Favorité dnes odpočívali a do cíle v Barcelonnette dorazili se ztrátou 14 minut, stejně jako Jan Hirt na 64. příčce. Na prvním místě průběžného pořadí stále je Slovinec Tadej Pogačar s náskokem tří minut a 11 sekund před obhájcem prvenství Jonasem Vingegaardem z Dánska. Hirt si polepšil na 58. místo.

Campenaerts za vítězstvím vyrazil zhruba 30 kilometrů před Barcelonnette, kdy spolu s nováčkem na Tour Vercherem a Kwiatkowskim ujeli z vedoucí skupiny. O triumfu pak rozhodl dobře načasovaným spurtem 200 metrů před cílem.

Dvaatřicetiletý Belgičan si připsal první vítězství na Tour de France, které po dojezdu v slzách věnoval synovi a partnerce. Jediným dosavadním Campenaertsovým úspěchem na závodech Grand Tours byla jedna vyhraná etapa na Giru d’Italia v roce 2021.

Cyklistický etapový závod Tour de France – 18. etapa: Gap – Barcelonnette (179,5 km):

1. Campenaerts (Belg./Lotto-Dstny) 4:10:20, 2. Vercher (Fr./TotalEnergies), 3. Kwiatkowski (Pol./Ineos Grenadiers) oba stejný čas, 4. Skujinš (Lot./Lidl-Trek), 5. Lazkano (Šp./Movistar), 6. Lemmen (Niz./Visma-Lease a Bike) všichni -22, …64. Hirt (ČR/Soudal Quick-Step) -13:40.

Průběžné pořadí: 1. Pogačar (Slovin./UAE Emirates) 74:45:27, 2. Vingegaard (Dán./Visma-Lease a Bike) -3:11, 3. Evenepoel (Belg./Soudal Quick-Step) -5:09, 4. Almeida (Portug./UAE Emirates) -12:57, 5. Landa (Šp./Soudal Quick-Step) -13:24, 6. Rodríguez (šp./Ineos Grenadiers) -13:30, …58. Hirt -3:04:32.

V ruském Petrohradu otevřeli v prosinci 2023 SKA Arenu, která je dle kapacity největší hokejovou halou na světě. | Video: Associated Press

Postavit největší hokejový stánek na planetě, větší než mají Kanaďané. To byl plán Gennadije Timčenka, ruského oligarchy a blízkého spolupracovníka prezidenta Vladimira Putina.

Povedlo se. Petrohradská SKA Arena zahájila provoz v prosinci minulého roku Utkáním hvězd Kontinentální ligy.

Letos v únoru se tam pak na závěr základní části a play off KHL nastěhovali hokejisté Petrohradu, byť původně byl přesun v plánu až pro nadcházející ročník. Na některé zápasy podle oficiálních čísel dorazilo do ochozů téměř 24 tisíc diváků.

Jinak je hokejová kapacita haly 21 542 míst, čímž o 254 sedaček překonává Bell Centre v kanadském Montrealu, dřívější dlouholetou jedničku.

Po jedenácti utkáních však Petrohrad v obří aréně končí, alespoň pro tuto chvíli. Klub oznámil, že příští sezonu odehraje v Ledovém paláci, své staré hale, která pojme o více než devět tisíc diváků méně.

Důvodem jsou nedostatky SKA Areny, podtržené červnovým požárem, který zasáhl plochu o velikosti 225 metrů čtverečních a poničil i část tribuny.

„Bohužel tam došlo k požáru, objevili jsme řadu nedostatků. Víme, že ta aréna je funkční a rádi bychom tam hráli, ale jen za patřičných technických, technologických a organizačních podmínek. Těmi organizačními myslím to, kdo je za co odpovědný a kdo co řídí. Také je třeba vyřešit finanční a obchodní záležitosti,“ řekl deníku Sport-Express předseda klubového představenstva a někdejší šéf KHL Alexandr Medveděv. 

Předběžnou příčinou požáru je vadná elektroinstalace.

Kritici poukazovali na nedodělanost SKA Areny už při prosincovém otevření.

„Internetem kolovalo mnoho zarážejících fotek. V místech, kam diváci neměli přístup, vypadalo vše smutně – trčící dráty, nefunkční turnikety, zablokované nouzové východy, stopy po ukvapeném dokončení oprav,“ poznamenal web Championat. 

Někteří hokejisté si zase stěžovali na špatný led a osvětlení.

Obří multifunkční hala měla být původně velkolepým dějištěm hokejového mistrovství světa 2023 v Petrohradu. Rusko ale kvůli Putinově válce na Ukrajině o pořadatelství přišlo. Stejně jako o účast na všech akcích pod hlavičkou hokejové federace IIHF.

SKA Arena tak musela na mezinárodní publikum zapomenout. Zatím však kupodivu nezáří ani před tím domácím. Hokej ještě dlouho hostit nebude a na programu momentálně nemá ani jiné akce.

Vyšla přitom draho. Původně měla stát „jen“ 20 miliard rublů (v přepočtu přes pět miliard korun), ale kvůli koronavirové pandemii, nedostatku pracovníků, inflaci nebo rostoucím cenám materiálu spolkla nakonec třikrát vyšší sumu.

Pro srovnání – hala Rogers Place v kanadském Edmontonu, otevřená před necelými osmi roky, byla i se započtením inflace zhruba o třetinu levnější.

Tamní Oilers v čele s Connorem McDavidem se tam navíc přestěhovali krátce po otevření a hned na první pokus. Petrohradu první přesun nevyšel. Zatím se musí spokojit s 24 let starým Ledovým palácem.

Právě tím je pro dvojnásobnou grandslamovou vítězku olympiáda výjimečná. „Jak už jsem měla možnost zažít na té minulé olympiádě, tak tam jsme si hodně fandili a byli jsme hodně pospolu. Hrozně moc se na to těším. Je to úžasné, že mohu reprezentovat. Bude to nádherný zážitek,“ rozplývala se.

Od Wimbledonu ještě neměla raketu v ruce. Je ve víru společenských povinností, do Kongresového centra dorazila přímo z Pražského hradu po audienci u prezidenta Petra Pavla. „Všechno bylo moc příjemné, bylo to úžasné. Teď těch posledních pár dní jsem si moc užila, zažila jsem plno nových zážitků, o kterých se mi ani nesnilo,“ pochvalovala si.

V Londýně se setkala s britskou princeznou Kate i hercem Tomem Cruisem. „Bylo úžasné, že on požádal o to setkání. Gratuloval mi. Říkal, že to bylo super, protože ten zápas viděl. Bavili jsme se o sportu, protože jsme oba vášniví sportovci,“ vzpomínala Krejčíková.

Brzy ji čeká návrat na kurty, i když dvoutýdenní grandslam na ní zanechal stopy. „Kdybych měla přežít Wimbledon bez jediné bolístky, tak jsem ho nehrála. To je nemožné. Je to tak obrovský nápor na tělo, že se vždycky něco malého objeví. Ale nebylo nic vážného, co by mě limitovalo. Zatím plánuju Prahu tak, jak jsem přihlášená,“ uvedla.

Příští týden by na turnaji Livesport Prague Open měla nastoupit do dvouhry i do čtyřhry společně s Kateřinou Siniakovou, s níž obnoví spolupráci v přípravě na obhajobu olympijského zlata z Tokia. „Věřím, že se sehrajeme dobře, že si tady zahrajeme a že se nám bude dařit a potom na to navážeme na olympiádě,“ doufá Krejčíková.

Myslí si, že vztahy se Siniakovou sportovním rozchodem neutrpěly. „Vztah máme dobrý. I když jsme se rozešly a to přerušení spolupráce bylo iniciované Kačkou, tak to nebylo nic osobního. V osobní rovině si myslím, že jsme na tom pořád stejně, vždycky jsme na tom byly dobře,“ řekla Krejčíková.

Čeká ji náročný přechod z trávy na antuku. „Budu se snažit připravit tělo. A když už na turnaj jedu, tak se budu snažit představit divákům, aby se mi dařilo a mohla hrát nejlepší tenis, který v ten moment dokážu. Půjdu do toho naplno,“ dodala Krejčíková.

Osmadvacetiletá Krejčíková dotáhla v sobotu úspěšné tažení ve dvouhře finálovým vítězstvím nad Italkou Jasmine Paoliniovou a získala druhý grandslamový titul v singlu po triumfu na Roland Garros v roce 2021. Na travnatých dvorcích v All England Clubu navázala na loňský úspěch Markéty Vondroušové, vítězství Petry Kvitové z let 2011 a 2014 či triumf své bývalé trenérky Jany Novotné (1998).

Siniaková pár hodin po vítězství Krejčíkové ovládla čtyřhru s Američankou Taylor Townsendovou. Siniaková vyhrála wimbledonskou čtyřhru potřetí, celkově získala v deblu devátý grandslamový titul. Kovačková vyhrála kategorii dívek do 14 let.

Krejčíková i Siniaková přinesly na setkání s prezidentem trofeje pro vítězky. Po slavnostním ceremoniálu s Pavlem několik minut pohovořily.

Obě tenistky by měly od konce tohoto týdne hrát na turnaji Livesport Prague Open, kde mají také ve čtyřhře ladit spolupráci před olympijskými hrami v Paříži. Krejčíková se Siniakovou na nich budou obhajovat tři roky staré zlato z Tokia.

„Je to pro mě velká čest. Ale přemýšlím nad tím i tak, že nereprezentuji jen Českou republiku, ale i svoje jméno, vlastní rodinu a taky ostatní lakrosistky, které tady nemohou být,“ prohlásila Markéta Fišerová v nahrávce z portugalské Bragy.

Spolu s českou reprezentací si zahraje o celkové páté místo, díky čemuž je národní tým stále ve hře o postup na MS 2026.

Fišerová přiznala, že s lakrosem začínala v pěti letech po vzoru bratra. „Vždycky mezi námi byla zdravá sourozenecká rivalita, on začínal rok přede mnou, takže jsem se mu chtěla vyrovnat, udělat něco lépe než on,“ popisovala teenagerka, které v týmu nikdo neřekne jinak než Maku.

Zatím se jí to daří náramně. Bratr Jan získal před pěti lety bronzovou medaili na mistrovství Evropy do 20 let ve field lakrosu, ona kontrovala loni stříbrem na domácím juniorském šampionátu v Praze. Češky tam podlehly až ve finále Anglii.

Když starší ze sourozenců odešel studovat do zámoří, Markéta ho záhy následovala. Minulou sezonu hrála ve státě Delaware za tým NXT Lacross, který patří ve své věkové kategorii v celých Spojených státech do elitní desítky. Dívka z pražského Jižního Města tak měla možnost trénovat pětkrát týdně, nastupovala v základní sestavě. „Ale jo, pochválila bych se za to,“ usmála se.

„Pobytu v Americe bych dala deset z deseti,“ hodnotí možnost si zahrát v kolébce lakrosu. „Ten má v Americe velkou základnu, trenéři si mohou vybírat ze stovek holek. Lakros patří mezi vysokoškolské sporty, které tam frčí. Holky, jimž až tolik nejde studium, se mohou dostat díky němu na dobré univerzity,“ popisovala. Myslela týmy z nejvyšší divize Boston College, Syracuse nebo Loyola.

A čím jí osobně lakros učaroval?

„Dělá mi radost. Jako když hrajete kostky nebo Člověče, nezlob se,“ použila neobvyklé přirovnání. „Není to, jako bych se šla sama projet na kole nebo zaplavat si,“ připustila, že právě týmovost ji zaujala nejvíce. Mimochodem právě plavání si vyzkoušela také během studia v zámoří, ale jenom ji to utvrdilo v tom, že dál má přednost kolektivní sport.

„Máte tam i určitou oporu ostatních. Právě podle toho, jak funguje týmová chemie, vyhráváte nebo prohráváte jednotlivé zápasy. Není to jen o tom, jak je člověk dobrý s lakroskou nebo jak rychle běhá. Ale jde také o to, jak umíte číst hru, a právě tohle je na našem sportu hrozně moc fajn,“ vyznala se studentka jednoho z pražských gymnázií, na němž má za sebou druhý ročník. „A kdybyste se mě zeptali, co chci být dál, tak odpovím, že nevím,“ rozesmála se.

Ale lakrosové sny má celkem jasné a dost smělé. „Mířím hodně vysoko,“ přiznala. „Možná jsou to i nedosažitelné cíle, ale člověk nikdy neví. Chtěla bych se jednou dostat na olympiádu a s hodně velkým štěstím by to mohlo i cinknout,“ doplnila, že v koutku duše myslí na medaili ze svátku všech sportovců.

Lakros se na něj vrací po dlouhých 120 letech, na olympijských hrách v americkém Los Angeles 2028 bude mít obnovenou premiéru ve variantě sixes (šestkový lakros) a česká reprezentace žen by u toho nechtěla chybět.
„Náš cíl je dostat se tam. A myslím, že je to reálné, náš tým na to určitě má,“ tvrdí Markéta Fišerová odhodlaně.

A věří, že by nejen díky této šanci mohl lakros získat i v Česku více na popularitě. „Je to jeden ze sportů, který pochopí každý. Člověk má míček a chce ho dostat do brány. To je pro diváky atraktivní, že nemusí o hře až tolik přemýšlet. Stejně jako to, že se dívají na holky v sukénkách a tílkách,“ usmála se.

V čase olympiády v Los Angeles jí bude 21 let. „To je ideální lakrosový věk,“ zamyslí se na závěr.