Měsíc: Září 2024

Arizona mohla být jako Florida, mrzí Vrbatu. Jeho projekt Bez frází bude zpoplatněný


Nadcházející sezona hokejové NHL začne poprvé od roku 1995 bez klubu z Arizony, který se po vleklých problémech přestěhoval do Utahu. „Ne že bych byl extrémně emotivní, ale poznamenalo mě to,“ přiznal pro Aktuálně.cz bývalý křídelník Radim Vrbata, který v Arizoně prožil nejlepší roky kariéry a doteď se dá označit za českého nájezdového krále. Dnes mimo jiné podniká v oblasti médií.

Byla situace v Arizoně udržitelná? V posledních letech nastupovala v univerzitní hale, nehrála play off a byla takovým skladištěm dlouhodobě zraněných hráčů včetně Jakuba Voráčka.

Na někoho mohl ten přesun působit jako blesk z čistého nebe, ale byl spíš vyvrcholením období, které tímhle směrem směřovalo. Na obranu Arizony musím říct, že kdyby měla vyřešené potřebné věci jako halu, dlouhodobého majitele, tak jsem přesvědčený o tom, že by byla jednou z top pěti destinací v NHL.

Proč myslíte?

Je to prostě perfektní prostředí, kde máte celý rok dobré počasí. Všichni, kteří tam se mnou hráli, si život v Arizoně pochvalovali. Někteří se tam po skončení kariéry usadili. I fanouškovská základna tam byla. Když jsme měli dobré sezony a hráli play off, lidi přišli, i když to pro ně vzhledem k poloze tehdejší haly nebylo úplně komfortní. Kdyby hala stála na smysluplnějším místě a tým měl stabilního majitele schopného investovat do volných hráčů, tak by to byl stejný příběh jako s Tampou, Floridou nebo Vegas.

Byly v Arizoně problémy už za vašeho působení (s přestávkami 2007 až 2017)?

V prvním roce jsem tomu nevěnoval velkou pozornost, ale když jsem později přišel podruhé, tak problémy už začaly. Organizaci v tu dobu přebrala NHL, paradoxně to byly asi nejlepší sportovní roky Arizony. Spekulace, že se tým bude stěhovat nebo co vlastně bude, byly ale na denním pořádku. Snažili jsme se to blokovat, soustředit se na hokej, což se nám podle mě relativně dařilo. Dostali jsme se třikrát v řadě do play off, jednou dokonce až do finále konference.

To byl největší úspěch v historii klubu. Ale zatímco jindy to bylo o dost horší, vám osobně to v Arizoně šlo v podstatě bez výjimky. Byl jste typ, co sleduje svoje statistiky?

Myslím, že je sleduje každý hráč. U mě to bylo i tím, že jsem byl v týmu od toho, abych dával góly a byl bodový. V první polovině kariéry to člověk sleduje hodně, porovnává se s ostatními. Když je starší a má vybudovanou pozici, už to asi tolik neřeší.

A víte, ve které statistice jste v absolutních číslech bezkonkurenčně nejlepší Čech v historii NHL?

Co si pamatuju, tak jsem v NHL byl jeden z nejlepších v nájezdech. Taky mi někdo ke konci kariéry říkal, že jsem vysoko v gólech v úvodních zápasech sezony. Nic víc mě nenapadá.

Měl jsem na mysli ty nájezdy. Vstřelil jste v nich 45 gólů, za vámi jsou Patrik Eliáš a Milan Hejduk s 25.

Vím, že jsem třeba neměl nejvyšší procento úspěšnosti, ale když jsem končil kariéru, byl jsem první druhý v celkovém počtu gólů. Samozřejmě už mě asi někdo přeskočil (před Vrbatou je nyní pět hokejistů – Jonathan Toews, Patrick Kane, Frans Nielsen, T.J. Oshie a Joe Pavelski, pozn. red).

Chtěli od vás spoluhráči nájezdové lekce?

Ono je důležité říct, že když se nájezdy implementovaly do bodového systému, staly se důležitou součástí úspěchu. Týmy se na ně začaly zaměřovat. Pokud nájezdy rozhodovaly třeba v deseti zápasech, byl rozdíl, jestli jste z nich nějaké body získali, nebo ne. Ve Phoenixu jsme se i díky úspěšnosti v nájezdech dostávali do play off. Mezi hráči jsme se o tom tedy bavili. Kdo je dobrý, kdo ne, co funguje, co ne. Stejně tak trenéři.

Jak říkáte, nájezdy mohly týmu přihrát pár bodů navíc. Používal jste je někdy, respektive váš agent, jako argument při jednání o smlouvě?

Možná to byl určitý střípek, důležitější jsou ale statistiky ze základní hrací doby a z play off. Nájezdy byly spíš jen takový příjemný bonus, který ale ten tým asi vnímal.

Které brankáře bylo v nájezdech nejtěžší překonat? Na koho neplatila vaše bekhendová klička?

Když se bekhendová klička udělala správně, tak fungovala na většinu brankářů. Tím, že jsem hrál na Západě, tak jsem jezdil na gólmany, kteří byli v téhle konferenci. Na ty z Východu tolik ne. A byl jsem tam 16 sezon, začínal jsem za éry Patricka Roye, Dominika Haška, Eda Belfoura, Martina Brodeura, pak přišli ti mladší jako Ryan Miller nebo Roberto Luongo. Ale když mám říct gólmana, kterému se mi celkově nedařilo dávat góly, tak Carey Price. Přišlo mi, že u něj nebylo moc volného místa, kam střílet.

Myslíte, že byste to měl proti dnešním brankářům těžší?

Když pravák provede kličku do bekhendu správně, tak šance na úspěch je pořád velká. Já jsem tohle řešení používal tak z 90 procent. Pak už to byla taková hra, že já vím, že gólman to ví, a že on ví, že já vím, že on ví. Nakonec je to o tom, jestli to hráč provede správně. Mně to fungovalo.

Měly by nájezdy rozhodovat zápasy v NHL nebo jinde? Prodloužení tři na tři vzniklo právě kvůli tomu, abych jich bylo co nejméně. Někteří by je chtěli vymýtit úplně. Na jakou stranu se v této debatě stavíte?

V play off není co řešit, chcete, aby se rozhodlo na ledě. V základní části je to jiné, vzhledem k nahuštěnému programu nebo počtu přeletů. Vím, že hledají cesty, jak zápas rozhodnout jinak než na nájezdy. Přišlo se s prodloužením tři na tři místo čtyři na čtyři. Je to zase něco jiného, hrají to taky jen vybraní hráči. Takže nemám vyhraněný názor, jestli nájezdy ano, nebo ne.

Radim Vrbata | Foto: DVTV

Ještě před koncem kariéry jste spoluzaložil médium Bez frází, kde sami sportovci vyprávějí své příběhy. Na začátku jste pracovali s dvouletým výhledem, jestli se projekt nevyčerpá tematicky, ekonomicky. Teď už je to osm let. Čili se nevyčerpal?

Vzhledem k tomu, že sport je nekonečnou studnicí příběhů a zajímavých lidí, si myslím, že se to nevyčerpalo a jen tak nevyčerpá.

A ekonomicky? Jakých bylo těch osm let? Přišla energetická krize, inflace, neustále se mění mediální trh. Jak jste na tom?

Co se týče mediálního trhu, tak my jsme asi byli jedni z prvních, ne-li první, u trendu, že lidi odcházejí z tradičních médií a startují svoje vlastní projekty, dělají věci mimo zaběhlé pořádky. Také někteří sportovci si založili něco vlastního. Změnilo se to, že dneska není nic nenormálního na předplatném, před těmi osmi lety na to společnost nebyla nastavená. My jsme se celou tu dobu snažili nejít cestou reklamy nebo čehokoliv rušivého. Příjem jsme měli z prodaných knížek a dalších projektů, třeba z filmů. Dokázali jsme si na sebe vydělat, být soběstační. Chceme ale růst, posouvat se dál, tak jdeme s kůží na trh a cestou zpoplatněného obsahu se přidáváme k ostatním hráčům na mediálním trhu. Klub Bez frází spouštíme 16. září.

Nebojíte se, že přijdete o část čtenářů?

To riziko je tam samozřejmě vždycky. Jak jsem říkal, celou dobu jsme to měli otevřené, naprosto čisté, bez reklamy, aby čtenářský prožitek byl co nejpříjemnější. Mediální prostředí se ale mění a my se tomu musíme přizpůsobit. Nezamykáme jen stávající obsah, ale přidáváme nové formáty. Startujeme novou rubriku s novinářskými texty, zapojujeme nové autory – Karla Knapa, Luboše Brabce, Jiřího Vítka, Filipa Saivera, Jakuba Hlaváče. Připravujeme i nový hokejový podcast. Věříme tedy, že nám lidé zůstanou věrní a podpoří naši tvorbu.

Zkusil jste si za tu dobu v médiích práci, kterou jste si třeba na začátku nedokázal představit? Třeba focení nebo editování textů.

To ne. Moje role v Bez frází není dennodenní, kdy já bych lidem, kteří mají mediální stránku zvládnutou, říkal, jak to máme psát nebo fotit. To vůbec. Jsem tam spíš ohledně strategie celé firmy, nápadů, co bychom mohli, měli dělat. Ale že bych něco já sám psal, to ne. Na to máme naštěstí povolanější lidi.



Zdroj příspěvku

Útočník dal v boji o MS kontroverzní gól, využil zranění gólmana. Pak se strhla mela


Bylo to normální dohrání situace, nebo nesportovní „prasárna“? Gól, který vstřelil chilský fotbalista Eduardo Vargas v úterním duelu kvalifikace o postup na MS s Bolívií, rozdělil fanoušky i přímé aktéry na trávníku. Na něm se totiž po kontroverzní trefě rozjela pořádná mela.

Ve 39. minutě utkání jihoamerické kvalifikace zahrála hostující Bolívie, která v tu dobu vedla 1:0, od půlící čáry malou domů.

Gólman Carlos Lampe, stojící pár metrů před pokutovým územím, ji zpracoval a chtěl míč odkopnout před dotírajícím Vargasem.

Jenže než stihl balon odehrát, projela muži s rukavicemi tělem ostrá bolest a svalil se bezmocně na zem.

A zatímco se na ní svíjel, domácí útočník se lehce zmocnil míče, doběhl s ním k opuštěné brance, z pár centimetrů ho nikým neobtěžován napálil do sítě a vyrovnal.

Podívejte se na kontroverzní gól Chile:

Vargas začal posílat směrem k rozradostněným tribunám srdíčka složená z prstů a hned se stal terčem výčitek Robsona Tomeho.

Chilané svého hráče bránili, na ně se naopak sesypali další naštvaní Bolivijci, kteří nechápali, proč Vargas nezastavil hru, jak se v podobných situacích občas děje, a naopak využil zdravotní indispozice soupeře. Strhla se tak solidní mela.

Lampeho odnesli ze hřiště na nosítkách a mezi tyče musel náhradník Guillermo Viscarra. Vyšetření ukázalo, že si zraněný gólman přetrhl Achillovu šlachu, a přímo v Santiagu podstoupil v nemocnici operaci.

Bolivijci i přes inkasovaný kontroverzní gól nakonec zvítězili 2:1 a po osmi kolech jim v desetičlenné kvalifikační skupině patří osmé místo. Chile je za nimi o čtyři body. 

Tabulka jihoamerické kvalifikace o postup na MS 2026:

1. Argentina 8 6 0 2 12:4 18
2. Kolumbie 8 4 4 0 9:5 16
3. Uruguay 8 4 3 1 13:5 15
4. Ekvádor 8 4 2 2 6:4 11
5. Brazílie 8 3 1 4 9:8 10
6. Venezuela 8 2 4 2 6:7 10
7. Paraguay 8 2 3 3 2:3 9
8. Bolívie 8 3 0 5 10:15 9
9. Chile 8 1 2 5 4:12 5
10. Peru 8 0 3 5 2:10 3

Poznámka: Ekvádoru byly odečteny tři body za falšování dokumentů.

Podívejte se na sestřih utkání Sparta Rotterdam – Feyenoord, ve kterém tým Briana Priskeho utrpěl další ztrátu | Video: Asociated Press





Zdroj příspěvku

Klidně bych se tam po zemi i plazil, jsem strašný srdcař, ale nešlo to, líčil Macháč


Tomáše Macháče mrzelo, že kvůli křeči musel vzdát v Davisově poháru Carlosi Alcarazovi, bolesti v pravé noze však podle něj byly natolik silné, že nemohl pokračovat.

Český tenista skrečoval utkání proti světové trojce za stavu 7:6 a 1:6. Španělé tak získali klíčový druhý bod, který rozhodl o jejich vítězství.

V rozhovoru pro Českou televizi Macháč řekl, že dlouho utkání nevzdával i kvůli reprezentační cti.

„Bohužel dostal jsem křeč do celého těla. Snažil jsem se s tím pracovat, ale pak už s tím bohužel nešlo nic dělat,“ litoval Macháč.

Pětatřicátý hráč světa, který plní ve Valencii roli české jedničky, vyhrál nad čtyřnásobným grandslamovým šampionem Alcarazem první set v tie-breaku.

Ve čtvrté hře druhé sady, kdy odvracel za stavu 1:2 dva brejkboly, se však ozvaly zdravotní potíže.

„Už v průběhu toho gemu jsem byl trochu unavený. Věděl jsem, že to není optimální, jak by to mělo být,“ líčil Macháč.

„Ta dlouhá výměna mi bohužel vzala strašně moc síly. Snažil jsem se na to pak navázat, byl to vypjatý moment a chtěl jsem to udržet. Pak už jsem ale dostával křeče i do výměny a servisu a bylo hotovo,“ doplnil.

Přestože druhou sadu prohrál, snažil se po ošetření ještě nastoupit i do té třetí. Vydržel ale jen do stavu 40:40. Poté ho kapitán Jaroslav Navrátil stáhl.

„Odeznělo to lehce na dva míče ve třetím setu, ale pak se to vrátilo. Snažil jsem se servírovat, ale jak jsem převážil těžiště na pravou nohu, abych se odrazil, tak to ani nešlo. To jsem věděl, že to není dobré,“ posteskl si český tenista.

Vzdát nechtěl. Nakonec ale uznal, že to jinak nešlo. „Rád reprezentuju. Nehraju jen pro sebe, ale pro všechny, kteří sedí na lavičce, plus se dívají u televizních obrazovek. Jsem na tohle strašný srdcař,“ prozradil na sebe.

„Kdyby to nebylo tak vážné, tak bych se tam i po té zemi plazil. Pak už to ale byla taková bolest, že jsem to musel bohužel i za stavu shody skrečovat. I když jsem se snažil to tam nějak dostat, ale to už bylo až trapné tam stát,“ povzdychl si.

Karolína Muchová – Jessica Pegulaová, sestřih semifinále US Open 2024 | Video: Associated Press



Zdroj příspěvku

Macháč sahal po senzaci, duel s Alcarazem ale musel vzdát. Češi prohrávají 0:2


Český tenista Tomáš Macháč musel vzdát v utkání Davis Cupu zápas s hvězdným Španělem Carlosem Alcarazem, ve kterém získal první set. Od druhé sady ale bojoval se zdravotními problémy a utkání se světovou trojkou musel kvůli nepolevující křeči v noze vzdát. Češi tak po dvouhrách prohrávají 0:2, protože v úvodním střetnutí skupinové fáze nestačil Jiří Lehečka ve dvou setech na Roberta Bautistu.

Dvaadvacetiletý Lehečka ztratil duel s 62. hráčem světa Bautistou za hodinu a 50 minut. O čtrnáct let staršímu soupeři podlehl i potřetí. Sice ho přehrál na vítězné míče 29:12, doplatil ale na 27 nevynucených chyb. Nepomohlo mu ani deset es.

Rodák z Mladé Boleslavi neudržel v prvním setu vedení 2:0. V tie-breaku ztratil prvních šest míčků a prohrál 1:7.

Ve druhé sadě Lehečka zaostával už 2:5. Přestože odvrátil v osmé hře mečbol a snížil, za stavu 4:5 si Bautista při vlastním podání vypracoval další dvě šance zápas ukončit. Druhou využil.

„Věděl jsem, že on je jedním ze Španělů, kterým tento povrch nesmírně sedí. Má rád, když míček moc nevyskočí. Dostával mě do pozice, že jsem nemohl moc útočit z vysokých míčů, na což jsem zvyklý. Znamenalo to, že jsem dělal moc chyb. Nemám se na co vymlouvat, dnes jsem byl horší,“ uznal Lehečka v České televizi.

Vedle Česka a Španělska usilují ve skupině B o jedno ze dvou postupových míst také Australané a Francouzi. Úterní vzájemný duel vyhrála Austrálie 2:1.

Tenisový Davisův pohár – skupina B ve Valencii:

Španělsko – Česko 2:0

Bautista – Lehečka 7:6 (7:1), 6:4, Alcaraz – Macháč 6:7 (3:7), 6:1, skreč.



Zdroj příspěvku

Na olympiádě kupoval kokain. Teď dostal hokejista trest


Australský pozemní hokejista Tom Craig, který na olympiádě v Paříži skončil ve vazbě kvůli kupování kokainu, byl na půl roku vyřazen z reprezentace.

Další šestiměsíční suspendace mu hrozí v případě porušení podmínky. Informoval o tom národní svaz.

Devětadvacetiletý Craig, který se za chování omluvil a vyvázl jen s varováním, musí také projít několika vzdělávacími programy.

Za Austrálii odehrál přes sto zápasů a na olympiádě v Tokiu v roce 2021 jí pomohl k stříbrným medailím.

Přílet olympijských medailistů Josefa Dostála, Martina Fuksy a Nikoly Ogrodníkové z Paříže | Video: ČTK



Zdroj příspěvku

Scroll to top