„Určitě tady budou skvělá jména, skvělí hokejisté,“ slibuje bývalý vynikající útočník Patrik Eliáš, jeden z ambasadorů prosincových Winter Hockey Games.

Tím druhým je Jakub Voráček, který kariéru oficiálně ještě neukončil, ale po opakovaných otřesech mozku už se k profesionálnímu hokeji s největší pravděpodobností nevrátí. V roli ambasadora by chtěl do Prahy přivést někdejší superhvězdu NHL Lindrose a další velká jména.

„Loví“ je spolu s Eliášem a ještě Slavomírem Lenerem, jenž býval trenérským asistentem v Calgary a na Floridě.

„Praha je pro všechny sama o sobě lákavá destinace, kor v předvánočním období,“ popisuje Eliáš, na co zahraniční hvězdy vábí. „Kluci mohou přijet a zahrát si skvělou akci, výjimečnou tím, že bude pod širým nebem na vynikajícím místě a ve skvělém městě.“

Hrát se bude na Letenské pláni. Kousek od stadionu fotbalové Sparty vyroste ledové plocha s tribunami pro 16 tisíc diváků.

Celkem se od 5. do 8. prosince uskuteční sedm zápasů. Vedle dvou extraligových i jeden prvoligový, univerzitní, slovenský a německý. Akce vyvrcholí soubojem českých a zahraničních legend.

Voráčkovi už slíbili účast třeba Scott Hartnell či Wayne Simmonds, jeho bývalí parťáci z Philadelphie.

Eliáš zase zlanařil ze svého New Jersey Bobbyho Holíka nebo Brendana Morrisona, s nímž v roce 1999 v rámci jednání o platu „stávkoval“ v Třebíči a Pardubicích.

Morrison později proslul ve Vancouveru jako centr Markuse Näslunda a Todda Bertuzziho. Také byl ústřední postavou proslulé arbitráže o plat, při níž kvůli argumentům protistrany vybuchl smíchy.

Oproti původním plánům zřejmě nedorazí Eliášův bývalý centr Jason Arnott. „Měsíc chodil trénovat, ale nedávno mi bohužel oznámil, že si utrhl rameno, rotátor. V tomhle věku už musíme být opatrnější, takže to bohužel asi nevyjde,“ líčí Eliáš.

Sám výstroj ve 48 letech navlékne, zápas pod širým nebem pro něj nebude novinkou.

Zahrál si ho na sklonku kariéry v NHL. V roce 2014 na slavném stadionu baseballových Yankees podlehl s New Jersey newyorským Rangers 3:7. Vstřelil ale dvě branky včetně té úvodní.

„Měl jsem první gól v historii na Yankee Stadium, na to člověk nezapomene. I když jsem Evropan, tak jsem vnímal historii Yankees a baseballu. Bylo nádherné se pohybovat v jejich zázemí,“ líčí.

Na Letné čeká další specifickou zkušenost.

„Venku je to i po herní stránce úplně něco jiného. Ať chcete, nebo ne, kvalita ledu nemůže být taková jako v uzavřené hale. Na druhou stranu, rybník to taky není. Mohou nastat časové prodlevy, my jsme čekali hodinu a půl kvůli světlu. Takže ano, je to jiné, ale všichni, kteří se toho zúčastní, to berou jako velký zážitek,“ dodává Eliáš.

Valujev patřil díky své výšce 213 centimetrů a obrovské síle na přelomu milénia mezi nejznámější boxery. Rodák z Petrohradu získal v roce 2005 titul WBA v těžké váze, když během památného zápasu v Berlíně porazil Američana Johna Ruize.

Rus se tak stal nejvyšším a nejtěžším šampionem v historii profesionálního boxu.

O dva roky přišel o titul s uzbeckým borcem Ruslanem Čagajevem, ale brzy jej získal zpět. Před 15 lety přišla nečekaná porážka od o hlavu menšího Brita Davida Haye, která znamenala konec Valujevovy profesionální kariéry.

Po odchodu do boxerského důchodu, který urychlila série operací, se rozhodl věnovat politice. V prosinci 2011 byl zvolen do Státní dumy za Putinovu stranu Jednotné Rusko. S ruským lídrem má také nadstandardní vztahy.

Jako poslanec se Valujev nijak nemírnil. Poté, co vyšel najevo ruský státem podporovaný dopingový skandál a Mezinárodní olympijský výbor zakázal Rusku soutěžit pod jeho vlajkou, byl velmi naštvaný.

„Rusko by mělo jet na olympijské hry, všechny roztrhat a naštvat ty parchanty, kteří chtějí náš sport zničit,“ prohlásil.

I poté pokračoval v komentování světového dění s neoblomnou oddaností ruskému státu tváří v tvář západním sankcím a kritice jeho země.

Krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu Valujev prozradil, že obdržel výzvu k nástupu do ruské armády. „Půjdu? Samozřejmě, hned půjdu na odvodní úřad,“ řekl v rozhovoru pro ruský list Izvestija.

Místo do kasáren však zamířil do nemocnice se zraněnou nohou a dodnes uniformu neoblékl.

Valujev podporuje i samotného Putina. Nejvíce mu prý imponuje prezidentova „siláckost“. Vloni stál na tribuně a mohutně tleskal během řeči prezidenta Ruska ke Dni vítězství na Rudém náměstí v Moskvě.

Tento projev rámoval invazi na Ukrajinu jako jakési pokračování boje Ruska proti nacismu. Tedy v souladu s narativem, který Putin používá k povzbuzení nacionalistického nadšení. Podpora Valujeva a dalších ruských sportovních ikon toto sdělení ještě zesilují.

Jeden z nejprovokativnějších výroků bývalého boxera zazněl v rámci úvah o globální politice. Nedávno prohlásil, že by světu bylo lépe, kdyby se Británie už dávno potopila do oceánu.

„Pokud si představíte, že by se kdykoli během posledních šesti století Britské ostrovy náhle potopily do oceánu, pak by pro zbytek světa skutečně bylo méně problémů,“ řekl.

Z boxerského šampiona se dnes 51letý Valujev stal tváří, která se stále více přimlouvá za Putinovo Rusko. Zařadil se tak k zástupu úspěšných ruských sportovců, kteří od sportu zamířili k politice s řadou kontroverzních postojů a neochvějnou podporou všech mezinárodních akcí Ruska.

Mohlo by vás zajímat:

Hned prvním startem se Ivan postaral i o zápis do dějin ligy, jejíž historie se začala psát v listopadu 1917. Stal se totiž prvním hráčem, jehož příjmení je zcela shodné s křestním jménem, který kdy v NHL nastoupil.

„Tohle je pro mě vážně úžasný den, dost možná jeden z nejlepších v mém životě,“ prohlásil Ivan. „Dosud jsem neměl možnost takové pocity prožít, ale když jsem se ráno probudil, cítil jsem, že tohle je jiný den než obvykle. Je to neskutečné. A já prožívám skvělé pocity,“ řekl Ivan.

Přestože se nevešel na soupisku při závěrečném zužování kádru Avalanche, při premiéře mužstva z Denveru v nové sezoně na ledě Vegas Golden Knights nechyběl, protože byl povolán zpátky do prvního týmu. „Myslím, že celá moje rodina doma vstávala před pátou hodinou a táta si vzal v práci den volna,“ podotkl Ivan.

Nervozita ho nesvazovala. „Daří se mi postupně během kariéry pracovat s ní lépe a lépe, jak se moje kariéra posouvá dál. Je třeba se snažit to rozdýchat, soustředit se na to, co umím, a věřit ve své schopnosti,“ prohlásil dvaadvacetiletý centr.

Při debutu odehrál 15 střídání a na ledě pobyl v součtu téměř deset minut. Nebodoval, přes porážku 4:8 zůstal ale na nule v hodnocení účasti na ledě. Navázal tak na povedené výkony v přípravě, během níž si ve čtyřech utkáních připsal gól a asistenci. „Dostal jsem dobrou zpětnou vazbu, vždycky je příjemné slyšet pozitivní věci, povzbudí vás to,“ uvedl Ivan.

Kouč Jared Bednar ho po přípravných zápasech chválil. „Předváděl během kempu vážně dobré konzistentní výkony. Je zřejmé, jak svou hru posunul dál, o tom není pochyb. Vypadá, že se cítí i on sám rozhodně sebevědoměji a komfortněji, než tomu bylo během loňského přípravného kempu,“ porovnával Bednar.

A proč patří srdce ostravského rodáka právě Coloradu? „Hrál jsem s tátou docela dost na PlayStationu. Ani nevím, z čeho to celé vzniklo, ale prostě jsem si oblíbil Colorado,“ vysvětlil Ivan, jehož otcem je bývalý extraligový útočník Marek Ivan.

Avalanche si oblíbil, když mu bylo pět až šest let. K jeho hráčům vzhlížel, jeden čněl ale nade všemi ostatními. Nejspíš díky videohře. „Pamatuji si, že nejlépe hodnoceným hráčem celkově byl tehdy Joe Sakic,“ jmenoval Ivan klubovou ikonu a současného šéfa hokejových operací Avalanche.

„Byl mým nejoblíbenějším hráčem, protože byl v týmu nejlepší. Bylo to mužstvo, které bylo plné legend. Ostatní už si nepamatuji, ale bylo tam fakt hodně dobrých hráčů,“ dodal Ivan.

Velmi podobné je to ale i nyní v reálném světě. Za Colorado nastupují superhvězdy jako Nathan MacKinnon, Cale Makar nebo Mikko Rantanen. „Sleduju je. A všímám si každého detailu. Chci se od nich naučit, co nejvíce jen můžu, díky tomu se sám zlepšuji. Je skvělé mít možnost je vidět hrát. Vždyť jsou to nejlepší hráči světa,“ konstatoval Ivan.

Na další příležitost mezi hokejovou elitou si ale bude muset počkat. Avalanche ho odeslali po utkání zpátky na farmu do týmu Colorado Eagles v AHL. Debut se zápisem do kronik mu ale už nikdy nikdo nevezme.

Sportovní svět reaguje na oznámení konce kariéry španělské tenisové legendy Rafaela Nadala. Zatímco jeho rival Švýcar Roger Federer mu vzdává hold, Australan Nick Kyrgios by si přál ještě jeden vzájemný zápas.

Aktualizováno před 50 minutami

Rafael Nadal – konec | Video: AP Video Hub

„Bylo to samozřejmě těžké rozhodnutí a zabralo mi nějaký čas, než jsem ho udělal. Ale to je život, všechno má nějaký začátek a konec,“ uvedl Nadal, jenž se dlouhodobě potýkal se zdravotními problémy. „Myslím, že na konec kariéry nastal správný čas. Mám za sebou pár těžkých roků, zvlášť ty dva poslední. Myslím, že už bych nebyl schopen hrát bez omezení,“ dodal.

V posledních dvou sezonách Nadal odehrál jen 23 zápasů. Naposledy se představil na olympijském turnaji v Paříži, kde ve druhém kole dvouhry vypadl se svým dlouholetým rivalem Novakem Djokovičem ze Srbska a s mladým krajanem Carlosem Alcarazem postoupil do čtvrtfinále čtyřhry.

Se svým oblíbeným Roland Garros se letos „antukový král“ rozloučil už v prvním kole po porážce s Němcem Alexandrem Zverevem. Na pařížském grandslamu má bilanci 122 výher a pouhých čtyř proher.

Finálový turnaj Davis Cupu v Málaze se bude hrát od 19. listopadu, domácí tým se hned první den střetne ve čtvrtfinále s Nizozemskem. „Jsem nadšený, že mým posledním turnajem bude Davis Cup, na němž budu reprezentovat svou zemi. Uzavře se tak kruh, protože jedna z mých prvních radostí bylo finále v Seville v roce 2004,“ připomněl Nadal dvacet let starý souboj s USA, v němž jako osmnáctiletý získal první ze svých čtyř triumfů v prestižní týmové soutěži.

Nadal byl společně s Djokovičem a Švýcarem Rogerem Federerem členem takzvané „velké trojky“, jež dlouhá léta dominovala světovému tenisu. Dvacetinásobný grandslamový šampion Federer se rozloučil s kariérou ve 41 letech v roce 2022, sedmatřicetiletý Djokovič je stále aktivní a ziskem 24 grandslamových trofejí své dva rivaly už překonal.