Osmadvacetiletá Muchová, která po loňském US Open nehrála takřka deset měsíců kvůli zranění zápěstí, pokračuje na turnaji ve Flushing Meadows bez ztráty setu.

V úvodních kolech vyřadila domácí Američanku Katie Volynetsovou a čtyřnásobnou grandslamovou šampionku Naomi Ósakaovou z Japonska.

Proti nepříjemné 38. hráčce světa Potapovové neztratila ani jednou servis, zahrála 24 vítězných míčů a udělala jen 11 nevynucených chyb. Ruska jich měla na kontě 29. 

Olomoucká rodačka vyhrála první set za 42 minut. Ve čtvrtém gemu odvrátila dva brejkboly, vzápětí soupeřce sebrala servis a sadu dopodávala do konce. Pomohlo jí pět es, celkem jich nasbírala osm.

Ve druhém setu už Muchová vývoj kontrolovala. Od stavu 1:1 získala čtyři hry po sobě, a přestože v sedmém gemu nevyužila při soupeřčině servisu tři mečboly, o chvíli později při svém podání ten čtvrtý proměnila.

Muchová postoupila do osmifinále posledního grandslamu sezony potřetí v kariéře.

Příště narazí na světovou pětku Italku Jasmine Paoliniovou, jež zdolala Juliu Putincevovou z Kazachstánu.

Devětatřicátý hráč světa Macháč navázal proti Goffinovi na triumf z letošního Wimbledonu, kde smazal stav 0:2 na sety a později i manko 0:5 v páté sadě.

Dnes měl utkání od začátku ve svých rukou. O deset let staršímu soupeři vzal sedmkrát servis, sám o něj přišel jen jednou.

Goffina předčil v poměru vítězných míčů 32:16, zaznamenal i 11 es. Turnajem taktéž dál prochází bez ztráty setu.

První set získal berounský rodák díky vydařené koncovce, během níž prolomil třikrát Belgičanovo podání.

Ve druhém setu povolil soupeři jen jeden gem a v posledním dva. Využil hned první mečbol.

V boji o čtvrtfinále se střetne s Britem Jackem Draperem, nebo s Boticem van de Zandschulpem z Nizozemska, přemožitelem Carlose Alcaraze.

Rodným příjmením Štyndlová, poprvé provdaná Veberová, se účastnila osmi mistrovství světa, na kterých získala čtyřikrát zlato ve slalomu a dvakrát ve sjezdu, devět stříbrných a čtyři bronzové medaile.

K tomu přibyly další cenné kovy z mistrovství Evropy a republiky. „První dáma peřejí“ Polesná-Veberová startovala také na olympijských hrách v roce 1972. 

Sportovala už odmalička. Nemohlo to být jinak, v rodných Čimelicích byl její otec náčelníkem Sokola.

Malá Ludmila tak od pěti let plavala a později hrála házenou, basketbal a běhala na lyžích.

Před lety vzpomínala, jak na svých prvních závodech kanoí ve slalomu neprojela jedinou branku.

Už tehdy ji ale pozvali na soustředění reprezentace, a ona tam opravdu jela. A úplně ji to pohltilo.

Opustila zaměstnání a šla dělat uklízečku do mateřské školy, aby měla víc času na trénink.

V roce 1960 získala svůj první titul mistryně republiky a rok nato v Drážďanech první titul mistryně světa, který pak obhájila ve Spittalu.

Po zisku třetí zlaté medaile z mistrovství světa, které se konalo na Lipně v roce 1967, ji novináři korunovali na Královnu Čertových proudů.

V divoké vltavské vodě pod Lipnem triumfovala, přestože měla pohmožděnou ruku z tréninku a musela před závodem dostat injekci.

Největší triumfy slavila v roce 1969, kdy jí bylo pětatřicet. Vyhrála na šampionátu v Bourgu ve Francii slalom i sjezd, s hlídkami byla zlatá ve slalomu a stříbrná ve sjezdu.

Reprezentačně jezdila ještě šest let, startovala na olympiádě v Mnichově a ještě ve svých 41 letech přivezla ze Skopje světový bronz z hlídky. S mistrovstvím republiky se loučila v třiačtyřiceti stříbrem ve sjezdu.

„Její výjimečnost spočívala hlavně v tom, že si nikdy vůbec nehrála na výjimečnou,“ stojí o ní v předmluvě její knížky vzpomínek Hranaté medaile.

V této knize o svém životě mimo jiné napsala: „Desítky medailí se vejdou na docela malý kousek stěny v obývacím pokoji. Skrývá se za každou z nich mnoho událostí, zážitků, radosti, rozčarování, ale především mnoho práce a úsilí. Dřiny bylo určitě víc než přípitků se starosty měst. Představy o „velkém světě“ mohou být i docela malé a skromné, někdy stačí i kousek suchého místa v promočeném stanu. A ty medaile nejcennější – ty z mistrovství světa – nebyly hranaté jen tvarem, jejich ostré hroty jsem mnohdy pocítila nejenom v dlani…“

Zemřela předčasně 9. prosince 1988 v pouhých 54 letech.

V prvním venkovním utkání nastoupí svěřenci dánského trenéra Larse Friise 1. října ve Stuttgartu. Papírově nejtěžší duel hlavní fáze na stadionu Manchesteru City, vítěze Ligy mistrů ze sezony 2022/23, je bude čekat 23. října ve 3. kole. Poté budou hrát Pražané dvakrát po sobě doma, kde přivítají Brest a Atlético Madrid.

Před Vánoci 11. prosince nastoupí Sparta v Rotterdamu proti Feyenoordu, kam v létě z Letné zamířil dánský trenér Brian Priske. Po souboji se svým nedávným koučem budou Pražany čekat poslední dvě kola, která se nezvykle odehrají až na konci ledna.

Nejprve doma vyzvou Inter Milán a program uzavřou v Leverkusenu, jehož barvy hájí bývalí sparťané a současní čeští reprezentanti brankář Matěj Kovář a útočník Patrik Schick.

Liga mistrů se od této sezony bude hrát ligovým systémem se společnou tabulkou a nově také s 36 týmy místo dosavadních 32. Každý z celků nastoupí k osmi zápasům, žádní soupeři se v základní části neutkají dvakrát, neboť odpadly odvety.

Do vyřazovací fáze postoupí 24 celků, z toho nejlepších osm přímo do osmifinále. Na rozdíl od minulých sezon se už také nebude „propadat“ do jarní části Evropské ligy. Sparta se v hlavní fázi Ligy mistrů představí po 19 letech.

Po mistrovství světa v Praze a Ostravě, kde s pěti kladnými body v hodnocení +/- patřil k nejlepším Slovákům, přestoupil z extraligových Vítkovic do ruského Vladivostoku.

Tím jednou nohou vykročil z reprezentace.

Slovensko totiž krajánky z ruské KHL na poslední dva světové šampionáty nevzalo. Ne že by neměli kvalitu, jejich účast ale byla příliš kontroverzní. 

Oficiálně se jejich absence nevysvětlovala ruskou válkou na Ukrajině, nýbrž nutností „klidu na přípravu“, případně „zdravotními, osobními, rodinnými nebo jinými důvody“, ale veřejnost měla jasno.

Zlom přišel před závěrečným kolem kvalifikace na zimní olympiádu v Itálii 2026. Slovenský svaz – i na základě těsné podpory od klubů – rozhodl, že tentokrát smí reprezentovat i posily z Ruska.

Stejně ale nebylo jasné, jestli trenér národního výběru Craig Ramsay nějaké povolá, případně kolik.

Na otázku ještě před zveřejněním nominace částečně odpověděl Grman, a to dost nešikovným způsobem.

„Pozvali mě, jsem nadšený. V posledních letech to pro naše hráče v KHL byla těžká situace, ale změnila se vláda a teď už nás mohou povolat,“ uvedl na sociální síti Telegram.

Poznámka o vládě způsobila poprask.

Na 27letého obránce velmi kriticky reagovali další slovenští hokejisté.

A hlavně – zuřil také šéf slovenského hokeje a generálního manažera reprezentace Miroslav Šatan, který rozhlašuje, že hokejový svaz je apolitickou organizací. Grmanovy výroky tomu neodpovídají.

Defenzivní zadák podle deníku Pravda „naštval vedení národního týmu natolik, že uvažovalo o vyloučení hráče z nominačního procesu“.

Grman však zůstal, olympijskou kvalifikaci hraje. Ve druhém utkání proti Maďarsku pomohl gólem na 3:1 k celkové výhře 7:3.

Při gólové oslavě hrdě ukazoval na národní znak na dresu. „Hodně to pro mě znamenalo, myslím, že moje gesto mluví za všechno,“ komentoval svou trefu.

„Byl to těžký zápas, hlavně v úvodu, i po psychické stránce. Jsem rád, že jsme ho zvládli,“ dodal. 

Vyhráno však Slováci ještě nemají. V neděli v 18:00 nastoupí v Bratislavě proti Kazachstánu, který proti Maďarům a Rakušanům také uspěl. Na olympiádu postoupí vítěz tohoto duelu. 

Ani porážka ale nemusí znamenat konec. Pokud ze seznamu hokejových účastníků her v Itálii vypadne Rusko, přibude jedno místo, které by mohl obsadit nejlepší nepostupující tým z kvalifikace. Tím ale může být i někdo ze zbylých dvou skupin v Rize a Aalborgu.

Dvaadvacetiletý rodák z Mladé Boleslavi litoval slabších chvilek, potěšilo ho ale, že po únavové zlomenině bederního obratle zvládl turnaj po zdravotní i fyzické stránce. V rozhovoru s novináři řekl, že se nyní bude připravovat na zářijovou skupinovou fázi Davisova poháru.

„Mám smíšené pocity. Bylo tam plno pozitivních i negativních momentů. Nepřišlo mi, že bych hrál nějak strašně špatně, ale na něm bylo vidět, že je rozehraný a že se nacítil na formu, kterou potřebuje. Je to obrovský rozdíl, jestli hrajete s hráči z top 10 v prvním, nebo třetím kole. Já to dnes pocítil na vlastní kůži. Bohužel největší rozdíl byl na servisu a returnu,“ uvedl Lehečka.

Český tenista přišel v duelu s turnajovou šestkou pětkrát o servis, sám získal jen dva brejky. Na útočnou hru soupeře nacházel těžko recept.

„Řešení je v takovou chvíli začít hrát stejně, ne-li líp. A čekat na jeho slabší chvilku. On byl ale bohužel na returnu tak kvalitní, že i když jsem si občas pomohl servisem, on byl vždy schopný potrestat mé slabší chvilky. Dnes byl aktivnější, hrál lépe a zaslouženě vyhrál,“ podotkl Lehečka.

Šestadvacetiletý Rubljov se v utkání nevyvaroval emotivním reakcím. Ve druhém setu se při vyrovnaném vývoji například bouchal frustrovaně do stehna. Utkání ale nakonec dotáhl k vítězství.

„Těžko říct. On už je tak zvyklý, že se vzteká, že mi nepřijde, že by ho to nějak rozhodilo. Ale byly tam momenty, hlavně ve druhém setu, kdy jsem šanci měl. Mohl jsem prorazit podání a s trochou štěstí jsem možná mohl vyhrát i set. To se ale bohužel nestalo,“ řekl Lehečka.

I přes konec ve 3. kole zaznamenal český reprezentant nejlepší výsledek na US Open v kariéře. V předchozích dvou ročnících dohrál vždy v úvodní fázi.

„Za turnaj jsem rád, pozici 32. hráče jsem si uhrál a teď jsem prohrál s rozehraným členem top 10. Bylo cítit, že podmínky v New Yorku mu sedí víc než v Indian Wells, kde míče skáčou hodně nahoru. Ale na to se historie neptá. Myslím, že když bude takhle pokračovat, může dojít daleko,“ uvedl Lehečka.

Potěšilo ho také, že turnaj zvládl po zdravotní stránce. Předchozí grandslamy Roland Garros či Wimbledon vynechal kvůli únavové zlomenině bederního obratle a na kurty se vrátil v polovině srpna.

„Za tohle jsem asi nejradši. V Cincinnati i v New Yorku jsem hrál těžké zápasy, které mi doufejme potvrdily, že tělo je v pohodě a je schopné takovou zátěž zvládat. Troufnu si říct, že se už mohu na tělo spolehnout na sto procent. Můžu pokračovat v sezoně a snažit se ji dohrát co nejlépe do konce,“ doplnil Lehečka.

Svěřenec trenéra Michala Navrátila se nyní přesune domů, kde si dá krátké volno a poté se bude připravovat na skupinovou fázi Davisova poháru. Tu Češi odehrají od 10. do 15. září ve Valencii, kde narazí na domácí Španělsko, Austrálii a Francii.

„Máme v plánu co nejdřív nasednout na letadlo a letět zpět do Česka. Přeci jen jsem v Americe už nějaký pátý týden. Budu se snažit dopravit co nejdříve domů, abych měl trochu čas si odpočinout i u rodiny. A ihned poté bude začínat příprava na Davis Cup. Jsem rád, že jsem před ním odehrál nějaké zápasy, což mi pomůže k tomu, abych byl lépe připravený,“ řekl Lehečka.

Mohlo by vás zajímat:  Djokovič poprvé od roku 2006 neprošel do osmifinále US Open