Čeští tenisté prohrávají po úvodní dvouhře ve skupině Davisova poháru s Austrálií 0:1. Jakub Menšík nestačil na tvrdém povrchu ve Valencii na Thanasiho Kokkinakise, kterému podlehl 2:6, 7:6, 3:6. Vyrovnat se pokusí Tomáš Macháč, který se střetne v souboji jedniček s Alexeiem Popyrinem.
Češi usilují ve skupině B o první vítězství, které by je udrželo v boji o jedno ze dvou postupových míst. Ve středu prohráli úvodní duel se Španělskem 0:3. Proti Austrálii nemohou počítat s Jiřím Lehečkou, kterého trápí viróza. Zcela fit není ani Macháč.
Po duelu Macháče s Popyrinem přijde na řadu závěrečná čtyřhra. Do ní český kapitán Jaroslav Navrátil nahlásil duo Menšík, Adam Pavlásek. Australané zatím nominovali pár Max Purcell, Jordan Thompson. Složení se ale může ještě měnit.
Adam Sebastian Helcelet v roce 2016 na mistrovství Evropy v Amsterdamu získal v desetiboji stříbrnou medaili a o rok později na halovém šampionátu v Bělehradě skončil v sedmiboji třetí. Letos v létě se rozhodl, že v 32 letech závodní kariéru ukončí. „Jsem otcem dvou holčiček a tak rodině chci věnovat víc času, než dosud. Nemalou roli hrály také ekonomické důvody,“ prozradil hned v úvodu rozhovoru
Málo závodů, onemocnění a následně horší výkony přinášejí horší hodnocení. A tak v posledních letech se ze získaných peněz v Olympu či Viktorii nedalo pořádně žít. Už vůbec ne s rodinou. Proto jsme se s manželkou (bývalá výborná atletka Denisa Helceletová) chtěli s pomocí různých projektů prosadit na jiné scéně. Zabralo to samozřejmě dost času, který mně potom chyběl na regeneraci, což se projevovalo i na výkonech.
Chtěl jsem si do svého životopisu připsat účast na třech olympiádách. Mimo jiné i proto, že jsem hladce zvládl celou přípravu, bez nemoci a v pohodě. Jenže ve chvíli, kdy jsem se bodovým ziskem potřeboval v žebříčku posunout k nominaci trochu výš, tak mě dva dny před červnovým mistrovstvím Evropy přepadla viróza, která mě na celý měsíc vyřadila z jakékoliv činnosti. Mrzelo mě to, protože jsem věřil, že mám na kvalitní výkon.
Kdo ji přežije, tak je polovičním vítězem. A kdo pak dobře dokončí závod, tak se může těšit na medaili. Když se stal Tomáš Dvořák reprezentačním koučem, tak jsem jeho tréninky zvládal doslova na hraně svých možností. Když jsem ještě chodil do školy, nebo později jako profi-sportovec, byla denní příprava přibližně čtyřhodinová. Avšak na soustředěních před důležitými soutěžemi jsme dřeli osm hodin denně. Přitom nám říkal, že trénujeme jen polovinu toho, co on měl v programu jako závodník.
Při překročení určitého limitu se mu to nelíbilo a ozývaly se zdravotní problémy. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem většinou neprodal všechen svůj potenciál, o kterém jsem byl přesvědčen. Cítil jsem se na lepší výkony, ale vinou různých komplikací jsem je nedokázal předvést. Mezi to nejhorší patřily zlomeniny kotníků, časté přetížení achilovky a úrazy po pádech. Někdy jsem závodil s bolestí, takže bez nadsázky mohu říci, že i ty nejcennější medaile jsem získal za vystoupení, v nichž jsem odvedl jen 70 procent toho, na co jsem v optimálním zdravotním stavu měl.
Nikdy nezapomenu na mistrovství Evropy atletů do 23 let v roce 2013 v Tampere. Den před závody jsem dostal zprávu, že jeden můj velký kamarád po autohavárii zemřel. Celou noc jsem nespal, na nějaký desetiboj jsem neměl myšlenky a přesto se mi podařilo vybojovat bronzovou medaili. O čtyři roky později v Bělehradě zase těsně před mým vystoupením moji současnou manželku na běžecké dráze jedna Francouzka porazila a zraněnou ji odvezli do nemocnice. Brzy jsem však dostal informaci, že nejde o nic vážného. To mě natolik povzbudilo, že jsem zase skončil na stupních vítězů.
Ano, to je ta úsměvná zpráva americké stanice NBC, že podle internetu jsem získal zlato za svůj nejlepší knír her.
Nejvíc jsem se trápil se skokem o tyči, což bylo dáno tím, že jsem se této disciplíně začal věnovat až někdy v 16 letech. Těžko jsem toto manko pak doháněl, chyběla mně jistota i potřebná technika.
Tento projekt jsme s manželkou založili v roce 2017 a trvalo dost dlouho, než začal být v našich představách. Začali jsme s šesti dětmi a letos jich na 17 různých místech bylo kolem šesti set. Jde o chlapce a děvčata ve věku 6 – 15 let, mezi nimiž jsou nejen příznivci atletiky, ale i házenkáři, hokejisté, fotbalisté a zájemci o další sportovci. Především chceme, aby je program plný her a soutěžení v kempech bavil a probudili jsme v nich lásku k pohybu.
Ta se v poslední době hodně zhoršila, hlavně vinou špatných návyků rodičů, počínaje nevhodnou až nezdravou stravou. Dost dětí se v mobilu baví slabomyslnými pohádkami, což mi připadá jako degenerace společnosti. Přitom se ale pořád najde řada šikovných dětí se sportovními představami či záměry.
Do naší činnosti patří i atletické kroužky, které jsou v provozu celý rok. V budoucnu bych rád založil akademii, kde bychom děti od 15 let už vedli k nějakému výkonnostnímu sportu. Mojí hlavní náplní by však měly být soukromé tréninky zaměřené především na všestrannost. Zájem má mládež z různých odvětví a všichni chtějí hlavně využít zkušeností, které jsem získal ve vrcholovém sportu. Čili hodláme dál posouvat naše projekty za finanční pomoci rodičů, ale i měst a sponzorů.
Fotbalový útočník Václav Jurečka přestoupí z pražské Slavie do Rizesporu. Člen širšího kádru reprezentace a nejlepší střelec dvou posledních sezon nejvyšší soutěže je podle italského novináře Fabrizia Romana na cestě do Turecka a v pátek ho čeká zdravotní prohlídka.
Podle Romana, který se specializuje na fotbalové přestupy, jsou podmínky transferu už dohodnuté. Na spadnutí tak je v krátké době další přesun českého hráče do turecké ligy. Minulý týden odešel z Fiorentiny do Kasimpasy reprezentační záložník Antonín Barák.
Třicetiletý Jurečka přišel do Slavie před dvěma lety ze Slovácka. V minulé sezoně nasázel v lize 19 gólů, rok předtím ještě o jeden více. Ve vršovickém klubu dal v 81 soutěžních utkáních 49 branek, na začátku ročníku ale vypadl z užšího kádru a trenéři ho ani nezapsali na soupisku pro Evropskou ligu.
Jurečka odchází z české ligy s bilancí 165 utkání a 68 gólů. Kromě Slavie a Slovácka si zahrál nejvyšší soutěž i za rodnou Opavu. V národním týmu má na kontě v devíti zápasech jeden zásah. Naposledy reprezentoval před rokem v kvalifikačním duelu s Faerskými ostrovy.
V Rizesporu si Jurečka zahraje i se dvěma bývalými hráči pražské Sparty. V aktuálně 12. týmu turecké ligy působí dánský obránce Casper Höjer a bulharský útočník Martin Minčev.
Španělského fotbalistu Huga Malla uznal soud vinným ze sexuálního napadení za to, že se v roce 2019 nevhodně dotýkal ženy oblečené v kostýmu maskota. Bývalý hráč Celty Vigo musí zaplatit pokutu 6000 eur (150 tisíc korun), odškodné oběti 1000 eur (25 tisíc korun) a soudní výlohy.
Nyní třiatřicetiletý Mallo se podle soudu před pěti lety před výkopem ligového utkání proti Espaňolu Barcelona dotkl ňader ženy oblečené v kostýmu papouška, jenž je maskotem barcelonského klubu. Současný spoluhráč Martina Frýdka, Vladimíra Daridy a Jakuba Brabce v Arisu Soluň vinu popíral a může se proti rozsudku odvolat.
Případ proti Mallovi byl v minulosti už zastaven, ale po odvolání obou stran byl letos v lednu znovu obnoven. Někdejší kapitán Celty Vigo nechtěl, aby byl případ ukončen jen kvůli nedostatku důkazů, chtěl být prohlášen za nevinného. Upozornil na to, že s ním nezahájily disciplinární řízení španělská liga ani španělský svaz.
Carlos Alcaraz a Tomáš Macháč nabídli ve středu zatím to nejlepší z letošního Davisova poháru. Vysoce kvalitní duel nakonec rozhodly zdravotní problémy českého tenisty, které započaly v unikátní a strhující výměně oslavované v tenisovém světě.
Před utkáním věřil, že čtyřnásobného grandslamového šampiona Alcaraze může na jeho domácí půdě ve Valencii „sestřelit“. Nakonec ho ale sestřelily křeče do celého těla.
Tomáš Macháč podával proti superhvězdě skvělý výkon, během nesmírně fyzicky náročného duelu se ale projevilo, že před Davis Cupem bojoval s nemocí. Tělo řeklo ne.
Čech musel v rozhodujícím třetím setu odstoupit, přičemž problémy poprvé ucítil během neskutečné výměny, která rozpumpovala celou halu i samotného Alcaraze.
„Oh, dokázal to! Další ohromující výměna. Tady ve Valencii to málem odpálilo střechu!“ hulákal nadšený komentátor v oficiálním vysílání Davisova poháru.
Jednadvacetiletý Španěl se po servisu českého tenisty dostal pod enormní tlak, jenže bojovností se vrátil do hry a vše dovršil dokonalým stopvolejem na síti. Aby pro míč dosáhl, musel po něm skočit „rybičku“.
Macháč jen zůstal stát vyčerpaný v předklonu, křeče se právě začínaly ozývat, zatímco Alcaraz typickými gesty burcoval nadšený domácí dav.
Brzy bylo jasné, že český tenista nebude moci pokračovat, přesto se snažil bojovat do poslední chvíle. Ve třetím setu už po dohodě s kapitánem Jaroslavem Navrátilem ale přece jen raději odstoupil, riziko ještě vážnějšího zranění začínalo být příliš vysoké.
„Myslím si, že toho na americké šňůře odehrál docela dost, v New Yorku hrál těžké zápasy, teď musel rychle přepnout na odlišné podmínky. Muselo to pro něj být těžké,“ komentoval Alcaraz Macháčovo odstoupení.
Zatímco třiadvacetiletý Čech na US Open došel až do osmifinále, Alcaraze šokoval už ve druhém kole Nizozemec Botic Van de Zandschulp a tak měl Španěl o dost více času na aklimatizaci, odpočinek a přípravu.
„První set byl velmi tvrdý, velmi obtížný. Musel jsem zůstat pozitivní a hrát dlouhé výměny. Soupeře jsem pak dostal až na hranu. Samozřejmě jsem nechtěl vyhrát tímto způsobem, ale jsem šťastný, že jsem pomohl Španělsku k vítězství,“ řekl Alcaraz.
„Ať jsi brzo v pořádku, Tomáši,“ vzkázala světová trojka svému soupeři prostřednictvím svých sociálních sítí.