„Jsem gladiátor. Chci se dostat na nejvyšší úroveň a předvést vše, co ve mně je. Tvrdě jsem pracoval, s rodinou i s týmem. Všichni mi pomohli,“ řekl Dubois, který dokázal Joshuu už v závěru prvního kola dostat tvrdým úderem na kolena.

Joshua byl počítaný i ve 3. kole, skončil po háku na bradu. „Nebaví tě to? Tohle je moje chvíle,“ radoval se Dubois v ringu.

Joshua byl zklamaný, ale úvahy o konci kariéry odmítl. „Hodil jsem si dneska kostkami a prohrál, ale zase si s nimi hodím. Narazil jsem na rychlého a silného soupeře a taky jsem udělal chyby,“ konstatoval čtyřiatřicetiletý bývalý král těžké váhy, jenž vlastnil mistrovské pásy organizací IBF, WBA i WBO.

O sedm let mladší Dubois získal pás šampiona IBF poté, co se jej v červnu vzdal Ukrajinec Oleksandr Usyk.

Po přesvědčivém vítězství nad Joshuou se posunul do pozice možného vyzyvatele vítěze odvetného zápasu mezi Usykem, jenž je držitelem pásů organizací WBA, WBC a WBO, a dalším Britem Tysonem Furym.

Běžel rok 2019, Federer se po dvou letech opět dostal do finále Wimbledonu. A právě tam poprvé potkal vycházející hvězdu, černovlasého mladíka ze Španělska Carlose Alcaraze.

„Moc jsem ho neznal, věděl jsem, že to je nadějný junior. Druhý den po tréninku se mě trenér zeptal, kdy bych si s Alcarazem chtěl znovu zahrát a já odpověděl, že už nechci, že to si radši zahraju s jeho trenérem Juanem Carlosem Ferrerem, ten je alespoň blíž mé generaci,“ přiznal Federer.

Tehdy nemohl tušit, že se z Alcaraze za pár let stane nový grandslamový šampion a světová jednička. Nyní je jednadvacetiletý Španěl tahounem nové generace a evropského výběru dalšího ročníku Laver Cupu.

„Chtěl bych se mu tady omluvit za to, jak jsem se tehdy zachoval a jsem rád, že se můžeme lépe poznat,“ prohlásil Švýcar v Berlíně, kde se další ročník týmové soutěže odehrává.

Federer je po Rodu Laverovi, který propůjčil soutěži jméno, druhou hlavní tváří soutěže. Stál u jejího zrodu a také se tu před dvěma lety oficiálně rozloučil s kariérou. 

„Dobré je, že si tu pořád nepřipadám nepatřičně. Snadno se vám může stát, že objíždíte po aktivní kariéře turnaje a na každém kroku se vás ptají: ´Co ty tu děláš?´ To by mi asi nedělalo dobře. Jsem rád, že se tu necítím jako mimozemšťan,“ libuje si třiačtyřicetiletý Švýcar.

Zatím ale přihlíží vedení výběru světa, který před závěrečným třetím dnem programu vede 8:4. Právě Alcaraz sice svůj singlový duel proti Benu Sheltonovi zvládl, ovšem prohry zapsali v sobotu Daniil Medveděv i Alexander Zverev. 

Laver Cup v Berlíně je už sedmým ročníkem soutěže dvou šestičlenných týmů. Poslední dva roky vyhrával tým světa, před tím kralovala Evropa.

Mohlo by vás zajímat – Rozhovor s Machmudem Muradovem:

Pudilová byla proti stejně staré Bolanderové favoritkou, v úvodu získala převahu. Postupem času byla ale v zápase, jenž se většinou odehrával v postoji a dominoval mu box, lepší norská bojovnice. Nakonec ale vyhrála těsně 2:1 na body Pudilová.

„Bylo to super, jsem zpět. Děkuji fanouškům, že mě podporovali, i když se mi nedaří,“ řekla Pudilová, která v Oktagonu zápasila již v letech 2020 až 2022. Následně ale podruhé zamířila do UFC.

Po dnešní výhře promotér česko-slovenské organizace Ondřej Novotný ohlásil, že se Pudilová představí v titulovém boji v bantamové kategorii proti Lucii Szabové ze Slovenska.

Vítězství si ve vyprodané Winning Group areně připsali Radek Roušal, Vladimír Lengál a Andrej Kalašnik. Uspěla i česká postojářská legenda Tomáš Hron, pro něhož mohla být výhra t.k.o. po prvním kole nad Nizozemcem Fredem Sikking poslední v kariéře. Třiačtyřicetiletý kickboxer vážně uvažuje o konci aktivní kariéry.

Viktoria utrpěla první prohru v ligovém ročníku a na Slavii ze třetího místa ztrácí už pět bodů. Pražané dali všechny tři branky v úvodním dějství, kdy se postupně trefili Jan Bořil, z penalty bývalý útočník Západočechů Tomáš Chorý a další někdejší soupeřův hráč Lukáš Provod.

Pražané navázali na vítězství rovněž 3:0 z posledního vzájemného duelu v květnu.

Slávisté v lize popatnácté za sebou neprohráli, poslední porážku v nejvyšší soutěži utrpěli v dubnu v Plzni. Červenobílí se ideálně naladili na vstup do hlavní fáze Evropské ligy v příštím týdnu v Razgradu proti Ludogorci, Viktorii naopak nevyšla generálka na duel ve Frankfurtu.

Slavia podle očekávání nasadila stejnou základní sestavu jako v úterý při vítězství 2:0 v dohrávce v Mladé Boleslavi, poprvé proti Západočechům nastoupil jejich bývalý útočník Chorý.

Trenér Viktorie Koubek, který v minulosti vedl Pražany, nasadil od začátku ofenzivního univerzála Jirku, jenž před rokem v Edenu dvěma brankami zařídil Plzni výhru 2:1.

Slavia byla od úvodu aktivnější. Gólman Západočechů Tvrdoň v úvodu špatně rozehrál, jeho chybu ale nedokázal potrestat Douděra. Poté ve vápně upadl Chorý, sudí Černý ale penaltu neodpískal a za protesty vyloučil domácího asistenta trenéra Houšteckého.

V 10. minutě už domácí otevřeli skóre. Diouf ještě Tvrdoně nepřekonal a nepřidal pátou branku v ligovém ročníku, ale z dorážky už se prosadil Bořil. Slávistický kapitán v nejvyšší soutěži skóroval poprvé od dubna.

Pražané dál hrozili. Chorý ale mířil po centru z pravé strany vedle, Provodovu střelu vyrazil Tvrdoň a v jedné z dalších akcí na poslední chvíli odvrátil na roh vracející se Kalvach. Už po 23 minutách se zranil slávistický stoper Ogbu a nahradit jej musel Zima.

Hosté po půlhodině na chvíli uzamkli soupeře před jeho vápnem a dvě možnosti měl Jirka. Přízemní střelou z dálky ale brankáře Kinského nepřekonal a ve 40. minutě po Kalvachově průniku z levé strany ve velké šanci vypálil nad.

Na druhé straně Tvrdoň nedokázal udržet nepříliš razantní Provodův pokus, vrhl se pod nohy Chytilovi a ten ve vápně upadl. Sudí Černý nejprve rozpažil, ale po zásahu videorozhodčího a přezkoumání situace ze záznamu nařídil penaltu. Chorý ji v úvodní minutě nastavení první půle s přehledem proměnil a připsal si druhý gól v ligové sezoně.

Do pauzy rozhození hosté inkasovali ještě potřetí. Po nedůrazně odvráceném rohu se na kraji vápna natlačil do zakončení Provod a z voleje překonal Tvrdoně i díky lehké teči od bránícího Jemelky. Rodák z Plzně podobně jako Bořil skóroval v lize poprvé od dubna. Viktoria prožila nejhorší úvodní poločas v nejvyšší soutěži od května 2016, kdy při debaklu 0:5 na Slavii o přestávce rovněž prohrávala 0:3.

Koubek po pauze stáhl chybujícího Tvrdoně a mezi tyče nasadil Jedličku, který se po zdravotních problémech vrátil do branky poprvé od 2. kola. Gólman Viktorie si hned připsal dobrý zákrok při průniku bývalého spoluhráče Chorého.

Domácí kontrolovali průběh a v polovině druhého dějství měl dvě šance Holeš. Skrytým pokusem zpoza vápna Jedličku nezaskočil a pak po rohu trefil tyč.

Západočeši se nedočkali ani jednoho gólu. Dweh zpoza šestnáctky nebezpečnou střelou těsně minul a proti hlavičce střídajícího Vašulína zasáhl u tyče Kinský. Slavia z úvodních osmi zápasů v ligové sezoně inkasovala jen jednou a vyrovnala rekord, který držel z roku 2006 Liberec.

Viktoria potvrdila, že se jí v Edenu nedaří. Na Slavii vyhrála v lize jediný z posledních 16 duelů.

9. kolo první fotbalové ligy:

Slavia Praha – Viktoria Plzeň 3:0 (3:0)

Branky: 10. Bořil, 45.+1 Chorý z pen., 45.+5 Provod. Rozhodčí: Černý – Paták, Hájek – Petřík (video). ŽK: Ogbu, Douděra – Markovič, Cadu, Jemelka. ČK: 4. Houštecký (asistent trenéra Slavie). Diváci: 18.783.

Slavia: Kinský – Holeš, Ogbu (24. Zima), Bořil – Douděra (84. Jurásek), Oscar (46. Ševčík), Zafeiris, Diouf – Chytil (66. Lingr), Provod (74. Michez) – Chorý (74. Wallem). Trenér: Trpišovský.

Plzeň: Tvrdoň (46. Jedlička) – Dweh, Markovič, Jemelka – Kopic (67. Cadu), Kalvach, Červ (67. Slončík), Havel – Jirka (67. Vašulín), Šulc (81. Panoš) – Adu (67. Vydra). Trenér: Koubek.

Částka 8,7 milionu odkazuje na Crosbyho číslo na dresu (87) a rok narození (1987).

Když na ni opěvovaný centr dosáhl poprvé, poté co mu vypršela skromná nováčkovská smlouva, vystřelil mezi nejlépe placené hokejisty NHL, byť absolutní prvenství mu uniklo.

Při podpisu dalších kontraktů s ročním platem v průměru 8,7 milionu šel ale hluboko pod svou tržní hodnotu.

Naposledy Pittsburghu kývl na dvouletou smlouvu, která se rozběhne za rok a vyprší nedlouho před útočníkovými 40. narozeninami.

Ano, Crosby už spadá do veteránské kategorie. Výkonnostně ale jako by nestárl. V minulé základní části posbíral 94 bodů, z toho 42 gólů, a v klubu neměl konkurenci. Jakkoliv to zní neuvěřitelně, už od svých 18 let si v NHL bez jediného zaváhání drží sezonní průměr více než bod na zápas.

Už teď je podle některých žebříčků jedním z pěti nejlepších hokejistů historie.

Přesto nikdy v kariéře nezabíral pod platovým stropem alespoň deset milionů dolarů, tedy částku, kterou v nadcházejícím ročníku zdolá hned 17 hráčů včetně extrémně se trápícího Jonathana Huberdeaua.

Crosby si o ni mohl říct také, teď a hlavně v roce 2012, kdy už po zisku Stanley Cupu a před dalšími dvěma podepisoval monstrózní kontrakt na 12 let.

Stačilo mu ale – jak jinak – 8,7 milionu, což tehdy dělalo 13,5 procenta platového stropu.

Kdyby přitom Crosby šel až na necelých 16 procent jako nedávno Leon Draisaitl v Edmontonu, dostal by 10,23 milionu.

I další současné superhvězdy, které mají v zámoří ještě větší věhlas než David Pastrňák, tedy Connor McDavid, Auston Matthews a Nathan MacKinnon, zabraly v době podpisu 15 až 16 procent platového stropu.

Možná by to bylo méně, kdyby se klubu mohly upsat taky na tucet let a ne na aktuálně maximálních osm, ale i tak je patrné, že Crosby se od jiných velikánů liší. Nemá problém jít výrazně pod svou tržní hodnotu.

Prodloužením smlouvy na začátku týdne to znovu potvrdil. Hráčské odbory zřejmě nepotěšil, ale jinak sklidil obdiv.

„Pořád patří mezi nejlepší hokejisty a mít ho za tuto cenovku je stále terno,“ komentoval dohodu Dom Luszczyszyn z online deníku The Athletic.

„Tím, že od roku 2008 bere 8,7 milionu za sezonu, nechal podle mých odhadů na stole zhruba 43 milionů dolarů,“ dodal s tím, že jde ještě o poměrně konzervativní výpočet.

Jinými slovy, kdyby Crosby myslel v první řadě na sebe a ne na tým, při jehož skladbě rozhoduje v éře platových stropů pomalu každý dolar, byl by o 43 milionů bohatší. Zhruba tolik si někteří hvězdní hokejisté vydělali za celou kariéru, z Čechů třeba brankář Tomáš Vokoun.

„Crosby si v přespříští sezoně samozřejmě vydělá víc, než drtivá většina z nás uvidí za celý život. Do garsonky se v dohledné době stěhovat nebude. Jeho nová smlouva ale skvěle ilustruje, jaký je to člověk a kapitán,“ ocenil 37letého Kanaďana Luszczyszynův kolega Josh Yohe.

Jistota, že Crosby hraje NHL a vydělává 8,7 milionu ročně, by tak měla platit ještě tři roky.

A kdoví, třeba se nic nezmění ani potom. „Sid the Kid“ je stále obávanou značkou. Ještě v minulém ročníku ho více než třetina hráčů NHL označila za nejkompletnějšího hráče v lize. Druhý skončil s necelými 15 procenty Aleksander Barkov, na McDavida zbylo až čtvrté místo.