Pětadvacetiletá Paloudová bude na olympijských hrách poprvé v životě. A jako první Češka v rychlostní kanoistice po dlouhých 16 letech. Naváže na Michalu Mrůzkovou a Janu Blahovou, které v Pekingu 2008 skončily osmé na deblkajaku na 500 metrů.

Pro Paloudovou, která s kanoistikou začínala na divoké vodě, je úspěchem už samotná účast na olympiádě. Vedle sportu je totiž vytížená náročným vysokoškolským studiem na pražské ČVUT. Nedávno se stala inženýrkou architektury a urbanismu a byla přijata na doktorské studium.

Paloudová je v období kolem letošní olympiády také tváří soutěže společnosti Procter & Gamble, která je dlouholetým partnerem Mezinárodního olympijského výboru.

Soutěž běží až do 15. září. Kdokoliv si v kterémkoliv obchodě v Česku koupí libovolné dva produkty značek této společnosti a zaregistruje se na webu soutěže, bude ve hře o jednu z cen.

V nabídce je 20 chytrých televizí Panasonic, 25 triček z olympijské kolekce a 30 dárkových balíčků s produkty Procter & Gamble.

Vše o soutěži se dozvíte zde.

Paloudové se daří také v osobním životě. Na jaře se zasnoubila se svým přítelem, kajakářem Josefem Dostálem. I on, čtyřnásobný olympijský medailista, vyrazí do Paříže až 5. srpna, neboť rychlostní kanoistika je na programu až v posledním týdnu her.

Dostál by měl v kilometrovém závodě kajakářů figurovat jako medailový adept, Paloudová na poloviční trati kajakářek jasné ambice nemá.

Oba budou bydlet mimo olympijskou vesnici, aby to měli blíž k závodišti na jezeře ve Vaires-sur-Marne nedaleko Paříže.

V Británii mají olympijští medailisté právo na dotaci na přípravu na další hry a ve Skandinávii nejsou odměny žádné, napsal francouzský deník L’Equipe.

Čeští medailisté z olympijských her v Paříži dostanou stejné odměny jako za úspěchy v Tokiu před třemi roky. Za zlato obdrží 2,4 milionu korun, za stříbro 1,8 milionu a za bronz 1,2 milionu. Odměny, které se týkají také medailistů z paralympijských her, vyplácí Národní sportovní agentura (NSA) a schvaluje je vláda.

Velmi vysoké odměny slibují některé asijské země. Sportovci z Hongkongu dostanou za zlato v přepočtu asi 707 000 eur (17,98 milionu korun), tedy zhruba osmkrát víc než Češi nebo Francouzi. Singapur slibuje 685 000 eur za individuální vítězství a dvakrát tolik za kolektivní sporty. Hongkong už na hrách v Paříži získal dvě zlaté a jednu bronzovou medaili, Singapur jich má pět za celou svou historii.

Naopak Švédsko, Norsko nebo Nový Zéland odměny za medaile neudělují. Británie pro hry v Tokiu zavedla roční příspěvek 34 000 eur, který až do následujících her dostávají všichni medailisté. Stejné pravidlo platí i teď v Paříži.

Zlatí medailisté ze Spojených států dostanou 37 500 dolarů, Kanaďané 20 000 dolarů, Izraelci 275 000 dolarů, uvádí Forbes. Kazachstán svým úspěšným olympionikům věnuje byty, za zlato třípokojový, za stříbro dvoupokojový a za bronz garsonku.

Medailista z Indonésie za úspěch v Tokiu dostal dům, ale také pět krav. Poláci dostanou obraz od „talentovaného a renomovaného“ polského malíře a poukaz na dovolenou. Srbové zase mají právo na důchod, který jim stát začne vyplácet v jejich 40 letech, píše Sky News.

Na písečný kurt pod Eiffelovou věží vyběhla česká dvojice proti rakouským pánům Julianu Hörlovi a Alexanderu Horstovi už v devět hodin ráno. Vzduch sice trochu pročistil noční a brzký ranní déšť, ale i tak to znamenalo nepříjemnost, brzké vstávání.

„Budík zvonil ve 4:45. Měli jsme s Perunem podobný výraz, když jsme se na sebe podívali. Každý rozsvícenou svoji lampičku, jestli je to zrovna to pravé ořechové. Ve vesnici bylo po včerejšku vedro a spánek mohl být taky lepší. Těšíme se na chladnější den, že to budeme odpoledne dospávat,“ přiznal Schweiner.

I když pořád nejsou stoprocentně spokojení s předvedenou hrou, na kontě mají dvě vítězství, nulu na kontě ztracených setů a hlavně už jistý postup do vyřazovacích bojů.

„Jsme v dobré pozici, protože když vyhrajeme, tak jsme vyhráli skupinu a budeme mít solidní lepší nasazení do play off. Pokud prohrajeme, tak můžeme minimálně do dalšího zápasu tvrdit, že každý dobrý turnaj začíná porážkou s Brazilci,“ zavtipkoval Perušič.

Brazilskou dvojici Evandra s Arthurem totiž potkali i při vítězném mexickém tažení na mistrovství světa a tam právě Jihoameričany prohráli. Nyní tedy přijde na závěr skupiny odveta.

„Bude to velmi těžký soupeř. Je to tým, který se dal dohromady krátce před začátkem olympijské kvalifikace. Je vidět, že se rok od roku více sehrávají, jejich hra je přesnější, neustále se zlepšují. Vyšší z nich Evandro je, tuším, od roku 2017 vyhlašován nejlépe podávajícím hráčem na tour. Začíná to trochu připomínat Karla Gotta na Slavících,“ vysvětlil Perušič.

Punc světových šampionů a aspirantů na jednu z medailí přitáhl do ochozů spoustu českých fanoušků. Takže zápas měl i dopoledne slušnou atmosféru. 

„Paříž je blízko a popularita beache hodně roste. Už díky Maki a Kiki (Markétě Slukové a Kristýně Kolocové, pozn. red) od Londýna. Všechny ty týmy, které od té doby hrajou, stojí za popularizací toho sportu. Jestli jsme my přispěli alespoň nějakým dílem, tak budu taky rád, protože těch českých vlajek je tam vidět a slyšet opravdu hodně,“ libuje si Schweiner.

Navíc jim chodí fandit i někteří další čeští olympionici. Ve středu ráno vyrazil na volejbal i český judista a další medailová naděje výpravy Lukáš Krpálek.

„Moc si vážíme toho, že nám přišli zafandit a doufáme, že dostaneme šanci jim to oplatit. Během turnaje jsme limitovaní tréninky, programem, odpočinkem, ale chystáme se určitě,“ dodal Perušič. 

Souboj o první místo ve skupině s brazilským párem je na programu v pátek večer. 

Američané těžce koušou hořký konec své momentálně největší tenisové hvězdy. Dvacetiletá Gauffová prohrála s Chorvatkou Donnou Vekičovou 6:7, 2:6, ve druhém setu její snažení o obrat prakticky znemožnil kontroverzní moment.

Při svém podání za stavu 2:3 čelila brejkbolu, return Vekičové zahlásil lajnový sudí jako aut, Gauffová v té chvíli míč odehrála, trefila síť a umpirový rozhodčí Jaume Campistol rozhodnutí čárového opravil.

K naprostému zděšení Američanky se ale rozhodl výměnu neopakovat a rovnou uznal fiftýn pro Chorvatku.

Následovala dlouhá hádka, v níž prvotní vztek Gauffové brzy vystřídalo zoufalství a slzy marnosti.

„Podvedená Coco ztratila chladnou hlavu,“ napsal v titulku magazín Tennis.com. Podle CNN šlo o kontroverzní moment, zejména kvůli argumentaci, kterou v několikaminutové rozepři opakovaně použil sudí Campistol. Ten rozhodl, že Američanka do míče udeřila ještě před zahlášením autu, jistý si ale nebyl.

„Neříkám, že mám pravdu, jen říkám, jak to vidím. A tak musím rozhodnout,“ prohlásil totiž v úvodu vyhrocené debaty.

Když mu Gauffová oponovala, že je potřeba, aby si byl stoprocentně jistý, protiřečil si: „Jsem si stoprocentně jistý. Vy mi teď tvrdíte, že to bylo naopak. Vím, že se mohu mýlit, ale na základě vaší stížnosti nemohu měnit rozhodnutí.“

První tenistka, která kdy nesla americkou vlajku na olympiádě, poté vysvětlovala, že jasně slyšela výkřik čárového a nemohla tak řádně dokončit švih svého úderu.

Campistol odvětil, že už se prostě rozhodl. „Ale musíte si být jistý,“ znovu to zkoušela Gauffová.

„To jsem,“ odpověděl sudí. „Nejste, právě jste řekl, že se můžete mýlit,“ pokračovala vítězka loňského US Open. „Na základě vaší reakce soudím, že se mohu mýlit. Ale musel jsem se rozhodnout,“ ukončil debatu rozhodčí.

Gauffová se pak rozplakala a definitivně ztratila chladnou hlavu při pokračující diskusi se supervizorkou Clare Woodovou.

Křičela, že se cítí podvedená, a to nikoli poprvé.

„To se mi tady stává pořád. Pokaždé. Vy to nechápete. Pořád si musím dělat advokáta. Není to fér. Stalo se mi to v Dubaji, stalo se mi to tady, a v obou případech jsem měla pravdu. Každou chvíli jsem v téhle hře podvedená a musím se hádat,“ láteřila Gauffová, až ji supervizorka musela varovat, aby byla s podobnými nařčeními opatrná.

New York Times poté uvedly, že se Gauffová zmínila o tom, že podobné problémy s rozhodčími měl během kariéry i její velký vzor, Serena Williamsová.

Američanka se po hádce vrátila ke hře, ve zbytku zápasu už ale nezískala ani gem.

Po utkání reportérům řekla, že by tenis do budoucna měl uvažovat o zavedení techniky, jež by podobné nejasnosti vymýtila.

„Měli bychom mít video systém, opakované záběry, protože tyhle míče jsou strašně důležité. Obvykle se stane, že se hráčům později omluví, což je velmi frustrující, protože omluva vám nijak nepomůže,“ uvedla Gauffová.

Američanka ještě nemusí odjet z pařížské olympiády bez medaile. Ve čtyřhře jsou v páru s Jessicou Pegulaovou nasazenými jedničkami a čeká je osmifinále proti Karolíně Muchové s Lindou Noskovou. V mixu už je Gauffová po boku Taylora Fritze mezi osmi nejlepšími páry.

Dlouhodobě se drží v nadprůměru či rovnou ve špice NHL. Není to ale tak dávno, co bostonští Bruins krátce, dvě sezony mezi roky 2014 a 2016, pobývali mimo play off.

Výkonnostní propad je ihned přiměl k rychlé přestavbě, kdy díky velkým výměnám získali dvě volby v prvním kole draftu 2015.

S tou svojí tedy měli hned tři – na celkovém 13., 14. a 15. místě. Nevídaný luxus.

Nový generální manažer Bostonu Don Sweeney postupně ukázal na obránce Jakuba Zbořila, útočníka Jakea DeBruska a dalšího forvarda Zacha Senyshyna.

Ne ze všech prvokolařů jsou hvězdy, ale počítalo se s tím, že alespoň někdo zazáří ve velkém a stane se páteří mančaftu. Při tolika výběrech byla pravděpodobnost vysoká.

Čas ale vyvedl Sweeneyho z omylu.

Senyshyn odehrál za Bruins pouhých 14 zápasů a momentálně nastupuje v německé nejvyšší lize.

Zbořil byl o něco úspěšnější, ale ani on nenašel v sestavě Bostonu stálé místo. V uplynulé sezoně, kterou celou strávil na farmě, odešel výměnou do Columbusu. Aktuálně je bez smlouvy.

Jediný DeBrusk naznačil, že by mohl být velkou hvězdou. Po prvotním vzletu se ale utápěl v nevyrovnanosti.

Ve čtvrtém roce v NHL padl na dno. Produktivitou stačil sotva na třetí lajnu a ve vyřazovacích bojích zažil posazení na tribunu. Ještě v letní pauze požádal o výměnu, což se dřív nevědělo.

„Když jsem viděl, jak se formuje tým na další ročník, a představoval si, kde bych tak asi mohl hrát, tak mě i s ohledem na to, jak pro mě končil předchozí rok, napadlo, že by to chtělo nový start pro obě strany,“ přiznal DeBrusk v podcastu The Cam & Strick.

Sezonu přesto odstartoval u Bruins. A protože stále marně hledal formu, svou žádost o trejd na podzim zopakoval. Tentokrát však pronikla na veřejnost.

„Vím, že jsem si tím udělal nějaké nepřátele. V Bostonu jsou fanoušci různí a přijít s takovou žádostí není hezké,“ poznamenal Kanaďan.

„Já jsem ale prostě potřeboval změnu. Hrál jsem čím dál hůř. V tu chvíli už jsem bojoval o vlastní kariéru, byl jsem zoufalý,“ dodal.

I díky spoluhráčům, kteří ho podrželi, však z krize posléze vybředl a požadavek na výměnu odvolal. Navíc ještě v téže sezoně kývl na nový kontrakt.

Pohádkový konec z toho ale nebyl, alespoň ne pro Bruins.

Po otevření letošního trhu podepsal 27letý DeBrusk, jenž se poprvé stal volným hráčem bez omezení, životní smlouvu s Vancouverem. Odešel bez přímé náhrady. V příštích sedmi letech si vydělá 38,5 milionu dolarů, v průměru 5,5 milionu za rok. A dostane šanci hrát vedle superhvězdného centra Eliase Petterssona.

První kolo draftu 2015 tak pro Boston definitivně skončilo neslavně.

Trojnásobný přehmat je však vykompenzovaný ještě o jeden rok starším draftem, kde Bruins trefili jackpot.

Až z 25. příčky ulovili superhvězdného Davida Pastrňáka, na kterém teď mužstvo stojí.