„Bylo to jen mé rozhodnutí. Nevím, jak by nám Víťa Kopřiva v téhle situaci pomohl,“ odpověděl minulý týden Jaroslav Navrátil na otázku, proč nenominoval pátého hráče do reprezentačních bojů o čtvrtfinále Davis Cupu.

„Ano, odehrál by utkání, ale to je tak všechno. Nic by nám to nepřineslo,“ prohlásil nehrající kapitán českého mužstva.

Českou čtveřici přitom sužovala marodka a další singlista by se v týmu hodil.

Šéf týmu ale argumentoval tím, že Kopřiva nemá jako 143. hráč žebříčku takové kvality, aby vzdoroval těm nejlepším.

Jaká byla odpověď sedmadvacetiletého tenisty? Místo do Valencie zamířil do polského Štětína a ovládl tam turnaj s dotací téměř 150 tisíc eur.

„Kluky v Davis Cupu jsem sledoval. Jsem kamarád se všemi hráči z týmu, fandil jsem jim na dálku. Někdy se prostě sejdou věci takhle. Nominace byla, jaká byla, rozhodnutí jsem respektoval. Jel jsem na turnaj do Štětína a vyšel mi úplně parádně,“ liboval si Kopřiva v rozhovoru pro Tenisový svět. 

Rozhodně přitom neporazil žádné „nazdárky“. Cestu mu zkřížila například někdejší světová padesátka a aktuálně 93. hráč žebříčku, Argentinec Federico Coria. Přesto si na antuce došel pro titul. A právě na oranžové drti se hrálo i ve Valencii.

„Turnaj byl nesmírně náročný, během celého týdne jsem zažil opravdu hodně vyrovnaných utkání a příběhů. Od prvního kola jsem dost bojoval. Měl jsem ale dobrou přípravu a na ní teď můžu stavět,“ hodnotí Kopřiva.

Jisté je, že další případné nominace do Davis Cupu už bude řešit s někým jiným. Po českém výbuchu ve skupině bude příští reprezentační výběr skládat místo Navrátila nový kapitán Tomáš Berdych.

„Úplně se neznáme. Párkrát jsme se viděli, když byl na turnajích s Jirkou Lehečkou. Tam jsme se potkali, ale není to tak, že bychom se osobně znali,“ uvedl.

V roli nehrajícího kapitána se Berdych poprvé představí v únoru 2025, kdy povede daviscupový výběr v kvalifikaci o postup do skupinové fáze soutěže.

Do té doby má Kopřiva v hlavě jediný cíl: udržet si v žebříčku takové pozice, aby mohl pomýšlet minimálně na kvalifikaci prvního grandslamu příští sezony v Austrálii.

Dvaadvacetiletý hráč, jemuž patří 36. místo ve světovém žebříčku, o tom informoval na sociální síti X. S Berdychem spolupracoval od loňského dubna.

„Naše cesty se určitě nerozcházejí. S Tomášem budeme dál spolupracovat v rámci daviscupového týmu,“ uvedl Lehečka.

„Přeji mu v nové roli daviscupového kapitána mnoho úspěchů a vítězství,“ doplnil tenista, který o velkou část sezony přišel kvůli únavové zlomenině bederního obratle.

O změně v realizačním týmu informoval dva dny po odehrání daviscupové skupiny ve Valencii.

Po ní vedení tenisového svazu odvolalo v neděli Jaroslava Navrátila, který vedl tým od roku 2006, a nahradil ho právě osmatřicetiletý Berdych.

Češi v minulém týdnu prohráli všechny tři zápasy se Španělskem, Austrálií a Francií. S Navrátilem poté svaz ukončil spolupráci.

Zbytek realizačního týmu Lehečky zůstal beze změn. „Koučem je Michal Navrátil, kondičním trenérem Radek Štěpánek a fyzioterapeutem Carlos Manuel Baptista Carvalho. Generálním manažerem je Roman Vik a agentem Pierre Christen,“ doplnil tenista z Kněžmostu.

Wimbledonská vítězka a nejlépe postavená Češka na žebříčku Barbora Krejčíková se omluvila kvůli náročnému programu.

Chybí také Markéta Vondroušová a Karolína Plíšková, neboť se uzdravují po operacích.

Finálový turnaj se uskuteční od 13. do 20. listopadu v Málaze, nově se bude hrát od začátku vyřazovacím systémem.

Češky narazí ve čtvrtfinále buď na domácí Španělsko, nebo Polsko. Současnou nominaci plánuje kapitán Petr Pála ještě rozšířit o jednu hráčku.

Jedenáctinásobné šampionky Češky dostaly do finálového turnaje divokou kartu, díky čemuž nemusely hrát dubnovou kvalifikaci.

Loni se probojovaly do semifinále, kde nestačily na pozdější vítězky z Kanady.

Podívejte se na sestřih utkání Groningen – Feyenoord, v němž tým Briana Priskeho utrpěl další ztrátu | Video: Asociated Press

Čtyři ligové zápasy, jedna jediná výhra.

V sobotu deset minut před koncem vedení 2:0, přesto nakonec jen remíza.

Ne, tohle není nic, čím by se Priske mohl chlubit. A co by bylo hodno slavné značky Feyenoordu.

Však to jemu i hráčům také dali fanoušci po duelu s Groningenem najevo hlasitým pískotem.

Další vlna kritiky přišla na sociálních sítích, kde sílí hlasy po Priskeho odvolání. Fanoušci vyčítají dánskému kouči chybnou taktiku, vysmívají se – stejně jako tomu bylo i na začátku jeho letenského angažmá – proslulému kolečku s hráči a vyzývají ho, aby vrátil tým k rozestavení 3-4-3.

„Je jasné, že před sebou máme ještě hodně práce,“ prohlásil Priske po kolapsu v Groningenu. „Máme hodně nových hráčů, chce to čas. Komplikují to i zranění, jiní hráči se po zdravotních problémech teprve vracejí,“ tvrdil.

Přesto měl ale Feyenoord zápas skvěle rozehraný. Ve 33. minutě si dal vlastní gól Thomas van Bergen, v 70. minutě navýšil vedení favorita Igor Paixao.

Jenže v 81. minutě snížil střídající náhradník Brynjólfur Willumsson a stejný muž se v první minutě nastavení postaral o další bolestivou ztrátu Priskeho souboru.

„Měli jsme ten zápas definitivně rozhodnout. Když deset minut před koncem vedete o dvě branky, musíte brát tři body,“ věděl dánský stratég.

Už ve čtvrtek může Priske mračna nad svou hlavou aspoň trochu rozehnat. Anebo ještě zhoustnou. Feyenoord totiž vstoupí do Ligy mistrů těžkým zápasem proti Leverkusenu.

„Musíme a budeme na to připraveni. Je to pro nás další nová výzva, ve které nás podpoří celý stadion. Kluci si takovou podporu zaslouží,“ vzýval Priske fanoušky.

Proti německému šampionovi půjde o hodně i jemu. Taky by se totiž zápasu se Spartou, který je v Lize mistrů na programu v Rotterdamu 11. prosince, nemusel jako kouč Feyenoordu vůbec dočkat…

Otcem českého atleta je Fin Mika Järvinen, který v závěru kariéry trénoval mistra světa Dvořáka.

Matkou je Kateřina Nekolná, sportovní hlasatelka České televize a rovněž bývalá vícebojařka.

Na přelomu srpna a září byl Järvinen součástí úspěšné české výpravy na MS do 20 let v peruánské metropoli Limě. Suverénně ovládl desetiboj a po čtvrtkařce Lurdes Glorii Manuel získal druhé české zlato.

Trenér Josef Karas o vás říká, že jste mimozemšťan. Olympijský vítěz Šebrle přidal, že budete schopný dělat 9000 bodů. Jak se to poslouchá?

Skvěle, ale nesmím si to brát moc na tělo. Snažím se být pokorný, jít krůček po krůčku a možná se něco z toho povede. Zatím jsem si ani pořádně neuvědomil, co se mi podařilo v Peru.

Vyhrál jste tam suverénně rozdílem 195 bodů. Jak se to stalo?

Jednou z věcí je to, že Amadeus Gräber, zřejmě můj největší soupeř, kvůli nemoci nezávodil. Bylo by to asi o dost těsnější, ale na to se historie neptá. Skvěle jsme natrénovali a mám i trochu talentu. (úsměv)

Letěl jste do Peru s tím, že budete útočit na zlato?

Mým prvním cílem bylo hlavně založit ve všech disciplínách, druhým udělat si skvělý výsledek, třetím byla medaile a potom ten titul.

Říkáte hlavně založit… Na republikovém šampionátu vícebojařů v Houšťce jste vyhrál i bez bodového zisku z tyče, třikrát jste shodil základní výšku. Jak jste se s ní pral na MS?

Byl jsem dost pod stresem, abych nepředvedl to samé. První a druhý pokus nebyl moc příjemný, na první jsem čekal pět až deset minut. Opravovali časomíru a stres na mě padl o to více. I kvůli tomu jsem shodil. Při druhém už to bylo rychlejší a neměl jsem čas přemýšlet. Dal jsem to a ve zbytku závodu to bylo v pohodě.

V disku a závěrečné patnáctistovce jste si zlepšil osobní maxima. Vnímal jste v průběhu druhého dne, že útočíte na juniorský světový rekord?

Od začátku jsem si říkal, že to není možné. Nedařily se mi disciplíny úplně podle představ. Ale potom před nebo po tyči mi kamarád ukázal, že útočím na světový rekord. Viděl jsem to někde na Instagramu. Začal jsem o tom více přemýšlet a možná kvůli tomu se mi tolik nepovedl oštěp.

Od výkonu Niklase Kaula z roku 2017 vás dělilo deset bodů. Řešilo se, zda vás neokradli rozhodčí v dálce. Jak jste to viděl?

Snažili jsme se podat protest, ale řekli mi to samé co v doskočišti. Teď už je to asi jedno. Samozřejmě bych byl za rekord rád, ale nedá se nic dělat.

Nasbíral jste 8425 bodů, to je o 90 více, než kdy v kariéře měl špičkový český desetibojař Adam Sebastian Helcelet. To zní úžasně, ne?

Určitě, ale je třeba zohlednit to, že mám lehčí náčiní (disk a kouli) a nižší překážky, které něco uberou. I tak věřím, že ten přechod mi neuškodí. Už rok a půl na desetiboj dospělých trénuju.

Pojďme teď k vašemu česko-finskému původu. Když jste na stupních vítězů slyšel českou hymnu, cítil jste, že je to správně?

Bylo to nádherné, skoro mi ukápla slza stejně jako po doběhu na patnáctistovce. Cítím se o dost víc jako Čech, proto reprezentuju Česko. Narodil jsem se tady, pak jsem žil dva tři roky ve Finsku, ale zase jsem se vrátil. Teď už do Finska lítám méně, jen když je čas.

Většinu života jste tedy strávil v Česku, navíc zde máte údajně lepší podmínky, než byste měl ve Finsku. Je to pravda?

Ano, podporu od svazu a všeobecně od všech lidí mám větší tady. Říkal to i můj otec, ví, že ve Finsku atletům tolik nepomáhají. Stejně tak Kristiina Mäki reprezentuje Česko.

Takže vás táta nelámal, abyste reprezentoval „jeho“ Finsko?

Dřív to tak bylo. Táta chtěl, abych reprezentoval jeho zemi. Ale vidí, že v Česku mám větší podporu, a on chce pro mě to nejlepší.

Dlouho vám přitom atletiku komplikovaly zdravotní potíže. Mohl byste to popsat? A jak jste je zvládl překonat?

Od dětství jsem měl určité problémy se zdravím, s imunitou. Byl jsem podvyživený, to tomu ještě napomohlo. Býval jsem často nemocný, ale pomohl mi skvělý doktor Jiří Dostal, podpořil mě trenér Pepa Karas, ke kterému jsem přišel před rokem a půl. Měl jsem problémy s pH, stačilo aby mi jednou bylo špatně a už to se mnou jelo celý týden. Zvracel jsem a kvůli tomu jsem byl podvyživený.

Takže jste zapracoval i na psychice?

Od té doby jsem lehce vyspěl, v hlavě jsem si spoustu věcí srovnal a malé blbosti už mě nerozhodí jako dříve. A kromě toho mám štěstí, že zranění se mi vyhýbají. To musím zaklepat.

Kde v desetiboji vidíte své největší rezervy?

V kouli a dálce. Klidně i k osmičce bych tam skočit mohl. Na stovce je taky rezerva, ještě jsme s trenérem skoro neviděli posilovnu. To se potom snad zlepší.

Co je vaším dalším cílem? Zazávodit si na velkém šampionátu poprvé s dospělými? Za rok je mistrovství světa v Tokiu.

Už nad tím přemýšlíme, s trenérem si k tomu něco řekneme. Ale jdeme postupně, dalším krůčkem je hala. Limit do Tokia je celkem vysoký, nejspíš se budeme snažit kvalifikovat přes ranking.

Za měsíc vám bude devatenáct, takže před sebou máte maturitu?

Ano, je přede mnou maturitní ročník. Studuju na ekonomické střední škole se sportovním zaměřením v Praze na Vinohradské. Teď se škole budu muset věnovat zase o něco více, už přemýšlím i nad vysokou školou. Líbila by se mi fyzioterapie, ale vím, že bude těžké to se sportem zkombinovat.