O titul se utkají v neděli s obhájci trofeje a úřadujícími mistry světa Argentinou, která v čele s Lionelem Messim usiluje o rekordní 16. titul. Uruguay, jež má rovněž na kontě 15 trofejí, čeká duel o třetí místo s Kanadou.

Kolumbii poslal do vedení v 39. minutě Jefferson Lerma, který se trefil po rohovém kopu Jamese Rodrígueze.

V nastavení prvního poločasu ale svému týmu situaci zkomplikoval Daniel Muñoz, který po faulu loktem viděl druhou žlutou kartu a byl vyloučen. Uruguay, která byla před turnajem považována za jednoho z velkých favoritů, po přestávce tlačila, Kolumbie ale těsný náskok uhájila.

Svěřenci trenéra Nestora Lorenza tak prodloužili svou rekordní sérii bez porážky na 28 zápasů. Do finále Copy América postoupili poprvé od roku 2001, kdy šampionát hostili a získali také svůj jediný titul. Finále je na programu v neděli v Miami.

Vypjatý zápas před více než 70 tisíci diváků, mezi nimiž měli většinu fanoušci Kolumbie, vyvrcholil po závěrečném hvizdu strkanicí na hřišti.

Potyčky se pak přenesly i do hlediště, do konfliktu s fanoušky se pustili Darwin Núñez a řada dalších uruguayských hráčů. Federace CONMEBOL incident odsoudila a zahájila vyšetřování.

Copa América, fotbalové mistrovství Jižní Ameriky – semifinále:

Uruguay – Kolumbie 0:1 (0:1)

Branka: 39. Lerma. ČK: 45.+1 Muňoz (Kol.).

Všichni z minulosti věděli, co Barbora Krejčíková dokáže, když je v nejlepší formě. Ale z toho, co bylo dřív, žít nelze. A tak česká tenistka logicky ztrácela pozici mezi favoritkami.

Před Wimbledonem s ní nepočítal vůbec nikdo, neobjevovala se ani v širších predikcích a seznamech těch, které by v All England Clubu mohly překvapit. 

„Rozhodně přijela do Londýna úplně mimo radar. Po zranění zad a návratu na antuku, kde ani jednou nevyhrála, jsme s ní nepočítali,“ uvedl magazín Tennis.com a zvolil až jakýsi omluvný tón. 

Populární portugalský novinář José Morgado považoval za neúctu, jak Krejčíkovou prezentovali po středeční čtvrtfinálové výhře nad Jelenou Ostapenkovou, Tennis.com ale připomněl, že znovuzrození české tenistky skutečně působí senzačně.

Zvlášť, když už klidně mohla být dávno doma. Podle magazínu totiž první kolo doslova „přežila“.

Bitva s favorizovanou Ruskou Veronikou Kuděrmetovovou trvala tři hodiny a devatenáct minut a Krejčíková ji vyhrála po setech 7:6, 6:7, 7:5.

Outsiderkou pak byla i proti rozjeté Američance Danielle Collinsové i proti ranařce Ostapenkové ve čtvrtfinále. Jenže Krejčíková v tu chvíli už nebyla tou samou tenistkou, jako před deseti dny.

Nečekaně nabrané sebevědomí z ní udělalo tu mašinu na brilantní tenis, která ji dostala na pozici druhé hráčky světa.

Tennis.com Češku označil za hráčku, kterou nezastrašíte.

Když totiž Ostapenková vletěla do druhého setu a po maratonské páte hře zvýšila už na 4:1, tenisová zákonitost měla dostat Krejčíkovou na samotné dno. Stal se ale pravý opak. 

Lotyška přitom na cestě do čtvrtfinále ztratila pouhých patnáct her. I oficiální web Wimbledonu přiznal, že Krejčíkové nevěřil. 

„Ostapenková nasadila svůj obvyklý tvrdý přístup, ale po většinu zápasu byla Krejčíková tou robustnější, silnější tenistkou. Zejména ve chvílích, kdy na tom nejvíc záleželo,“ pochválil osmadvacetiletou šampionku Roland Garros z roku 2021.

„Velmi často precizně umísťuje svá podání, pohltí a přesměruje tempo, háže různé slicy a narušuje rytmus. Opravdu doufám, že půjde zase na vrchol, na tenhle tenis je radost pohledět,“ analyzoval Krejčíkovou na sociální síti X tenisový novinář Tom Jones.

„Krejčíková je strašně dobrá v tom, jak dokáže rozhodit ty nejlepší hráčky,“ dodal s tím, že by Češku rozhodně nepodceňoval ani proti největší favoritce, šampionce z roku 2022 Jeleně Rybakinové.

Ostatně Češka ve vzájemné bilanci vede 2:0 na zápasy. Teď už je možné všechno.

„Ano, oba zápasy s ní jsem prohrála ve třech setech. Poprvé v Austrálii v super tie-breaku a pak ještě v hale v Ostravě. Je to skvělá hráčka, má hodně šikovné ruce a teď si i věří. Bude to těžký zápas,“ uvedla světová čtyřka Rybakinová.

Na otázku amerického prezidenta Joea Bidena během setkání v Oválné pracovně Bílého domu, zda se fotbal opravdu vrací domů, Starmer odpověděl: „Vypadá to tak.“

„Je to díky premiérovi,“ opáčil Biden.

Oba lídři se setkali během summitu NATO ve Washingtonu k 70. výročí založení obranné aliance. Starmer, podobně jako další vedoucí představitelé, včetně českého prezidenta Petra Pavla, znovu zdůraznil sílu a jednotu aliance NATO.

Biden během setkání označil USA a Spojené království za „nejlepší spojence“ a v diskusi označil Británii za „transatlantický uzel“ spojující NATO.

Jednalo se o první osobní setkání mezi Bidenem a Starmerem. Už krátce poté, co se Starmer ujal své funkce, spolu dlouze telefonovali.

Při osobním setkání došlo i na fotbal. Starmer předal dres svého zamilovaného  Arsenalu.

K dresu, který nesl Bidenovo příjmení a číslo 46, byla přiložena kopie revidované Atlantické charty s dodatky bývalého vůdce labouristů Clementa Attleeho – historický odkaz na pokračující spojenectví mezi USA a Spojeným královstvím.

„Oranje“ poslal v Dortmundu do vedení v sedmé minutě Xavi Simons, v 18. minutě vyrovnal z penalty anglický kapitán Harry Kane. Zápas směřoval do prodloužení, v 90. minutě ale rozhodl střídající Ollie Watkins.

Anglie získala jediné velké zlato v roce 1966 na domácím mistrovství světa, před třemi lety v londýnském finále ME podlehla na penalty Italům. Naopak Španělsko je se třemi triumfy na Euru spolu s Německem historicky nejúspěšnější zemí.

Nizozemci šli do vedení v sedmé minutě z první střely na branku. Simons vyhrál souboj o míč s Ricem, napřáhl z dálky a překonal Pickforda. Jednadvacetiletý záložník se dočkal první trefy na turnaji. Šlo o nejrychlejší gól v semifinále Eura od roku 1996, kdy se anglický kanonýr Shearer prosadil proti Německu už ve třetí minutě.

Vyrovnání přišlo brzy. Ve 13. minutě nizozemský gólman Verbruggen ještě vyrazil Kaneovu ránu zpoza vápna, o chvíli později však anglického kapitána fauloval ve vápně Dumfries.

Hlavní sudí Zwayer po intervenci videorozhodčího a přezkoumání situace odpískal penaltu. Verbruggen sice vystihl směr Kaneovy střely, ale nedosáhl na ni.

Kane zaznamenal ve vyřazovací části evropských šampionátů už šestý zásah, nejvíce ze všech hráčů. V součtu s mistrovstvím světa jich v zápasech o vše dal devět, což nikdo jiný nedokázal. Zároveň se třetím gólem na letošním turnaji vyrovnal v čele nejlepších kanonýrů dalším pěti hráčům včetně Nizozemce Gakpa.

Atraktivní podívaná pokračovala. V 23. minutě sahali Angličané po obratu, Foden dokonce překonal zblízka Verbruggena, jenže na brankové čáře odkopl míč Dumfries. Stejný hráč na opačné straně po půlhodině hry po rohovém kopu trefil hlavou břevno. Vzápětí Foden napálil z dálky tyč. Útočník Manchesteru City pak nepřekonal nizozemského gólmana ani přízemním pokusem.

Druhý poločas nabídl oproti tomu prvnímu minimum šancí. V 65. minutě střídající Veerman našel Van Dijka, jehož zakončení vytěsnil brankář Pickford. O necelou čtvrthodinu později se z branky radoval Saka, kvůli ofsajdu však gól neplatil.

Zdálo se, že duel nemine prodloužení, jenže s vypršením základní hrací doby po akci dvou střídajících hráčů Anglie rozhodla. Palmer nahrál Watkinsovi, který se odpoutal od De Vrije a z otočky zamířil přesně na zadní tyč.

Anglie 14 soutěžních zápasů po sobě neprohrála a na ME v základní době ve 13 utkáních v řadě nenašla přemožitele. Nizozemcům unikla příležitost postoupit podruhé do finále Eura, které v roce 1988 právě v Německu ovládli. „Oranje“ prohráli teprve podruhé ze sedmi vzájemných soutěžních zápasů.

Mistrovství Evropy ve fotbale – semifinále:

Dortmund: Nizozemsko – Anglie 1:2 (1:1)

Branky: 7. Simons – 18. Kane z pen, 90. Watkins. Rozhodčí: Zwayer – Lupp, Achmüller – Dankert (video, všichni Něm.). ŽK: Dumfries, Van Dijk, Simons – Bellingham, Saka, Trippier. Diváci: 60.926.

Nizozemsko: Verbruggen – Dumfries (90.+3 Zirkzee), De Vrij, Van Dijk, Aké – Schouten, Simons (90.+3 Brobbey), Reijnders – Malen (46. Weghorst), Depay (35. Veerman), Gakpo. Trenér: Koeman.

Anglie: Pickford – Walker, Stones, Guéhi – Saka (90.+3 Konsa), Mainoo (90.+3 Mainoo), Rice, Trippier (46. Shaw) – Bellingham, Foden (81. Palmer) – Kane (81. Watkins). Trenér: Southgate.

Vítězná cesta týmu Buggyra ZM Racing k triumfu v seriálu 24H Series díky vítězství ve dvanáctihodinovce v Misanu. | Video: Buggyra

Když se teploměr ve stínu vyšplhá ke třicítce, je závodníkům za volantem ještě větší horko než členům týmu v boxech či divákům na tribunách.

Uzavřený prostor sportovního vozu se rázem mění v horkou lázeň, v níž v klidu naměříte 60 stupňů Celsia.

Tak tomu bylo i v sobotu v Misanu, kde trio týmu Buggyra ZM Racing ve složení Adam Lacko, David Vršecký a Aliyyah Kolocová bojovalo ve dvanáctihodinovém závodě v rámci šampionátu 24H Series.

Aby se oba zkušení piloti a teprve 20letá závodnice doslova neupekli, má jejich Mercedes-AMG GT4 klimatizaci.

„Ano, v autě máme klimošku. Ale v kvalifikaci jsem ji samozřejmě vypnul, protože z motoru je potřeba vyždímat celý výkon,“ vysvětlil Lacko.

„V závodě se to už bere tak, že vám vedro nesmí brát koncentraci. Proto mám klimatizaci v případě potřeby zapnutou. Další pomocí proti horku je pití. Když vidím dobrý sektor, kde mě to nerozhodí, usrknu si. Je to odměna jako pes,“ dodal mistr Evropy tahačů na okruzích.

Ovšem to nejhorší se podle něj děje před samotným závodem. „Nejhorší jsou ty procedury před startem. Pokud se tady střídáme a čekáme v kvalifikaci, než to začne, je auto rozpálené jako kamna,“ dodal Lacko.

Jak se po dvanácti hodinách na trati ukázalo, také klimatizace pomohla trojici Buggyry k triumfu v kategorii GT4. A protože tým letos ještě nepoznal hořkost porážky, mohl na okruhu kousek od břehů Jaderského moře slavit celkové vítězství v šampionátu 24H Series ještě před závěrečnou čtyřiadvacetihodinovkou v Barceloně.

„Práce, kterou odváděli všichni během sezony, je neuvěřitelná. Díky systematické práci mechaniků i inženýrů jsme dokázali dojíždět konzistentně. Dělali jsme minimální chyby a všechny závody jsme zajeli s fantastickou strategií,“ pochválil šéf Buggyry Martin Koloc týmovou práci lidí v boxech vítězné stáje.