Mladá Boleslav zabrala po třech porážkách, Plzeň prohrála devátý z posledních deseti duelů.

16. kolo hokejové extraligy:

HC Energie Karlovy Vary – HC Sparta Praha 6:3 (2:2, 1:1, 3:0)

Branky a nahrávky: 6. J. Šír, 11. Koffer (J. Šír, T. Redlich), 37. Jiskra (Kružík, O. Procházka), 48. O. Beránek (Černoch), 53. O. Beránek (Černoch), 59. Černoch (Čihař) – 4. Sobotka (Mikliš, Krejčík), 10. Sobotka (Hyka), 31. M. Forman (Krejčík, O. Hrabík). Rozhodčí: R. Šír, Cabák – Hynek, Šimánek. Vyloučení: 2:2. Bez využití. Diváci: 4765.

Karlovy Vary: Frodl – Plutnar, Reunanen, Jaks, D. Mikyska, A. Rulík, Mamčics, Šalda – O. Beránek, Černoch, Čihař – O. Procházka, Jiskra, Kružík – Kofroň, Salsten, Sapoušek – Koffer, J. Šír, T. Redlich. Trenér: Patera.

Sparta: Volevecký – Mikliš, Krejčík, Kemiläinen, Moravčík, Irving, Kempný, T. Tomek – Řepík, Sobotka, Hyka – D. Vitouch, J. Lajunen, Salomäki – P. Kousal, R. Horák, K. Hrabík – O. Hrabík, O. Najman, M. Forman. Trenér: Gross.

HC Škoda Plzeň – BK Mladá Boleslav 1:3 (0:0, 0:2, 1:3)

Branky a nahrávky: 55. Matýs – 27. Skalický (Junttila), 35. Lakatoš (Hradec, Jánošík), 60. Lakatoš (Lintuniemi, Skalický). Rozhodčí: Pražák, Jaroš – Brejcha Gerát. Vyloučení: 4:4. Bez využití. Diváci: 4209.

Plzeň: N. Malík – Zámorský, Pulpán, Merežko, Skok, Pšenička, Piskáček, Brůna – Lev, Lalancette, O. Rohlík – Schleiss, Klepiš, D. Simon – Elson, Měchura, Söderlund – Matýs, Pitule, T. Urban. Trenér: Jandač.

Mladá Boleslav: D. Furch – Gewiese, Pyrochta, Lintuniemi, Bernad, F. Pavlík, Jánošík – Junttila, Fořt, Skalický – Lakatoš, Hradec, Buchtele – Malát, Čajka, Suchý – J. Stránský, Závora, Dvořáček – Z. Doležal. Trenér: Král.

Další zápasy:

17:30 Banes Motor České Budějovice – HC Dynamo Pardubice, 18:00 Rytíři Kladno – HC Verva Litvínov, HC Olomouc – HC Vítkovice Ridera, Bílí Tygři Liberec – Mountfield Hradec Králové, HC Kometa Brno – HC Oceláři Třinec.

Rudolf Tajcnár, prastrýček nadějné bobistky, vyhrál s československými hokejisty mistrovství světa 1972 v Praze. Tajcnárová má v Česku řadu příbuzných z babiččiny strany a nyní je i ona sama Češkou.

„Je to pro mě neuvěřitelně emotivní moment. Těším se na nové výzvy a těším se na to, že budu moct reprezentovat tuto krásnou zemi,“ napsala v polovině října ke svému příspěvku na Instagramu, kde zveřejnila dovršení zisku českého občanství.

Psala jste také, že jste občanství získala po roce náročného zařizování. Co všechno to zahrnovalo?

Prvním krokem bylo dohodnout se na spolupráci s českým bobovým týmem. Bez jejich vstřícnosti a zájmu by nic dalšího nebylo možné. Pak jsem si musela zařídit přechodný pobyt, abych mohla reprezentovat Česko v Evropském poháru. Díky podpoře Národní sportovní agentury, Českého olympijského výboru a Českého svazu bobistů a skeletonistů jsem na výjimku dostala i trvalý pobyt. Běžně trvá šest let, než vám ho udělí. Pak bylo na čase žádat o české občanství.

Bylo nutné k tomu, abyste mohla pokračovat jako česká bobistka?

Potřebovala jsem ho k tomu, abych se v nadcházející sezoně mohla posunout do Světového poháru. Doteď jsem jezdila v Evropském. Bylo třeba i proto, abych mohla být zařazena pod Olymp jako reprezentační sportovec. To by pro mě byla velká věc a obrovská pomoc.

Jaké ohlasy na svůj „přestup“ máte? Našel se i někdo, kdo vám odchod ze Slovenska vyčítal?

Naučila jsem se, že i když člověk dělá pro sebe a svůj posun vpřed to nejlepší, vždy se najde někdo, kdo si rýpne a mudruje. I když o celé věci nic neví. Od lidí, na kterých mi záleží, jsem ale dostala jen pozitivní ohlasy. Co mě mimořádně těší, stoprocentně pozitivní odezvu mám i z Česka. Je skvělý pocit cítit se vítaná. Ostatně, čtvrtinu své krve mám českou, přesněji moravskou.

Říkala jste, že podmínky pro slovenské sportovce jsou šílené, a nemyslela jste jen boby, že? Dost se o tom mluvilo v průběhu letošní olympiády v Paříži, nedávno i dva mladí hokejisté ze Slovenska odešli pod českou vlajku.

Ano, zejména po olympiádě to téma na Slovensku silně rezonuje. Nejlepším příkladem je konec jediné certifikované atletické haly v zemi, haly Elán v Bratislavě. Prostě ji zavřeli a atleti se půl roku nemají kde připravovat. Jak je možné, že tak zásadní věc nikdo včas neřešil? Atletika je královská disciplína a obrovské množství dalších sportů z ní čerpá. I my bobisté.

A není to jen atletika, že?

Vezměme si třeba podmínky pro plavání. Myslím, že Slovensko má čtyři certifikované bazény, Maďarsko skoro čtyřicet. Certifikovanou halu pro gymnastiku máme jednu, a to soukromou. Nedávno jsem četla, že pouze 29 procent školou povinných dětí na Slovensku má denně aspoň hodinu pohybové aktivity. Vždyť to je alarmující. Koncepčnost a konkurence jsou potřebné už odmalička, jenže hodně klubů každý rok řeší, jestli a kde budou moct trénovat. Zda jim školy prodlouží smlouvy ve svých tělocvičnách, za jakých podmínek. Je to velmi stresující.

Jak jste to měla s podporou na Slovensku vy? Měla jste vůbec nějakou?

Od mnohých lidí ano, a velkou. Jenže ne od lidí, kteří rozhodovali o mém působení v bobovém sportu.

Přesto vás prý ani jednou nenapadlo s kariérou bobistky skončit. Co všechno jste musela i s pomocí vašich blízkých obětovat?

Hledali jsme cestu, jak to půjde. Nikdo z lidí, na jejichž názoru mi záleží, mi nikdy neřekl, abych se na to vykašlala. Bez toho, že by si moje máma vzala úvěr, koupila mi bob, nože a zaplatila celou úvodní sezonu, bych s vámi tento rozhovor teď nedělala. Pomohli mi drobní sponzoři nebo golfista Jaroslav Lacuška, který organizuje turnaje a část výtěžku mi posílá. Asi nejvíce se ale obětoval a stále obětuje můj trenér, bývalý bobista Ladislav Noskovič.

Ten vás provází celou cestou, že ano?

Trénuje se mnou atletiku, silový trénink a starty, které jsou na bobech hodně důležité. Ale v prvních sezonách to byl zároveň můj řidič, závozník, servisman, nosič, terapeut, manažer, kuchař i moje vrba. Kvůli mně si bere v práci dovolenou nebo neplacené volno. Po mém odchodu do Česka mu naštěstí vícero funkcí odpadlo. A moje máma? Vůči ní mě mrzí, že jsem jí dost zkomplikovala život.

Máte na mysli ten její úvěr?

Ano, už dlouho přemýšlím o tom, jak jí pomohu ho splatit a vezmu ji na krásnou dovolenou. Jenže ona by na pláži vydržela možná jeden den a už by začala vymýšlet, co bychom mohli změnit na našem webu, koho oslovit na sponzoring nebo jestli bychom jako tým nepotřebovali čepice s bambulí a českou vlajkou. Vidí to stejně jako já, za což jsem vděčná.

Přitom má o vás takový strach, že vaše jízdy ani nesleduje, je to tak?

Byla bych ráda, kdyby sebrala odvahu moje závody sledovat. Když na jedněch byla, zvládla se dívat na tréninkové kolo v pasáži, kde jsem měla rychlost asi 50 kilometrů za hodinu. Ale po mé první nehodě v rychlosti 120 kilometrů za hodinu už se nejenže nedívala, zacpávala si i uši.

Jak se vaše finanční situace změnila s příchodem do Česka?

Zásadně. Už v minulé sezoně v Evropském poháru mi český tým v maximálně míře pomohl, i když na mě neměl vyhrazené finance. Nadcházející sezona bude moje první, kdy budu mít všechny sportovní výjezdy i trénink finančně i organizačně pokryté svazem. Je skvělý pocit nemít na ramenou tak obrovský stres. Profesionální sportovkyně zatím nejsem, mimo sezonu chodím do práce, ale věřím, že si svými výsledky profesionální smlouvu v centru Olymp vysloužím.

Závodíte primárně v monobobu, v němž jste byla v minulé sezoně Evropského poháru nejlépe třetí, a do toho také v dvojbobu. Jak složitá bude cesta na olympiádu do Itálie?

Světový pohár budu jezdit v této sezoně v monobobu, ve dvojbobu zatím nemám vyjetou kvótu, takže tam ještě zůstanu v Evropském poháru. Kvalifikace na olympiádu, to se mi teď těžko komentuje. Věřím, že budu mít dobré výsledky, protože kdyby se mi počítala minulá sezona, měla bych postup na olympiádu v kapse. Udělám pro to maximum.

Olympiáda musí být pro vás opravdu něco výjimečného, Na webu totiž máte uvedeno, že byste jednou ráda pracovala dokonce pro Mezinárodní olympijský výbor.

Sport je odmalička můj život. Baví mě jeho dynamika a v tom prostředí chci celý život zůstat. Na pozici trenérky, manažerky nebo i jiné. Problémy sportovců, lokální nebo mezinárodní, pozná nejlépe ten, kdo se tomu aktivně věnoval, ne úředník od stolu. Takže chci svou lásku ke sportu posouvat i poté, co skončím se závoděním.

Dříve jste hrála fotbal, na Slovensku jste to dotáhla až do juniorské reprezentace. Zároveň jste první roky života trávila ve Švédsku, takže postupně vyhrála láska k zimě a ledu?

Kdybych zůstala u fotbalu, můj život by byl asi stokrát jednodušší. Ale boby mi daly obecně do života velkou lekci. Je na nich cool ten adrenalin, velké přetížení, rychlost, jinakost. Nemůžete si přibrzdit, brzdí se až v cíli. A co se týče Švédska, studený „odchov“ je tam klasika. Miluju zimu a sníh, klidně ať je minus 15 stupňů. Ve Švédsku zima a déšť nikdy nejsou překážkou, aby děti nemohly trávit čas venku. 

Zlepšení rivalů vítěze Poháru konstruktérů uplynulých tří let lze přičíst několika klíčovým faktorům.

Inženýři McLarenu a Ferrari letos připravili významná technická vylepšení, která se projevila na výkonnosti jejich formulí. McLaren se soustředil na inovativní změny aerodynamiky a postavil také nový větrný tunel, což umožnilo efektivnější simulace skutečných podmínek na trati.

Díky tomu mohli konstruktéři lépe interpretovat získaná data a přizpůsobit své vozy jednotlivým okruhům.

 „Návrh a vylepšení aerodynamiky přináší zisk, který se odráží v reálných výkonech na trati,“ liboval si technický šéf McLarenu Andrea Stella.

Oba pronásledovatelé Red Bullu těží z technické spolupráce svých jezdců, což pomáhá rozkládat tlak na oba členy týmu.

McLaren například dokáže optimalizovat výkon tím, že Lando Norris a Oscar Piastri navzájem sdílejí data a informace o své technice řízení. To pak zlepšuje výkon celé stáje, z čehož následně profitují Brit i Australan.

Týmové pojetí McLarenu v boxech je významným aspektem, jak podpořit rozvoj a efektivní implementaci strategie na trati. To, že si oba piloti na trati nic nedarují, je jiná věc…

Dalším důležitým faktorem je schopnost Ferrari a McLarenu lépe pracovat s opotřebením pneumatik Pirelli.

Zatímco Red Bull musel na okruzích s vysokou degradací k jízdě přistupovat opatrněji, Ferrari a McLaren zde mohly nasadit agresivnější strategie. To jejich závodníkům přineslo výhodu na trati a zisk potřebných bodů.

Strategické čáry

Zvolená strategie umožnila jezdcům v oranžových i rudých monopostech bojovat s Red Bullem jako rovný s rovným.

Ba co víc, v pozdějších fázích závodů – kde efektivnější správa pneumatik hraje významnou roli – byli rychlejší. Red Bull tak po závodě v Mexiku rázem v Poháru konstruktérů klesl až na třetí místo.

„Na tvrdých pneumatikách jsme prostě v Mexiku neměli takové tempo. Max neměl žádnou přilnavost. To je naše největší výzva, pochopit, co to způsobilo,“ přiznal v neděli šéf Red Bullu Christian Horner.

Red Bull v průběhu sezony udělal několik strategických chyb. I když nebyly tak fatální, jako některé minely jeho rivalů, v kombinaci s menší výkonností motorů se staly klíčovým prvkem v závodech, v nichž konkurence podává srovnatelné výkony.

Max Verstappen si několikrát postěžoval na pozdní rozhodnutí týmu zajet do depa pro nové gumy, což pak ohrozilo jeho náskok v čele Velké ceny. Extrémně nespokojený s načasováním strategie byl třeba v Rakousku a Maďarsku.

„Přesto Red Bull stále zůstává zkušenou stájí, která se nezalekne občasných nezdarů a dokáže se efektivně přizpůsobit nastalé situaci,“ míní Scott Mitchell-Malm z magazínu The Race.

Red Bull v současné době rozděluje síly v týmu na strategii pro sezonu 2025 a hlavně 2026, kdy přijdou zcela nová technická pravidla.

To může znamenat, že se v Milton Keynes primárně zaměřují na dlouhodobé plánování, čímž se zmenšil prostor pro letošní inovace. Navíc jako trest za překročení výdajového limitu má Red Bull letos omezený čas v aerodynamickém tunelu.

„Je to zkušený vítězný tým.“

Ferrari a McLaren jsou tak schopné v aktuální sezoně těžit z mírného přerozdělení priorit jejich hlavního soka. McLaren například investoval do technologického rozvoje už koncem sezony 2023, což posílilo vývoj vozů a vylepšilo jejich postavení na startovním roštu.

Přestože u Ferrari i McLarenu dosáhli významného pokroku, Verstappenův náskok v čele seriálu je velký. V kombinaci s Nizozemcovou vyrovnaností a zkušenostmi jeho týmu se nezdá, že by byla jeho čtvrtá korunovace po sobě vážně ohrožena.

Red Bull sice nyní čelí větší konkurenci, ale i při některých strategických chybách a těsnějších výsledcích si udržuje schopnost efektivně dokončit závody s optimálními výsledky.

Jak poznamenal bývalý manažer Williamsu Peter Windsor: „Red Bull je zkušený vítězný tým, který zná své limity a dokáže se přizpůsobit situacím, kde ztrácí.

Navzdory zlepšení Ferrari a McLarenu tedy Verstappen pravděpodobně svůj titul obhájí, i když za cenu vyrovnanějších bojů v závěru sezony.

Mohlo by vás zajímat:

Oproti poslednímu ročníku pojede zeštíhlená sestava, kterou budou tvořit Martin Michek, Milan Engel, Martin Prokeš a Polák Bartlomiej Tabin. Tým to oznámil v tiskové zprávě.

Pod hlavičkou MRG nebudou pokračovat Dušan Drdaj a Jaromír Romančík.

„Původně jsme s Dušanem počítali, ale bohužel stále ještě nedodržel finanční závazky vůči našemu týmu vyplývající z letošního ročníku Dakaru. Kvůli tomu není možné pokračovat. Navíc se rozhodl startovat v rámci projektu svého  partnera, což samozřejmě respektujeme,“ uvedl šéf týmu Ervín Krajčovič,

Hlavní postavou týmu bude opět Michek. Čeká ho šestý start na Dakaru a bude se opět snažit atakovat první desítku.

„Fungujeme spolu každým rokem lépe, je to s ním vždycky intenzivní. Víme, že na trati nechá vždycky sto procent, často jede i přes bolest. Mezi všemi v bivaku má velký respekt,“ řekl Krajčovič.

Michek dojel desátý již dvakrát – v roce 2021 a letos.

„V mysli to mám nastavené tak, že bych chtěl poskočit ještě víc dopředu. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet, ale vždycky jedu na 120 procent,“ řekl Michek.

Celý tým MRG v těchto dnech trénuje v Tunisku.

„Čeká nás denně přes 200 navigačních kilometrů. Chceme najet co nejvíce kilometrů v písku, aby si to kluci vše oživili a trénovali čtení dun,“ vysvětlil Krajčovič.

Rallye Dakar odstartuje v Saúdské Arábii 3. ledna.

Mohlo by vás zajímat:

Trasu s cílem na pařížském bulváru Champs-Elysées, kam jezdci dorazí 27. července, dnes představili francouzští pořadatelé v Kongresovém paláci.

„Stará dáma“ neopustí Francii poprvé po pěti letech. „Za hranicemi nepovede ani milimetr,“ prohlásil ředitel závodu Christian Prudhomme.

Tour začne rovinatou etapou, která by měla dát poprvé právě od roku 2020 šanci spurtérům. V dalších letech tvořily „Grand Départ“ časovky či kopcovité etapy, poslední tři ročníky navíc odstartovaly v zahraničí – v Kodani, Bilbau a letos ve Florencii.

První časovka přijde na řadu v páté etapě v Caen, kde cyklisté absolvují 33 km, pouze jedenáctikilometrový test jízdy proti chronometru čeká cyklisty v 18. dějství na trase z Loudenvielle do lyžařského střediska Peyragudes.

Vedle obávaných alpských vrcholů Mont Ventoux a Col de la Loze vystoupá peloton stejně jako letos a celkově po 87. také na Col du Tourmalet. Dny volna si závodníci vyberou po 10. a 15. etapě.

Na Champs-Elysées vyvrcholí Tour de France po roční pauze. Letos bylo kvůli olympijským hrám v Paříži cílovým městem Nice.