„Osobně se cítím dobře,“ prohlásil jednadvacetiletý letenský zadák navzdory hodně nepovedenému duelu s Hanáky.

„Myslím si, že jsem v zápase pokazil dvě situace a byly z nich dva góly. Do těch dvou chyb jsem hrál dobré utkání,“ tvrdil Vitík.

„Jak to u obránců bývá, můžete se k něčemu nachomýtnout a je to hodně vidět. Kdybychom utkání zvládli a vedli 2:0 nebo 3:0, prostor na chyby je jiný, vypadá to jinak,“ pokračoval.

Atmosféra v mužstvu je podle něj navzdory první porážce od března a 28 soutěžních utkáních stále stejná.

„To, že jsme prohráli, nic nemění. Určitě se nemění ani atmosféra. Porážka není nikdy příjemná, ale musíme se s tím poprat. Máme 13 vítězných zápasů, dvě remízy a jednu prohru. To hovoří za vše,“ uvedl český reprezentant.

Na souboj s úřadujícím německým vicemistrem se těší. „Asi je to největší stadion, na kterém jsem kdy hrál. Je to jeden z největších zápasů mé kariéry a doufám, že budou ještě větší,“ mínil Vitík.

„Vnímáme kvalitu, víme, že nás nečeká nic jednoduchého. Chceme se soustředit sami na sebe. Hrajeme Ligu mistrů, sám vnímám, že proti mně budou stát daleko lepší ofenzivní hráči než v české lize. Proto jsem rád, že tuhle soutěž hrajeme,“ podotkl odchovanec letenského týmu.

Sparta vstoupila do nového formátu Ligy mistrů, kterou hraje po 19 letech, domácím triumfem 3:0 nad Salcburkem. Naopak Stuttgart na hřišti obhájce trofeje Realu Madrid prohrál 1:3.

„Hlavně v prvním poločase jsem viděl, že Stuttgart je hodně silný. Proti Realu měl tři tutové šance. Progres, který udělal za poslední dva roky, je veliký. Čeká nás určitě fyzický tým, silově i technicky vybavený,“ popisoval Vitík.

V létě se vyrojily zprávy o jeho možném odchodu do zahraničí, mimo jiné se hovořilo právě i o německém celku.

„Vnímám, že o moji osobu je zájem, jsem za to rád. O Stuttgartu nechci spekulovat, nijak se na to nesoustředím a vůbec to pro mě nehraje roli, že zítra hrajeme proti Stuttgartu, že by se o mě zajímali a že zítra musím zahrát tak, aby si mě vybrali. Vůbec to není o jednom zápase,“ prohlásil Vitík.

Vedení Utahu upozorňovalo na tento problém už v červnu. O domácí halu Delta Center se klub ze Salt Lake City dělí s basketbalisty Utahu Jazz, kteří působí v NBA.

A protože rozměry basketbalové palubovky jsou menší než v případě hokejového kluziště, z míst na horním prstenci za kratší stranou není vidět na branku.

Když se dané záběry objevily na sociálních sítích, někteří komentující byli doslova v šoku.

Zorné pole fanouška na problematickém místě končí v půlce útočného pásma. „Jsou to jasně nejhorší místa v celé lize,“ psal jeden z fanoušků.

„Je to tým beze jména, mají halu bez výhledu. To je skutečně sen,“ rýpl si další i do skutečnosti, že první sezonu v NHL odehraje Utah s neutrálním názvem „Hockey Club“ a celkovou identitu představí až před začátkem ročníku 2025/26.

Co se týče míst s omezeným výhledem, Utah přiznal, že v 16tisícové hale jich je šest tisíc. Na tyto sedačky nabízí vstupenky za zvýhodněnou cenu, ta nejnižší by měla začínat na 19 dolarech.

Majitel klubu Ryan Smith řekl, že se usilovně pracuje na plánu, jak halu zrenovovat tak, aby byla všechna její místa vhodná i pro hokejové duely. Práce však nezačnou dřív než v dubnu 2025.

Měly by zvednout kapacitu stadionu na 17 tisíc míst, ze kterých budou mít všichni fanoušci nerušený výhled.

„Část problémů by mohlo dočasně vyřešit zvednutí podlahy,“ prohlásil zase Chris Armstrong, prezident hokejových operací Utahu.

Arizona, předchůdce nového klubu, byla v posledních dvou sezonách vysmívaná kvůli hale s naprosto nedostačující kapacitou 4600 míst.

Ani Utah tedy v ohledu domovského stánku nerozjíždí svou éru v nejprestižnější hokejové lize zrovna pozitivně.

Na ledě si však družina trenéra Andrého Tourignyho nevede v přípravě vůbec špatně. Utah vyhrál tři zápasy ze čtyř, v Delta Center hrál jednou a zápas vidělo přes 11 tisíc diváků. Ostrou sezonu rozehraje příští týden v noci na středu 9. října doma proti Chicagu.

V kádru Utahu figuruje také český brankář Karel Vejmelka, kterého čeká čtvrtá sezona v NHL.

Mohlo by vás zajímat – Priske s Feyenoordem znovu zaváhal:

Mutombo zemřel v Atlantě, kde se poslední dva roky léčil s nádorem na mozku.

„Dikembe Mutombo byl zkrátka větší než sám život,“ prohlásil komisionář NBA Adam Silver na adresu 218 cm vysokého pivota.

„Na hřišti byl jedním z nejlepších defenzivních a blokujících hráčů v historii NBA. A mimo hřiště dával své srdce a duši do toho, aby pomáhal jiným,“ uvedl šéf soutěže.

Mutombo pocházel z Konžské demokratické republiky a do Spojených států přišel v jednadvaceti letech na univerzitu.

V NBA poté odehrál osmnáct sezon za Denver, Atlantu, Houston, Philadelphii, New York a New Jersey.

Osmkrát byl vybrán do Utkání hvězd a čtyřikrát vyhlášen nejlépe bránícím hráčem sezony.

Do Síně slávy byl Mutombo uveden v roce 2015 po kariéře, během níž si připsal v průměru 9,8 bodu a 10,3 doskoku na zápas.

Po skončení kariéry se Mutombo věnoval charitativním a humanitárním projektům, jež byly zaměřeny především na zlepšení života lidí v jeho rodné zemi.

„Nikdo nebyl víc způsobilý k tomu, aby se stal prvním globálním ambasadorem NBA. Byl to humanitární pracovník ze své podstaty,“ řekl šéf ligy Silver.

„Miloval to, že basketbal může mít pozitivní dopad na různé komunity, především v jeho rodné Konžské demokratické republice a celé Africe,“ dodal.

Na triumf v NBA Mutombo během dlouhé kariéry nedosáhl, finálové účasti s Philadelphií v roce 2001 a New Jersey o dva roky později skončily porážkou. Na jeho počest vyřadili v Denveru a Atlantě jeho číslo 55.

Z možnosti ukázat se v Praze je dvacetiletý kadaňský rodák nadšený. „Je to určitě jeden z mých snů a asi jsem si něco takového nikdy ani neuměl představit, že bych tady mohl být a hrát v dresu týmu NHL,“ svěřil se Kulich.

Talentovaný forvard pak popsal, jak reagoval, když se dozvěděl, že bude jedním z 27 nominovaných hokejistů Buffala, kteří do Evropy pocestují.

„Dozvěděl jsem se to tak, že se do skupiny poslala sestava se jmény hráčů, kteří pojedou. Hned jsem šel za Rousínem (Lukášem Rouskem) na pokoj a byli jsme samozřejmě moc rádi, že to vyšlo. Hned jsme také volali rodině a kamarádům,“ vylíčil Kulich.

„Teď bojujeme a věříme, že naskočíme i do zápasů,“ doplnil.

Jeho cíl pro klání v pražské O2 areně je zároveň vytyčenou metou i pro celou sezonu. Chce se prosadit do prvního týmu a už v něm zůstat. „Pořád tomu věřím a snažím se bojovat o jeho naplnění. Doufám, že to vyjde,“ přál si Kulich.

Při jeho snažení by mu mohlo pomoci, že ho dobře zná asistent Seth Appert, který ho vedl na farmě v Rochesteru.

„Určitě je to tak. Myslím, že kdybych ho nepotkal na farmě, není ze mě takový hráč a ani takový člověk, jaký jsem teď. Je to rozhodně plus,“ přikývl Kulich.

S Rouskem odcházeli dnes z ledu po tréninku na ploše strašnického Icerinku mezi posledními. V jeho průběhu spolu často komunikovali.

„Mluvíme o taktice v češtině, občas jsou v tom nějaké hecovačky, většinou jsou to ale takové ty české klasické kecy, co máme,“ usmál se.

Cesta přes oceán je pro tým zpestřením, zároveň funguje i k utužení kolektivu. Ještě v Mnichově, kde hráli Sabres přípravný duel s tamním týmem Red Bull, zavítalo mužstvo na proslulý pivní svátek Oktoberfest.

„Velký zážitek. Bylo super tam s klukama společně zajít a užít si tuhle velkou akci. Na Oktoberfestu jsem nikdy předtím nebyl, netušil jsem, že to bude až takový blázinec. Byli jsme tam až do zavíračky,“ prozradil Kulich ve svém blogu pro českou verzi oficiálního webu NHL.

„i když samozřejmě nic bláznivého z naší strany neproběhlo. Hrozně jsme si to užili, byl to super den,“ upřesňoval.

V úterý budou mít Sabres volný den i v české metropoli. „Kluci se ptali, kam mají zajít a tak podobně, ale to je spíš na Rousína, protože já nejsem Pražák. Myslím, že Lukáš bude vědět všechno podstatné,“ ujistil Kulich.

Sám už měl o programu jasno. „Dnes máme týmovou večeři, ale zítra bychom měli mít úplné volno. Budu s rodinou a kamarády, užiju si s nimi den. Všichni za mě byli šťastní, už včera jsme byli s našima a bráchou na večeři. Jsou pyšní,“ podotkl Kulich.

Sparta poprvé v sezoně prohrála, doma po dlouhých šestnácti měsících. Začala výborně, útočně, ale vytěžila z toho jen jeden gól.

Pak polevila a nechala Olomouc, aby se dostala do hry. Přišly individuální chyby, Sparta dostala tři góly. Kdyby si udržela kvalitu jako v Lize mistrů proti Salcburku nebo na začátku zápasu, nestalo by se to.

Došlo k tomu, co se možná i trochu očekávalo. Olomouc čtyřikrát vystřelila na branku, dala tři góly. Obrovské procentuální číslo úspěšnosti.

Šance, i vyložené, si však vytvořili proti Spartě také předchozí soupeři, včetně posledních Českých Budějovic, ovšem nedokázali je využít. Něco pochytal Peter Vindahl, něco odvrátila obrana nebo přišlo nepřesné či nedůrazné zakončení.

Kdo proti Spartě nepromění vyložené šance, nemá nárok na úspěch. Zažil jsem to v její brance sám. Přišla třeba jen jedna soupeřova příležitost a buď jsem to chytil, nebo to šlo vedle. Když padl gól, dostala se Sparta do úzkých.

Její zakolísání využila Slavia a dostala se výhrou ve vršovickém derby do tříbodového náskoku. Obavy, že by se její hráči, kteří věděli, že Sparta neuspěla, z toho mohli psychicky rozsypat, se ukázaly jako naprosto liché. Slávisté mají velkou mentální sílu a odolnost, nezdar konkurenta je spíš nakopne.

Naprosto v utkání dominovali. Do třiceti minut dali tři góly, Bohemians za celý zápas ani jednou přímou střelou Tondu Kinského neohrozili. Suverénní výkon.
Od domácích to bylo dost ustrašené, velké množství ztrát, vepředu balon vůbec nepodrželi. Valil se na ně útok za útokem.

Velká prověrka to byla pro slovenského brankáře Tomáše Frühwalda. Ve dvou zápasech od svého příchodu do české ligy dostal šest gólů, to je hodně.
Ani jeden ze slávistických nejde za ním, byly těžko chytatelné, neházel bych vysokou prohru na něj.

Ale na druhou stranu nepodržel. Kdyby se mu nějaký zázračný zákrok podařil, povzbudil by sebe i ostatní. Občas potřebujete mít kliku, že vás to trefí.

Ztratila i Plzeň, přestože hrála třicet minut přesilovku. Trenér Miroslav Koubek si postěžoval, že jim hodně chybí Tomáš Chorý, asi by s ním něco do sítě dotlačila. Ale sám přiznal, že už je pryč a tým se s tím musí vyrovnat.

Nádherná byla střela Patrika Vydry do břevna, po níž Tomáš Ladra vyrovnal. Znám Patrika ze sparťanského béčka, moc se mu povedla.

Četl jsem, že devět vyloučených v kole je nejvyšší počet od roku 1996. Posuzování nebezpečných zákroků a jejich trestání červenou kartou je trend od rozhodčích na hřišti i VAR.

Všechny červené na vyloučení byly. Možná bych trochu váhal u plzeňského Lukáše Červa proti Mladé Boleslavi, bylo to nechtěné a nešťastné. Hrál balon, pak zajel do protivníka.

Uvědomuju si však, že je to hodně nebezpečná hra, při níž může dojít k vážnému zranění. Nechceme mít zlámané nohy, takové zákroky jsou na hraně zdraví.

Proto všichni musí být opatrnější, nemohou chodit do soubojů jako blázni. Je potřeba soustředit se na to, aby k tomu nedocházelo. Lepší je nataženou nohu jdoucí na kotník stáhnout. Je třeba hráče chránit, brutální zranění vidět nechceme.

Devět vyloučených je hodně vysoké číslo, ale podle mého se to nyní jen sešlo.
Ostravský Ewerton se pokusil při penaltě o Panenku, ale českobudějovický brankář Vilém Fendrich jeho oblouček nohou vykopl.

Sám přiznal, že kdyby to Brazilec dal o dvacet čísel výš, už by se k tomu nedostal. Chytil to výborně, skvěle při pádu nohu vrátil. Přesto mohl míč skončit v bráně, zasahoval ho na lajně, měl i štěstí, že to šlo nad břevno.

Velkou chybu naopak udělal hradecký Adam Zadražil v Jablonci, Michal Beran střílel z velké dálky. Míč sice zaplaval, šel přes několik hráčů, nebudu ho ale omlouvat, přestože jsem takové góly také pustil, prohrál jsem třeba derby se Slavií. Tohle se musí chytat, jde to jeho vrub a sám to dobře ví. Druhý gól Matěje Polidara byl nádherný, celá akce se povedla.

V libereckém dresu na hřišti Dukly zazářil slovenský útočník Lukáš Letenay, dva góly vstřelil, na třetí vlastně přihrál, vyhrál hostům zápas. Přiznal, že zhubl sedm kilo, to mu nesmírně prospělo. V pohyblivosti, dynamice, v rychlosti, ve všem.