Talent rodáka z Britské Kolumbie byl patrný už od juniorských let. Vyrůstal ve Vancouveru a v soutěži BCJHL nasbíral v 95 zápasech neuvěřitelných 244 bodů.

Poté odešel do americké University of Maine, kde nadále vynikal. V premiérové sezoně zaznamenal téměř šílených 100 bodů v pouhých 39 zápasech a stal se prvním nováčkem, který získal prestižní cenu Hobey Baker Award.

V roce 1993 si Kariyu vybrali zástupci nově vzniklého Anaheimu Mighty Ducks jako vůbec prvního draftovaného hráče v historii klubu. Celkově byl číslem čtyři. Jen pro připomenutí: tehdejší jednička, Alexandre Daigle, totálně propadla.

Skvělé roky v Anaheimu

Kariyovo působení v NHL naplno začalo v sezóně 1994-95. Od prvních utkání dokazoval, že je skutečný ofenzivní talent. Už ve své druhé kompletní sezóně (1995-96) zaznamenal 50 gólů a 108 bodů a vysloužil si první ze sedmi nominací do All-Star a cenu Lady Byng Trophy za sportovní výkony.

Jedním z určujících aspektů Kariyovy kariéry bylo jeho partnerství na ledě s Teemu Selännem. Tento pár tvořil jednu z nejsmrtonosnějších útočných dvojic v historii NHL, která kombinovala Kariyovu šikovnou rozehrávku se Selänneho smrtícím zakončením. Navzdory rozdílným povahám se stali kamarády i mimo led.

„Jako osobnosti jsme každý absolutně jiný,“ řekl jednou Kariya o svém spojení se Selännem. „Ale od prvního setkání jsme si vždycky rozuměli a od té doby jsme přátelé.“

Kariya a Selänne společně pomohli Anaheimu dosáhnout první účasti v play-off v roce 1997. V té sezóně skončil Kariya na druhém místě v soutěži o Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče ligy a ukázal svůj vliv jako střelec i vůdce.

Slavný gól následoval po tvrdém hitu

Zarputilý bojovník byl kapitánem Anaheimu sedm sezon. Vzhledem k tomu, že měřil pouhých 178 cm, je jeho výkon v lize postavené na fyzické síle výjimečný. Ale Kanaďan hrál s odvahou a srdcem. Díky svým bruslařským schopnostem a ofenzivnímu vidění se stal jedním z nejdynamičtějších hráčů své éry.

Kariyovu kariéru však neustále poznamenávaly otřesy mozku, včetně téměř likvidačního hitu od obránce New Jersey Devils Scotta Stevense během šestého zápasu finále Stanley Cupu v roce 2003.

Poté, co zůstal nehybně ležet na ledě, se ale útočník Anaheimu vrátil do hry a vstřelil rozhodující gól.

Kariya v legendárním zápase Anaheimu s New Jesrey:

Jenže opakovaná zranění hlavy nakonec vedla k předčasnému ukončení hráčovy kariéry.

Kariyovy statistiky jsou vzhledem ke zraněním a vynechaným zápasům pozoruhodné. Kariéru zakončil s 989 body (402 gólů a 587 asistencí) v 989 zápasech. To dokazuje jeho konzistentní špičkovou výkonnost, a to i v „éře mrtvého puku“ v NHL, kdy bylo skórování obtížnější.

Po Anaheimu hrál Kariya za Colorado, Nashville a St. Louis a dál si držel vysokou produktivitu. Nakonec ho otřes mozku přinutil v roce 2011 ukončit kariéru. Lékaři ho varovali, že další otřesy mohou způsobit trvalé poškození mozku.

Ostatně po letech hokejista přiznal, že si nepamatuje slavný gól, který vstřelil po Stevensově hitu. „Nepamatuji si na ten hit, nepamatuji si, že bych se vrátil na led, ani na ten gól,“ řekl v otevřeném rozhovoru pro stanici TSN.

Kariya byl úspěšný v reprezentačním dresu Kanady, s níž získal zlaté medaile na mistrovství světa i na olympijských hrách v Salt Lake City v roce 2002.

O patnáct let později byl uveden do Hokejové síně slávy. Symbolicky se tak stalo po boku jeho přítele a dlouholetého spoluhráče z lajny Selänneho.

Oceláři rozhodli v úvodu, v souboji českého a polského šampiona vedli už v 18. minutě 5:0. O výhru se zasloužil čtyřmi body Libor Hudáček (2+2). V sestavě vítězů nastoupil po téměř osmi měsících Jakub Jeřábek, který utrpěl začátkem března otevřenou zlomeninu lýtkové a holenní kosti.

Třinec získal bleskově dvoubrankový náskok. V přečíslení dva na gólmana otevřel skóre Roman po spolupráci s Hudáčkem. O 21 sekund později zakončil kombinaci čtvrté formace z předbrankového prostoru Hrehorčák.

Trenér Osvětimi Zupančič si proto vybral oddechový čas už v čase 1:56. Gólovou smršť ale nezastavil. Kundrátek zvýšil ve čtvrté minutě z dorážky své střely, v polovině třetiny usměrnil Kurovský z hranice brankoviště puk do sítě počtvrté. Hosty ještě zachránila třikrát tyč po střelách Ciencialy, Adámka a Jeřábka. Pátý gól Ocelářů vstřelil až zblízka Nestrašil.

Ani Kacetl nebyl bez práce. Chytil pár šancí, než jej na konci první třetiny překonal z dorážky Olsson. O další korekci skóre se postaral Liljewall, který využil ve 29. minutě přesilovou hru. Vzápětí se vytáhl i gólman Osvětimi Lundin, když zneškodnil Daňovi trestné střílení.

Třinec nevyužil v úvodu třetí třetině 23 sekund pět na tři, ale v závěru dohrávané přesilové hry udeřil Hudáček střelou z levého kruhu bez přípravy. Přesnou ranou z mezikruží rozveselil početný tábor polských fanoušků Olsson Trkulja. Poslední slovo měl ale Hudáček, který opět z levého kruhu uzavřel skóre.

Hokejová Liga mistrů:

HC Oceláři Třinec – Unia Osvětim 7:3 (5:1, 0:1, 2:1)

Branky a nahrávky: 2. Miloš Roman (L. Hudáček), 2. Hrehorčák (Čacho, Mrtka), 4. Kundrátek (Daňo, Nedomlel), 10. Kurovský (Sikora, L. Hudáček), 18. A. Nestrašil (Daňo, Marinčin), 44. L. Hudáček (Marian Adámek, Cienciala), 57. L. Hudáček (Kurovský, Sikora) – 20. H. Olsson (Marklund, D. Olsson Trkulja), 29. Liljewall (D. Olsson Trkulja, Ackered), 51. D. Olsson Trkulja (Marklund, Ackered). Rozhodčí: Hribik, J. Šindel – Thuma, J. Svoboda (všichni ČR). Vyloučení: 2:4, využití: 1:1.

Sestava Třince: Kacetl – Marinčin, Smith, Kundrátek, Nedomlel, Marian Adámek, Jank, Mrtka, J. Jeřábek – Daňo, A. Nestrašil, Cienciala – Kurovský, Sikora, L. Hudáček – Miloš Roman, Addamo, Teplý – Hrehorčák, Čacho, Dravecký. Trenér: Moták.

Semifinalistka posledních dvou ročníků US Open může v Ning-po využít mnoha omluvenek a zajistit si další důležitý posun ve světovém žebříčku, na kterém aktuálně figuruje na 29. místě.

Kvalifikantku Gadeckou udolala ve středu po setech 6:3, 7:5. 

„Olivia byla těžkou soupeřkou. Hlavně v posledním gamu mi sebrala dost sil. Ale jsem spokojená s tím, jak jsem hrála a že jsem postoupila do druhého kola,“ prohlásila Muchová.

Ve zmíněné dlouhatánské poslední hře favorizovaná Češka odvrátila sedm gamebolů soupeřky, sama využila druhý mečbol.

V závěrečném gamu se blýskla i úderem za zády, podobným kouskem se proslavila i v úvodu letošního US Open, tehdy dokonce celou výměnu vyhrála, tentokrát nikoli. „To je absolutně bláznivé,“ smál se šikovnosti české hráčky komentátor.

„Měla jsem za sebou dva fyzicky i psychicky náročné týdny a potřebovala jsem dobít baterky. Ale myslím, že teď už jsem zase ready,“ usmívala se osmadvacetiletá rodačka z Olomouce.

Na turnaji v Ning-po bude logicky patřit k největším favoritkám. Došlo totiž k nezvyklé situaci, do hlavní soutěže kvůli četným omluvenkám proklouzlo nevídané množství hráček, které prohrály už v kvalifikaci.

Jejich konečný počet se zastavil na čísle 7.

Vedlo to k bizarnímu důsledku, v pavouku rázem chybí první tři nasazené hráčky: Italka Jasmine Paoliniová, domácí Čeng Čchin-wen a Američanka Emma Navarrová.

Nejvýše nasazenou je tedy až turnajová čtyřka Barbora Krejčíková.

Právě Muchová měla ve druhém kole v rámci šlágru, který by zajímal celou tenisovou planetu, vyzvat čínskou superstar Čeng. Místo toho nastoupí proti Rumunce Jaqueline Cristianové.

Šestadvacetiletá hráčka přitom už před čtyřmi dny prohrála úvodní kolo kvalifikace, místo odletu domů si ale prozíravě počkala a stala se jednou ze sedmi „lucky losers“.

Navíc postoupila rovnou do osmifinále, protože první čtyři nasazené tenistky, tedy i Čeng, měly v úvodním kole volný los.

„Šílená záležitost v Ning-po, zejména co se týče Cristianové. Jsou to pro ni samozřejmě dobré zprávy, ale ty špatné? Hraje s Muchovou,“ komentoval fascinující vývoj tenisový novinář José Morgado.

Muchová bude ve čtvrtečním osmifinále jednoznačnou favoritkou.

Cristianovou porazila v obou dosavadních vzájemných duelech, v roce 2019 ještě na okruhu ITF 6:4, 6:1 a před dvěma týdny během cesty do finále v Pekingu 6:1, 6:3.

Mohlo by vás zajímat: Zázračný úder Muchové na US Open:

Krejčíkové sice v pořadí sezony aktuálně patří 12. místo, na prestižní akci ale postoupila jako nejvýše postavená úřadující grandslamová šampionka mimo první osmičku, která ale zároveň není hůř než dvacátá.

Ve dvouhře na Turnaji mistryň debutovala v roce 2021, kdy na Roland Garros získala premiérovou grandslamovou trofej.

Celkově se osmadvacetiletá tenistka na Turnaji mistryň představí už pošesté. Od roku 2018 byla jeho pravidelnou účastnicí ve čtyřhře po boku Kateřiny Siniakové. Společně také v roce 2021 získaly titul. Siniaková se letos v deblu kvalifikovala s Taylor Townsendovou z USA.

Dvaadvacetiletá Čeng Čchin-wen bude mezi elitou startovat jako první Číňanka od roku 2013, kdy hrála Li Na. Průlomovou sezonu zahájila finálovou účastí na Australian Open a v Paříži ji ozdobila zlatou olympijskou medailí. V Palermu navíc obhájila titul.

Už dříve se do Rijádu kvalifikovaly Polka Iga Šwiateková, Aryna Sabalenková z Běloruska, Američanky Coco Gauffová a Jessica Pegulaová, Jelena Rybakinová z Kazachstánu a Italka Jasmine Paoliniová. Turnaj mistryň začne 2. listopadu.

Maslák závodil naposledy v červnu na mistrovství Evropy v Římě, kde vypadl v rozběhu. Další starty nepřidal kvůli potížím s nohou.

„Noha mě bolela už od haly, asi léty opotřebení. Běhal jsem pod prášky a stejně s bolestí, tak jsem se po Evropě rozhodl dopřát tomu volno od pohybu. Mám zánět burzy na patě u úponu achilovky, takový ten polštářek natékal a způsoboval bolest,“ uvedl Maslák pro Sport.cz.

Od nového roku bude pracovat na Dukle v oddělení zahraničních styků. Rozlučkový start neplánuje.

„Dokud mě nebolela noha, přemýšlel jsem, že bych se rozloučil v hale, symbolicky v Ostravě. Ale teď to nechám vyšumět a možná se domluvím s Alim (manažerem Juckem), že bych divákům zamával třeba na Tretře,“ řekl havířovský rodák.

Maslák vybojoval na čtyřstovce zlatou medaili na halovém MS v letech 2014, 2016 a 2018, na evropském šampionátu v hale triumfoval v letech 2013, 2015 a 2017. Navíc získal jedno stříbro a tři bronzy se štafetami. Z kontinentálního šampionátu pod širým nebem má kromě titulu také stříbro z roku 2016.

V roce 2012 překonal v hale i venku národní čtvrtkařské rekordy Karla Koláře, které platily přes 30 let. Rekord pod širým nebem postupně vylepšil až na čas 44,79. V hale má jeho český rekord hodnotu 45,24.