„Mám tenis rád, sleduju ho. Vloni jsem byl náhodou u Gudyho (Radka Gudase) doma a dívali jsme se, že Bára hrála turnaj WTA v San Diegu, což je kousek od Anaheimu. Říkal jsem si, že by bylo moc fajn, kdybych tam mohl dojet, tak jsem Báře napsal a Pavel (Motl – trenér) mi zařídil lístky. Od té doby se nějak bavíme, sledujeme se navzájem a podporujeme se. Byl jsem tady jako kamarád, ale také jako fanoušek,“ řekl Dostál.

Ve Wimbledonu byl poprvé. Kvůli přípravě na novou sezonu přijel až na sobotní finálový zápas s Italkou Jasmine Paoliniovou, který Krejčíková vyhrála 6:2, 2:6, 6:4.

„Bára mi napsala, jestli bych nechtěl dojet už na semifinále. Ale říkal jsem, že jsem ve fázi (přípravy), kdy jedu fakt hodně tvrdě a že to nejde. K tomu jsem ve Finsku, takže v průběhu týdne bylo mnohem těžší sem dojet,“ uvedl Dostál.

Rozhodující utkání o titul si však nenechal ujít. „V pátek jsem odtrénoval a říkal jsem, že poletím do Londýna. Soboty si stejně dělám sám, mám program od trenéra a posilovnu také. Takže jsem ráno šel do posilovny, abych splnil to, co máme najetý. V tomhle jsem možná kolikrát až moc poctivý, ale mám z toho dobrý pocit. Spojil jsem příjemné s užitečným,“ řekl Dostál.

Do hráččiny lóže dorazil podle Motla s mírným zpožděním kvůli dopravě, finále na centrkurtu si ale užil. Měl podobné nervy jako ve finále letošního mistrovství světa proti Švýcarsku. „Asi jsem cítil, co se Báře zrovna děje v hlavě, ale snažil jsem si zápas užít jako fanoušek. Nervy jsem samozřejmě měl a hrozně jsem jí to přál,“ řekl brněnský rodák.

Ocenil rozvahu Krejčíkové v klíčových situacích. „Díval jsem se na většinu zápasů Wimbledonu a ač jsem tenisový amatér, působila na mě velice klidně. Jak se říká, hrála v přítomném okamžiku a to jí právě pomohlo získat titul. Hrála sebevědomě a fakt jsem na ni pyšný, protože vím, jak je mentálně náročné něco vyhrát,“ doplnil Dostál.

Wimbledonské kulisy ho nadchly. Na tribuně kousek od něj seděly i celebrity včetně herce Toma Cruise. „To jsem si říkal: Hele, toho znám, ten má dobré filmy,“ řekl s úsměvem Dostál. „Stejně jako u našeho mistrovství světa je hrozně kouzelné, jak sport strašně spojuje. Myslím, že celebrity jsou fanoušci sportovců a sportovci zase fanoušci celebrit. Prolíná se to,“ uvedl.

S Krejčíkovou také dříve porovnával rozdíly mezi tenisem a hokejem. Našli spoustu podobností i rozdílností.

„Když jsem v NHL, tak také hodně cestujeme. Přelétáme z jedné strany na druhou a hrajeme hodně zápasů. Když ale jeden prohrajeme, tak víme, že jich zbývá ještě 81. Tady se třeba dlouho připravujete, nevyjde vám to a zase musíte letět jinam. Oba sporty mají něco do sebe a ani jeden z nich není jednoduchý,“ prohlásil bývalý brankář Komety Brno.

Sám na tenisové kurty občas vyrazí, nepovažuje se ale za dobrého hráče. „Baví mě to, jsem takový amatérský nadšenec,“ řekl s úsměvem.

„S Bárou jsem si ještě nezahrál. Pavel mi říkal, že když se potkáme v Brně, můžu si s nimi pinknout. Já jsem ale takový, že když už nějaký sport dělám, tak ho chci dělat na sto procent a chci, aby mi šel. A tenis by mi proti Báře rozhodně nešel,“ dodal Dostál.

Letošní šampionát provázely značné diskuze ohledně výkonů rozhodčích. Na sudího si naposledy stěžovali po semifinále a Anglií Nizozemci. Jak hodnotíte turnaj z pohledu odborníka?

Upřímně, výkony rozhodčích jsou pro mě zklamáním. Zápasů, jejichž průběh by měl arbitr pevně v rukou, bylo žalostně málo. Naopak jsme zaregistrovali několik opravdu špatných výkonů. Pokud by tito rozhodčí u nás řídili zápasy v okresním přeboru, skončí v rybníce. 

Jeden z kontroverzních výkonů se týkal českého týmu. István Kovács v rozhodujícím utkání s Tureckem rozdal celkem osmnáct žlutých karet a dvě červené, Čechy navíc poškodil tím, že na hřišti nechal po faulu na Coufala Yildize,

No, tam už jsme vůbec nepochopil jeho nominaci. Kovács má sice rumunský pas, ale po otci maďarský původ. A Maďaři v tu chvíli potřebovali naše zaváhání, aby měli možnost postoupit ze třetího místa. On na hřišti podal šílený výkon, viděli jsme z jeho strany absolutně nezvládnuté utkání. Chvíli dával karty nám, chvíli Turkům. Hráči vůbec nevěděli, co mají hrát.

Pokud rozhodčí není nestranný a má byť minimální motivaci pomoci jednomu z týmů. Jak se to může na jeho rozhodování projevit?

Nemyslím si, že by šel na hřiště a říkal si, že zařízne Čechy. Ale může ho to podvědomě ovlivnit při rozhodnutích, která dělá v řádu desetin vteřiny. Určitě máme v Evropě dost kvalitních rozhodčích, již by byli absolutně nestranní a utkání by zvládli o sto procent lépe než tento delegovaný sudí.

Vyloučení Baráka bylo podle vás správné?

To ano. Překvapuje mě, že zkušený hráč jako je Antonín Barák udělá tak základní chybu, když ve středu hrací plochy v naprosto bezvýznamné situaci  tahal soupeře za tričko. Potom se dopustil dalšího přestupku, který odpovídal druhé žluté kartě.

Několik minut poté ovšem Turkům pomohl tím, že nevyloučil po druhé žluté Yilidize za faul na Coufala.

Jak říkám, pískal velmi nekonzistentně. Nezískal si mě už na začátku, kdy nastupoval na hřiště jako pán tvorstva… Přitom kvalitní rozhodčí má být během zápasu vidět co nejméně. A jestli se skutečně v tunelu poplácával s Turky, to pak už nechápu vůbec. I když to může být nevinné gesto, nevypadá dobře a každý si o něm může myslet svoje.

Jak by měl rozhodčí reagovat, když zjišťuje, že se mu utkání rozjíždí?

Takový okamžik musíte vycítit a okamžitě na něj reagovat. Zahvízdáte na píšťalku a zavoláte si kapitány. Jasně jim řeknete, že odteďka dáváte žlutou do zadní kapsy, že ji zatáhnete zipem a máte pro hráče už jen červenou – samozřejmě v nadsázce. Kapitáni to předají dál a hráči vycítí, že rozhodčí už toho má plné zuby. Pokud ten okamžik nevystihnete, zápas vám ujede a může dát třeba třicet karet, ale už to vůbec nemá vliv.

Kontroverzních výkonů ale bylo na ME víc. Například osmiminutové nastavení rozhodčího Dannyho Makkelieho v utkání Chorvatska s Itálií. Na jeho konci vyrovnal Zaccagni a poslal tím Chorvaty domů.

Tak dlouhé nastavení bylo nepochopitelné, počet minut nepřiměřený prodlevám ve hře. Tohoto sudího si ale pamatuji nejen z kvalifikačního utkání v Albánii, kdy neuznal Chytilovi gól a ještě ho vyloučil, ale také třeba z minulého Eura, kdy v semifinále pomohl Angličanům po nafilmovaném pádu Sterlinga. Prostě to jen potvrzuje můj výrok, že výkony většiny rozhodčích neodpovídají delegacím. V pozitivním smyslu mě zaujal snad jen rozhodčí Marciniak (řídil utkání Švýcarsko – Itálie a Belgie – Rumunsko), jinak mě žádný výkon úplně neuhranul.

Asi nejvíc diskutovaným momentem byla nastřelená ruka Španěla Cucurelly v prodloužení čtvrtfinále s Německem, kterou rozhodčí Anthony Taylor neodpískal. Byla to chyba?

Podle mě jasný pokutový kop. Později to bylo zdůvodňováno tím, že před střelou došlo k ofsajdové pozici. Ale jestli tam ofsajd skutečně byl, asistent měl po skončení akce zvednout praporek a rozehrávat se mělo z místa, kde podle názoru rozhodčích k přestupku došlo. 

Jak je možné, že k takovým přešlapům dochází i přesto, že sudí mají k dispozici moderní technologie v podobě VAR?

Podle mě má využívání VARu jeden negativní důsledek, že se rozhodčí chovají alibisticky. V ideálním případě by měl sudí nést plnou zodpovědnost za své verdikty na hřišti a VAR do hry vstupovat pouze v případě jejich skutečně chybných rozhodnutí. Někdy mi přijde, že arbitři na video až moc spoléhají a čekají, že jim rozhodnutí buď opraví, nebo posvětí. 

Má pak VAR vůbec přínos? Fanoušci už se ani tolik po gólech neradují a všichni koukají na rozhodčího, co dostane za hlášku do sluchátek.

Souhlasím, že VAR při používání, jaké jsme viděli třeba teď na Euru, fotbal trošku kazí. Mezinárodní federace UEFA by teď měla mistrovství zhodnotit a analyzovat chyby. Zamyslet se nad tím, jak postupovat, aby rozhodčí nebyli tolik ovlivňováni VARem.

Uruguayci vedli v Charlotte od osmé minuty zásluhou Rodriga Bentancura, ale Ismaël Koné a Jonathan David skóre otočili a přiblížili Kanadu, která startovala na Copě América jako host poprvé, nečekanému úspěchu.

Až 48. tým světového žebříčku však těsný náskok neudržel. Ve druhé nastavené minutě vyrovnal nejlepší uruguayský střelec historie Suárez svým 69. gólem v národním týmu.

V rozstřelu neuspěli Koné a Alphonso Davies z Bayernu Mnichov, jehož „panenkovská“ penalta skončila na břevně. Všichni čtyři uruguayští exekutoři své pokusy proměnili.

„Nebyl to žádný velký výkon. Remíza byla sotva zasloužená. Myslím, že jejich trenérovi vyšla sázka na čerstvé hráče místo obvyklých členů základní sestavy,“ uvedl trenér vítězů Marcelo Bielsa.

„Šance měly oba týmy, ale po pravdě řečeno, nehráli jsme dobře. I když sezona byla dlouhá a hráči byli unavení, myslel jsem si, že s tímhle týmem předvedeme lepší hru,“ uvedl Bielsa.

Jeho protějšek Jesse Marsch, jenž převzal kanadský tým v květnu, ocenil pokrok, který jeho svěřenci za krátkou dobu udělali. „Kluci jsou ale zklamaní z toho, jak nám to uteklo,“ řekl americký trenér.

Copa América, mistrovství Jižní Ameriky ve fotbale v USA – o 3. místo:

Kanada – Uruguay 2:2 (1:1), 3:4 na pen.

Branky: 22. Koné, 80. David – 8. Betancur, 90.+2 Suárez. Penalty proměnili David, Bombito, Choiniére – Valverde, Betancur, De Arrascaeta, Suárez.

Siniaková s Townsendovou zdolaly ve finále deblu druhý nasazený kanadsko-novozélandský pár Gabriela Dabrowská, Erin Routliffeová 7:6, 7:6.

„Za mě bylo určitě super, že jsme urvaly první set. Soupeřky ho nedoservírovaly a myslím, že je to mohlo trochu zlomit, že cítily šanci, kterou nevyužily. Zápas byl vyrovnaný, ale stále jsme věřily, že jsme lepší a že v dané momenty zahrajeme dobře. Samozřejmě když máte set v zádech, je to o dost lepší,“ podotkla Siniaková.

Česká tenistka se na tiskové konferenci dočkala pochvaly od Townsendové, která ji označila za tajný faktor úspěchu. Byla to totiž právě rodačka z Hradce Králové, kdo se jí na Instagramu ozval že potřebuje novou parťačku. I díky této zprávě se tak Američance splnil sen – vyhrát grandslam.

„Vyhrála po boku aktuálně nejlepší deblistky na okruhu,“ napsal na síti X autor ryze deblového podcastu Will Boucek.

Siniaková získala už devátý grandslamový titul v deblu, třetí z Wimbledonu a druhý v této sezoně. Minulý měsíc ovládla s jinou Američankou Cori Gauffovou čtyřhru na Roland Garros. A pro obě tenistky z USA byla Češka hlavní hrdinkou příběhu.

„Snad to tak je. Snažím se s kýmkoliv hrát vždy to nejlepší. Jsme také tým. Pořád jste tam dvě a je třeba, abyste obě zahrály dobře a navzájem si pomohly,“ uvedla česká tenistka. „I když je to můj devátý grandslamový titul, jsem za něj ráda. Každý chutná jinak, ale pokaždé je to hezké,“ řekla Siniaková.

Osmadvacetiletá Townsendová, která vyhrála grandslamový titul poprvé, byla po slavnostním ceremoniálu dojatá.

„Je to pěkné. Teď se mi to stalo dvakrát po sobě a z obou parťaček bylo moc cítit, že jsem jim udělala velkou radost a váží si toho. Je to i pro mě kompliment, že jsem dobrá hráčka, holky za mě bojují a chtějí se mnou hrát. Hřeje mě to u srdce,“ líčila Siniaková.

Na začátku sezony přitom Češka hrála po boku deblové světové jedničky Australanky Storm Hunterové, jenže ta si v dubnu přetrhla achilovku.

A proč si Siniaková vybrala za novou parťačku právě Towsendovou? „Už jsme proti sobě několikrát hrály a věděla jsem, že je to proti ní (Townsendové) těžké a nepříjemné. Takže jsem si říkala, že bychom mohly být na stejné straně. Proto jsem ji kontaktovala,“ uvedla Siniaková.

Stejně jako vloni tak zanechaly Češky ve Wimbledonu výraznou stopu. Krejčíková navázala v singlu na triumf Markéty Vondroušové, Siniaková ve čtyřhře napodobila vítězství Barbory Strýcové a Sie Šu-wej z Tchaj-wanu

„Je to skvělé. Jsem nadšená, že mohu být součástí tradice plné skvělých hráček, které v Česku máme. Zasloužíme si to, každá z nás prošla svou cestou. A když se ohlížím zpátky, jsem za svou kariéru vděčná. Snažím se to říkat víc a víc, že si sebe musím vážit a že jsem dobrá hráčka,“ řekla Siniaková.

Zda bude s Townsendovou startovat i na dalším grandslamu sezony US Open, zatím neprozradila. „Nechte se překvapit. Zatím jsme to neřešily a ještě nebudu nic říkat,“ uvedla Siniaková.

„Krejčíková je variabilní hráčka, dokáže porazit ty nejlepší světové tenistky. Potřebuje si však držet konzistenci. Jednu dobu byla druhá na světě, ale na chvíli se vytratila. Je všestranná, hraje celodvorcový tenis a to nejlepší od ní ještě přijde,“ věří Austinová, která vyhrála US Open v letech 1979 a 1981.

Krejčíková triumfovala v All England Clubu jako jednatřicátá nasazená, což podle trojnásobné grandslamové šampionky a wimbledonské vítězky z roku 2021 Ashleigh Bartyové ukazuje vyrovnanost současného ženského tenisu.

„Je potřeba mít ke každé hráčce respekt, protože z téhle skupiny vás může porazit kdokoliv. Barbora byla 31. na světě a dokázala turnaj vyhrát,“ řekla BBC Australanka, která nečekaně ukončila kariéru předloni už v 25 letech.

„Jako by to vítězství na Roland Garros bylo už tak dávno a tohle jí pomohlo restartovat kariéru. Mám pocit, že toho může dokázat ještě spoustu,“ dodala bývalá světová jednička.

Sama Krejčíková věří, že ji dosažený úspěch nijak neovlivní, že s ní nijak nezamává a bude hrát pořád stejně.

„Ne. Cítím se pořád stejně. Je to skvělé, že jsem dvojnásobná grandslamová šampionka, ale pořád jsem stejným člověkem. Stále mám tenis moc ráda a chci bojovat na turnajích,“ uvedla Češka.

Před i po finále se viděla se zpěvačkou Pink, s níž se potkala už vloni v Indian Wells. Vedle jejího bratra a herečky Jany Paulové byl v lóži i hokejový brankář Dostál. „To pro mě bylo také velké,“ řekla s úsměvem.

Je hrdá i na současnou vlnu českých tenistek, z nichž některá často bojuje na grandslamech v závěrečných fázích.

„Jsme velice houževnaté. Je nás tam hodně a mám z toho radost. Navíc strašně moc holek tady hrálo juniorku, to jsou ty nastupující po nás. Jsem ráda, že tenis má v Česku tak bohatou historii a pořád rozkvétá,“ podotkla hráčka z Ivančic.

Jak ji dnešní triumf ovlivní v další kariéře, netušila. „Teď mám obrovskou radost, že si můžu užít tenhle moment a že jsem vyhrála Wimbledon. Musím to vstřebat, chci si to užít a oslavit. A pak budu přemýšlet, co se bude dít dál,“ řekla Krejčíková.