„Další závody už nebudou. Bohužel jsem utrpěla menší zranění, ale dosáhli jsme všechno, v co jsem pro letošek doufala,“ napsala půlkařka, jež letos vyhrála na osmistovce všech svých devět startů.

Hodgkinsonová mimo jiné obhájila titul mistryně Evropy a vydařenou sezonu korunovala v Paříži ziskem olympijského zlata. Po londýnském závodě se navíc nechala slyšet, že věří v překonání letitého světového rekordu Jarmily Kratochvílové (1:53,28).

Mohlo by vás zajímat – triumf Pavla Bittnera v páté etapě Vuelty:

Sledoval jste středeční pátou etapu Vuelty živě? Jak jste reagoval na Bittnerovo vítězství?

Viděl jsem to živě. Jak bych mohl reagovat? Fantazie, bomba! Použil bych všechny superlativy, byly to obrovské emoce i pro mě, protože jsem si s Pavlem něco prožil. Strašně mu to přeju.

Sám mluvil o tom, že mu připadá šílené porazit ve sprintu zrovna Wouta van Aerta, fenomenálního Belgičana. Jak jste viděl jejich souboj?

O to je to cennější. Občas se člověku podaří vyhrát, když se tam stane pád a někde někoho zavřou, kdežto tady to byl naprosto férový sprint. Pavlův tým odvedl fantastickou práci, osm kilometrů před koncem jsem si říkal, že by mu to mohlo vyjít, že jedou dobře. Měl fantastickou pozici za Van Aertem, udělal všechno jako z učebnice. Van Aert už si skoro sedal, ale Pavel to udržel na sílu vůle až do cílové pásky. Nebyli si jistí, kdo vyhrál, bylo to vyrovnané. Nicméně Pavel to musel vědět, byla to pecka.

Už ve druhé etapě byl Bittner šestý, ve třetí byl pátý. Věřil jste, že může na Vueltě vyhrát? Je to pro něj první závod ze série Grand Tours v kariéře.

Věřil jsem tomu. Pavel i Mathias Vacek tam odjížděli se skvělou formou, týmy jim věří. Věděl jsem to přímo od těch týmů, byl jsem s nimi v kontaktu. Mathias to rozjel už v první etapě, byl kousek od červeného trikotu. Pavel vyhrál dvě etapy nedávno na závodě v Burgosu a prokopl to. Mohl si říct ‚já už je porážím, já už tady fakt jsem‘. Nemá se čeho bát.

Je třeba docenit, že Bittner dosáhl na etapové vítězství na Vueltě už ve věku 21 let. Nebývá běžné, že se cyklisté prosadí tak brzy.

Oba s Mathiasem jsou ročník 2002, mají všechno ještě před sebou. Ale je dobré, že to prokopli už teď. Všechny otazníky, jestli jim týmy věří a budou na ně jezdit, to už je smetené ze stolu. Myslím, že ani na Vueltě neřekli poslední slovo. Pavel teď pojede ve vítězné euforii, hlava hraje obrovskou roli. Před Burgosem byl několikrát těsně druhý, mohl začít trochu přemýšlet, jestli ano, nebo ne. Teď už je to pryč.

On o sobě navíc tvrdí, že není čistokrevný sprinter. Dokáže zajet dobře i v klasikářském závodě. Jakým je jezdcem?

Je to typ jako Van Aert nebo Peter Sagan. Obrovský rychlý, přejede slušně kratší kopce a má obrovskou výkonnost, vysoký standard. Když jsem závodil já, byl takový třeba Erik Zabel. Není to ryzí sprinter, který odpadá a tým na něho musí čekat. Dnes se to trochu změnilo, v etapách se závodí od začátku, každý chce být vidět v televizi. Ryzí sprinteři na rozdíl od minulých časů dojíždějí na konec etapy unavení a tu rychlost často ani neprodají. Typy Pavla nebo Van Aerta z toho jedině těží.

Co znamenají výsledky Bittnera s Vackem pro českou cyklistiku?

Nejsme velmoc, která by měla dvacet závodníků ve World Tour. Máme talentů poskrovnu, ale máme je. Minulá generace stála na Zdeňku Štybarovi s Romanem Kreuzigerem, teď tady máme Vacka s Bittnerem. Ukazovali to už v mládežnických kategoriích, prosazovali se. Jsou to diamanty, které musí česká cyklistika obrušovat. Myslím, že nám přinesou ještě spoustu emocí, slziček a krásných umístění.

Jak si je pamatujete z mládežnických kategoriích, kde jste s nimi pracoval ještě jako reprezentační trenér?

Vyrostli v tom, že Evropa je určitým způsobem sjednocená. Je jedno, jestli jste Čech, Belgičan nebo Ital. Kluci nemají takový respekt ze západu, vždy jsem jim to v juniorských letech opakoval. Přijeli jsme vyhrát, my ty Belgičany porazíme. Dařilo se to, proto si kluci věří. Můžeme se od nich dočkat i duhového trikotu pro mistra světa. Ten Česko ještě nemá, ale věřím, že to jednou klapne.

Bittner navázal i na vaše etapové vítězství z Vuelty 2001. Vzpomněl jste si na tento svůj úspěch?

Už je to hodně zaprášené. Ale na žádné takové vítězství sportovec nezapomene. Je jedno, jestli je to Vuelta, pokaždé je zatím spoustu potu a dřiny. Cyklistika je v tomhle krásně spravedlivá. Ano, vzpomněl jsem si na to a hned jsem si psal s Pavlovým tátou. Kdysi jsme spolu závodili, já jsem z Olomouce stejně jako Bittnerovi. Známe se moc dobře, Pavla znám vlastně od doby, kdy začal jezdit na kole.

Jak vypadal váš rozhovor s Pavlovým otcem?

Ptal jsem se ho, jak to prožívá. Odpovídal, že co by měl říkat, že to sám vím, sám jsem si to prožil. Ukápla nám i ta slzička. Psal jsem si také s Pavlem a bylo krásné, že mi hned říkal, že teď už patří mezi nás. Že je pátý Čech, který vyhrál na Vueltě. Hned nás všechny vyjmenoval.

Takže má výborný přehled o českých úspěších z minulosti.

Ano, Pavel s Mathiasem mají cyklistiku opravdu odmalička v srdíčku. Tu historii znají, sami se o spoustu věcí z cyklistiky zajímají. Mě těší, že jsem jim nějaké své zkušenosti mohl předat. Kluci tomu hodně obětovali, Mathias žil s rodinou kvůli cyklistice v Rakousku a Itálii, Pavel šel v juniorské kategorii také do zahraničí. Moc jim to přeju, je to super.

„Pořád mi jde o boj. Budu bojovníkem až do své smrti,“ prohlásil Mayweather, někdejší nejlépe vydělávající sportovec světa na tiskové konferenci k chystané exhibici. „Na 47 let je ve slušné formě,“ uznal Gotti, vnuk mafiánského bosse Johna Gottiho, který v roce 2002 zemřel ve vězení.

Mayweather během profesionální kariéry vyhrál všech 50 duelů a získal světové tituly v pěti různých váhových kategoriích. Poslední titulový zápas absolvoval v roce 2015 proti Andre Bertovi, k oficiálnímu duelu naposledy nastoupil v roce 2017, kdy boxoval proti hvězdě smíšených bojových umění Conoru McGregorovi.

Od té doby se do ringu občas vracel jen v exhibicích. Před třemi lety se utkal s youtuberem Loganem Paulem.

Mohlo by vás zajímat – české basketbalistky poznávají Mexiko:

Když je soupeř nebo soupeřka na vlně, cílem většiny oponentů logicky bývá narušení jejich pohody a rytmu. Pokud se ale k tomuto cíli v tenisovém prostředí využívá pauza na toaletu, započne tím pohyb na tenkém ledě nepsaných pravidel a sportovního chování.

Své o tom ví Barbora Krejčíková, Stefanos Tsitsipas nebo nejnověji Iga Šwiateková.

Všichni zmínění schytali nebo schytávají kritiku navzdory tomu, že oficiálně žádná pravidla neporušují.

Do Šwiatekové se aktuálně pustily bývalé americké tenistky Coco Vandewegheová a Lindsay Davenportová. Obě si povšimly, jak polská superstar využívá jednu povolenou delší přestávku zpravidla ve chvílích, kdy prohraje set a ocitá se v potížích.

„Už se o tom docela dost mluví, jak Iga takticky využívá odchody, mění si oblečení, dává si na čas poté, co ztratí set. Kdybych ještě hrála, určitě bych si na to dala pozor. Snaží se rozhodit můj rytmus,“ uvedla pro Tennis Channel Vandewegheová, dvojnásobná grandslamová semifinalistka.

Bývalá světová jednička Davenportová šla ještě dál, Šwiatekovou za „očividnou taktiku“ odsoudila a vyzvala k tomu, aby ji rozhodčí více hlídali.

„Je to zlozvyk, na který by se mělo trochu více dohlížet. Prohraješ set a opustíš kurt, v minulosti se to takhle nedělalo. Teď se to děje pravidelně,“ uvedla.

Pravidla WTA říkají, že limit pro „pauzu na toaletu“, využitelnou buď mezi sety, nebo před vlastním servisem hráčky, činí tři minuty. Jenže mezi sety lze ještě využít „pauzu na převlečení“, která může trvat až pět minut.

Jenže čas přestávky se počítá od chvíle, kdy hráčka vstoupí do šatny či na toaletu, pauzy tak mohou nabobtnat na výraznější časové období, když je zázemí na vzdálenějším místě.

Právě dlouhými přestávkami dříve rozčilovala soupeřky i mnoho fanoušků Češka Barbora Krejčíková, zejména během svého tažení za titulem na Roland Garros v roce 2021.

Sociálními sítěmi tehdy dokonce kolovalo video ukazující, jak se česká tenistka v Paříži vrací na kurt po jedenácti minutách. „Pobuřující a škodlivé,“ psalo se tehdy.

O rok později Krejčíková během Wimbledonu vysvětlovala: „Není mi příjemné, když si někdo myslí, že to dělám schválně. Já mám svědomí čisté. Rozhodně to nedělám proto, abych někoho rozhodila. Nepotřebuju to.“

Buď musí na toaletu, doplnila, nebo převléct propocené oblečení. Podle Krejčíkové jde o prevenci před nastydnutím, na které je v podobných situacích náchylná. Kritika jí nebyla nepříjemná.

„Ale svědomí mám čisté a nemám se za co stydět. Jdu se převléct, a když to stihnu v předepsaném čase, tak co? Udělám všechno pro to, abych zůstala zdravá. Ať si na mě klidně bučí,“ řekla.

Kromě Krejčíkové to za dlouhé pauzy na toaletu nejvíce schytával Řek Stefanos Tsitsipas, zvláště pak po vypjatém pětisetovém duelu prvního kola US Open 2021, kdy mu nemohl přijít na jméno jeho poražený soupeř, Brit Andy Murray.

Dvě Tsitsipasovy přestávky tehdy trvaly sedm, respektive osm minut a Murray se vztekal.

„Ztratil můj respekt. Udělal to schválně a ovlivnil tím zápas. Když hrajete takovýhle brutální zápas a na sedm osm minut přestanete, vystydnete,“ stěžoval si trojnásobný grandslamový vítěz.

Tehdy se ale od tenisové veřejnosti příliš zastání nedočkal, panoval totiž názor, že si zápas prohrál sám. Namísto udržování se v pohybu a soustředění se během pauzy hádal vsedě s rozhodčím, nechal se rozhodit.

„Místo rozčilování si měl raději zkusit pár servisů,“ glosoval tehdy Mats Wilander.

Bývalá světová jednička nevidí na pauzách nic špatného. „Všichni top hráči někdy ohýbají pravidla, ne nějak záměrně, ale starají se o svůj byznys, jsou naplno v zápase,“ prohlásil expert stanice Eurosport.

Mohlo by vás zajímat – vypjatý konec utkání na turnaji v Cincinnati:

Podívejte se na video ze středeční 5. etapy slavné Vuelty, která skončila senzačním vítězstvím českého cyklisty Pavla Bittnera. Jednadvacetiletý jezdec ve spurtu v Seville těsně předčil Belgičana Wouta van Aerta i další favority. Stal se pátým Čechem v historii, který na Vueltě slavil výhru. Naposledy se to povedlo v roce 2013, kdy ovládl sedmou etapu Zdeněk Štybar a osmou Leopold König.