Současnou skupinu se Španělskem, Austrálií a Francií ale Navrátil považuje za silnější než tu loňskou.

Jiří Lehečka a Jakub Menšík na US Open postoupili do třetího kola dvouhry, Tomáš Macháč dokonce do osmifinále.

„Když budeme pokračovat ve výkonech, jaké kluci předváděli v poslední době, tak se nemusíme bát nikoho. Hlavně mě potěšil Jirka Lehečka, jak se rozehrál po té tříměsíční pauze,“ řekl Navrátil.

Ve Valencii se bude hrát na tvrdém povrchu. Domácí Španělsko by mělo nastoupit i se světovou trojkou Carlosem Alcarazem. Australany, kteří loni vyřadili Česko ve čtvrtfinále, Navrátil považuje za nejsilnější tým skupiny v čele s Alexem de Minurem a silným deblem. Francie má kvalitnější hráče, než měla loni Korea.

„Myslím, že je to určitě nejtěžší skupina ze všech čtyř skupin. Ale myslím, že všechny týmy jsou hratelné,“ poznamenal.

Bude nasazovat české hráče jinak než obvykle, protože Macháč v žebříčku ATP přeskočil Lehečku a stal se jedničkou.

„Určitě je to změna. Člověk měl pár let zpátky jako prvního hráče Lehečku a pak se kluci střídali. Zatím si myslím, že je to tak v pořádku, ale uvidíme až po těch zápasech. Třeba s De Minaurem loni Jirka prohrál, teď s ním hrát nebude a bude s ním hrát Tomáš Macháč,“ přemítal Navrátil.

Lehečka, který kvůli únavové zlomenině obratle přišel o Roland Garros, Wimbledon i olympijské hry, se vrátil na amerických betonech. Byl rád, jak to zvládl.

„Pro mě bylo hlavní, že jsem byl schopen odehrát dva těžké turnaje po sobě. Odehrál jsem šest zápasů bez bolesti, to je pro mě nejdůležitější,“ pochvaloval si.

Pozitivně hodnotil americkou šňůru také čerstvě devatenáctiletý Menšík. Benjamínek týmu věří, že Češi mohou ve Valencii znovu uspět.

„Je to těžké, ale myslím si, že cesty tam jsou. Davis Cup je týmová soutěž, všichni máme kvalitu porazit kohokoliv,“ poznamenal.

Češi zahájí daviscupový turnaj 11. září proti Španělsku, o den později se utkají s Austrálií a 14. září zakončí skupinu proti Francii. Dva nejlepší týmy se dostanou do vyřazovací fáze, která se uskuteční od 19. do 24. listopadu v Málaze.

Výraznou zásluhu na úspěchu Ocelářů měl brankář Marek Mazanec, který si připsal 38 úspěšných zákroků.

Poražený finalista uplynulé sezony švýcarské ligy byl po většinu utkání výrazně aktivnější a ústřední postavou Slezanů byl Mazanec. Zatímco jeho protějšek Pasche čelil jen minimálnímu počtu nebezpečných situací, český gólman se musel činit.

Čisté konto dokázal udržet až do závěru druhé třetiny. Mazanec svůj tým podržel v několika oslabeních, při střele českého obránce Skleničky ve službách Lausanne mu pomohla tyč, při druhém Adámkově vyloučení již ale kapituloval. Suomela připravil ideální přihrávkou gól pro Rochetta.

Do závěrečné dvacetiminutovky ale Oceláři vstoupili s výrazně ofenzivnější hrou a již po 116 sekundách se jim podařilo vyrovnat, když se po rychlém protiútoku prosadil Hudáček. Následně mohli skórovat Roman nebo Sikora, po osmi minutách převzali aktivitu opět Švýcaři a práci měl Mazanec.

Jedinečnou šanci rozhodnout dostal Třinec v 60. minutě, kdy byl vyloučený Tim Bozon. V základní hrací době se ještě Lausanne ubránilo, v prodloužení ale při hře čtyři na tři rozhodl Kurovský, který tečoval Daňovu střelu.

Další utkání v Lize mistrů čeká Oceláře v neděli, kdy se představí na ledě francouzského Rouenu.

Hokejová Liga mistrů:

HC Lausanne – HC Oceláři Třinec 1:2 v prodl. (0:0, 1:0, 0:1 – 0:1)

Branky a nahrávky: 40. Rochette (Suomela) – 42. Hudáček (Daňo, P. Vrána), 61. Kurovský (Daňo). Rozhodčí: Kaukokari (Fin.), Hürlimann – Stalder, Duc (všichni Švýc.). Vyloučení: 4:5. Využití: 1:1. Diváci: 4071.

Sestava Třince: Mazanec – Adámek, Smith, Kundrátek, Nedomlel, Mrtka, Marinčin, Jank – Hudáček, Sikora, Daňo – Kurovský, P. Vrána, M. Roman – Walega, Addamo, Teplý – Hrehorčák, Čacho, Dravecký. Trenér: Moták.

Čeští mladíci nezačali v Litvě dobře. Outsidera, který je ve skupině I bez bodu beznadějně poslední, poslal do vedení v 19. minutě Romualdas Jansonas. Po změně stran vyrovnal střídající Denis Alijagič a kýžené tři body zařídil „Lvíčatům“ v 87. minutě kapitán Václav Sejk.

Suchopárkův výběr bodoval v kvalifikaci počtvrté za sebou, v pátém utkání však zvítězil teprve podruhé.

Češi inkasovali z první vážnější akce. Vydrovi na vlastní polovině utekl míč od nohy, Gudelevičius nahrál před branku a Jansonas bez problémů zblízka zakončil. Vzápětí mohl odpovědět Sejk, který běžel sám na brankáře Virvilase, ten mu ale včasným výběhem zamezil ve srovnání. Další příležitost si už hosté do konce úvodního dějství nevypracovali.

Suchopárek na nepovedený první poločas zareagoval dvojím střídáním. Ihned po změně stran málem vyrovnal Daněk, jenže trefil tyč. Ichovu prudkou ránu mířící do „šibenice“ zneškodnil Virvilas. Po necelé hodině hry se „Lvíčata“ dočkala zásluhou Alijagiče. Domácí gólman pouze před sebe vyrazil Vydrovu střelu a útočník Žiliny se z dorážky nemýlil.

Další šanci se ale hostům dlouho nedařilo vypracovat. Až tři minuty před koncem základní hrací doby propadl po rohovém kopu balon k Sejkovi a ten pohotově zakončil. Jeho zásluhou se tak Češi přiblížili Dánům a Velšanům.

Na šampionát na Slovensku přímo postoupí vítězové devíti skupin a tři celky s nejlepší bilancí na druhých příčkách. Další šestice mužstev z druhých pozic zamíří do baráže, v níž se utká o zbylá tři místa na turnaji. Slovensko má coby pořadatel účast na mistrovství jistou.

Kvalifikace mistrovství Evropy 2025 fotbalistů do 21 let – skupina I:

Litva – Česko 1:2 (1:0)

Branky: 19. Jansonas – 58. Alijagič, 87. Sejk. Rozhodčí: Milanovič – Banovič, Bogičevič. ŽK: Gudelevičius, Virvilas – Kinský, Vydra.

Litva: Virvilas – Slendzoka, N. Žebrauskas, N. Stankevičius, Jurjonas – Džiugas, Gudelevičius, K. Žebrauskas (46. D. Stankevičius) – Burba (85. Dovydaitis), Steponavičius, Jansonas (67. Kaušinis). Trenér: Ražanauskas.

Česko: Kinský – Koželuh, Prebsl, Spáčil, Suchomel – Vydra, Icha (75. Langhamer) – Daněk, Ševčík (46. Alijagič), Višinský (46. Kričfaluši) – Sejk (90.+1 Ševínský). Trenér: Suchopárek.

V Los Angeles se totiž budou konat olympijské hry a lakros na nich nebude chybět. A scházet u toho nechce ani český tým.

Ne, nehrála lakros v Americe. Paradoxně s ním začala v devíti letech až poté, co se její rodiče přestěhovali zpět do České republiky. Právě v Praze, kde loni v létě získala stříbrnou medaili s českou dvacítkou na juniorském mistrovství Evropy, se Semeráková dozvěděla o pár měsíců později novinu, že se lakros po 120 letech vrátí do programu olympijských her.

„Ta zpráva způsobila obrovskou radost. Je to naděje, že naše hraní a snažení má nějaký smysl. Je to velká motivace pro nás hráčky, ale i pro malé děti, protože na lakros jako olympijský sport se už nahlíží úplně jinak,“ je si vědoma mladá obránkyně.

Lakros zprvu nesnášela

Její otec Pavel Semerák byl u zrodu boxlakrosu v Československu v 80. letech, takže se lakrosová kariéra i pro Semerákovou nabízela. Jenže tak snadné to nebylo, od malička se věnovala synchronizovanému bruslení.

„Když jsme byly se ségrou malé, táta nám koupil malé lakrosky. Chodili jsme ven a chtěl, abychom si házely. Nás to vždycky hrozně štvalo a nesnášely jsme to. Po příjezdu do Česka se něco změnilo a já chtěla lakros hrát. Táta trénoval a bylo to pro mě zajímavé,“ líčí obrat Semeráková.

Později uvažovala o tom, že by se do USA vrátila studovat a hrát lakros, ale negativní zkušenost z dětství, kdy musela v New Yorku vše opustit, ji odradila. „Už jsem měla v Česku rozjetý svůj život a nechtěla jsem to zažít znova, v osmi letech to bylo docela nepříjemné,“ vysvětluje hráčka Sokola I. Smíchov a smířlivě dodává: „Líbilo by se mi tam jet třeba jen na rok, ale pak to nešlo kvůli covidu.“

Líbí se jí kombinace mentalit

Od narození žila v Queensu a tamní multikulturní prostředí ji už v dětství pomohlo ve světovém rozhledu. „Chodila jsem do školy, kde byl ve třídě každý odjinud. Určitě to mělo vliv na mou osobnost,“ vnímá Semeráková. Přirozeně se naučila anglicky a pochytila také americkou mentalitu. S tou pak ale v Česku jako malá holka narazila.

„Když jsem v Americe při výtvarné výchově namalovala nějaký obrázek, tak byl nádherný a učitelka mi říkala, že určitě budu malířka, že jsem strašně talentovaná. To vám říká vlastně skoro každý učitel. Pak jsem přijela do Česka, namalovala jsem nějakého Yettiho a byl celý špatně. Měl moc velké ruce a moc malé oči. Yetti navíc přece nemůže mít fialové boty. Přechod byl dost nepříjemný. Najednou jsem měla pocit, že je se mnou hodně věcí špatně,“ popisuje Semeráková.

„Češi moc americkou mentalitu nechtějí a myslím, že je dobře, že má každý svou. Ale kombinace českého kritického myšlení a amerického pozitivního je vlastně docela dobrá,“ usmívá se.

Přínos amerických návyků Semeráková vnímala, když u nás žila a jako trenérka působila Tierney Larson. „Trénovaly jsme pod ní tři roky a její pozitivní přístup, který přinášela do tréninků, spoustu českým holkám prospěl. Jakým způsobem s námi mluvila, jak nás chválila,“ míní hráčka, která si určité vlastnosti Američanů hravě připomněla.

V sixes není chvilka na nádech

Ostatně právě do USA jí zavedly už zmíněné velké turnaje v roce 2022. „Určitě bylo skvělé, že se moje první seniorské mistrovství světa hrálo v Americe. Tam, kde lakros původně vznikl. Byl to pro mě návrat do Spojených států. Po většinu turnaje s námi byl navíc táta jako fanoušek. Bylo hrozně hezké, že i když nás nikdo nepodporoval, tak táta řval za deset lidí a líp se hrálo,“ vzpomíná Semeráková.

Další dílek do americké mozaiky může přidat za čtyři roky v Los Angeles. Na olympijských hrách. „Myslím, že v tomhle smyslu je asi jedno, kde bych si zahrála na olympiádě. Ale je dobře, že to bude v kolébce lakrosu. Zřejmě jen Američané si návrat tohoto sportu na olympijské hry jako pořadatelé mohli prosadit. Mám radost, že máme cíl, ke kterému se můžeme upínat.“

Pod olympijskými kruhy se bude hrát v disciplíně sixes, tedy v šestkovém lakrosu. V tom funguje u nás už několik let i ligová soutěž a Češky si ho vyzkoušely i na Světových hrách. „Je určitě potřeba se víc věnovat šestkovému lakrosu, specificky trénovat, vytvořit i speciální tým pro sixes. Nerozdělují se v něm posty, každý hraje všechno. Jede se na sto padesát procent a není tam chvilka na nádech. Člověk se ani nemůže po gólu radovat, hned si musí hledat hráče a bránit,“ vysvětluje Semeráková.

Budoucí kurátorka?

V červenci byla česká reprezentace na mistrovství Evropy v ženském lakrosu v Portugalsku. Potřebovala se umístit do sedmé příčky, aby se kvalifikovala na mistrovství světa 2026 v Japonsku.

Ve stále se lepšící konkurenci uhrály Češky potřebnou sedmou příčku až po infarktovém obratu proti Itálii, kdy prohrávali pár minut před koncem o pět gólů, přesto vydřely prodloužení a v něm rozhodly.

„Ačkoliv jsme na mistrovství Evropy měly vyšší ambice, jsme spokojené s výsledky, které jsme uhrály s tak silnými soupeři. Lakros v Evropě začíná být na mnohem vyšší úrovni než dříve, což je dobře. S Anglií, největším favoritem turnaje, jsme zvládly hrát vyrovnaně skoro celý zápas,“ hodnotí turnaj Semeráková a k duelu s Itálií dodává: „Ten zápas byl neuvěřitelný. Dodnes z něj mám husí kůži a jsem ráda, že jsme vybojovaly místo na MS v Japonsku.“

Semeráková je také studentkou prvního ročníku dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Nevadí mi studovat něco jen pro to, že mě to zajímá. I když teď ještě nevím, co přesně budu dělat. Člověk může pak být třeba kurátorem, to by se mi líbilo. Pracovat například na Akademii věd ČR. Nedávno jsme zrovna brali barokní sochu u nás, to mě docela chytlo. Ale zatím ještě přesně nevím, čemu se chci věnovat. Rozhodnutí trvá delší čas,“ dodává Semeráková.

Jak asi tahle cesta amerického snu jedné české holky z Queens až do Los Angeles dopadne?

Také Plzeň pro stejnou soutěž dopsala posily obránce Svetozara Markoviče a Princeho Adua. UEFA zveřejnila soupisky pro hlavní fázi pohárů na svém webu.

Sparta oproti 4. předkolu Ligy mistrů udělala jen minimum změn. Dánský trenér Lars Friis bude mít k dispozici belgického obránce Cobbauta, naopak vypadl útočník Jan Kuchta, který před pár dny přestoupil do Midtjyllandu. Na soupisce pro hlavní fázi chybí také dlouhodobě zraněný španělský zadák Imanol García.

To Slavia udělala více změn. Vedle Lingra a Belgičana Micheze vrátila na „evropskou“ soupisku Conrada Wallema, který ve 3. a 4. předkole Ligy mistrů chyběl. Zdálo se, že norský záložník Eden opustí, nakonec ale zůstal a bude si moci zahrát hlavní fázi Evropské ligy, kam červenobílí po vyřazení od Lille přešli. Po doléčení zranění se oproti kvalifikaci vrací stoper Štěpán Chaloupek.

Naopak vypadl nejlepší střelec posledních dvou ligových sezon Jurečka, který ztratil pevnou pozici v týmu. V předkolech odehrál jen devět minut, byť gólem pomohl k venkovnímu vítězství 1:0 nad Saint-Gilloise. Mimo soupisku oproti kvalifikaci zůstal rovněž středopolař Ševčík, i člen širšího kádru české reprezentace v poslední době zůstává na lavičce Pražanů.

Kvůli delšímu zranění Slavia pro hlavní fázi nezapsala obránce Lukáše Masopusta a vypadla také mladá letní posila Alexandr Bužek. Mimo hru zůstávají kvůli dlouhodobým zdravotním problémům brankář Jindřich Staněk a zadák Tomáš Vlček.

Plzeň pro hlavní fázi Evropské ligy zařadila čerstvé posily ghanského útočníka Adua a srbského obránce Markoviče. Oproti předkolům se dostal na soupisku francouzský krajní bek či záložník Cheick Souaré, který by mohl být po zranění brzy k dispozici. Vrací se také uzdravený záložník Matěj Valenta.

Oproti kvalifikaci naopak vypadli senegalský obránce Cory Séne a nigerijský útočník James Bello. Obránce Robin Hranáč mezi úvodním duelem a odvetou 4. předkola přestoupil do Hoffenheimu a jiný stoper Václav Míka odešel hostovat do Českých Budějovic. Mimo soupisku jsou nadále dlouhodobě zranění nigerijský útočník Rafiu Durosinmi, další ofenzivní hráč Christophe Kabongo a univerzál Jan Sýkora.

Mladá Boleslav pro hlavní fázi Konferenční ligy stihla zařadit novou posilu křídelníka Nicolase Pennera. Mimo soupisku pro evropské soutěže naopak stále zůstává zraněný jiný záložník David Kozel.

Česko bude mít poprvé v historii čtyři kluby ve skupinové či hlavní fázi pohárů. Jako první do základní části, která se bude hrát nově jako jedna liga, vstoupí 18. září Sparta v Lize mistrů doma proti Salcburku.