Sinner v sobotním semifinále vyřadil Tomáše Macháče, Djokovič v Číně na cestě do finále zdolal o kolo dříve jiného Čecha Jakuba Menšíka. V boji o titul si dlouho obě hvězdy držely servis. První set tak rozhodl až tie-break, v němž Sinner utekl do vedení 4:0 a už ho nepustil. Po druhém setbolu vyhrál 7:4.

„V prvním setu Novak výborně servíroval, ale naštěstí jsem zvládl tie-break a získal potřebné sebevědomí,“ pochvaloval si Sinner v rozhovoru na kurtu po sedmém letošním triumfu a celkově sedmnáctém v kariéře.

Ve čtvrtém gamu druhé sady se Italovi podařilo poprvé prolomit Djokovičův servis. Výhodu brejku už nepromarnil, finále zakončil esem. Vzájemnou bilanci se srbským rivalem vyrovnal na 4:4, na betonech dominuje v poměru 4:1.

Sinner dnes nečelil jedinému brejkbolu, sám využil jeden ze dvou. „Proti Novakovi je to vždycky jedna z největších výzev, je to legenda našeho sportu,“ uvedl současný lídr žebříčku, který na prvním místě sezonu i završí. A to jako první Ital.

„Nemám na něj speciální recept. Je potřeba využít těch pár chyb, které udělá. Jsem spokojený se svým výkonem,“ dodal tenista, jemuž nicméně stále hrozí trest za dopingovou kauzu z letošního března.

Djokovič mohl vyhrát šanghajské Masters popáté, ale nepovedlo se mu to stejně jako vybojovat jubilejní 100. titul. Před ním jsou v historické tabulce jen Američan Jimmy Connors se 109 triumfy a Švýcar Roger Federer (103).

Dvacetiletý útočník Montrealu poskytl před svou třetí sezonou v NHL obsáhlý rozhovor renomovanému serveru The Athletic a nakousl v něm hned několik témat. Některé jeho odpovědi se leckoho na Slovensku dotkly.

Odjakživa platí, že v Montrealu jsou hokejisté pod drobnohledem nejen novinářů, ale i fanoušků, pro které je hokej takřka náboženstvím. Slafkovský však naznačil, že sláva mu vadí spíš doma.

„V Montrealu si můžu jít nakoupit potraviny a nikdo mě nevyrušuje. Kdybych šel do obchodu na Slovensku, bude z toho 25 fotek. Všichni tam ví, kdo jsem,“ spustil rodák z Košic.

Vyprávěl také o komplikovaném vztahu se slovenskými novináři, ke kterým se v mnoha případech nechoval zrovna mile ani během jarního mistrovství světa v Česku.

„Každý mluví o tom, jací jsou novináři v Montrealu. Ale soustředí se jen na hokej. Pokud udělám v zápase 17 špatných přihrávek, tak sice napíšou, že jich bylo 23, ale pořád je to o hokeji, beru to,“ popisoval.

„Ale média na Slovensku? Novináři vyfotili náš dům a kvůli tomu tam teď chodí děti zvonit každý den. Naučil jsem se s tím žít, ale dost mě to rozčiluje,“ dodal Slafkovský.

Opřel se také do slovenského hokejového svazu.

„Musí se tam změnit několik věcí, abychom byli zase úspěšní. Mám pocit, že když jsme získali bronz na olympiádě v Pekingu, lidé na svazu se tím uspokojili. Jenže je třeba přiznat, že jsme měli štěstí, protože tam nestartovali hráči z NHL,“ připomněl Slafkovský.

„Předstíráme, že děláme věci dobře, a podsouváme lidem falešné výsledky,“ pokračoval útočník, jehož kariéra naplno vystřelila právě na olympiádě v Číně, kde byl v 17 letech se sedmi góly nejlepším střelcem turnaje.

Vadí mu, že slovenský hokej v mládeži funguje údajně hlavně na základě osobních vazeb a známostí. Vzpomněl, že když mu bylo dvanáct, dal jeho otec dohromady skupinu mladých talentů, kteří na vlastní pěst cestovali na turnaje v zámoří.

Dále rostl Slafkovský i v mládeži Hradce Králové a později ve Finsku.

„Lidé, kteří tyto kempy vedou, to dělají proto, že se bojí, že jejich děti jinak nebudou hrát. Respektive znají rodiče, jejichž děti ‚musí‘ hrát,“ vysvětlovala jednička draftu NHL z roku 2022.

Systém na základě „kamarádšoftu“ je podle něj jedním z důvodů, proč se do práce na svazu nezapojí vážené slovenské legendy jako Marián Hossa nebo Marián Gáborík.

Slafkovského se ve slovenských médiích zastal třeba otec jiného slovenského hokejisty Martina Fehérváryho, který zažil při hokejové výchově syna zmíněný přístup.

Nicméně třeba bývalý reprezentační trenér Július Šupler nebo někdejší eso československého národního týmu Vincent Lukáč se proti ostrým výrokům Slafkovského ohradili.

„Už během MS jsem říkal, že pokud se mu nedaří, tak ať ho posadí na tribunu. Teď budu stejně nekompromisní. Tak mladý chlapec se nemá co montovat do práce svazu a kritizovat náš hokej,“ řekl Šupler.

„Kde to jsme, aby se dvacetiletý hráč takto vyjadřoval? Vůbec mu to nepřísluší,“ doplnil rozezleně.

Lukáč si ještě přisadil: „Ať se stará v první řadě o hokej. Ještě nic nedokázal. Až v životě něco dokáže, pak může hodnotit a kritizovat.“

Navzdory mladému věku už Slafkovský s dospělou reprezentací absolvoval vedle olympiády i tři světové šampionáty. Je jasné, že po posledních vyjádřeních bude jeho příští návrat do národního týmu o to více sledovaný.

Dostál odchytal poslední dva zápasy v přípravě a jako brankář číslo jedna vstoupil i do nového ročníku NHL. Na ledě San Jose zlikvidoval všech 30 pokusů domácích a byl vyhlášen první hvězdou zápasu.

Dostál i přes několik ošidných závarů vychytal druhé čisté konto v kariéře v NHL. Pomohl mu k němu i videorozhodčí, který hned ve třetí minutě zápasu odvolal trefu Fabiana Zetterlunda.

Vaněček držel nerozhodný stav 0:0 až do 52. minuty, kdy ho překonal Isac Lundeström, který rozhodl o těsné výhře Ducks. Pojistku v závěru přidal Trevor Zegras, který se prosadil při risku domácích bez brankáře.

Výborný zápas odchytal také Petr Mrázek, jenž 35 zákroky vychytal výhru Chicaga na ledě Edmontonu 5:2. Zkušený gólman atakoval úspěšnost zákroků přesahující 95 procent a v Albertě byl jednou z hlavních tváří Blackhawks. Jednoznačnou výhru řídili Teuvo Teräväinen (2+2), Connor Bedard (1+2) a Seth Jones (1+2).

První bod v NHL si připsal Ivan Ivan. Útočník, který si před sezonou vybojoval místo v prvním týmu Avalanche, v závěru první třetiny asistoval u přesilovkové branky Nathana MacKinnona. Premiérový bod českého mladíka nakonec ne výhru nestačil, Colorado doma podlehlo Columbusu 4:6.

David Pastrňák dal v nové sezoně NHL gól i ve třetím utkání. Český útočník rozhodl v prodloužení o výhře Bostonu 2:1 nad Los Angeles a byl vyhlášen druhou hvězdou zápasu po brankáři Jeremym Swaymanovi, který k druhému vítězství Bruins za sebou přispěl 33 zákroky.

Pastrňák dokonal obrat v zápase. Po bezbrankové první třetině poslal hosty do vedení Trevor Moore, ale ještě před druhou přestávkou vyrovnal Elias Lindholm. Poslední změna skóre nastala až ve čtvrté minutě prodloužení, poté co si Pastrňák vyměnil kotouč s Masonem Lohreiem a po jeho nezištné přihrávce z bezprostřední blízkosti prostřelil betony brankáře Darcyho Kuempera.

Pastrňák skóroval i při úvodní porážce na ledě Floridy a minule při domácí výhře nad Montrealem, kdy se jako čtvrtý Čech dostal v NHL na hranici 350 gólů. Nyní letošní mistr světa načal další padesátku a pokračuje v dotahování Milana Hejduka, který na třetím místě mezi českými hráči nastřílel v NHL 375 branek.

Zdá se, že vaše představy a záměry před letošní sezonou byly jiné, než čeho jste dosáhla.

Chtěla jsem 1500 metrů běžet pod čtyři minuty, čemuž odpovídala velice dobrá jarní příprava. Místo toho jsem na mistrovství Evropy i olympijských hrách nepostoupila ani z rozběhu a s daleko horšími časy. To bylo pro mě dvojité velké zklamání. Přitom hned v prvním závodě v květnu jsem dosáhla času 4:05, který se později ukázal jako letošní nejlepší, což ve své atletické kariéře nepamatuji.

Kde byl problém?

Potkaly mě ženské problémy, někdy chybělo potřebné štěstíčko. Své slovo si vzala hlavně psychika, která zvyšující se náročnost plně nezvládla.

Bylo toto vaše zklamání hlavním důvodem pro změnu trenéra?

Neřekla bych hlavní, ale byl to jeden z důvodů. Pavel Tunka mě trénoval téměř osm let. Lidsky jsme si rozuměli a jsem mu moc vděčná za všechno, co mě naučil. Nastal ale čas pokusit se jít trošku jinou cestou a ta vedla až do Švýcarska.

Jak jste přišla právě na Louise Heyera?

Známe se z různých mítinků i velkých závodů. Kromě několika Švýcarek trénuje také Slovenku, Polku a Švédku. Se svými dosavadními svěřenkyněmi už dosáhl pěkných výsledků a je sympatický. Domluvila jsem se s ním, že bych ráda do jeho skupiny také patřila.

Finsky ani česky asi v této skupině nikdo nehovoří. Nemáte obavu z jazykové bariéry?

Základní řečí je angličtina, se kterou bych neměla mít nějaké větší problémy. Čeká mě však spousta nových věcí, takže až koncem října, po prvním soustředění celé skupiny ve Švýcarsku, budu snad chytřejší. Už dnes ale vím, že to nebude stejné jako s panem Tunkou, ale jsem toho názoru, že aby si lidé rozuměli, tak k tomu nepotřebují stejný jazyk.

Jak budete se svým novým koučem v kontaktu?

Poprvé budu pod jeho dohledem na už zmíněném říjnovém kempu a potom ještě na měsíčním soustředění v Jihoafrické republice. Jinak se budu připravovat podle jeho receptu v Praze sama a třeba budu muset být nějaké období u něj ve Švýcarsku. Za výhodu považuji tréninky ve skupině s dalšími zahraničními atletkami, které mi také nejsou cizí. Těžko dnes mohu říci, že všechno bude optimální, ale určitě půjde o změnu, kterou jsem si přála.

Jaký vidíte rozdíl v možnostech mladých atletů v Česku a ve vašem rodišti, tedy Finsku?

Ve Finsku se věnuje větší pozornost jen těm, kteří se probojují mezi špičku. Naopak v Česku mohou využívat dobrých podmínek chlapci a děvčata, kteří patří zatím jen mezi nadějné atlety.

Máte už stanovený svůj cíl pro příští rok?

Největší akcí bude mistrovství světa v Tokiu. Do Japonska bych se chtěla vydat s novým českým rekordem, který je starý tři roky – 4:01. Nebude to snadné, ale ráda bych se přiblížila ke světové elitě, jejíž devět mílařek dosáhlo letos na olympiádě v Paříži času pod čtyři minuty.

Pětatřicetiletý Kincl byl favoritem zápasu, ale od prvního kola duelu kraloval v Německu žijící Engizek. První tři kola se mu podařilo udržet souboj v postoji a zejména zásluhou přesných a tvrdých kopů je ovládl. Až ve čtvrtém kole dokázal úřadující šampion přenést boj na zem, výrazně ohrozit soupeře ale Kincl nedokázal. Závěrečné 5. kolo patřilo opět Engizekovi, který si připsal čtrnáctou výhru v řadě. Naposledy prohrál v roce 2014.

Galavečer Oktagon 62 na stadionu, který letos hostil i zápasy fotbalového Eura, sledovalo podle spolumajitele česko-slovenské organizace Pavola Nerudy více než 59.000 fanoušků. Už před akcí bylo jisté, že bude pokořen rekord polské KSW, která v roce 2017 přivedla na Národní fotbalový stadion ve Varšavě 57.776 fanoušků MMA.