Osmnáctiletý talent, jenž by se měl v nadcházející sezoně zapojit po boku rychlobruslařské hvězdy Martiny Sáblíkové do Světového poháru, si všechny triumfy připsal v individuálních kategoriích. Na zisku stříbra se podílel jako člen štafety.

„Mistrovství tak samozřejmě hodnotím pozitivně, protože se mi poprvé podařilo čtyřikrát vyhrát na individuálních distancích,“ řekl Jílek.

V belgickém lázeňském městě si dvě zlata připsal na dráze a dvě mimo ovál. V prvním případě vyhrál eliminační závod na 10 km a bodovací na 5 km, ve druhém poté eliminační na 15 km a bodovací na 10 km.

Stříbro získal ve štafetě společně s Markem Procházkou, Jakubem Kovaříkem a Adrianem Vajanským.

„V sezoně jsem jezdil mezi seniory, takže jsem neměl porovnání s konkurenty, které jsem potkal na mistrovství Evropy. Doufal jsem a tušil, že s ohledem na výkony, které jsem zajížděl, bych jim ale mohl konkurovat,“ uvedl Jílek, jenž si ještě připsal osmé místo na kilometru a kolize po hromadném pádu jej předčasně vyřadila z maratonu.

Jílka ještě v září čeká juniorské mistrovství světa v inline bruslení, vedle toho se ale už chystá i na rychlobruslařskou sezonu.

„Uvědomuji, že už za chvilku mě čekají seniorské Světové poháry na ledě, a myslím si, že jsem připravený. Skloubit oba sporty není náročné, jeden je v létě a druhý v zimě. Navíc technika je dost podobná. Navíc většina nejlepších kolečkových bruslařů teď přechází na led a jsou tam úspěšní,“ podotkl Jílek.

S ohledem na blížící se olympijské hry v Turíně v roce 2026, kam by se rád kvalifikoval, ale Jílek počítá s tím, že v příštím roce vrcholné závody v inline bruslení vynechá a soustředí se jen na rychlobruslení.

„Je to samozřejmě změna, ale je to hezké. Trvalo mi, než si na to zvyknu, na začátku to bylo trošku těžší, ale když jsem pak kolem Vánoc skončil s tréninkem, tak jsem se vrhl na sto procent na tu roli táty. Bavím se hlavně tím. Věnoval jsem se hodně dětem, dost jsme si na sebe zvykli, i tím, že nejsem nikde po zápasech a spím tak každý den doma. Takže pak je pro mě divné, když se třeba tři dny nevidíme,“ uvedl Krejčí.

O děti se stará po všech stránkách. „Mají toho docela dost. Malé je devět, synovi je pět, takže školy a všechno. Já jsem řidič, vozím je a vyzvedávám, kde potřebují. Přijedeme ze školy, pak mají sporty, bavilo mě to tento rok. O víkendech vždy vyrazíme někam s rodinou. V Jižní Karolíně, kde bydlíme, je hezky i v zimě, takže vždy někam vyjedeme,“ přiblížil.

Od hokeje odpočívá. „Zase se k němu asi někdy vrátím, sleduju ho, ale vůbec nehraju. Ve volném čase mám tak napůl golf a tenis. Golf mám středu a pátek. A malou hrozně baví tenis, který hraje dvakrát týdně, třikrát týdně s ní jdu já. Tam toho ale až tolik nenaběhám, tedy zatím,“ pousmál se Krejčí.

Hokej mu zatím nechybí, postrádá spíš kontakt se spoluhráči, život kabiny. „Je to tak, že jsem ukončil kariéru kvůli zranění. Kdybych měl v hlavě, že bych to ještě mohl zvládnout a mohl hrát, bylo by to jiné. Snažil jsem se vrátit, abych stihl to domácí mistrovství světa, ale jak jsem začal trénovat trošku víc, tak to nešlo,“ připomněl Krejčí.

„V hlavě se to nějak srovnalo, že je to tak, jak to je. Bylo to celkem dané. Žádné otázky v hlavě nebyly, tam už byla jen jedna odpověď. A s tím se nedalo nic dělat. A hokej už mi tím tolik nechybí. Chybí mi kamarádi, což je super na hokeji – uděláte si kamarády na celý život,“ vysvětlil Krejčí.

Od konce kariéry stál na bruslích jen jednou. „Jsou někde doma. Dlouho jsem nebyl na ledě. Jen o Vánocích venku na veřejném bruslení, když jsem tam bral děti. Jinak jsou ale moje věci ještě v Jižní Karolíně na zimáku, někde to tam visí, ani nevím, jestli to tam ještě všechno je. Jednou se k hokeji vrátím, ale teď na to nemám ještě chuť,“ uvedl Krejčí.

Sledování zápasů se ale nebrání. „NHL jsem sledoval, i když ne zase tak moc. Mistrovství světa v zámoří tolik nedávali, semifinále a finále už ale ano, to jsem se díval. Koukal jsem v Americe sám doma na gauči. Prožíval jsem to. Ale já prostě musím na ty zápasy koukat sám. Nemůžu koukat s někým, protože pak do toho někdo kecá a nerozumí tomu tak, jak rozumím já,“ smál se Krejčí.

Věřil, že na MS přijde velká chvíle jeho kamaráda a bývalého spoluhráče Davida Pastrňáka. „Pasta neustále dokazuje, že on je hráčem pro velké momenty. Bohužel ještě nevyhrál Stanley Cup, ale i v play off v těch velkých zápasech vždycky něco dokáže, i když to někdy nemusí být přímo gól. Věřil jsem tomu, že v semifinále nebo ve finále jeho chvíle přijde,“ řekl Krejčí.

„Vím, jak na sobě přes léto i během sezony pracuje. A dobré věci se stávají dobrým lidem. Byl jsem moc rád, že to tam pak se Švýcary poslal. Takových gólů dává v NHL hodně. Byla to každopádně nádhera. Vyšlo to po všech stránkách úplně super. Dlouho to tady nebylo. A myslím, že to jedině pomůže českému hokeji,“ věří Krejčí.

Sám nijak nelitoval, že u toho není a nemohl tak napsat zlatou tečku za kariérou. „Naopak. Už jak jsem byli před dvěma lety na šampionátu ve Finsku a udělali jsme ten bronz, na 99 procent jsem věděl, že to byl konec. To byla hezká tečka. Tušil jsem, že to pak bude má poslední sezona, byť jsem nevěděl, zda v extralize, nebo v NHL. Od toho šampionátu v Tampere to bylo do Prahy ještě dva roky, tedy dost daleko. A já měl ty problémy už tehdy,“ přiznal.

I proto ho to nemrzelo, smířil se s osudem. „Byl jsem strašně rád za to, jak to pro kluky dopadlo. Moc jsem jim to přál,“ dodal Krejčí, jenž získal bronz na MS již v roce 2012.

Má za to, že Pastrňák by se mohl s Bostonem dočkat Stanley Cupu. „Bruins věřím pořád. Mají podle mého názoru jednu z nejlepších obran v lize. Jde o to, jak se jim bude dařit v play off. V play off se může stát cokoliv. Tam záleží, jak ti hráči jsou na tom fyzicky, psychicky, zdravotně… Věřím tomu, že do bojů o Stanley Cup by však měli postoupit úplně v pohodě,“ tipoval Krejčí.

A jeho plány do budoucna? „Určitě podporovat děti. S malým uvidíme, co bude, malá teď v neděli oslaví narozeniny, bude jí devět. Tenis ji opravdu baví. Chci je podporovat. Takže dál táta na plný úvazek a také uber-driver, jak tomu říkáme,“ nastínil Krejčí.

„Teď už je to takové zajímavější tím, že dcera začíná hrát zápasy se vším všudy. Baví mě na ni koukat. Je to jiné, než když před pár lety člověk tleskal, když to přehodila přes síť. Teď už to normálně počítají, tak je to docela sranda. A ona chce hrát furt. Je hlavně super, že ji to baví. A mě také,“ řekl Krejčí.

V dnešním finále čtyřhry porazily na antuce ve Stromovce česko-americký pár Lucie Šafářová, Bethanie Matteková-Sandsová 6:3, 6:3.

Vítězky ještě dnes odcestují do Paříže, kde budou od soboty obhajovat tři roky starý triumf z Tokia.

Turnajové jedničky Krejčíková se Siniakovou se spolu představily poprvé od loňského listopadu, kdy si daly na popud Siniakové přestávku.

V přípravě na olympijský start prošly soutěží bez ztráty setu. V Paříži je čeká už v sobotu duel 1. kola proti tchajwanskému páru Čchan Chao-Ling, Čchan Jüng-žan.

Sedmatřicetiletá Šafářová korunovala v Praze svůj krátkodobý návrat na kurty, během nějž si letos zahrála na turnaji v Olomouci či Starých Splavech.

S Mattekovou-Sandsovou, s níž získala pět grandslamových titulů, si zahrála po téměř šesti letech.

Krejčíková se Siniakovou měly od začátku vývoj finále ve svých rukou. Přestože přišly o vedení 2:0, v pátém gemu prolomily podání soupeřek znovu a úvodní sadu vyhrály za 37 minut.

Také ve druhém setu získaly několikanásobné grandslamové šampionky Krejčíková se Siniakovou brzký brejk a utekly do vedení 3:0. Duel poté doservírovaly k vítězství.

Program turnaje Livesport Prague Open dnes vyvrcholí finálovým duelem dvouhry. O titul se utkají Polky Magda Linetteová a Magdalena Frechová.

Svět se po covidovém trápení vrátil do normálu a zpět jsou i olympijské hry bez zvýšených hygienických opatření. Přesto v pátek při rozžehnutí ikonického ohně začne hodně atypický sportovní svátek.

Už samotný ceremoniál vybočuje ze slavnostních zvyků. Defilé výprav z celého světa se místo po stadionu prožene na lodích po vodě. Kolem břehů řeky Seiny se shromáždí na 300 tisíc diváků, aby viděli zahájení Her 33. letní olympiády. 

Jenže kvůli tomu se z centra Paříže stalo ocelové město, pořadatelé navezli do ulic 40 tisíc kovových zábran a plotů, a v pátek večer se bude procházet ulicemi 45 tisíc policistů. 

Do ochranné zóny kolem řeky se nedostane nikdo, kdo nemá speciální QR kód se vstupenkou nebo povolením. 

„Takovou militarizaci nezažila Paříž od druhé světové války,“ napsal o francouzských bezpečnostních opatřeních britský deník The Guardian.

Dalších deset tisíc vojáků, totiž bude číhat v záloze, kdyby metropole čelila teroristickému útoku.

Francouzský mistr vnitra Gérald Darmanin přiznal, že obranné složky hlídají hned několik druhů hrozeb kvůli probíhajícím válečným konfliktům.

„Zvláštní ochranu má ukrajinský tým, který je vzhledem k situaci v jejich zemi ohrožen. Stejně tak hlídá 24 hodin denně speciální policejní jednotka GIGN izraelské sportovce,“ uvedl ministr.  

Další tým bezpečnostních složek zachytává podezřelé drony, které se vznáší nad Paříží a IT experti se ve spolupráci s umělou inteligencí starají o ochranu před kybernetickými útoky.

Obří úkol pak čeká policii a ochranku uvnitř olympijské vesnice. Ta totiž vyrostla v problémové čtvrti Saint-Denis, kde se Francouzi dlouhodobě potýkají s přistěhovalci a se složitou sociální situací. I tady bude potřeba zajistit bezpečnost pro účastníky her.

Vybudováním nových bytových domů pro sportovce chtějí Pařížané zlepšit poměry v této oblasti a nabídnout poté dvěma až třem tisícovkám francouzských rodin nové bydlení. 

Už žádné jednorázové kelímky

Nyní však slouží olympionikům. Těch českých sem dorazí 112, což znamená, že výprava má jeden velký benefit. Je natolik početná, že se s nikým nemusí dělit o budovu a dostala svou vlastní. 

„Ne, že bychom se neměli rádi s jinými reprezentacemi, ale je velká výhoda, když si všechno kolem ubytování řešíme jen mezi sebou a nemusíme se na nikoho ohlížet,“ přiznal deníku Aktuálně.cz šéf výpravy Martin Doktor.

Díky tomu tak Češi dostali i dostatek plných akreditací, aby i realizační týmy, až na některé výjimky, mohly bydlet pohromadě a využít bezpečnostní bubliny v olympijské vesnici.

V ní a na všech sportovištích i mediálních pracovištích se klade také velký důraz na ekologii a udržitelnost. Olympionici i novináři „fasují“ kelímky na kávu a lahve na vodu, aby si mohli tekutinu vždy jen doplnit a nekupili plastový či papírový odpad. 

„Ve vesnici je nábytek z recyklovaných materiálů. Stoly z badmintonových míčků, židle z víček od petlahví,“ vylíčil ředitel olympijské vesnice Laurent Michaud. 

Česká výprava, která v Paříži obhajuje 11 medailí z her v Tokiu, si i přes drobné zádrhele zázemí pro olympijské hry zatím pochvaluje. 

„Je tu úplně skvělá olympijská vesnice. I ta sportoviště jsou top, obzvláště některá z hlediska panoramatu a zázemí. To je to nejdůležitější,“ dodal Doktor.

Olympijský oheň se rozhoří v pátek večer během zahajovacího ceremoniálu, který začne v 19:30. 

Mladoboleslavští vítězně oslavili návrat do evropských pohárů po pěti letech. Na cestě do hlavní soutěže musejí vyřadit tři soupeře, skupinu si zahráli pouze v letech 2006 a 2007 v tehdejším Poháru UEFA. V případě postupu přes vítěze Litevského poháru narazí ve 3. předkole na lepšího z dvojice Hapoel Beer Ševa – Černo More Varna.

Trenér David Holoubek udělal oproti sobotní ligové porážce 0:2 v Jablonci dvě změny v základní sestavě, zůstal ale u rozestavení s třemi stopery. Od začátku opět nastoupil kapitán Marek Matějovský, jenž se ve věku 42 let, sedm měsíců a pět dní stal nejstarším českým fotbalistou v evropských pohárech. O necelé dva měsíce překonal loňský rekord Josefa Jindřiška z Bohemians 1905.

Do utkání vstoupil aktivněji Transinvest, který úvodní desetiminutovku strávil převážně na útočné polovině před svým asi dvacetičlenným „kotlem“ fanoušků. První střelu na bránu si připsal v 23. minutě brazilský útočník Devens, nedůrazný pokus nejlepšího střelce litevské ligy Trmal bez problémů chytil.

Domácí se v ofenzivě trápili, pomohl jim až soupeř. Brankář Čupič v 27. minutě nejprve skvěle vyrazil Suchého hlavičku, o několik sekund později ale vyrobil nevídanou chybu. Pro nepřesnou přihrávku za obranu si srbský gólman chtěl doklouzat po trávníku, míč se mu ale odrazil od hrudi přímo k Ladrovi, který pohodlně zakončil do odkryté sítě. Pamětník poslední mladoboleslavské účasti v předkolech dal premiérovou branku v evropských pohárech.

Gól Středočechy povzbudil a od té doby hře dominovali. V 38. minutě Ladra vybídl kolmicí k zakončení Kušeje, jenž se trefil křížnou střelou přesně k tyči. O chvíli později se postaral o vzruch sudí Kolarič, když ukázal Šveikauskasovi za faul na unikajícího Ladru přímo červenou kartu, vzápětí se ale opravil na žlutou.

Nováček a aktuálně osmý tým litevské ligy se do zápasu už nedostal a druhý poločas takřka jen bránil. Krátce po změně stran prošel Kušejův pomalý přízemní centr na zadní tyč, kde ho však osamocený Král ze dvou metrů neusměrnil do prázdné brány.

Po hodině hry Holoubek vystřídal zraněného Matějovského i aktivního Ladru a jeho tým už si mnoho šancí nevypracoval. Až v 77. minutě se položil do voleje z 20 metrů Mareček, jeho ránu přizvedl jeden z obránců těsně nad bránu.

Většina z necelých čtyř tisícovek diváků se nemohla radovat ani v 82. minutě, kdy Králova hlavička proletěla těsně vedle vzdálenější tyče. Z úplně poslední akce tak mohli udeřit hosté, když Pires po ubráněném rohu přeběhl s míčem na noze skoro celé hřiště, obešel i Trmala, z mírného úhlu ale odkrytou bránu netrefil.

Mladá Boleslav v pohárech neprohrála páté z posledních šest domácích duelů. Transinvest při debutu v Evropě utrpěl porážku ve čtvrtém soutěžním venkovním utkání za sebou, ani jednou navíc neskóroval.

Úvodní utkání 2. předkola fotbalové Konferenční ligy:

FK Mladá Boleslav – FK Transinvest 2:0 (2:0)

Branky: 27. Ladra, 38. Kušej. Rozhodčí: Kolarič – Pajič, Starčevič (všichni Chorv.). ŽK: Šveikauskas, Eduardo (oba Transinvest). Diváci: 3916.

M. Boleslav: Trmal – Král, Suchý, Králik (58. Donát) – Kostka, Matějovský (58. Langhamer), Vydra (72. Mareček), Fulnek – Kušej, Mašek (83. Buryán) – Ladra (58. Vojta). Trenér: Holoubek.

Transinvest: Čupič – Stočkunas, Šveikauskas, Malžinskas – Eduardo (61. Kaškelevičius), Kiselevskis (61. Jarusevičius, 86. Kawači), Pilibaitis, Radčenko (86. Sakurai), Sato – Nwoga (46. Pires), Devens. Trenér: Grudzinskas.