V sázkařské a korupční aféře dostal s desítkami dalších hráčů a funkcionářů v úterý doživotní zákaz činnosti v Číně.

Son Čon-ho, který hrál od roku 2021 za Šantung, byl loni v květnu zatčen a obviněn z přijímání úplatků.

Ve vězení strávil přes deset měsíců do letošního března, kdy po propuštění z Číny odletěl.

„Nikdy jsem se na ovlivňování zápasů nepodílel. Jediný důkaz, který mají, je moje falešné přiznání učiněné pod nátlakem,“ prohlásil Son Čon-ho.

A vylíčil svou verzi, jak k přiznání došlo. „Vyhrožovali mi, že pokud se nepřiznám, zatknou i moji ženu a budou ji vyslýchat. Neměl jsem jinou možnost, než se přiznat k obviněním, kterým jsem ani nerozuměl, abych se mohl rychle vrátit k rodině,“ uvedl dvaatřicetiletý záložník, který po návratů domů podepsal smlouvu s FC Suwon.

Korupční a sázkařskou aféru vyšetřovaly čínské úřady zhruba dva roky. Policie podle svazu prověřovala 120 zápasů, 128 podezřelých a 41 fotbalových klubů.

Svaz potrestal doživotním zákazem činnosti 43 hráčů a funkcionářů. Jsou mezi nimi i bývalí čínští reprezentanti Ťin Ťing-tao, Kuo Tchien-jü a Ku Čchao.

Trasu dlouhou 560 kilometrů s převýšením 9000 metrů zvládl za osm dnů, šest hodin a 44 minut, o den rychleji, než byl dosavadní rekord.

Islandskou výzvu si splnil na třetí pokus, předloni i letos na jaře musel odstoupit ze zdravotních důvodů. 

Na Islandu Žák proběhl mezi čtyřmi ledovci, překonal nejsevernější poušť světa či Duhové hory.

„Pravidla pro překonání rekordu umožňují zvolit si jakoukoliv trať. Při nynějším pokusu jsme si vybrali tu kratší, ale o to náročnější – s mnohem větším převýšením,“ líčil Žák.

„Navíc na rozdíl od východní strany, kterou volí hodně sportovců, vás na ní nemůže doprovázet obytný vůz, ve kterém je zázemí, ale jen terénní auto, a to pouze v určitých úsecích,“ popsal.

První dny běžel v tempu okolo šesti a půl minuty na kilometr. „To se později výrazně prodloužilo. Poslední den jsem však díky euforii překonal šílenou bolest a uběhl jsem 120 kilometrů s převýšením tři a půl kilometru,“ prozradil vytrvalec.

„Zásadní roli hrála podpora týmu v čele s trenérem Petrem Kopřivou, všichni přesně věděli, jak se starat nejen o moje tělo, ale i hlavu,“ doplnil.

Projektem navíc podpořil ochrnutého kamaráda, pro Jana Jelínka získal 509.000 korun. „Mimo jiné se využijí na handbike, jenž ho vrátí ke sportu,“ uvedl Žák.

Český sportovec tak zvládl další projekt spojený s charitou. Před třemi lety dokázal v deseti dnech absolvoval deset polovičních Ironmanů v deseti zemích Evropy.

Absolvováním 900 km na kole, 19 km ve vodě a 211 km běhu vytvořil český rekord a uctil památku svého dědečka, jenž zemřel na náhlou srdeční příhodu. Tehdy z projektu 10/10/10 pořídil automatizovaný externí defibrilátor do rodných Těšan.

Aktualizováno před 58 minutami

Klub v reakci uvedl, že považuje pokutu za zcela nepřiměřenou, ale odvolat se proti ní nehodlá.

„Posuzování skutku a ukládání trestu se řídilo směrnicí pro kontrolu a postih dopingu v České republice. Na jejím základě má řídící orgán soutěže klubu uložit přiměřenou sankci ve chvíli, kdy jsou více než dva hráči shledáni vinnými z porušení antidopingových pravidel,“ řekl ředitel soutěže Martin Loukota s tím, že ve hře byla celá řada trestů.

Východočeši mohli dostat podle disciplinárního řádu extraligy napomenutí, pokutu, mohli přijít o body, zápas mohl být zkontumován nebo jim mohly být odebrány stříbrné medaile, které v sezoně 2022/23 získali. Klub mohl být i vyloučen ze soutěže nebo mu komise mohla uzavřít stadion.

„Nejvíce disciplinární komise zvažovala aplikovatelnost a realizovatelnost trestu. Nakonec klubu udělila pokutu ve výši dvou milionů korun a zkontumovala čtvrté utkání semifinále play off,“ uvedl Loukota. Změna výsledku pro Mountfield nic neznamenala, zápas na domácím ledě prohrál 1:2.

Hráči dostali od Národního rozhodčího soudu shodně desetiměsíční tresty, které začaly běžet od data pozitivního nálezu. Letos 9. února se tak mohli do extraligy vrátit. Antidopingový výbor České republiky se proti tomu odvolal.

„Naší snahou bylo rozhodnout v této věci co nejdříve, ale řízení s hráči ze strany Národního rozhodčího soudu pro sport není ani po tak dlouhé době stále ukončeno,“ uvedl Loukota.

Nakonec disciplinární komise vynesla verdikt krátce před zahájením nového extraligového ročníku. „Přihlédli jsme k nápravným krokům hradeckého klubu, který spolupracoval během celého řízení,“ prohlásil předseda komise Viktor Ujčík.

Hradecký klub označil na svém webu dvoumilionovou pokutu za zcela nepřiměřenou vzhledem k tomu, že nic nezavinil a hokejisté neměli v úmyslu dopovat. „Jednalo se o krátkodobé užití přípravku třemi hráči, který na etiketě neobsahoval žádné zakázané látky, ale byl kontaminován,“ uvedlo vedení klubu.

Proti rozhodnutí disciplinární komise se ale Hradec neodvolá. „(Klub) je připraven udělený trest přijmout, aby tato kauza nezatěžovala další sezonu klubu a celé Tipsport extraligy,“ doplnili Východočeši.

„Vše začalo telefonátem od prezidentky maďarského hokejového svazu, která se mnou chtěla probrat možnost spolupořádání mistrovství světa v roce 2029. Má okamžitá reakce byla taková, že jde o výborný nápad, který by se dal spojit s novou multifunkční arénou v Brně,“ uvedl Hadamczik. S Kolbenheyerovou se v úterý sešel.

Obě strany se podle jeho slov již ústně dohodly na spolupráci. Základem ale je, aby Maďarsko uspělo s kandidaturou na kongresu Mezinárodní hokejové federace (IIHF).

Centrem šampionátu by byla Budapešť. Součástí dohody není reciprocita, tedy že by se i Česko později při své případné úspěšné kandidatuře dělilo s Maďarskem o pořadatelství.

„V tuhle chvíli považuju tuto myšlenku za velice reálnou, ale záležet bude na Mezinárodní federaci ledního hokeje, která musí všechno posvětit. Pokud se tak stane, nic nebrání tomu, aby se mistrovství světa v Brně uspořádalo.“ řekl Hadamczik a poukázal na úspěšný letošní šampionát v Praze a Ostravě.

„Do karet nám hraje, že jsme si udělali dobré jméno,“ podotkl.

Podle Kolbenheyerové maďarští zástupci hledají spolupořadatele, neboť mají v Budapešti k dispozici jen jednu vhodnou arénu.

„Pro pořádání šampionátu ale potřebujete dvě haly, proto se nyní poohlížíme po potenciálním spolupořadateli. Český hokejový svaz a Brno se velmi zajímají o debatu na toto téma s naší stranou. Nyní připravujeme schůzku s komisí, která má u nás v gesci sport, abychom tuto myšlenku projednali,“ uvedla šéfka maďarského hokeje.

Maďarsko chtělo pořádat MS už v roce 2026, od společné kandidatury se Slovinskem ale před dvěma lety krátce před kongresem IIHF ustoupilo, neboť nezískalo vládní záruky.

Dějiště MS jsou aktuálně určena do roku 2028. O dalším by se mělo jednat na kongresu příští rok ve Stockholmu. O MS v roce 2029 se plánuje ucházet i Slovensko.

„Byli jsme blízko pořádání šampionátu ve chvíli, kdy vypukla válka na Ukrajině. Čas ale tehdy hrál proti nám. Nakonec to nedopadlo. Maďarsko je nyní v elitní skupině mistrovství světa. Rádi bychom pozvedli maďarský hokej ještě víc. Pořádání takovéto akce nám dává možnost přivést k hokeji více dětí, více fanoušků. Je to sen, který se snažíme přenést do reality,“ řekla Kolbenheyerová.

Všichni hráči, kteří po utkání dorazili mezi novináře, si na poměr diváků v hledišti postěžovali. Reprezentanti si na domácím stadionu připadali, jako by hráli venku.

„Moc dobře si uvědomuju, že to pro lidi je náročné a nebylo to v poslední době kolem nás pozitivní. Ale přece už v životě nemůžeme dopustit, aby se stalo na pražském stadionu, co dneska. Je mi úplně, ale úplně jedno, jak se na mě bude kdo dívat. Ale tohle je strašidelné,“ neskrýval Černý velké roztrpčení.

Utkání se hrálo tři dny poté, co Češi prohráli 1:4 v Gruzii. „Před druhým zápasem byla hořkost z úvodní porážky, která samozřejmě byla na místě. Je možná i dobře, že bylo málo času do dalšího zápasu. Šlo o to připravit se, oklepat se a držet v týmu soudržnost. To se nám jednoznačně povedlo,“ uvedl šestadvacetiletý rodák z Příbrami.

Ukrajinců teď žije v Praze a celé republice hodně, mají české doklady, což se při nákupu vstupenek projevilo. Řadu českých fanoušků naopak mohl odradit debakl v Tbilisi.

„To je přece jedno. Nemůžeme dopustit, aby se takhle lístky prodaly. To raději budu hrát na prázdném stadionu. Tohle je český nároďák a my jsme v Praze. Všichni jsme viděli, jak to vypadalo. Strašný. Na hřišti se od toho nějakým způsobem oprostíte, ale tohle prostě nejde,“ stěžoval si Černý.

Reprezentace teď musí o přízeň fanoušků bojovat. „Musíme být tým, který je atraktivní, který hraje lepší fotbal, bude se lépe prezentovat a budeme vyhrávat. Moc doufám, že se tohle změní. Pak má český fotbal na to jít výš. Tohle by se jinde nestalo, to vám tady říkám.“

Hráči si dobře uvědomovali, že na debakl v Gruzii je nutné zareagovat.

„Nepůjdu do detailu, ale hlavně jsme chtěli ukázat jinou tvář, kterou tenhle tým může mít. Prodat kvalitu, jakou má. Nějakým způsobem to ukázat lidem, i když jich tady na stadionu bylo málo. Ale věřím, že u televize jich bylo víc, co se koukali. Snad má smysl nám fandit, viděli, že můžeme odehrát dobré a kvalitní zápasy.“

Po vybojované výhře si mužstvo oddechlo.

„Je to spíš nakopnutí do budoucna, že se to u nás nikam neztratilo. Kvalita i nebezpečnost, touha po vítězství tam pořád je,“ poukázal hráč, který ve skotském klubu hostuje z Wolfsburgu. „Nálada před úterním zápasem nebyla ideální. Něco jsme si řekli, jak se chceme prezentovat. Můžeme mluvit o lehkém napravení,“ poznamenal Černý.