Bál se, že Godfrey díky rychlému finiši strčil nos před hlavu jeho Sexy Lorda. Po dlouhém čekání se ale mohl radovat z vítězství, i když děleného.

Myška bezprostředně po doběhu Janu Faltejskovi gratuloval k jeho sedmému triumfu.

„Myslel jsem si, že mě zas někdo fiknul. Měl jsem pocit, že jak tam přilétl rychle, že to bylo v tom mžiku, že tam stihl dát tu hlavu nebo nos,“ řekl žokej, který byl před dnešním triumfem desetkrát ve Velké pardubické od druhého do pátého místa.

Samotný Faltejsek nevěděl, jak to dopadlo. „Já jsem měl hlavu dole. Když to ten druhý řekne, tak to tak bývá. Ale nakonec jsme se podělili,“ poznamenal.

Ani jeden ze žokejů si nevybavil, že by někdy dojel do cíle dostihu v mrtvém závodě.

„Asi ty dostihy nebyly důležité, jestli někdy byly,“ glosoval to Myška. Dlouhé minuty po doběhu čekali, kdo vlastně zvítězil. Nejdříve hlasatel oznámil jako vítěze 134. ročníku Velké pardubické Sexy Lorda s Myškou, pak ale dostihová komise verdikt zrevidovala a ohlásila jeho současný doběh s Faltejskovým Godfreyem.

„To byl jeden velkej bordel. Byl jsem ve velkém očekávání, jestli to klapne letos. Mě zarazilo, že dlouho nevěděli,“ komentoval okamžiky po dostihu Myška.

Osmiletý Sexy Lord loni vyhrál Cenu Labe a na Velké pardubické debutoval. Trenérka Martina Růžičková ocenila, jak si s ním Myška poradil. „To není jezdec a kůň, to je jedna bytost. Je to takový kentaur, jsou spojeni. Sexy Lord není jednoduchý kůň a Jarda Myška je taky svůj,“ řekla.

Pro Myšku byl Sexy Lord náhradní variantou po té, co koně z jeho domovské stáje připravovaní pro Velkou pardubickou nemohli dostih jet. Byl rád, že se v jeho sedle dočkal životního úspěchu.

„Je to zvláštní. Ty pocity nemám nějaké výrazné, ale samozřejmě to vnímám,“ přemítal.

Necítil se být pod tlakem, že mu triumf na největším tuzemském překážkovém dostihu navzdory řadě předních umístění unikal „Neměl jsem to v hlavě, že bych z toho měl mindrák. Kdyby to nevyšlo, asi bych se nevěšel. Je to takové očekávání, kdy to bude. Nebylo to nic zavazujícího, že bych se kvůli tomu cítil v křeči,“ dodal.

To Faltejsek s favorizovaným Godfreyem zopakoval loňské vítězství, na které dosáhl se Sacamirem, a sedmým triumfem se přiblížil legendárnímu Josefu Váňovi.

Od jeho rekordu ho dělí už jen jedno vítězství. „Pokud bude zdraví, pokud bude důvěra majitelů a trenérů, tak člověk potká dobrého koně a má další šance,“ hodnotil své vyhlídky.

Jako první žena v závodě pokořila hranici dvou hodin a deseti minut a jeden ze šestice maratonských majorů vyhrála už potřetí.

„Byl to můj sen a splnil se. Jsem za to moc vděčná,“ řekla třicetiletá Chepngetichová, jež předtím v Chicagu triumfovala v letech 2021 a 2022. Před dvěma lety přitom rovněž útočila na světový rekord, za tehdejším maximem 2:14:18, které její krajanka Brigid Kosgeiová zaběhla na zdejší rychlé trati v roce 2019, zaostala o 14 sekund.

Neoficiální časomíra dnes naměřila Chepngetichové původně 2:09:57, nakonec je ale rekord o sekundu lepší. S odstupem sedmi minut a 36 sekund doběhla na druhém místě Etiopanka Sutume Kebedeová, třetí skončila další Keňanka Irine Cheptaiová.

Mezi muži zvítězil v Chicagu Keňan John Korir. Rok po rekordním závodě krajana Kelvina Kiptuma, který v únoru zahynul při autonehodě, vyhrál v čase 2:02,43. Kiptum vloni zaběhl historické maximum 2:00:35.

Druhý skončil s takřka dvouminutovým odstupem Huseydin Mohamed Esa z Etiopie. Bronzový medailista z mistrovství světa v Dauhá Amos Kipruto z Keni doběhl třetí.

V sedle Sexy Lorda oslavil při 22. startu ve Velké pardubické první triumf žokej Jaroslav Myška. Největšího favorita Godfreyho vedl Jan Faltejsek, jenž si připsal už sedmé vítězství a jedna výhra ho dělí od vyrovnání rekordu Josefa Váni.

Třetí skončil Dulcar De Sivola. Šampion z roku 2021 Talent, jenž byl dnes v poli 16 koní jediným bývalým vítězem, se ve třinácti letech rozloučil s dostihovou kariérou pátým místem.

Velká pardubická se Slavia pojišťovnou (steeplechase cross country, 6900 m, šestiletí a starší koně, dotace 5,000.000 Kč):

1. Sexy Lord (jezdec žokej Myška, trenér Růžičková, stáj HC Amphora-Hora) a Godfrey (ž. Faltejsek, Törok, DS Pegas), 3. Dulcar de Sivola (ž. Beaurain), 4. Star (ž. Velek), 5. Talent (ž. Kratochvíl), 6. Santa Klara (ž. Bartoš). Čas: 9:40,00. Výrok: tuhý boj současně – 4 1/2 – 9 – 17 – 1 3/4.

Sinner v sobotním semifinále vyřadil Tomáše Macháče, Djokovič v Číně na cestě do finále zdolal o kolo dříve jiného Čecha Jakuba Menšíka. V boji o titul si dlouho obě hvězdy držely servis. První set tak rozhodl až tie-break, v němž Sinner utekl do vedení 4:0 a už ho nepustil. Po druhém setbolu vyhrál 7:4.

„V prvním setu Novak výborně servíroval, ale naštěstí jsem zvládl tie-break a získal potřebné sebevědomí,“ pochvaloval si Sinner v rozhovoru na kurtu po sedmém letošním triumfu a celkově sedmnáctém v kariéře.

Ve čtvrtém gamu druhé sady se Italovi podařilo poprvé prolomit Djokovičův servis. Výhodu brejku už nepromarnil, finále zakončil esem. Vzájemnou bilanci se srbským rivalem vyrovnal na 4:4, na betonech dominuje v poměru 4:1.

Sinner dnes nečelil jedinému brejkbolu, sám využil jeden ze dvou. „Proti Novakovi je to vždycky jedna z největších výzev, je to legenda našeho sportu,“ uvedl současný lídr žebříčku, který na prvním místě sezonu i završí. A to jako první Ital.

„Nemám na něj speciální recept. Je potřeba využít těch pár chyb, které udělá. Jsem spokojený se svým výkonem,“ dodal tenista, jemuž nicméně stále hrozí trest za dopingovou kauzu z letošního března.

Djokovič mohl vyhrát šanghajské Masters popáté, ale nepovedlo se mu to stejně jako vybojovat jubilejní 100. titul. Před ním jsou v historické tabulce jen Američan Jimmy Connors se 109 triumfy a Švýcar Roger Federer (103).

Dvacetiletý útočník Montrealu poskytl před svou třetí sezonou v NHL obsáhlý rozhovor renomovanému serveru The Athletic a nakousl v něm hned několik témat. Některé jeho odpovědi se leckoho na Slovensku dotkly.

Odjakživa platí, že v Montrealu jsou hokejisté pod drobnohledem nejen novinářů, ale i fanoušků, pro které je hokej takřka náboženstvím. Slafkovský však naznačil, že sláva mu vadí spíš doma.

„V Montrealu si můžu jít nakoupit potraviny a nikdo mě nevyrušuje. Kdybych šel do obchodu na Slovensku, bude z toho 25 fotek. Všichni tam ví, kdo jsem,“ spustil rodák z Košic.

Vyprávěl také o komplikovaném vztahu se slovenskými novináři, ke kterým se v mnoha případech nechoval zrovna mile ani během jarního mistrovství světa v Česku.

„Každý mluví o tom, jací jsou novináři v Montrealu. Ale soustředí se jen na hokej. Pokud udělám v zápase 17 špatných přihrávek, tak sice napíšou, že jich bylo 23, ale pořád je to o hokeji, beru to,“ popisoval.

„Ale média na Slovensku? Novináři vyfotili náš dům a kvůli tomu tam teď chodí děti zvonit každý den. Naučil jsem se s tím žít, ale dost mě to rozčiluje,“ dodal Slafkovský.

Opřel se také do slovenského hokejového svazu.

„Musí se tam změnit několik věcí, abychom byli zase úspěšní. Mám pocit, že když jsme získali bronz na olympiádě v Pekingu, lidé na svazu se tím uspokojili. Jenže je třeba přiznat, že jsme měli štěstí, protože tam nestartovali hráči z NHL,“ připomněl Slafkovský.

„Předstíráme, že děláme věci dobře, a podsouváme lidem falešné výsledky,“ pokračoval útočník, jehož kariéra naplno vystřelila právě na olympiádě v Číně, kde byl v 17 letech se sedmi góly nejlepším střelcem turnaje.

Vadí mu, že slovenský hokej v mládeži funguje údajně hlavně na základě osobních vazeb a známostí. Vzpomněl, že když mu bylo dvanáct, dal jeho otec dohromady skupinu mladých talentů, kteří na vlastní pěst cestovali na turnaje v zámoří.

Dále rostl Slafkovský i v mládeži Hradce Králové a později ve Finsku.

„Lidé, kteří tyto kempy vedou, to dělají proto, že se bojí, že jejich děti jinak nebudou hrát. Respektive znají rodiče, jejichž děti ‚musí‘ hrát,“ vysvětlovala jednička draftu NHL z roku 2022.

Systém na základě „kamarádšoftu“ je podle něj jedním z důvodů, proč se do práce na svazu nezapojí vážené slovenské legendy jako Marián Hossa nebo Marián Gáborík.

Slafkovského se ve slovenských médiích zastal třeba otec jiného slovenského hokejisty Martina Fehérváryho, který zažil při hokejové výchově syna zmíněný přístup.

Nicméně třeba bývalý reprezentační trenér Július Šupler nebo někdejší eso československého národního týmu Vincent Lukáč se proti ostrým výrokům Slafkovského ohradili.

„Už během MS jsem říkal, že pokud se mu nedaří, tak ať ho posadí na tribunu. Teď budu stejně nekompromisní. Tak mladý chlapec se nemá co montovat do práce svazu a kritizovat náš hokej,“ řekl Šupler.

„Kde to jsme, aby se dvacetiletý hráč takto vyjadřoval? Vůbec mu to nepřísluší,“ doplnil rozezleně.

Lukáč si ještě přisadil: „Ať se stará v první řadě o hokej. Ještě nic nedokázal. Až v životě něco dokáže, pak může hodnotit a kritizovat.“

Navzdory mladému věku už Slafkovský s dospělou reprezentací absolvoval vedle olympiády i tři světové šampionáty. Je jasné, že po posledních vyjádřeních bude jeho příští návrat do národního týmu o to více sledovaný.