Celkové vedení uhájil Ben O’Connor. Australský cyklista před čtvrteční etapou s kopcovitým dojezdem drží červený dres s pětisekundovým náskokem před trojnásobným šampionem Vuelty Primožem Rogličem ze Slovinska. Třetí Španěl Enric Mas ztrácí na lídra 1:25 minuty.

Groves si třetím vítězstvím v letošním ročníku Vuelty pojistil vedení v bodovací soutěži, které převzal po úterním odstoupení zraněného belgického favorita Wouta van Aerta. Bittner se posunul za něj na druhé místo. Na zelený dres ztrácí 116 bodů.

Sprinterské týmy přitom až v posledních kilometrech trasy, v jejíž první polovině peloton musel zdolat dvě příkrá stoupání druhé kategorie, zlikvidovaly dlouhý únik skupinky uprchlíků.

Zřejmě poslední šanci sprinterů na úspěch pak naplno využil Groves k celkově sedmému dílčímu úspěchu na Vueltě. Bittner, jenž triumfoval v páté etapě, se vyvezl za ním, předjet ho ale nedokázal. Třetí skončil Belgičan Vito Braet.

V hlavním poli dojel vedle všech favoritů i druhý český debutant na Grand Tour Mathias Vacek. Jezdec týmu Lidl-Trek, jenž už má na kontě dvě druhá místa včetně úvodní časovky, se tentokrát do ideální spurterské pozice nedostal a byl klasifikován na 18. místě.

Cyklistický závod Vuelta – 17. etapa (Arnuero – Santander, 141,5 km): 1. Groves (Austr./Alpecin-Deceuninck) 3:32:14, 2. Bittner (ČR/dsm-firmenich-PostNL), 3. Braet (Belg./Intermarché-Wanty), 4. Miquel (Šp./Equipo Kern Pharma), 5. Strong (N. Zél./Israel-Premier Tech), 6. Campenaerts (Belg./Lotto-Dstny), …18. M. Vacek (ČR/Lidl-Trek) všichni stejný čas.

Průběžné pořadí: 1. O’Connor (Austr./Decathlon-AG2R-La Mondiale) 68:41:14, 2. Roglič (Slovin./Red Bull-Bora hansgrohe) -5, 3. Mas (Šp./Movistar) -1:25, 4. Carapaz (Ekv./EF Education-EasyPost) -1:46, 5. Landa (Šp./Soudal-Quick Step) -2:18, 6. Gaudu (Fr./Groupama-FDJ) -3:48, …66. M. Vacek -2:15:11, 120. Bittner -3:30:04.

Čtyřiadvacetiletý obránce sám nečekal, že po svém příchodu z Plzně naskočí hned do prvního utkání, v němž odehrál druhou půli. Je nadšený, že v mužstvu má další tři krajany – beky Pavla Kadeřábka s Davidem Juráskem a ofenzivního univerzála Adama Hložka.

Společně žertovali, že za chvíli bude v Hoffenheimu celá česká reprezentace. Řekl to na tiskové konferenci národního mužstva před zápasy Ligy národů v Gruzii a s Ukrajinou.

„První pocity jsou skvělé, protože jsem se posunul do bundesligy. Je tam rozdíl oproti české lize jak v kvalitě, tak v zázemí. Zatím jsem moc spokojený a těším se na nové výzvy,“ prohlásil Hranáč.

V Hoffenheimu se stal už čtvrtým českým hráčem, klub navíc ještě marně usiloval o sparťanského obránce Martina Vitíka.

„Určitě je to velká výhoda. I když jsem tam měl zatím jen tři tréninky, tak to ještě není úplně znát. Kluci si dělají srandu, že tam za chvíli bude celá česká reprezentace. Pavel Kadeřábek je tam devět let, ten pomáhá hodně,“ ocenil Hranáč.

Jeho přestup za rekordní částku pro Plzeň (mezi 200 až 250 miliony korun) se urodil rychle, Viktorii opustil nezvykle mezi úvodním utkáním a odvetou 4. předkola Evropské ligy proti Hearts.

„Ta nabídka byla postavená tak, že kdybych neodešel hned, tak by to neproběhlo. Určitě to nebylo lehké jak pro mě, tak pro vedení Plzně a pana (šéfa klubu Adolfa) Šádka. Ale myslím, že jsme se na všem domluvili dobře. I když to bylo složitější a narychlo,“ připustil Hranáč.

Oddychl si, že Viktoria odvetu proti Hearts už bez něj zvládla a po výhře 1:0 postoupila.

„Zápas jsem samozřejmě sledoval, byl jsem trochu nervózní. Ale věděl jsem, jak to bude zhruba probíhat. Bylo tam menší hřiště, očekával jsem přesně takovýhle souboj a jsem rád, že to dopadlo dobře,“ těšilo Hranáče.

Hned v prvním utkání po příchodu do Hoffenheimu se dostal na hřiště. Za nepříznivého stavu 0:2 ve Frankfurtu naskočil o víkendu na druhý poločas.

„Upřímně jsem ještě nečekal, že nastoupím, ale zápas se nějak vyvíjel. Měl jsem tři tréninky, což je málo, abych si osahal všechnu taktiku a to, co po mě trenéři chtějí. Ale jsem rád, že jsem nastoupil a první start si odbyl,“ uvedl Hranáč.

„Vždy je to pak takové volnější a jste oproštěn od takovému menšího tlaku, který ve vás je, jaké to bude poprvé a podobně. Budu se prát o to, abych nastupoval pravidelně a mohl nastupovat i za reprezentaci. Budu tam bojovat,“ doplnil.

Ještě vloni na jaře bojoval s Pardubicemi o záchranu v lize, pak se vrátil z hostování do Plzně, kde se rychle stal oporou. Probojoval se do reprezentace a nyní přestoupil do bundesligy.

„Ještě to asi úplně nepobírám, protože všechno jde tak strašně rychle. Jsem za to rád, že se můžu pořád takhle posouvat, že nikde nestagnuji. Je to vizitka mých spoluhráčů, trenérů a všech, kteří se kolem mě motají. Měl jsem na to velké štěstí,“ řekl Hranáč.

Bundesligové prostředí ho nadchlo. „Tam je každý zápas svátek. Hned jsem začal na Frankfurtu, kde je podle mě jedna z nejbouřlivějších atmosfér. Kvalita hráčů bude podle mě rozdílná. V české lize se napadá jeden na jedno a tam když to uděláte, tak vás útočníci sežerou. Kvalita je vidět hned po prvním tréninku, co jsem tam byl,“ řekl.

„Co se týče zázemí, v Plzni je to na hodně vysoké úrovni i v rámci Evropy. Ale myslím, že tam je to ještě více nadstandardní. I kluby z bundesligy se dřív jezdily do Hoffenheimu dívat, jak to tam vypadá. Ještě postupem času pořád objevuju, co tam je. Jsem z toho hodně mile překvapen a jsem rád, že se tam budu moci zlepšovat,“ doplnil Hranáč.

S reprezentací ve čtvrtek odletí do Tbilisi, kde v sobotu vstoupí do nového ročníku Ligy národů. Český tým s Gruzií na nedávném mistrovství Evropy v Německu remizoval 1:1.

„Myslím, že to nebyl z naší strany špatný zápas. Rozhodlo to, že jsme neproměnili řadu šancí. Kdyby to skončilo tak, jak to mělo být, vyhráli bychom třeba 4:1. Remíza 1:1 vypadá blbě, ale náš herní projev byl dobrý. Teď to bude úplně jiné utkání. Bude to u nich doma, bude bouřlivá atmosféra,“ mínil Hranáč.

V Ambri-Piotta už devětadvacetiletý Kubalík v minulosti působil. Aktuální dohoda obsahuje výstupní klauzuli, která českému reprezentantovi umožní opět odejít do NHL, pokud o něho v zámoří projeví zájem do 15. prosince.

Aktualizujeme…

Jak se cítíte týden před zápasem proti Eskievovi?

Všechno jde podle plánu. Myslím, že jsem už dlouho neměl tak dobrou přípravu jako teď. Fyzicky, kondičně i psychicky se cítím skvěle. Do Německa poletím až ve čtvrtek. Cestování už nemám tolik rád, na druhou stranu těším se, že budu mít i tam svou podporu. Dlouho jsem totiž trénoval v německém gymu Spirit.

Ale doma bude přeci jen soupeř. Jaká může být atmosféra?

U mě to nehraje takovou roli. Dříve jsem často bojoval v Rusku a podporu jsem neměl skoro nikde. Naučil jsem se s tím srovnat. Teď na to vůbec nemyslím.

Kvůli zápasu v Oberhausenu jste odsunul na vedlejší kolej pyramidu Tipsport Gamechanger o 300 tisíc eur, kde ještě můžete zasáhnout do boje jako „lucky loser“. Co vás k tomu vedlo?

Dostat se do Gamechangeru už je dost těžké, ta šance není velká. Zbývají poslední zápasy, myslím, že už nikdo nevypadne. Někdo by musel mít obrovskou smůlu a já obrovské štěstí. Když vyhraju v Německu, můžu zase ještě někam vystřelit.

Přitom jste v červenci říkal, že kdyby se vám povedlo celý Gamechanger vyhrát, ukončíte kariéru. Takže změna plánu?

Moc se toho nezměnilo. Může se stát, že proti Eskievovi vyhraju, pak někdo vypadne z Gamechangeru, nastoupím i tam a celou pyramidu vyhraju. To je nejrůžovější scénář. Může se stát i to, že v Německu prohraju a z Gamechangeru nikdo nevypadne. Soustředím se na svůj zápas.

MMA vás neživí, máte i civilní zaměstnání. Co děláte?

Pracuju ve vodohospodářství, jsem strojník. Pracuju na směny, mám denní a noční. Šel jsem tam proto, že finančně mě MMA nezajistí. Může se stát cokoliv, já mám rodinu a musím něco vydělávat. Nemám žádného velkého sponzora, proto jsem se tak rozhodl.

Jak to kombinujete s tréninkem a zápasy v kleci?

Zaplaťpánbůh, ve firmě mi vycházejí vstříc. Můžu si vyměňovat služby a teď chodit do práce, jak mi vyhovuje. Samozřejmě jen v době, kdy se připravuju na zápas. Jinak normálně pracuju. Oproti ostatním je to sice nevýhoda, nemůžu tolik trénovat. Ale pokud se něco stane, mám jiný příjem a nemusím se stresovat.

Dříve jste mluvil i tom, že je to vaše chyba, že nemáte z MMA větší příjem. Nechcete se moc ukazovat na sociálních sítích, přesto na Instagramu máte více než 63 tisíc sledujících. Začalo vás to více bavit?

Popravdě řeknu, že ne. Přišel jsem na to, že abych ještě dosáhl nějakých výsledků, musím více trénovat. Ne přidávat p**oviny na Instagram. Co zrovna dělám, jednu reklamu, druhou reklamu… Byl by to sice lehčí způsob, jak vzbudit pozornost u sponzorů, ale nechci to dělat na úkor trénování. Těžko na to hledám čas a chuť.

Pojďme ještě k Eskievovi, který má za sebou skvělé výsledky a několika zápasníkům ukončil vítězné šňůry. Jak ho vidíte vy?

Patří mezi nejbrutálnější zápasníky, které znám. Já ho znám trochu lépe díky tomu, že jsem v Německu trénoval, Eskiev byl i u nás ve Spiritu. Má na kontě kvalitní výhry, je brutálně výbušný a rychlý. Více chce držet své zápasy z postoje, má opravdu granáty v rukách.

S čím na něj půjdete vy?

Já do každého zápasu vstupuju jen s tím, že chci vyhrát. Nemám žádný gameplan. Všechny zápasy beru tak, že když přežiju první kolo, tak už jsem ve vedení.

Čeká vás už 53. zápas v kariéře. Když se ohlédnete zpátky, na co nejvíce vzpomínáte?

Těch zápasů je opravdu spoustu. Třeba proti ruskému soupeři, který na mě nastoupil tak, že jsem nevěděl, kde jsem. Nebo první prohru na body, kdy jsem myslel, že jsem vyhrál. Dále určitě zápasy s Conorem McGregorem nebo titulové duely se Salahdinem Parnassem a Vojtou Barboríkem.

Zápas se zřejmě největší legendou vašeho sportu McGregorem na Silvestra 2012, navíc u něj v Dublinu, zaujme na první pohled asi nejvíce. Jaký byl?

To byly pro mě strašně těžké chvíle. Nikdy, na zápasech ani v tréninku, jsem se nepotkal s takovým zápasníkem, jako byl Conor. Trochu jsem se lekl a nepodal jsem výkon, jakého jsem byl doopravdy schopný. Tak to i vypadalo, jasně jsem prohrál. On byl tehdy v nejlepší éře ve svém životě, opravdu skvěle připravený.

Ivan Buchinger versus Lom Ali Eskiev:

„Udělám všechno, abych se co nejdřív vrátila na tenisové kurty, ale zdraví je na prvním místě. Děkuji lékařskému týmu za excelentní péči,“ vzkázala Plíšková.

Plíšková se zranila v začátku čtvrtečního utkání druhého kola proti turnajové pětce Jasmine Paoliniové z Itálie. Dvaatřicetiletá finalistka turnaje z roku 2016 vzdala zápas už po třech výměnách poté, co si za stavu 15:15 podvrtla kotník.

„Potíže s kotníkem jsem měla už pár posledních měsíců. Dávali jsme tam nějaké injekce, které ale moc nezabraly, i když to nebylo tak špatné. Jedeme na vyšetření, na rezonanci a potom se snad dozvíme víc. Snad to nebude nic hrozného, kosti jsou v pořádku,“ řekla poté v dějišti posledního grandslamu sezony.