Letenští stylově oslavili návrat do elitní soutěže po 19 letech, kam se dostali přes tři předkola. V hlavní fázi Ligy mistrů zvítězili po 14 zápasech a poprvé od prosince 2003.

Zároveň jim dnešní triumf vynesl 2,1 milionu eur (přes 52 milionů korun). Jen postupem mezi elitu si obhájci českého titulu přišli na 18,62 milionu eur (více než 466 milionů korun).

Dalším soupeřem Pražanů bude Stuttgart, na jeho stadionu se představí 1. října. Svěřenci dánského trenéra Larse Friise vyzvou v novém formátu soutěže i Manchester City, Brest, Atlético Madrid, Feyenoord Rotterdam, který vede jejich někdejší kouč Brian Priske, Inter Milán a Leverkusen.

Aktualizujeme

1. kolo fotbalové Ligy mistrů:

Sparta Praha – Red Bull Salcburk 3:0 (2:0)

Branky: 2. Kairinen, 42. Olatunji, 58. Laci. Rozhodčí: Obrenovič – Praprotnik, Kordež – Kajtazovič (video, všichni Slovin.). ŽK: Vitík – Gourna-Douath. Diváci: 17.620.

Sparta: Vindahl – Vitík, Panák, Zelený – Preciado, Kairinen, Laci (83. Sadílek), Wiesner (71. Ryneš) – Birmančevič, Haraslín (71. Krasniqi) – Olatunji (64. Rrahmani). Trenér: Friis.

Salcburk: Blaswich – Dedič, Piatkowski, Blank, Mellberg (46. Diambou) – Capaldo, Bajčetič (83. Ratkov), Clark (66. Gourna-Douath) – Nene (57. Daghim), Yeo (57. Konaté), Gloukh. Trenér: Lijnders.

Boxerská influencerka má teď jediný cíl: změnit svoji image danou předchozí profesí a být brána vážně jako sportovkyně.

26letá Irka je zatím známá hlavně svým vzhledem a kariérou na OnlyFans, poslední rok se ale intenzivně věnuje boxu.

Snowsová neskrývá frustraci z toho, že ji lidé posuzují spíše na základě jejího vzhledu a předchozí kariéry než na základě jejích boxerských dovedností.

„Neustálým připomínáním toho, co jsem dřív dělala, jsem byla doslova odlidštěna. Jako boxerku mě nikdo nebral vážně,“ uvedla pro list Daily Star.

V červnu se poprvé postavila do ringu k zápasu, který vyhrála v druhém kole. Kolegyně z OnlyFans, modelka Meghan O’Neilová, hodila ručník do ringu.

Přesto má rodačka z Dublinu stále pocit, že ji lidé nevnímají jako něco víc než „sexuální objekt“. Irka však dál tvrdě pracuje na své boxerské kariéře. 

„Mým cílem je účast na olympijských hrách. Musím ale stále bojovat s diskriminací, a to i ze strany trenérů. Když se dozvědí o mé minulosti, hned začnou zpochybňovat moje ambice,“ postěžovala si bývalá pornoherečka.

Názory fanoušků na kariéru Snowsové se různí. Zatímco některé zaujal její přechod od zábavy pro dospělé k boxu, pro jiné je obtížné oddělit její současné aktivity od minulosti.

„Občas mi chlapi z posilovny posílají nevhodné zprávy, takže se tím hůř můžu vymanit ze své předchozí image,“ přiznala.

Boxerka však věří, že si i přes tyto problémy vybuduje svými úspěchy v ringu respekt.

Mohlo by vás zajímat – zápasník MMA Machmud Muradov exkluzivně:

Zotavuje se po pádu v srpnovém závodě v Polsku, po kterém musel na operaci se zlomenou rukou a následně po návratu do Česka podstoupil také zákrok, při němž mu lékaři odoperovali natrženou slezinu. Vnitřní zranění pro něho mohlo být osudné. Od té doby svůj život celkově přehodnocuje.

„Po operaci, když jsem se druhý den vzbudil, jsem koukal asi tak dvacet hodin do jednoho místa. Určitě mohu říct, že už mi bylo ouzko, protože nebýt mého syna, který mi volal, že ho to nebaví v Kutné Hoře s mámou, tak bych doma usnul a už bych se dost možná neprobudil. Jsem vážně rád za to, jak to dopadlo,“ připomněl Milík kritické okamžiky.

Život mu zachránili v nemocnici v Čáslavi, kde skončil poté, co se mu udělalo špatně.

„Jsem rád, že mi to operovali tam, protože právě tam jsem se i narodil. Vlastně jsem se tam teď narodil podruhé, což mi říkal i sám pan primář (Vladimír Červinka), který odvedl výbornou práci. Jizva se hojí a nebude ani extra moc vidět,“ ocenil jednatřicetiletý závodník.

Hlavou se mu od té doby honí různé myšlenky.

„Člověk přemýšlí o všem možném. Určitě vím, jak mohu dělat spoustu věcí lépe, jaké věci nedělat vůbec a podobně. Je to rozhodně zajímavá chvíle, kdy si člověk může pořádně popřemýšlet,“ podotkl Milík.

A vše nepodstatné jde stranou.

„V tuhle chvíli neřeším, že nemůžu jet nějaké závody, není mi to nijak líto. Jsem hlavně rád za to, že budu moct plochou dráhu ještě někdy jezdit a dělat tak sport, který miluju. Prožil jsem si měsíc, kdy jsem byl docela otloukánek. Hodně operací a všeho možného, jsem rád, že jsem zpátky na nohou,“ uvedl Milík..

Věří, že zkušenosti z posledních týdnů mu mohou pomoci i do dalšího průběhu závodní kariéry.

„Myslím, že tohle všechno zlé je pro něco dobré. Neustálé přemýšlení nad výsledky a nad vším… To není to, co bych chtěl. Dělám ten sport proto, že ho mám rád,“ řekl Milík.

„A stejně tak to platí i pro běžný život, protože člověk zbytečně moc řeší věci, které by tolik řešit nemusel. Je třeba vyhnat starosti z hlavy a ze života se spíš radovat než pořád něco řešit. Jak i bylo naznačeno, ten život může být i hodně krátkej. Budu rozhodně víc žít přítomností,“ ujistil Milík.

Plánuje začít využívat sportovního psychologa.

„Určitě je to asi potřeba. I s ohledem na ten pád v Polsku. Nebyla to sice moje chyba, ale myslím, že jsem z toho karambolu mohl vybruslit dvakrát lépe. Moje reakce byla pomalá. Na dráze se umím rozhodovat rychleji. Ale asi i tím, jak se na mě všechno kupilo a nedařilo se mi podle představ, tak pak dojde k takovým situacím,“ přemítal Milík.

Chce mít čistou hlavu.

„Na závodech na sebe vyvíjím hrozný tlak. Není to poprvé, co se vydám touto cestou, ale je to poprvé, když chci já sám. Není to jen proto, že by to dělali ostatní. K tomu si člověk musí dojít. Teď už budu naslouchat a snažit se vzít si z toho to nejlepší, protože věřím, že někde ve mně pořád je ta jiskra. A když jsem byl jednou nahoře, mohu tam být znovu. Spadnul jsem dolů sám. Chci jezdit jako Australani, kteří toho tolik neřeší. Cílem je taková ‚australská cesta‘,“ pousmál se Milík.

Jen těžko se smiřuje s tím, že nemocnice v Krosnu zanedbala kontrolu břicha kvůli vyloučení případného vnitřního zranění.

„Bude se to určitě řešit, bylo tam rozhodně pochybení, budeme to řešit dál. Kdyby se to odhalilo tam, mohl jsem dnes tu slezinu pořád mít. Na jednu stranu to není životně důležitý orgán, ale na druhou to nějaká komplikace je.“

Shodou okolností žije dlouho bez sleziny i jeho otec, jenž byl rovněž plochodrážním závodníkem.

„Je to tak trochu polehčující signál. Tátovi se stala podobná věc, nemá ji už 28 let a bez problémů funguje, takže i díky tomu vím, že slezinu člověk tolik nepotřebuje. Ostatně když jsem jel do špitálu, tak mi to táta diagnostikoval už v autě, co je za problém. Nebýt té jeho zkušenosti s tímhle problémem, asi by mě trápilo víc,“ přiznal Milík.

S dávkou černého humoru dokázal, že už je mu přece jen lépe.

„Když nemá slezinu taťka a zvládl to bez ní, tak to musím zvládnout taky. Jdu v jeho šlépějích se vším všudy. Měl už jsem snad všechna zranění, co měl on, chybí už jen zlomený loket,“ porovnával Milík.

Paradoxem přitom je, že operaci ruky, kterou podstoupil právě v Polsku, si nemůže vynachválit.

„Za to jim děkuju. Když jsem byl tady u ortopeda, říkal, že takhle dobře odoperovanou ruku neviděl dlouho. Třikrát týdně jezdím na rehabilitace a ruka se dává opravdu hodně dobře do kupy. Mám i pocit, že bych s tím mohl i jezdit a jel pak v říjnu i třeba Zlatou přilbu, ale teď jde hlavně o to břicho,“ vysvětlil.

Trpělivý musí být i kvůli možným komplikacím. „Je třeba vydržet šest týdnů v klidu, abych si neudělal vnitřní kýlu. Sezona je tím pro mě v podstatě uzavřená,“ řekl Milík.

Bývalý útočník Juventusu a Interu Milán Schillaci bojoval s rakovinou od roku 2022 a měl za sebou dvě operace.

„Opustila nás fotbalová ikona, muž, který si získal srdce Italů a sportovních fanoušků po celém světě,“ napsala na sociální síti X premiérka Giorgia Meloniová.

Prezident Italské fotbalové federace Gabriele Gravina uvedl, že k uctění Schillaciho památky bude po zbytek týdne předcházet všem fotbalovým zápasům v zemi minuta ticha.

„Jeho nekontrolované oslavy, při nichž byla jeho tvář symbolem sdílené radosti, zůstanou navždy součástí italské fotbalové historie. Toto byl skvělý hráč a jeho hra byla plná vášně. Všichni oceňovali jeho neohroženého ducha, díky čemuž se stal nesmrtelným,“ řekl Gravina.

Schillaci dal v 16 zápasech za národní tým sedm gólů, z toho šest na domácím mistrovství světa v roce 1990, kde pomohl Itálii k bronzovým medailím.

V pořadí střelců předstihl o jednu branku Tomáše Skuhravého a za své výkony byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. V anketě Zlatý míč pak skončil druhý za Lotharem Matthäusem, který získal s německou reprezentací světový titul.

V roce 1990 také Schillaci s Juventusem vyhrál Italský pohár a Pohár UEFA, předchůdce dnešní Evropské ligy. V druhé nejvýznamnější evropské soutěži triumfoval také v roce 1994 s Interem.

V závěru kariéry, kterou ukončil v roce 1999, se stal prvním italským fotbalistou v japonské lize a klubu Júbilo Iwata pomohl k titulu.

Vladimír Weiss mladší, tvůrce hry Slovanu, se vrátil do města, kde je dodnes považován za hvězdu. Ovšem u fanoušků Glasgow Rangers. Příznivce Celtiku si kdysi poštval proti sobě.

Po mistrovství světa 2010 byl v Celtiku domluvený na angažmá, jenže v poslední chvíli kývl na nabídku arcirivala. Glasgowské „Old Firm“ derby se přitom považuje za jedno z největších ve světě fotbalu.

„Dokonce jsem dával skotským novinám rozhovor, že chci v Celtiku kráčet ve stopách Ľubomíra Moravčíka. Fanoušci mě pak skoro sežrali,“ vzpomínal později Weiss.

V dresu Rangers pak získal skotský double, ve finále ligového poháru právě proti Celtiku přihrál v prodloužení na vítězný gól.

Dnes večer povede bratislavský Slovan proti zeleno-bílým k prvnímu zápasu v Lize mistrů v historii. A na lavičce nebude chybět jeho otec Vladimír Weiss starší, byť v posledních dnech bojoval s virózou.

S ním mají fanoušci Celtiku spojenou ještě hlubší a překvapivější ránu.

„Máme mého bláznivého otce, který z týmu pokaždé vyždímá maximum. Ve Skotsku si ho budou pamatovat ještě z doby, kdy skoro před 20 lety s Artmedií vyřadil Celtic z Ligy mistrů,“ připomněl Weiss mladší.

V létě 2005 to byla ohromná senzace, když Celtic ve druhém předkole v Bratislavě schytal debakl 0:5. O týden později mu doma nestačila ani výhra 4:0, zato Petržalka pak dokráčela až do hlavní fáze.

V Bratislavě se sice hrálo na Tehelném poli, ale když zástupci Celtiku viděli mrňavý domovský stadion Artmedie Petržalka, mohli se potrhat smíchy. Tvrdili, že hrají proti sedlákům, proti hospodskému klubu.

Nebožtík Juraj Halenár je zchladil hattrickem, další trefy obstarali Blažej Vaščák a Martin Mikulič.

„Ten zápas nám vyšel po všech směrech fantasticky. Čtyřka na Celtiku byla trochu směšná, ale postoupili jsme. Nicméně v posledních dvaceti minutách jsme se snad nedostali za půlku,“ rozesmál se před lety v rozhovoru pro Aktuálně.cz český pamětník Daniel Tchuř.

I Slovan je teď ve Skotsku outsiderem. Celtic prožívá skvělý úvod sezony, v domácí soutěži vyhrál všech pět zápasů, vstřelil 14 gólů a ani jednou neinkasoval.

„Ale víme, že proti Celtiku můžeme něco získat. Chceme si působení v soutěži užít, očekáváme dobrý souboj,“ vzkázal Weiss mladší.

Slovan vyřadil v předkolech mistry ze Severní Makedonie, Slovinska, Kypru a Dánska. Na 60tisícovém stadionu potká šampiona Skotska.

„Ta cesta byla úžasná, neuvěřitelná. V týmu máme dostatek talentu i zkušeností. Rádi bychom uhráli aspoň bod,“ uzavřel Weiss mladší. Jeho otec by tím dostal předčasný dárek k nedělním 60. narozeninám.

„Belasí“ nastoupí v Glasgow od 21 hodin, ještě předtím můžete na webu Aktuálně.cz sledovat v online přenosu první vystoupení Sparty na Letné proti Salcburku.