Argentina vedla na Copě América v roce 2007 nad Mexikem 3:0, když Messi zahrál úmyslně rukou a měl vidět jasnou žlutou kartu.

Slavný útočník nastupoval do utkání pod hrozbou, že pokud bude napomínán, přijde o finále.

A arbitr Chandía mu ji zdánlivě nepochopitelně za zřejmý prohřešek neudělil.

„Řekl jsem mu: Tohle by měla být žlutá, ale bude tě to stát dres,“ prozradil chilský sudí stanici ESPN, co tehdy Messimu nabídl.

„Stalo se to na půlce hřiště, nebyla to v žádné gólové šanci Mexika nebo tak něco. Do konce zbývalo dvě a půl minuty a skóre bylo 3:0,“ omlouval Chandía své počínání. „Kdybych mu tu žlutou dal, přišel by o finále Copy América,“ doplnil.

A po zápase se vytouženého dresu dočkal. „Přinesl mi ho do šatny. Ve skutečnosti mi chtěl dres dát hned na hřišti, tak jsem mu říkal: Ne, ne, ne, přines mi ho pak do šatny,“ líčil nyní devětapadesátiletý Chandía.

Předávání trikotu na hřišti by skutečně vypadalo podezřele, nicméně chilský rozhodčí na nesportovní transakci nejspíš přece jen doplatil.

Chandía totiž nejspíš mohl vést i závěrečný boj o trofej. „Pravda je taková, že kvůli tomu, že jsem mu nedal tu žlutou, se Brazilci postarali o to, abych nepískal finále Copy América,“ tvrdil Chilan, že se druhému účastníkovi finále vůbec nelíbilo, že jejich soupeř nepřišel o klíčového hráče.

Argentině nakonec nebyla ani účast její největší hvězdy nic platná, arcirivalovi podlehla jasně 0:3 a s pohárem juchali „Kanárci“.

A z Messiho dresu se dodnes těší Chandíův syn.

Fotbalisté Leverkusenu v souboji dvou budoucích soupeřů pražské Sparty vstoupili do ligové fáze Ligy mistrů jasnou výhrou 4:0 na hřišti Feyenoordu Rotterdam.

Na lavičce vítězného celku zůstal gólman Matěj Kovář, další český reprezentant Patrik Schick zasáhl do hry od 62. minuty. Benfica Lisabon zvítězila na stadionu Crvene zvezdy Bělehrad 2:1.

Bayer šel do vedení na stadionu De Kuip po necelých pěti minutách. Zerrukí přišel na vlastní polovině o míč a Wirtz zpoza vápna otevřel skóre. Alžírský reprezentant mohl svou chybu napravit v deváté minutě, jenže jeho gól kvůli ofsajdu neplatil.

Po půlhodině hry hosté zvýšili poté, co Grimaldo zblízka zužitkoval Frimpongovu přihrávku. Za dalších šest minut nizozemský reprezentant Frimpong odcentroval před branku a Wirtz zakončením z první zasadil domácím další ránu. Jednadvacetiletý tahoun Bayeru se stal prvním Němcem, který při debutu v „milionářské“ soutěži zaznamenal minimálně dvě trefy. Poločas hrůzy pro Feyenoord, v jehož sestavě nechyběl bývalý sparťan Hancko, završil gólman Wellenreuther, jenž si srazil hlavičku Tapsoby do branky a gól mu byl připsán jako vlastní.

Po změně stran se už nic důležitého neodehrálo. Úřadující němečtí mistři vyhráli venku i čtvrtý soutěžní duel v sezoně. Naopak nizozemský celek, který vede bývalý trenér Sparty Brian Priske, sice utrpěl první porážku v ročníku, nevyhrál však čtvrtý z posledních pěti zápasů. Oba celky vyzvou letenský tým, který ve středu porazil doma Salcburk 3:0, před vlastními fanoušky.

Benfica rozhodla o výhře proti CZ Bělehrad v úvodním dějství, kdy se trefili Turci Aktürkoglu a Kökcü. V závěru snížil střídající Milson. Už v prvním poločase musel kvůli zranění střídat hostující Bah, na druhé straně jiný bývalý hráč Slavie Olayinka přišel na hřiště v 71. minutě.

Od 21:00 jsou na programu zbývající čtyři duely úvodního kola. K vidění budou další dva protivníci Sparty: Atlético Madrid vyzve Lipsko a Brest při své premiéře v evropských pohárech čeká Štýrský Hradec. Úřadující vítěz Evropské ligy Bergamo narazí na Arsenal a suverénní lídr španělské ligy Barcelona se představí v Monaku.

Liga mistrů se od této sezony hraje v novém formátu. Tradičních osm čtyřčlenných skupin nahradila ligová fáze, v níž všech 36 týmů tvoří jednu tabulku. Každé mužstvo odehraje čtyři zápasy doma i venku, dohromady proti osmi různým soupeřům. Prvních osm celků postoupí přímo do osmifinále, kluby na devátém až 24. místě čeká úvodní kolo vyřazovací fáze.

1. kolo fotbalové Ligy mistrů:

Crvena zvezda Bělehrad – Benfica Lisabon 1:2 (0:2)

Branky: 86. Milson – 9. Aktürkoglu, 29. Kökcü. Rozhodčí: Oliver (Angl.).

Feyenoord Rotterdam – Leverkusen 0:4 (0:4)

Branky: 5. a 36. Wirtz, 30. Grimaldo, 45. vlastní Wellenreuther. Rozhodčí: Massa (It.).

Rusko bude na relevantních mezinárodních akcích chybět i v aktuální sezoně, oficiálně z bezpečnostních důvodů. Spolu s Běloruskem doplácí na pokračující suspendaci v návaznosti na ruskou válku na sousední Ukrajině.

Příští, olympijský ročník však stále obklopují otazníky. Hokejová federace IIHF má vypracované dva scénáře s rozložením olympijských skupin – jeden s Ruskem, druhý bez něj.

Definitivní rozhodnutí, které má v gesci právě IIHF, padne nejpozději v březnu příštího roku. 

Signály ale zatím směřují k tomu, že sborná včetně superhvězd Nikity Kučerova nebo Andreje Vasilevského do Itálie nepojede.

„Lidé mají za to, že verdikt už svým způsobem padl, alespoň pokud nedojde k drastické změně událostí,“ prohlásil zástupce šéfa NHL Daly, který se jinak často vyjadřuje opatrně a diplomaticky.

„Na letní olympiádě se ruským týmům účast neumožnila, na rozdíl od jiných modelů z minulosti. Očekávám tedy, že na zimní olympiádě to bude stejné,“ dodal Daly.

Jeho otevřený pohled vyvolal v Rusku podrážděné reakce.

„Co má Bill Daly společného s olympijským hnutím?“ hřímal pro web EurAsia Daily legendární hokejista Vjačeslav Fetisov, nyní mimo jiné poslanec Státní dumy za Jednotné Rusko, stranu spojenou s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. 

„Řídí Daly Mezinárodní olympijský výbor?“ pokračoval Fetisov. „A pokud si myslí, že ano, proč za něj hrají naši hokejisté? Proč nemluví o tom, jak obrovské množství peněz přinášejí a jak zvedají úroveň hokeje? Jinak pro mě osobně je těžké hodnotit, zda budeme moci hrát, protože já jednání nevedu. Musíme pracovat s těmi, kteří rozhodují. V březnu se bude volit nový prezident výboru, tak uvidíme, jestli se něco změní. Šance jsou ale malé.“

Vyjádřil se také bývalý sovětský a ruský hokejový reprezentant Andrej Kovalenko.

„Vždycky jsem věřil, věřím a budu věřit, že olympijské hry jsou bez nejlepších sportovců nekompletní. Myslím, že současné sankce na nás míří spíš z důvodu, že mnozí se našich sportovců bojí a touto cestou se zbavují konkurence,“ řekl zlatý olympionik z Albertville 1992 portálu Vseprosport.ru.

„Sport a politika by měly být na jiných kolejích. Pokud evropští představitelé tyto dvě věci míchají a chtějí nás přiškrtit na úkor sportu, stejně neuspějí,“ pokračoval.

„Mám tím na mysli, že stále budeme sportovat a soutěžit, jen ne na mezinárodním poli, ale sami se sebou nebo se spřátelenými zeměmi z Asie a tak dále,“ dodal Kovalenko.

Ruská sborná po suspendaci od IIHF nastupuje na vlastních turnajích proti stejně vyobcovanému Bělorusku, dále proti Kazachstánu či Číně, tedy zemím, které jsou přinejlepším na hraně elitní skupiny mistrovství světa.

Tolikrát už spadla na zem, vždy ale zase vstala a bojovala dál. Stejně jako nyní.

V červenci v Las Vegas ji tvrdě zasáhla třetí porážka za sebou v muší váze UFC. Bojovnici skončila smlouva a novou nabídku už nedostala. Po porážce ji ochromil smutek, ale pouze na kratičký moment.

Když má teď Lucie Pudilová popsat vlastnosti, které ji dostaly nahoru, zmíní píli a nezlomnost. 

„Když jsem poprvé vypadla z UFC, tak to bylo hodně těžké. Ale celé jsem to dokázala zase otočit, do UFC se vrátit a vyhrávat tam. Než se to zase zkomplikovalo. Teď jsem v té nepříjemné pozici znovu a zase to otočím, věřím tomu,“ říká zápasnice.

Pod hlavičkou nejslavnější organizace má na kontě jedenáct zápasů a osm porážek. Ligu opustila poprvé v roce 2020, po dvou letech se do ní ale vrátila, i díky pomoci slavného irského trenéra Johna Kavanagha, který cepoval třeba Conora McGregora.

„Podle mě by to hodně lidí vzdalo. Já ale nemám v plánu nic zabalit. Jak to říká Rocky: ‚Není důležité kolikrát padneš, ale kolikrát se dokážeš zase zvednout.'“ cituje Pudilová motivační hlášku filmového hrdiny v podání Sylvestera Stallonea.

Že by se do UFC zkusila dostat i potřetí?

„Nemyslím si, že by ta cesta už byla zavřená. Mohlo by to jít, já si ale nejsem jistá, jestli bych to chtěla. Pravda je, že jsem tam na tom nebyla úplně nejlépe,“ říká.

Veškeré její myšlenky teď patří Oktagonu, česko-slovenské organizaci, v níž dostala šanci na poslední chvíli.

Pudilová přijala nabídku nahradit zraněnou Chorvatku Saru-Luzar Smajičovou a v sobotu na akci Oktagon 61 v brněnské aréně vyzve dosud neporaženou Norku Cecilii Bolanderovou.

„Už jsem nečekala, že bych to mohla stihnout. Je to dost těžký zápas a je pro mě strašně důležité ho vyhrát,“ hlásí Pudilová. Vítězka duelu dostane titulový zápas a vyzve šampionku bantamové váhy do 61 kilogramů Slovenku Luciu Szabovou.

„Neměla jsem dlouhou přípravu, asi jen tři týdny. Ale čerpám ještě z formy, ve které jsem byla při posledním zápase. Trénuju pořád, takže tělo mám připravené neustále,“ odmítá jakékoli pochyby.

Zatímco v UFC musela hubnout do muší váhy, nyní nastoupí v bantamové.

„Měsíc od posledního zápasu jsem docela dost jedla, tělo to po mě automaticky chtělo. Kolikrát jsem si říkala, že to možná až trochu přeháním, ale na váze to není vidět. Nejsem nějak přehnaně těžká, možná bych to zvládla i do kategorie do 57 kilo a do 61 to bude v pohodě určitě,“ usmívá se rodačka z Příbrami.

Pudilová věří, že jí při vyšší váze nedojdou tak rychle síly, jako v červenci na půdě UFC.

„Došla mi tam rychle šťávy, ale ještě víc než hubnutím to podle mě bylo náročnou cestou do Las Vegas a aklimatizací,“ vrací se k porážce 0:3 na body s Luanou Carolinovou z Brazílie sportovkyně, která s bojovým uměním začala ve svých patnácti letech.

Předtím se zabývala tancem. „Tancovala jsem moderní a potom latinskoamerické tance. To mi ale moc nešlo. A ani nebavilo. No, možná, že by mě to bavilo, kdyby mi to šlo,“ směje se Pudilová.

„Ale já na to neměla vlohy, necítila jsem to tam. Já jsem vždycky byla spíš na klučičí sporty,“ vzpomíná.

Exkluzivní rozhovor se zápasníkem MMA Machmudem Muradovem:

Šilhavý skončil po dvou porážkách, které ománská reprezentace v září utrpěla ve třetí fázi asijské kvalifikace o mistrovství světa s Irákem a Jižní Koreou. Mužstvo je po úvodních dvou zápasech jedné ze tří šestičlenných skupin na posledním místě.

Šilhavý převzal ománský tým na začátku února a podepsal smlouvu do roku 2026. Do exotického angažmá si vzal také české asistenty Jiřího Chytrého, Milana Veselého, kondičního trenéra Pavla Čvančaru a analytika Františka Ševínského.

Úvod u ománské reprezentace mu vyšel. Na jaře si připsal tři vítězství po sobě a jednu remízu a s mužstvem z prvního místa postoupil do třetí fáze světové kvalifikace. V ní ale tým na úvod podlehl dvěma favoritům, s Koreou přitom až do 82. minuty držel nerozhodné skóre.

„Ománská fotbalová asociace a český trenér Jaroslav Šilhavý se po vzájemné dohodě domluvili na ukončení spolupráce. Rada asociace mu děkuje za práci, kterou po dobu svého působení v roli trenéra národního týmu vykonal, a přeje mu mnoho úspěchů do budoucna,“ uvedl tamní svaz.

Šilhavý převzal Omán nedlouho poté, co vloni v listopadu navzdory postupu na letní mistrovství Evropy po posledním utkání kvalifikace skončil na lavičce českého mužstva. Bývalý obránce předtím trénoval výhradně domácí kluby, Liberec a pražskou Slavii dovedl k ligovému titulu.