příznivý souběh požadavků a mých zkušeností. Umím francouzsky, což je velká devíza, participoval jsem na různých sportovních akcích po světě, na olympiádě v Tokiu jsem spolupracoval s Českým olympijským výborem. Výběrovým řízením jsem prošel hladce.

Co vám práce pro olympiádu v Paříži dala a dává?

Je skvělé vidět profesionály v tomto odvětví, jak pracují, a učit se od nich. Před rokem byla i práce hodně příjemná, nicméně v posledních měsících a týdnech intenzita logicky pořádně narostla. Je to zápřah, člověk jen pracuje, spí a občas se nají. (úsměv) Na druhou stranu jsem za ten rok poznal, že ve Francii se oproti Česku více dbá na vyváženost pracovního a soukromého života. Nejste v práci pod takovým stresem.

Platí to i teď, když už je roky připravovaná akce na spadnutí?

Problémy jsou a budou pořád, ale vládne tady pozitivní duch. Obrovský důraz se klade na zpětnou vazbu, na pozitivní motivaci. V „Press Operations“ máme dost mezinárodní tým a poznal jsem lidi, kteří jsou extrémně zapálení pro olympijskou myšlenku. Někteří s olympiádou celý život cestují. Dva roky žili v Tokiu, přestěhovali se do Paříže, dále půjdou do Milána, pak do Los Angeles.

Takové pracovní prostředí člověka, který je sportovním nadšencem, asi rychle vtáhne, viďte?

Určitě, je tady strašně příjemná pracovní kultura. Pořád si opakujeme, že vytvoříme „best games ever“, nejhezčí olympiádu všech dob. Už jen když se člověk podívá, že sportoviště jsou na mimořádně luxusních místech Paříže, tak minimálně v televizi a na fotkách by to mělo skutečně aspirovat na nejhezčí hry v historii.

Hodně se dbá na udržitelný rozměr olympiády, sám jste o tom psal ve svém blogu z Paříže. Mohl byste to rozvést?

Pro mě je to důležité, jelikož k těm tématům mám blízko a záleží mi na tom, aby planeta dále fungovala a zároveň abychom mohli využívat výdobytků moderní doby. Když se řekne olympiáda, lidé si představí megalomanskou akci, kde se o přírodu a udržitelnost nikdo moc nestará. V Paříži se podniká mnoho kroků, aby to bylo zodpovědné.

Na rozdíl od mnoha minulých olympiád v Paříži třeba nevyrostlo mnoho nových sportovišť, že?

To je největší aspekt. Postavil se jen plavecký bazén a basketbalová hala, oboje tady bylo už dlouho potřeba. Jinak se využívá současných staveb, olympijská vesnice pak poslouží Pařížanům pro nové bydlení. Aplikujeme spoustu dalších menších procedur, abychom to umocnili. Novinář od nás dostane lahev, do které si bude vodu doplňovat z nápojových fontán, budeme tisknout co nejméně papírů, protože vše je k dispozici digitálně. Důraz se klade i na elektromobilitu. To vše mi přijde důležité, aby se olympiády mohly pořádat i nadále a aby neznamenaly pro planetu pohromu.