Philipsen po 165,3 kilometru předčil krajana Wouta van Aerta, třetí byl Němec Pascal Ackermann a čtvrtý Biniam Girmay z Eritreje, který má v letošním 111. ročníku už tři vavříny. Průběžné pořadí před víkendem v horách vede nadále o více než minutu Slovinec Tadej Pogačar.

„Je to trochu jiná výhra než obvykle, protože se jelo na plný plyn už od začátku etapy,“ uvedl člen stáje Alpecin-Deceuninck Philipsen v televizním rozhovoru.

Před vjezdem do Pyrenejí a sobotním obávaným vrcholem Tourmaletem se potvrdily předpoklady o hromadném spurtu. Peloton ale 800 metrů před cílem rozdělil pád, po němž přišel o naději například jiný Belgičan Arnaud de Lie.

Pogačar se karambolu vyhnul a přijel do cíle jako devátý. Nadále vede o 66 sekund před Remcem Evenepoelem, o osm sekund více ztrácí obhájce prvenství Jonas Vingegaard. Další jezdci už mají výrazný odstup. Jeden z favoritů Primož Roglič už ve hře není, po těžkém pádu ve čtvrteční etapě odstoupil.

Evenepoelův pomocník do hor Jan Hirt dorazil do cíle etapy na 155. místě ve skupině o třináct a půl minuty později než nejrychlejší jezdec.

Cyklistický etapový závod Tour de France – 13. etapa: Agen – Pau (165,3 km):

1. Philipsen (Belg./Alpecin-Deceuninck) 3:23:09, 2. Van Aert (Belg./Visma-Lease a Bike), 3. Ackermann (Něm./Israel-Premier Tech), 4. Girmay (Erit./Intermarché-Wanty), 5. Arndt (Něm./Bahrain Victorious), 6. Stuyven (Belg./Lidl-Trek) všichni stejný čas, …155. Hirt (ČR/Soudal-Quick Step) -13:29.

Průběžné pořadí: 1. Pogačar (Slovin./UAE Team Emirates) 52:40:58, 2. Evenepoel (Belg./Soudal-Quick-Step) -1:06, 3. Vingegaard (Dán./Visma-Lease a Bike) -1:14, 4. Almeida (Portug./UAE Team Emirates) -4:20, 5. Rodríguez (Šp./Ineos-Grenadiers) -4:40, 6. Landa (Šp./Soudal-Quick-Step) -5:38, …123. Hirt -2:08:01.

V sobotním finále se střetnou s americkou dvojicí Desirae Krawczyková, Caroline Dolehideová, nebo kanadsko-novozélandským párem Gabriela Dabrowská, Erin Routliffeová.

Osmadvacetiletá Siniaková zabojuje v deblu o devátý grandslamový titul v kariéře a druhý v sezoně. Před měsícem triumfovala s jinou Američankou Cori Gauffovou na antukovém Roland Garros. Na trávě v All England Clubu uspěla v letech 2018 a 2022 po boku Barbory Krejčíkové.

Osmatřicetiletá Sie Šu-wej, která vloni ovládla turnaj s Barborou Strýcovou, přišla o šanci získat pátý wimbledonský titul a osmý grandslamový v kariéře.

Siniakové s Townsendovou se nedařilo v úvodu prolomit servis soupeřek. O podání naopak dvakrát přišly a první sadu ztratily za čtyřicet minut. Na začátku druhého setu ale získaly brzy dva brejky a náskok udržely.

V rozhodujícím dějství nejprve česko-americká dvojice odvrátila ve druhém gamu dva brejkboly a od stavu 1:2 získala čtyři hry po sobě. V desátém gamu při servisu Townsendové turnajové čtyřky využily první mečbol a mohly slavit.

Tenisový grandslam Wimbledon v Londýně (tráva, dotace 50 milionů liber):

Ženy:

Čtyřhra – semifinále: Siniaková, Townsendová (4-ČR/USA) – Sie Šu-wej, Mertensová (1-Tchaj-wan/Belg.) 3:6, 6:4, 6:4.

Junioři:

Dvouhra – čtvrtfinále: Budkov-Kjaer (2-Nor.) – Mrva (10-ČR) 7:6 (7:2), 6:4.

Juniorky:

Dvouhra – čtvrtfinále: Valdmannová (ČR) – Vandrommeová (10-Belg.) 3:6, 6:3, 6:4.

Čtyřhra – čtvrtfinále: Kovačková, Samson (1-ČR) – Stojsavljevicová, Xuová (7-Brit.) 6:4, 7:5.

Těžce nemocný trenér před finále mistrovství Evropy v emotivním vzkazu vyzval kouče anglických fotbalistů Garetha Southgatea, aby dovedl tažení šampionátem až k premiérovému titulu.

Švédský trenér vedl anglickou reprezentaci v letech 2001 až 2006, ale žádného výrazného úspěchu s ní nedosáhl.

„Drahý Garethe, udělej to pro mě, Sira Bobbyho a Anglii,“ napsal Eriksson v dopise, který zveřejnil list The Telegraph. Bobby Robson vedl anglické fotbalisty v letech 1982 a 1990.

Southgatea, který byl během turnaje často kritizován za hru svých svěřenců, označil šestasedmdesátiletý Švéd za nejlepšího trenéra Anglie od dob Alfa Ramseyho, jenž v roce 1966 vyhrál s týmem domácí mistrovství světa.

Pokud Anglie v nedělním souboji s trojnásobnými evropskými šampiony Španěly uspěje, měl by třiapadesátiletý kouč v očích veřejnosti Ramseyho věhlas překonat.

„Poučil se z chyb, které jsme udělali. Zejména z psychického bloku při penaltovém rozstřelu,“ připomněl Eriksson dřívější neúspěchy anglického týmu. „A dostal se dál než kdokoli z nás,“ dodal.

Southgate trénuje Anglii osm let a ve finále Eura byl i před třemi roky, kdy domácí tým v londýnském Wembley podlehl Itálii na penalty.

Eriksson v lednu oznámil, že má rakovinu slinivky a zbývá mu maximálně rok života. Bývalý kouč Manchesteru City, Lazia a AS Řím či Benfiky Lisabon byl prvním zahraničním trenérem anglické reprezentace.

Právě sebevědomý Belgičan, už ve 24 letech majitel úchvatné bilance 56 vítězství v profesionálním pelotonu, hodil rozbušku po nedělní etapě se šotolinovými úseky. Postěžoval si na defenzivní projev Vingegaarda.

„Někdy potřebujete mít na závodění koule, bohužel Jonas je neměl,“ řekl Evenepoel k situaci, kdy se právě s Vingegaardem a Pogačarem ocitli v úniku, ale obhájce triumfu z let 2022 a 2023 odmítal spolupracovat.

„Mohli jsme se v celkovém pořadí odtrhnout od ostatních a rozhodnout o první trojce Tour už na konci prvního týdne,“ hořekoval Belgičan.

S Pogačarem se střídali, Vingegaard se jen vezl. A tak z akce sešlo.

Dánovi se útočit nehodilo, neboť neměl k ruce nikoho ze svého týmu, po defektu jel na půjčeném kole od kolegy Jana Tratnika. Navíc se nejsilněji cítí úplně jinde, při táhlých stoupáních v horách. K tomu přičtěte ještě fakt, že více než tři měsíce nezávodil kvůli zranění.

„Soustředili jsme se s týmem v etapě hlavně na to, abychom neztratili. Pokud by mi ti dva ujeli, mohl bych prohrát Tour. Nebylo to o tom, že bych neměl koule. Prostě jsem jel chytře,“ reagoval Vingegaard.

Jeho hlavní rival Pogačar četl tento tah jasně. „Myslím, že se mě Vingegaard bojí,“ prohlásil před novináři Slovinec.

O tři dny později ve vrchařské etapě přes Centrální masiv odpověděl Dán nejlepším způsobem. Zareagoval na útok Pogačara, bez pomoci ostatních se dokázal dotáhnout a v závěru byl na tom lépe.

Sice Slovince v celkovém pořadí příliš nestáhl, ale už jen to, že ho ve spurtu porazil, muselo dodat Vingegaardovi spoustu psychické síly. Podobné souboje totiž v minulých letech vyhrával Pogačar.

„Je to pro mě velká a emotivní chvíle. Vracím se po zranění a znamená to pro mě opravdu hodně. Že jsem přesprintoval Tadeje, to mě samotného překvapilo. Před třemi měsíci bych tomu vůbec nevěřil,“ vyprávěl jindy chladný Dán nezvykle emotivně.

Po dubnovém pádu v závodě Kolem Baskicka zněl výčet jeho zranění hrozivě. Zlomená klíční kost a žebra, pohmoždění plic, pneumotorax. Přesto na Tour startuje a bojuje o třetí vítězství za sebou.

A jak si v 11. etapě vedl Evenepoel? Dojel třetí, necelou půlminutku za fenomenálním duem. Na sociálních sítích potom dostal za své nedělní tvrzení o chybějících koulích Vingegaarda dostatečně za uši.

Tahle hláška bude Belgičana provázet rozhodně do konce Tour a možná i dál.

To Pogačar po strhující středeční etapě uznal: „Jonas má životní formu. Překvapil mě. Byl opravdu silný.“

Vingegaard zase ve svém rozhovoru opáčil: „Nemůžu být v nejlepší formě, když mám za sebou jen měsíc a půl tréninku.“

Závodní i slovní rivalita obou cyklistů musí fanoušky bavit. Na druhou stranu vše se odehrává ve sportovních intencích, ostatně hned pár metrů za cílem 11. etapy Pogačar tiskl soupeři ruku a srdečně gratuloval. Bezprostředně po dojetí se přidal i Evenepoel.

Čtvrteční rovinatá etapa s pořadím první trojky nezamíchala, ale kvůli pádu výrazně ztratil čtvrtý Slovinec Primož Roglič, který ze závodu posléze odstoupil.

Takže elitní trojice se přeci jenom odtrhla. I přesto, že v neděli Vingegaard na šotolině nechtěl závodit.

Vede Pogačar, druhý Evenepoel ztrácí minutu a šest sekund, Vingegaard zůstává o dalších osm sekund zpátky. Čtvrtý Portugalec Joao Almeida, týmový kolega Pogačara z UAE, počítá manko 4:20.

Před vjezdem do Pyrenejí slibuje vyrovnané pořadí skvělou zábavu.

V pátek se peloton přesune v rovinaté etapě do Pau, kde by mohl další hrdina letošního ročníku, eritrejský rychlík Biniam Girmay, usilovat už o svou čtvrtou výhru. O víkendu jsou na programu náročné horské zkoušky.

I kdyby teď ukončila kariéru, bude nezpochybnitelnou členkou světové tenisové Síně slávy.

Barbora Krejčíková k poháru Suzanne Lenglenové pro šampionku Roland Garros z roku 2021 může v sobotu přidat mísu Venus Rosewater tradičně udělovanou vítězce Wimbledonu. Navíc má doma olympijské zlato a deset grandslamových trofejí ze čtyřhry, sedm ze ženského deblu, tři další z mixu.

Pro tenisový svět nepatřila v minulých letech mezi nejnápadnější hráčky, neměla status superhvězdy přesahující hranice sportu, často ji nenasazovali na největší kurty.

Přes úctyhodné portfolio úspěchů byla opomíjená a podceňovaná. To už teď, jak se zdá, nehrozí.

Během letošního Wimbledonu kromě skvělé hry přináší fanouškům i spoustu zábavy mimo kurt. Hýří úsměvy i originálními a otevřenými výroky v rozhovorech, ze kterých s chutí citují světová média.

Dobrým příkladem bylo její interview pro Tennis Channel po čtvrtečním slavném postupu do finále přes největší favoritku Jelenu Rybakinovou, kterou zaskočila obratem po setech 3:6, 6:3, 6:4.

„Já vůbec nevím,“ rozesmála moderátory Stevea Weissmana a Jona Wertheima.

Žádali po ní, aby jim osvětlila svou letošní tajemnou proměnu z trápící se hráčky ve wimbledonskou finalistku.

„Sezonu jsem zahájila dobře, pak jsem se zranila, když jsem se chtěla vrátit, byla jsem zase nemocná. Bylo to ode zdi ke zdi, neměla jsem rytmus a žádné výhry. Teď jsem tady a v sobotu budu hrát finále. Takže vůbec netuším, jak se to stalo,“ bavila moderátorské duo.

Zaujala i neobvyklým krokem během jedné z dlouhých dešťových přestávek v tomto týdnu. Na sociální síti X spustila psaný rozhovor s fanoušky, kde jim odpovídala na všechny dotazy.

„To bylo velmi cool,“ pochválil ji Wertheim, ale zároveň hned vypíchl z jeho pohledu – a jistě i z pohledu milionů dalších lidí po celém světě – kontroverzní přiznání Krejčíkové související se stravováním.

„Tak vy nemáte ráda kávu, ale vůbec vám nevadí ananas na pizze. Okej! V tomhle se ještě budete muset obhájit později,“ nenašel pochopení a vtipkoval na účet smějící se Češky.

Ta zaujala také jednou konkrétní radou, kterou kdysi dostala od své již zesnulé mentorky Jany Novotné, vítězky Wimbledonu z roku 1998.

„Svým způsobem se od ní pořád učím, těch rad byla spousta. Ale jedna legrační věc: velmi si přála, aby začala létat business třídou hned, jak si to budu moci dovolit,“ odpověděla Krejčíková na síti na jeden z dotazů.

V rozhovoru pro Tennis Channel ji požádali o dovysvětlení. „Prostě je důležité starat se o své tělo, hodně cestujeme, a tak je důležité si při dlouhém letu lehnout, vyspat se a nesedět dlouho ve stísněném prostoru,“ prohlásila osmadvacetiletá hráčka. 

„No, pokud v sobotu vyhrajete, třeba už budete létat soukromým letadlem,“ reagoval Weissman.

Krejčíková rovněž prozradila, že miluje vlaky. Z míst, kde nebyla, by se ráda podívala na Aljašku a na místní medvědy. K jídlu má nejradši steak nebo sushi.

Zahraniční fanoušci české tenistce často přezdívají „Barb“ nebo „Barbie“. Krejčíková uvedla, že jí to nevadí. 

„Přijde mi to velmi vtipné, protože já jsem opak Barbie,“ smála se tenistka.

Na kurtech nejraději sledovala Rogera Federera, Rafaela Nadala a obdivovala Belgičanku Justine Heninovou. A kdyby mohla změnit nějaké tenisové pravidlo, přidala by víc času na podání, než je současných 25 vteřin.

„A abych byla upřímná, nemám ráda hekání, obzvlášť, když není konzistentní a když třeba soupeřka heká hlasitěji během klíčových míčků. To může být velmi rušivé,“ uvedla Krejčíková.

V sobotu odpoledne ji snad nic rušit nebude. Stane se třetí českou finalistkou Wimbledonu za poslední čtyři roky a bude moci napodobit loňský triumf Markéty Vondroušové. Finálovou soupeřkou jí bude od pondělí nová světová pětka Italka Jasmine Paoliniová.