„Byla to velká zlatá medaile, velké vítězství. Potřeboval jsem ho,“ vrátil se David Pastrňák před pár dny ke květnovému mistrovství světa, kde s Českem senzačně ukořistil domácí titul. 

„Na druhou stranu, beru to jako motivaci. Byla to první velká výhra v mojí kariéře. Teď je načase otočit list a soustředit se na další cíl. Chci vyhrát Stanley Cup,“ zdůraznil nejlepší střelec Bostonu z posledních tří sezon.

Bruins už nejsou nejobávanějším týmem zámořské NHL, ale do širšího okruhu kandidátů na celkové prvenství stále patří. Alespoň teoreticky.

Prakticky ovšem řeší už v tréninkovém kempu zádrhel, který může přerůst v průšvih.

Nedorazil totiž gólman Jeremy Swayman, který s klubem stále nenašel společnou řeč ohledně nového kontraktu.

Bruins přitom na 25letého Američana vsadili vše. Další, ale o šest let starší brankářskou hvězdu Linuse Ullmarka vyměnili do Ottawy, primárně za volbu v prvním kole posledního draftu.

Momentálně tak jejich brankoviště působí chatrně. Stojí na Joonasi Korpisalovi, jemuž se v posledních letech zpravidla nedaří, a Brandonu Bussim, který v NHL ještě nenastoupil. Na zkoušku nedávno přišel Kasimir Kaskisuo, ale bez velkých očekávání.

Někdy se stává, že jednání s chráněnými volnými hráči, kteří ještě nemohou na volný trh, drhnou. Boston to zažil třeba i s Pastrňákem, který kvůli tomu nestihl start kempu v září 2017.

Tehdy ale nešlo o srovnatelné drama. Český kanonýr se před lety teprve stával klíčovou personou mužstva, navíc přišel jen o jeden den.

Aktuální přípravný kemp začal minulou středu, Swayman tedy chybí skoro týden.

„Jeremymu ubližuje každý zmeškaný den, stejně tak nám,“ komentoval alarmující situaci generální manažer Bruins Don Sweeney.

„Nezastaví nás to ale v hledání společné řeči, snad se dohodneme. Nebudu předvídat, kdy se tak stane, ale pevně věřím, že to bude před prvním prosincem,“ doplnil.

To je nejzazší termín. Jestliže k podpisu nedojde ani v první prosincový den, Swayman už nebude moct ve zbytku sezony nastoupit.

V takovém případě by šance Bostonu na příští Stanley Cup klesly do čistě teoretické roviny. Mladý gólman byl totiž v posledním play off zřejmě nejlepším hráčem týmu.

I proto po vypršení roční smlouvy na necelých 3,5 milionu dolarů požaduje výrazně lepší podmínky.

Nejdřív se psalo o astronomických deseti milionech ročně, známý insider Elliotte Friedman před časem mluvil o 9,5 milionu. Částce, kterou v současné NHL vydělává Vasilevskij a z aktivních brankářů ji překračuje jen desetimilionový Sergej Bobrovskij.

Boston Swaymanovi nabídl mnohem nižší sumu, 6,2 milionu ročně v rámci čtyřleté spolupráce, alespoň podle bývalého obránce Ryana Whitneyho, jenž se v zářijovém podcastu Spittin’ Chiclets opíral o svůj „důvěryhodný zdroj“.

„Bruins hrají nebezpečnou hru. Pokud Jeremymu Swaymanovi nezaplatí, zničí si tím sezonu,“ napsal John Tomase ze stanice NBC Sports.

Podle něj už americký gólman prokázal, že patří do ligové špičky, přestože v základní části ještě nikdy nebyl jasnou jedničkou, a klubu se nakonec může vyplatit i za devět milionů ročně. 

Pastrňák a spol. rozehrají ročník 8. října, za dva týdny. Jestliže Swayman tou dobou stále nebude na soupisce Bruins, nervozita z jeho absence poroste ještě rychlejším tempem.

Letos jí bylo 41 let. Polovinu svého života se Dokičová s otcem Damirem nebaví, neudržuje kontakt. Rozešla se s ním jako s trenérem i jako člověkem v roce 2003. Od té doby už ale vyhrála všehovšudy jeden turnaj.

To nejlepší měla za sebou ve 20 letech, zlomená, s psychickými problémy. „Vulgární nadávky byly každodenní rutinou, ale tou lepší variantou. Jinak mě trestal koženým páskem nebo mě silně kopal do holení špičatými botami. Měla jsem často podlitiny, někdy jsem silně krvácela,“ popsala někdejší čtvrtá hráčka světa.

Napsala už dvě knihy. V té první popisuje příběh, jak dokázala proniknout do světa profesionálního tenisu, přestože ji otec od dětství fyzicky týral a trestal za každý zkažený zápas nebo i míček. Ve druhé popisuje, jak se zbavila strachu, depresí a následků z drsného dospívání.

Nezastírá, že pomýšlela i na sebevraždu. „V jednom bodě mě od sebevraždy dělilo jen pár vteřin, chtěla jsem skočit z balkónu. Stála jsem u zábradlí bytu v Monte Carlu a přemýšlela, zda skočit z 20. patra. Moc mi pomohlo, že jsem svůj příběh odhalila. Najednou jsem cítila pochopení,“ uvedla rodačka z chorvatského Osijeku.

Po aktivní kariéře začala mít zdravotní problémy, konkrétně se štítnou žlázou. Tenistka, která se 175 centimetry vždy vážila kolem 60 kil, přibrala na neuvěřitelných 120. 

„Nikdy nikoho nesuďte na základě jejich váhy. Jinak z vás nebude dobrý člověk. Jediné, na čem záleží, je, jací jste uvnitř,“ napsala na Instagramu Dokičová.

Přesto udělala všechno pro to, aby zhubla, a povedlo se jí to. Za deset měsíců od poslední zimy shodila 30 kilo a rozdíl ukázala na sociálních sítích.

„To ale neznamená, že bych si sebe nevážila, ať už mám o 30 kilo víc nebo míň. Jsem na sebe hrdá úplně stejně, ať už jde o obrázek vlevo, nebo vpravo. Má velikost a číslo na váze mě nedefinují,“ dodala.

Její hvězda v každém případě stoupá. Jen na Instagramu ji sleduje čtvrt milionu lidí, je hostem televizních pořadů o vaření a komentuje i tenisové zápasy.

„Nechci, aby mě na základě mého příběhu někdo litoval, jsem tu od toho, abych ukázala, že tohle všechno se dá překonat a žít normální život,“ prohlásila.

Mohlo by vás zajímat: Sestřih semifinále US Open Karolíny Muchové proti Jessice Pegulaové:

Jakkoliv překvapivě může světový titul pro izolovanou zemi, kterou vede diktátor Kim Čong-un, na první pohled vypadat, Severní Korea si pro něj došla v Kolumbii zcela suverénně.

Severokorejky vyhrály všech sedm zápasů, a to se skóre 25:4. Vyřadily Brazílii a USA, Argentině nasázely šest branek. A ve finále přemohly Japonky, stejně jako v boji o zlato na březnovém mistrovství Asie.

„Ano, teď můžu říct, že jsem spokojen,“ zhodnotil zlatou jízdu trenér Ri Song-ho. „Jsem na tým hrdý, organizace hráček a týmová práce byly klíčovými faktory úspěchu,“ dodal.

„Pracovaly jsme velmi tvrdě pro naši milovanou zemi a pro naše rodiny, chtěly jsme domů přinést radost. Až se tam vrátím, určitě si zazpívám a zatancuju salsu,“ plánovala útočnice Choe Il-son.

Nejmladší hráčku severokorejského výběru, která nastřílela šest gólů, nadchla atmosféra v Kolumbii a podpora od domácích fanoušků. Finále vidělo na stadionu v Bogotě bezmála 33 tisíc diváků.

„Svět teď bude v očekávání sledovat, zda se z těchto mladých hvězdiček stanou dospělé hvězdy,“ napsala ve svém článku Mezinárodní fotbalová federace FIFA.

Jenže přestože Severní Korea vyhrála ženské juniorské MS i v letech 2006 a 2016, ve světovém měřítku zůstaly její hráčky kvůli státnímu zřízení a uzavřenosti země prakticky neznámé.

„Severní Korea má tolik talentu. Ale je smutné, že i tyto hráčky budou drženy zpátky, protože diktátor vede jejich zemi v deziluzi a mimo svobodu,“ napsal jeden z komentujících na sociální síti X.

U počátků ženského fotbalu v Severní Koreji stála v 80. letech dřívější hlava státu Kim Čong-il. První fotbalistky byly nuceny přejít z jiných sportů a fotbal se učily od úplných základů.

První kapitánkou národního týmu byla rychlobruslařka.

Nicméně poměrně rychle se Severní Korea zařadila mezi asijskou elitu a její dospělá ženská reprezentace si v letech 1999 až 2011 zahrála čtyřikrát v řadě na mistrovství světa.

Od té doby třikrát chyběla. Nejprve kvůli zjištění o dopingu, na další MS se nedokázala kvalifikovat a o to poslední loňské přišla kvůli restrikcím týkajících se boji proti koronaviru v zemi.

Kouč juniorek Ri Song-ho je přesvědčený, že za tři roky na MS v Brazílii už se dospělá severokorejská reprezentace zase představí.

„Bylo pro nás samozřejmě důležité získat zlato, ale jsem spokojený i s tím, jakou hru jsme na turnaji předváděli. Tým ukázal, že umí udávat tempo zápasu, kontrolovat hru a hrát v souladu s našimi taktickými záměry,“ pochvaloval si.

Třetím titulem ze šampionátu žen do 20 let se Severní Korea historicky vyrovnala nejúspěšnějším zemím Německu a USA.

O Viktorce jsem si myslel, že by to mohla dokázat. Na Slavii však vůbec nestačila. Je však třeba říct, jak je nyní Slavia silná. Byla na soupeře velice dobře připravená, poučila se z předchozích klopýtnutí, které s tímto protivníkem přišla.

Pohlídala si klíčové hráče hostů, byla produktivní, proměňovala šance, prožila fantastický poločas. Opakuju – třígólový rozdíl jsem nečekal. Vysloveně o dominanci bych nechtěl mluvit, to je na mě silný výraz, ale byla lepší.

Hodně se mluví o běžecké složce, ale ta Slavii pod vedením Jindřicha Trpišovského zdobí pořád. Vybírá si podle toho i typy, spoléhá na ni. Ale přesvědčivé vítězství se poskládalo z víc věcí, Slavia nejsou jen běžci.

Baví mě příběh útočníka Tomáše Chorého, jak si naklání na svou stranu náročné slávistické fanoušky, kteří ho při příchodu dvakrát nemuseli.
Vezme na sebe penaltu, s přehledem ji promění, rve se o každý míč.

Sám zažil, jak je těžké získat si fanoušky, útočník to svede jen vstřelenými góly.
A mužstvo potřebuje, aby byl v pohodě, aby góly dával. Takového útočníka může každý jen závidět. Choras je specifický, na hřišti zlý, taková kur.., ale má i techniku a hlavně umí šance proměnit.

Stává se z něj lídr. Jeho příchod odnesl Venca Jurečka, který musel zmizet, další se dostanou na hřišti méně, ale body týmu to přináší.

Mistrovská Sparta zvítězila na půdě posledních Českých Budějovic, výsledek přesvědčivý, kvalita byla jasně na její straně.

Ale domácí si vytvořili tři vyložené šance. Je mi jich strašně líto. Jsou poslední, jediný bod, hrozivé skóre, přesto se dokážou do šancí dostat. Jenže je nepromění nebo jim gól sebere o pár centimetrů VAR. Když chcete proti jasnému favoritovi uspět, musíte je proměnit.

A když se to sype, tak to nikdo nezastaví. Jako posila přišel nigerijský Ubong Ekpai, jenž českobudějovické prostředí zná, nastupoval v české lize i za Slavii, Mladou Boleslav, Plzeň či Baník.

A pak se nechá tak nesmyslně vyloučit. Úder do obličeje na půlce, nic neřešící souboj. Byl proti Spartě přemotivovaný, chtěl se ukázat, jít do hráče tvrdě.

Na rovinu však říkám, že není chytrý. Můžeš jít do souboje tvrdě, ale musíš u toho i myslet. Já také uměl být kur…ka, ale červenou jsem za podobný zákrok nedostal.

Ekpai v naší lize odehrál desítky zápasů, ví, co obnáší. A zapojit chytrost je nutné, kort v dnešní době, kdy tě kromě očí tří rozhodčích a delegáta sleduje i VAR. Udělá takový nesmysl, dostane dva zápasy a ještě víc oslabí mužstvo.

Hrozně líto je mi Franty Straky, nezávidím mu jeho pozici. Odešli mu zajímaví hráči, strašně se to v klubu vaří, hloupým vyloučením ho oslabují kvalitní hráči, jichž nemá mnoho. Nikdo mu nepomáhá.

Jen doufám, že to sám od sebe nevzdá, odejít dobrovolně je moc špatné. Franta je však bojovník a věřím mu.

Baník, tým jednoho hráče

Od Baníku se očekávalo, že se zapojí do boje o přední příčky. Rozpočet má vysoký, kádr na první pohled slušný. Ale bojím se, že je to především o jednom hráči. Brazilec Ewerton je natolik vyčnívající a rozdílový, že bez něj tým body skoro nedělá.

V Teplicích sice zvyšoval na 3:1. Jeho gól byl nejen uklidňující, ale i nakonec vítězný, domácí ještě snížili. Zase rozhodoval o výsledku.

Proto jestli Baník chce hrát o přední příčky, musí ho v zimě udržet. Ve Slavii se nejspíš nepřizpůsobil taktice a způsobu hry, v Baníku však až neuvěřitelně dominuje. Statisticky je nesmírně zajímavý.

Týmy s velkými ambicemi Liberec a Mladá Boleslav doma jen remizovaly se soupeři, které měly porazit. Oba shodně brzy prohrávaly, zápas otočily, nakonec o vítězství přišly.

Nechci snižovat kvalitu hostů. Musím pochválit Bohemku za vystoupení v Liberci, když po vyrovnání nedržela remízu, ale v tlaku pokračovala a chtěla vyhrát. Rovněž Pardubice jsou už otrkaný tým.

Liberec ambice neskrývá, ale zatím je to spíš zklamání. Když ne vysloveně herně, tak určitě výsledkově. Spadnout po osmi zápasech do pásma boje o udržení nechtěl. Motá se nyní na spodku, ovšem jsem přesvědčen, že až si to sedne, půjde nahoru.

Mladá Boleslav bude dobrá, chce to čas. Vyměnila trenéra, nový přišel ze zahraničí, nevím, jak rychle se projeví jeho rukopis. Jestliže však pomýšlí znovu na evropskou soutěž, musí doma s týmy, jako jsou Pardubice, vyhrávat.

Kliment? Nádhera sledovat

Olomoucký Jan Kliment má střeleckou formu, je nádhera sledovat i jeho příběh. Loni v Plzni rozmrzelý, smutný, nevyužitý. V hlavě se mu musely honit nejrůznější myšlenky. Nyní velká osobnost ligy.

Devět gólů, víc než jeden na zápas, to je pořádná porce. Takhle to má vypadat. A nedává góly za rozhodnutého stavu, přinášejí body. Držím mu palce, ať je zdravý. Má náběh nastřílet pětadvacet gólů a hlavně si říká o reprezentační dres.

Olomouc je v lepší polovině tabulky díky němu a trenérovi Tomáši Janotkovi. Vedení se nebálo vzít ho z béčka, pokračuje tak ve své práci. Dobře se na mužstvo dívá, mladí kluci makají, starší je drží. A hlavně je tu Kliment a jeho obdivuhodné střelecké umění.

Sestřih utkání Feyenoord-Breda | Video: Asociated Press

Další neúspěch by už Priske nejspíš neustál. V Eredivisie totiž slavný Feyenoord vyhrál z prvních čtyř zápasů jeden jediný, bídný rozjezd sezony potvrdil minulý týden v Champions League domácí výprask 0:4 od Leverkusenu.

Dánský odborník však měl štěstí, že v neděli přijela na stadion De Kuip slabá Breda. Ani tak to proti outsiderovi nebyla ze strany Priskeho souboru žádná velká hitparáda.

Červenobílé ale přece jen dostal do vedení ve 34. minutě precizní hlavičkou Ajase Ueda. 

Na pojišťující trefu však čekal Feyenoord až do 74. minuty a ještě mu k ní musela pomoct kontroverzní penalta. 

Sudí Sander van der Eijk ji nařídil poté, co míč nešťastně zasáhl ruku padajícího Lea Greimla.

Quinten Timber ji proměnil a Priske, jenž v průběhu utkání dostal za své chování žlutou kartu, si mohl oddechnout, jeho celek už vítězství uhájil.

V tabulce je na páté pozici s devítibodovou ztrátou na Eindhoven, Breda sedí těsně nad sestupovým pásmem.

Nizozemská fotbalová liga – 6. kolo:

Feyenoord Rotterdam – Breda 2:0, Heerenveen – Groningen 2:1, Almere – Twente Enschede 0:5, Sittard – PSV Eindhoven 1:3, Utrecht – Tilburg 3:2, Waalwijk – Sparta Rotterdam 1:2, Deventer – Ajax Amsterdam 1:1, Nijmegen – Almelo 1:2, Zwolle – Alkmaar 1:2.