Čeští reprezentanti toho na Euru v Německu moc nepředvedli. Ve skupině skončili s jedním bodem poslední a například podle webu The Athletic předváděli ze všech účastníků nejméně atraktivní fotbal.

Něco českého se ale přeci jen dá vyzdvihnout. Góly slávistů.

V průběžné střelecké tabulce podle klubů je pražský klub se čtyřmi trefami na děleném čtvrtém místě spolu s Interem Milán.

Lépe si vedou jen Bayern Mnichov s Realem Madrid (pět branek) a Borussia Dortmund (šest).

Z gólů dortmundských fotbalistů těžilo hlavně Německo. Dvakrát se trefil Niclas Füllkrug, jednou Emre Can. Za Nizozemsko dvakrát skóroval Donyell Malen, Rakousku jedním gólem pomohl Marcel Sabitzer.

I za Slavií lze najít velkokluby. Tři střelecké úspěchy má na Euru Barcelona, Bologna, Liverpool, Manchester City, Manchester United, Metz a PSG.

Celkově nejúspěšnější soutěží je s 21 brankami německá Bundesliga. Následuje italská Serie A (14 gólů), anglická Premier League (13), španělská La Liga (12) a francouzská Ligue 1 (7). 

Co se týče konkrétních slávistických střelců, tak jednu branku obstaral Lukáš Provod, který parádní střelou zaskočil Portugalce v úvodním zápase.

Více ovšem zářil útočník Ivan Schranz, jenž obstaral tři ze čtyř gólů Slovenska. Trefil se v osmifinále proti Anglii. Málem to stačilo na výhru, ostrovní favorit utkání otočil na 2:1 až v samotném závěru a následném prodloužení.

Třicetiletý Schranz skvělými výkony rozvířil spekulace o svém přestupu. Za jiný než český nebo slovenský klub dosud hrál jen jednou, a to v roce 2019 za kyperský Limassol. 

Za Slavii v 69 zápasech skóroval 17krát.

Dále měly české kluby na Euru už jen jednoho střelce. Za Albánii se při remíze 2:2 proti Chorvatsku trefil sparťanský záložník Qazim Laci.

35letý rodák z jihozápadu Kanady zůstal ochrnutý od pasu dolů po těžké havárii v závodě IndyCar na oválu Pocono Raceway v roce 2018.

Přesto se nevzdal, bojoval s nepřízní osudu, vrátil se na závodní okruhy a už dosáhl pozoruhodných úspěchů.

16. října loňského roku se Wickens zapsal do historie motorsportu. Bez ohledu na zdravotní obtíže dokázal spolu s Američanem Harry Gottsackerem triumfovat v kategorii cestovních vozů TCR v rámci zámořského seriálu IMSA Michelin Pilot Challenge.

Duo, které se střídalo ve voze Hyundai Elantra N s řízením přizpůsobeným Wickensovu zdravotnímu omezení, si zajistilo titul po dramatickém finále sezony na okruhu Road Atlanta.

Posádce korejského vozu stačilo k historickému triumfu skončit v první osmičce. Na mokru dojela za dramatických okolností čtvrtá a zajistila tak svému týmu Bryan Herta Autosport cenné vítězství.

Titul byl pro dvojici Wickens, Gottsacker zasloužený. Z celého závodního pole předvedli nejvyrovnanější výkony, v šesti z deseti závodů dojeli na druhém místě. „Měl jsem letos pocit, že jsem prostě lepší profesionál. Myslím, že za mě mluví výsledky,“ konstatoval Kanaďan.

Wickensovým osudem se staly formule. K nešťastné havárii, na niž doplatil přetrvávajícími problémy s hybností dolních končetin, došlo v monopostu Schmidt Peterson Motorsports v premiérové sezoně v IndyCar.

Koncem června se po dlouhých šesti letech vrátil za volant monopostu. Před Grand Prix Portlandu si mohl vyzkoušet speciál elektrické formule E.

Vůz specifikace GEN3, který je nejrychlejším a nejlehčím závodním elektromobilem na světě, měl upravené ruční řízení tak, aby vyhovoval Wickensovým potřebám.

Kanaďan objel na okruhu Portland International Raceway jedenáct kol. Dokázal tak nejen svoji vůli, ale i to, že s takovým omezením je možné pilotovat vůz ze světového šampionátu.

„Řídit vůz GEN3 byla úžasná příležitost. Formule E už nějakou dobu bedlivě sleduji. Ale nikdy jsem nevěděl, jak bych mohl dostat se za její volant. Velké díky formuli E a výrobci vozu Spark za jejich vynalézavost a za vývoj systému ručního ovládání, abych mohl v Portlandu vůz řídit,“ prohlásil jezdec.

Wickensova účast v testu nebyla jen symbolickým gestem. Šlo o důležitou zkoušku, která měla ukázat, zda se může naplno vrátit do světa formulových závodů.

„Je to výsada nabídnout jezdci Robertova kalibru jízdu ve voze GEN3 formule E. Robertova vášeň a odhodlání vrátit se k závodům monopostů jsou jasné a já doufám, že tento test mu otevře dveře do budoucnosti,“ prohlásil šéf formule E Jeff Dodds.

Wickensova cesta motoristickým sportem začala v motokárách a postupovala přes různé nižší formule včetně vítězství v šampionátu formule Renault 3.5 a v roce 2011.

V té samé sezoně se stal rezervním jezdcem stáje F1 Virgin Racing. Po šesti sezonách v německém seriálu cestovních vozů DTM zamířil roku 2018 za moře do IndyCar.

Navzdory nehodě, která mu změnila život, je patrná Wickensova neochvějná touha znovu závodit. Úspěšný návrat do třídy TCR a průlomový test v upraveném voze formule E jsou důkazem Kanaďanovy vůle a zároveň i velkého pokroku v závodních technologiích. Jen díky nim se vozíčkář mohl úspěšně vrátit do monopostu.

V bráně pochopitelně gruzínský spasitel Giorgi Mamardašvili, uprostřed obrany Dán Joachim Andersen s italským objevem Riccardem Calafiorim.

Na levém beku Slovák Dávid Hancko a jeho krajan Stanislav Lobotka uprostřed zálohy po boku dánské ikony Christiana Eriksena a Rakušana Nicolase Seiwalda.

Na pravém křídle Rumun Denis Man, na levém gruzínská hvězda Chviča Kvaracchelija a na hrotu jeho krajan, třígólový střelec Georges Mikautadze.

A co místo na pravém kraji obrany? Tam The Athletic nominoval českého reprezentanta Vladimíra Coufala.

„Pouze dva praví beci vyprodukovali víc než deset akcí, ze kterých jejich tým zakončil. Lídr není překvapivý: kapitán Německa a Bayernu Mnichov Joshua Kimmich se sedmnácti akcemi. Druhý je ale se čtrnácti úspěchy Coufal z West Hamu,“ opřel magazín svou volbu o konkrétní statistiku, z níž jednatřicetiletý obránce vyšel ve výborném světle.

The Athletic Coufala pochválil za dobrou sezonu v dresu trápících se Hammers. 

„V 31 letech se dalo očekávat, že jeho útočný výkon bude slábnout, ale o něco pomalejší rychlost na mezinárodní úrovni mu umožnila prosperovat,“ zaznělo v hodnocení.

Češi se podle webu trápili při držení míče, ale dařilo se jim dostávat balon do stran a centrovat na Patrika Schicka nebo jiné útočníky. „Coufal byl proto zásadní součastí jejich útočného plánu.“

The Athletic ještě z pravých beků vyzdvihl „rovněž excelentního“ Rakušana Stefana Posche.

David a Victoria Beckhamovi jsou přesně 25 let po svatebním obřadu na irském hradě Luttrelstown (který se konal 4. 7. 1999) nejbohatší dvojicí spojenou s fotbalem. Podívejte se, jak nejbohatší desítku nedávno spočítali v Anglii.