Na konci června 1970 bylo pod vrcholem deváté nejvyšší hory světa už mizerné počasí. V expedici Karla Herrligkoffera to vřelo. Mezi horolezci panovaly neshody.

Skupina se přitom dostala blízko pod obávanou Rupalskou stěnu. Přes 4500 metrů vysoký masiv se ještě nikomu nepodařilo zdolat.

Tehdy pětadvacetiletý Reinhold Messner už ale brzy ráno 27. června nevydržel čekat na lepší podmínky a vyrazil k vrcholu sólo.

Jeho o dva roky mladší bratr Günter, který od bratra dostal místenku do expedice jako dárek, v tom ale nechtěl sourozence nechat samotného a na stěně ho dohnal.

Odpoledne pak oba stanuli na vrcholu. Jenže stíhací výstup mladšího z Messnerů si vzal svou daň. Horolezec dostal výškovou nemoc, byl vysílený, trpěl halucinacemi. 

Na pokraji sil byl v nevlídném počasí i Reinhold, ale snažil se bratra dovést do bezpečí. 

„Věděl jsem, že příkrou Rupalskou stěnou by byl sestup příliš nebezpečný. Diamírská stěna se oproti tomu zdála schůdnější,“ vysvětloval po letech britskému deníku The Guardian Messner. 

Starší z bratrů šel napřed, aby našel nejvhodnější cestu sestupu, ale když se po chvíli otočil, Günther nebyl k nalezení. Vrátil se na místo, kde viděl sourozence naposledy, ale po sourozenci ani památky. Uvědomil si, že parťáka musela smést lavina.

„Řval jsem z posledních sil pořád dokola jeho jméno. Znělo to jak řev raněného zvířete, sám jsem na tom byl bídně a umíral,“ přiznal Messner.

Po dnu zoufalství pátrání vzdal a začal se plazit do údolí. Jak to dokázal, sám pořádně neví. Do bezpečí ho dostali až domorodci a to v době, kdy zbytek výpravy už mířil do Evropy s tím, že oba bratři zahynuli.

„Když mě našli, byl jsem už šest dní bez jídla, vážil jsem 56 kilo a byl celý omrzlý, nějak jsem podvedl smrt,“ líčil.

Přišel o sedm prstů na nohou a některé konečky prstů na rukou. Tři měsíce strávil v nemocnici a rok se vzpamatovával z faktu, že přišel o bratra. 

„Otec mě z jeho smrti vinil. Podle něj jsem měl bratra dolů dostat. Nikdy nepochopil, jaké to tam nahoře je,“ uvedl Messner.

To ale nebylo všechno, s čím se musel italský horolezec vypořádat. Zbytek expedice začal časem vypouštět teorie o tom, že starší z bratrů obětoval vyčerpaného sourozence, aby dosáhl na zápis do historie.

Podle kritiků chladnokrevně nechal vyčerpaného Günthera sestupovat obtížnější Rupalskou stěnou a sám se zachraňoval snazší cestou. 

Co na tom, že pak Messner v 70. a 80. letech překonával jednu osmitisícovku za druhou, bez kyslíku, dokonce i na Mount Everestu. Stal se legendou, pokořil Korunu Himaláje.

Stejně se 35 let nad jeho jménem vznášel temný mrak rodinné tragédie a někteří konkurenti Messnerovi vštěpovali nálepku příliš ambiciózního sobce.

Až do roku 2005, kdy Nanga Parbat vydala polámané tělo Günthera Messnera ve výšce 4400 metrů pod Diamírskou stěnou přesně, jak Reinhold popisoval.

„Byla to především úleva pro celou rodinu. Konečně jsme mohli bratra pohřbít,“ dodal Reinhold, který byl druhým narozeným z devíti dětí rodiny Messnerů. 

Poté bral příběh za uzavřený. Napsal desítky knih o svých cestách, založil skupinu horských muzeí, kde vystavuje artefakty z expedic. 

Ozvěna bratrovy smrti se ale v poslední době přeci jen ozvala. Teprve letos na jaře se do jeho rukou dostala druhá bota, kterou Günther v lavině ztratil. Ta první se našla s jeho tělem, druhou objevili před dvěma lety Nepálci pod ledovcem Diamír. 

„Snad je to definitivní tečka za všemi konspirativními teoriemi o Güntherově smrti a tragédii na Nanga Parbat,“ přeje si nyní čerstvě osmdesátiletý Messner.

„Bylo to jen mé rozhodnutí. Nevím, jak by nám Víťa Kopřiva v téhle situaci pomohl,“ odpověděl minulý týden Jaroslav Navrátil na otázku, proč nenominoval pátého hráče do reprezentačních bojů o čtvrtfinále Davis Cupu.

„Ano, odehrál by utkání, ale to je tak všechno. Nic by nám to nepřineslo,“ prohlásil nehrající kapitán českého mužstva.

Českou čtveřici přitom sužovala marodka a další singlista by se v týmu hodil.

Šéf týmu ale argumentoval tím, že Kopřiva nemá jako 143. hráč žebříčku takové kvality, aby vzdoroval těm nejlepším.

Jaká byla odpověď sedmadvacetiletého tenisty? Místo do Valencie zamířil do polského Štětína a ovládl tam turnaj s dotací téměř 150 tisíc eur.

„Kluky v Davis Cupu jsem sledoval. Jsem kamarád se všemi hráči z týmu, fandil jsem jim na dálku. Někdy se prostě sejdou věci takhle. Nominace byla, jaká byla, rozhodnutí jsem respektoval. Jel jsem na turnaj do Štětína a vyšel mi úplně parádně,“ liboval si Kopřiva v rozhovoru pro Tenisový svět. 

Rozhodně přitom neporazil žádné „nazdárky“. Cestu mu zkřížila například někdejší světová padesátka a aktuálně 93. hráč žebříčku, Argentinec Federico Coria. Přesto si na antuce došel pro titul. A právě na oranžové drti se hrálo i ve Valencii.

„Turnaj byl nesmírně náročný, během celého týdne jsem zažil opravdu hodně vyrovnaných utkání a příběhů. Od prvního kola jsem dost bojoval. Měl jsem ale dobrou přípravu a na ní teď můžu stavět,“ hodnotí Kopřiva.

Jisté je, že další případné nominace do Davis Cupu už bude řešit s někým jiným. Po českém výbuchu ve skupině bude příští reprezentační výběr skládat místo Navrátila nový kapitán Tomáš Berdych.

„Úplně se neznáme. Párkrát jsme se viděli, když byl na turnajích s Jirkou Lehečkou. Tam jsme se potkali, ale není to tak, že bychom se osobně znali,“ uvedl.

V roli nehrajícího kapitána se Berdych poprvé představí v únoru 2025, kdy povede daviscupový výběr v kvalifikaci o postup do skupinové fáze soutěže.

Do té doby má Kopřiva v hlavě jediný cíl: udržet si v žebříčku takové pozice, aby mohl pomýšlet minimálně na kvalifikaci prvního grandslamu příští sezony v Austrálii.

Dvaadvacetiletý hráč, jemuž patří 36. místo ve světovém žebříčku, o tom informoval na sociální síti X. S Berdychem spolupracoval od loňského dubna.

„Naše cesty se určitě nerozcházejí. S Tomášem budeme dál spolupracovat v rámci daviscupového týmu,“ uvedl Lehečka.

„Přeji mu v nové roli daviscupového kapitána mnoho úspěchů a vítězství,“ doplnil tenista, který o velkou část sezony přišel kvůli únavové zlomenině bederního obratle.

O změně v realizačním týmu informoval dva dny po odehrání daviscupové skupiny ve Valencii.

Po ní vedení tenisového svazu odvolalo v neděli Jaroslava Navrátila, který vedl tým od roku 2006, a nahradil ho právě osmatřicetiletý Berdych.

Češi v minulém týdnu prohráli všechny tři zápasy se Španělskem, Austrálií a Francií. S Navrátilem poté svaz ukončil spolupráci.

Zbytek realizačního týmu Lehečky zůstal beze změn. „Koučem je Michal Navrátil, kondičním trenérem Radek Štěpánek a fyzioterapeutem Carlos Manuel Baptista Carvalho. Generálním manažerem je Roman Vik a agentem Pierre Christen,“ doplnil tenista z Kněžmostu.

Wimbledonská vítězka a nejlépe postavená Češka na žebříčku Barbora Krejčíková se omluvila kvůli náročnému programu.

Chybí také Markéta Vondroušová a Karolína Plíšková, neboť se uzdravují po operacích.

Finálový turnaj se uskuteční od 13. do 20. listopadu v Málaze, nově se bude hrát od začátku vyřazovacím systémem.

Češky narazí ve čtvrtfinále buď na domácí Španělsko, nebo Polsko. Současnou nominaci plánuje kapitán Petr Pála ještě rozšířit o jednu hráčku.

Jedenáctinásobné šampionky Češky dostaly do finálového turnaje divokou kartu, díky čemuž nemusely hrát dubnovou kvalifikaci.

Loni se probojovaly do semifinále, kde nestačily na pozdější vítězky z Kanady.

Podívejte se na sestřih utkání Groningen – Feyenoord, v němž tým Briana Priskeho utrpěl další ztrátu | Video: Asociated Press

Čtyři ligové zápasy, jedna jediná výhra.

V sobotu deset minut před koncem vedení 2:0, přesto nakonec jen remíza.

Ne, tohle není nic, čím by se Priske mohl chlubit. A co by bylo hodno slavné značky Feyenoordu.

Však to jemu i hráčům také dali fanoušci po duelu s Groningenem najevo hlasitým pískotem.

Další vlna kritiky přišla na sociálních sítích, kde sílí hlasy po Priskeho odvolání. Fanoušci vyčítají dánskému kouči chybnou taktiku, vysmívají se – stejně jako tomu bylo i na začátku jeho letenského angažmá – proslulému kolečku s hráči a vyzývají ho, aby vrátil tým k rozestavení 3-4-3.

„Je jasné, že před sebou máme ještě hodně práce,“ prohlásil Priske po kolapsu v Groningenu. „Máme hodně nových hráčů, chce to čas. Komplikují to i zranění, jiní hráči se po zdravotních problémech teprve vracejí,“ tvrdil.

Přesto měl ale Feyenoord zápas skvěle rozehraný. Ve 33. minutě si dal vlastní gól Thomas van Bergen, v 70. minutě navýšil vedení favorita Igor Paixao.

Jenže v 81. minutě snížil střídající náhradník Brynjólfur Willumsson a stejný muž se v první minutě nastavení postaral o další bolestivou ztrátu Priskeho souboru.

„Měli jsme ten zápas definitivně rozhodnout. Když deset minut před koncem vedete o dvě branky, musíte brát tři body,“ věděl dánský stratég.

Už ve čtvrtek může Priske mračna nad svou hlavou aspoň trochu rozehnat. Anebo ještě zhoustnou. Feyenoord totiž vstoupí do Ligy mistrů těžkým zápasem proti Leverkusenu.

„Musíme a budeme na to připraveni. Je to pro nás další nová výzva, ve které nás podpoří celý stadion. Kluci si takovou podporu zaslouží,“ vzýval Priske fanoušky.

Proti německému šampionovi půjde o hodně i jemu. Taky by se totiž zápasu se Spartou, který je v Lize mistrů na programu v Rotterdamu 11. prosince, nemusel jako kouč Feyenoordu vůbec dočkat…