Po čtyřech porážkách v pěti zápasech je jasné, že Sparta prochází menší krizí. Nedaří se jí plnit principy, které měla v loňské sezoně, nedostává se ke hře, která ji zdobila.

V utkání s Plzní byla ve všech aspektech horší. Ani jednou nevystřelila pořádně na branku. Hráči ani moc neběhali, skoro vůbec se nenabízeli. To je na pováženou a hlubší rozbor. Nemají moc času s tím něco dělat, ale potřeba to je.

Hrozba se jmenovala Adu

Nemyslím, že jde o důsledek cestování. Hráči jsou natolik zkušení, aby si s tím poradili. Někdo namítne, že opory prošly neúplnou letní přípravou, vrátily se pozdě z mistrovství Evropy. Ale Slavia měla na něm mnohem víc hráčů. Trenér Trpišovský je ovšem nasazoval postupně, pro Letenské navíc hovoří kvalitní širší kádr. Navíc odstup od akce je už docela dlouhý.

Z formy je srbský záložník Veljko Birmančević, v uplynulé sezoně jednoznačně nejlepší hráč ligy. I letos má na kontě tři góly, ale zdaleka není tak výrazný jako na jaře.

O výhře rozhodl ghanský útočník Adu, který je nyní skvělý a všichni nabádali sparťanské zadáky, ať si dají na něj pozor, ať ho hlídají. A oni to nezvládli, což vypadá jako další velká chyba, až hloupost, nebo podcenění. Já bych však vyzdvihl jeho kvalitu. Je v v lize krátce, ještě není úplně načtený. U gólu to Plzeň udělala skvěle, to je třeba vidět.

Vůbec je třeba především pochválit Viktorku, jak se na soupeře připravila. Výborně zvolená taktika. Nepustila Spartu vůbec ničemu. Hráči poctivě napadali, nic protivníkovi nedovolili.

O titulu ještě není rozhodnuto

Slavia už vede o sedm bodů, na obhájce Spartu má náskok dokonce bodů devíti. Ale po třetině soutěže se neodvažuji hlásit, že je o titulu rozhodnuto. I když se to hodně píše. Mohou přijít zranění, i když marodka Slavia se spíš nyní vyprazdňuje, únava, svalové potíže. Ale také chřipky, covid, jiné nemoci či hrozby, přijde chladné počasí. Postihnout to může každý tým, stejně jako ztráta formy.

Má však velice dobře nakročeno a dá se říci, že má titul ve svých rukou. Když nebude ztrácet, nikdo ji dohonit nemůže.

V malém derby proti Dukle se znovu střelecky prosadil Tomáš Chorý. To je nesmírně cenný útočník, rozhoduje zápasy. S trenérem hostů Petrem Radou se trochu dostal do sporu, vyčítal mu, že moc padá. S tím souhlasím, na svou postavu – samá ruka, samá noha – by toho mohl ustát mnohem víc.

Na druhé straně nelze nevidět, že dostává od obránce pořád dost naloženo. Klobouk dolů, co všechno vydrží. Sám však umí také rozdat, což je fér. Proto někdy i padne, i když by nemusel, musí se před zákroky obránců trochu chránit. A chce také co nejvíc prospět mužstvu, je to od něj i taková chytristika, šikovnost, až vyčůranost. Ale rovněž inteligence.

Trenérské rošády

Po tomto kole byli odvoláni dva trenéři. Osobně bych pardubického Jiřího Saňáka ještě nějaký zápas podržel. Kádr má mladý, nezkušený, při porážce s Ostravou byli jeho svěřenci v prvním poločase lepší, hosté však fantasticky vystřídali. Chápu jeho vyjádření, že s tím nemůže moc dělat.

U Slovácka bych k výměně sáhnul. Vedení si zvyklo na dobré výsledky a pohyb v horních patrech tabulky, co mužstvo dokázalo s trenérem Martinem Svědíkem, je neskutečná. Teď je však zase starší, nehrálo dobře, dvakrát dostalo rychtu. Už se spekulovalo, že trenér Roman West je v ohrožení. Teď to přišlo.

Mladoboleslavský Patrik Vydra neproměnil třetí penaltu v řadě. Proti švýcarskému Luganu v Konferenční liz tedy opakovanou, ale teď neuspěl proti Karviné a mužstvo to stálo vítězství. Kopl ji šíleně!

Znám ho se Sparty, kdy pendloval mezi béčkem a áčkem. Velmi dobrý fotbalista, sebevědomý, slušný kluk. Útočníci sice radí, že po neproměněné penaltě má na ni jít hráč znova, aby špatné myšlenky vyplavil, ale já bych ho další už nepustil. Vydrys sice sebevědomí má a věří si, ale nechal bych to někomu jinému.

Jihočeši zaslouží od fanoušků podporu

Fanoušci Českých Budějovic jsou rozhození, naštvaní a dávají to jasně najevo. I protesty, odvoláváním vedení, bojkotováním zápasů. Jsou krajně negativní. Na názor i postoj mají právo, mohou se vyjádřit, ale týmu to rozhodně nepomáhá.

Sám jsem to zažil ve Spartě, když se fanouškům nelíbil trenér Jaroslav Hřebík. Nebyli spokojeni s výkony a výsledky, dávali to jasně najevo, ale nehraje se v takové atmosféře fakt dobře.

Připomenu v této souvislosti statečný výkon Olomouce proti silnému Jablonci, kdy poločas hrála v deseti. A diváci křičí vedení ven! Souhlasím s trenérem Tomášem Janotkou, že si jeho svěřenci zasloužili spíš pochvalu a ocenění. Soupeře v početní převaze museli přeběhat, přebojovat.

Situace v Českých Budějovicích je obdobná, mladíci by potřebovali spíš pomoct než je ještě víc srážet. Leží to na nich, nepromění šance, které by v jiných klubech skončily gólem.   

V Edenu ve 32. minutě za bezbrankového stavu nacentroval z pravé strany David Douděra, míč po lehké teči od domácího Ondřeje Lingra trefil do ruky Ludvíčka a rozhodčí Dominik Starý bez jakékoliv prodlevy nařídil penaltu.

Tomáš Chorý z pokutového kopu nezaváhal a nasměroval lídra tabulky k vítězství 3:0.

„Míč byl lehce tečován hráčem domácího družstva, ale jednalo se o přestupek, protože provinivší se hráč měl ruku zjevně vystrčenou nepřirozeně před tělem. Rozhodčí správně nařídil pokutový kop pro domácí,“ uvedla komise.

V Olomouci videorozhodčí několik minut přezkoumával došlápnutí domácího kapitána Breiteho na ležícího Dominika Hollého.

Poté vyzval sudího Ladislava Szikszaye ke kontrole zákroku ze záznamu a hlavní arbitr nakonec záložníka Sigmy v páté minutě nastavení první půle rovnou vyloučil. Hanáci i v oslabení udrželi bezbrankovou remízu.

„Rozhodčí na základě intervence VAR (videorozhodčího) správně vyloučil hráče domácího družstva za šlápnutí na kotník ležícího soupeře. Vyloučený hráč se mohl šlápnutí na soupeře vyhnout,“ usoudila komise, že šlo o úmysl.

Ve šlágru kola mezi Plzní a Spartou na začátku druhého poločasu za stavu 1:0 hostující Martin Vitík ve vápně viditelně přidržel Princeho Adua, který se snažil dorážet po střele Pavla Šulce. Rozhodčí Karel Rouček penaltu nenařídil a komise mu dala za pravdu.

„Hráč hostujícího družstva při dobíhání míče vyraženého brankářem krátce přidržel za dres hráče domácího družstva, o přestupek se nicméně nejednalo,“ mínila komise. Situace neměla přímý vliv na výsledek, Plzeň až do konce udržela vedení 1:0 a poskočila před soupeře na druhé místo tabulky.

Podle komise rovněž nechyboval sudí Jan Petřík, když v zápase Liberce se Slováckem za stavu 1:0 nenařídil ve 24. minutě penaltu pro hosty.

Kapitán týmu z Uherského Hradiště Stanislav Hofmann v pádu nepřesně vystřelil a vzápětí jej kopl domácí Aziz Kayondo, na pokutový kop to ale bylo málo.

„Hráč hostujícího družstva v pádu vystřelil na branku a následně došlo k nezaviněnému kontaktu s hráčem domácího družstva. O přestupek se nejednalo,“ konstatovala komise.

Hofmann byl po Kayondově zákroku v bolestech několik minut ošetřován a krátce po návratu na hřiště dostal rovnou červenou kartu za zastavení unikajícího Denise Višinského.

Tuto situaci komise veřejně nekomentovala, neboť ji novináři nezařadili mezi čtyři vybrané situace z kola, k nimž se podle manuálu šéfové sudích vyjadřují. Liberec zápas vyhrál 4:0.

Vedení odvolalo Saňáka a jeho asistenta Marka Kuliče několik hodin po sobotní domácí porážce 2:3 s Ostravou.

Pardubicím se začátek ročníku nepovedl a v ligové tabulce jim po 12 zápasech patří předposlední místo, které znamená účast v baráži.

Jednačtyřicetiletý Střihavka jako hráč vybojoval mistrovský titul se Spartou, Slavií, Plzní a Žilinou.

Debut na lavičce Východočechů si odbyde ve středečním 3. kole domácího poháru na hřišti třetiligových Záp. Trenérská premiéra v nejvyšší soutěži ho čeká v neděli na stadionu pražských Bohemians 1905.

Před nejhorším celkem soutěže Českými Budějovicemi mají Východočeši v současnosti šestibodový náskok. Za posledních šest kol získali jenom jeden bod a mají na kontě sérii čtyř porážek.

„Přicházíme do Pardubic s tím, že chceme přinést určité věci, které jsme mezi sebou měli nastavené v našem předchozím působišti. Opíráme se o poctivou a tvrdou práci. Naším cílem je, aby tým předváděl co nejlepší fotbal, který bude přinášet ovoce v podobě výsledků,“ uvedl Střihavka.

„Jsme ve složitější situaci, jelikož jsme si tým nemohli připravit. O to větší výzva to pro nás je. Víme, že tým pracoval velice dobře, jen měl smůlu a některé zápasy nedotáhl do konce,“ prohlásil někdejší mládežnický reprezentant.

Angažmá v Pardubicích považuje za obrovskou zkušenost.

„Je to pro nás neskutečná zkušenost. Ještě včera jsme se loučili s klukama ve Slavii a dnes už jsme tady. Je to velký skok, ale zároveň i výzva. Mám rád překonávání překážek, proto se na to moc těším a věřím, že to společně zvládneme,“ řekl Střihavka.

Spolu s asistenty dovedl v minulé sezoně rezervní mužstvo Slavie do druhé ligy.

„Je za nimi vidět práce, která je velmi dobrá a kvalitní. Víme, že rádi pracují s mladými hráči, a my mladý kádr máme. Čeká nás velký kus práce. V tuto chvíli máme sedm bodů, pro nás je jasná priorita v Pardubicích nejvyšší soutěž udržet. Tímto bych chtěl poděkovat celému vedení SK Slavia Praha, že došlo k rychlé dohodě k uvolnění trenérů z B-týmu. Moc dobře si uvědomujeme, že je to pro celý klub velký zásah,“ podotkl sportovní ředitel Pardubic Vít Zavřel.

V této ligové sezoně odvolaly trenéra už čtyři týmy. V neděli skončil ve Slovácku Roman West, jehož dočasně nahradil asistent Jan Palinek.

Po pouhých dvou kolech dostal vyhazov u českobudějovického mužstva Jiří Lerch a nahradil ho František Straka. V Mladé Boleslavi vystřídal Davida Holoubka švédský kouč Andreas Brännström.

Lorenziová upadla při pondělním tréninku ve Val Senales v Jižním Tyrolsku. Podle svědků ztratila ve vysoké rychlosti kontrolu nad lyžemi, které se jí rozjely, a narazila nejprve obličejem do zledovatělé sjezdovky. Záchranářský vrtulník ji převezl do nemocnice v Bolzanu, kde dnes ráno zraněním podlehla.

Mladší sestra Lucrezie Lorenziové, jež už se objevila i ve Světovém poháru, patřila aktuálně do třetí skupiny národního týmu.

Členka armádního sportovního centra v březnu získala v Sarentinu italský titul v super-G, vloni na MSJ v Chatelu obsadila šesté místo ve sjezdu a osmé v superobřím slalomu.

Originálním stylem hry, šikovností, málo vídanou variabilitou i schopností porážet největší hvězdy baví nejen české fanoušky, ale i nestranné a slavné milovníky tenisové elegance.

Už dříve se mezi obdivovatele Karolíny Muchové přihlásily výrazné postavy tenisové historie, například Mats Wilander nebo Martina Navrátilová. A chvalozpěvy pokračují dál.

Tenisovým světem se rozléhají paradoxně i nyní, kdy Češka nehraje na žádném z turnajů a nabírá síly před závěrem sezony, kdy by měla být jedničkou české reprezentace na Poháru Billie Jean Kingové.

„Karolína Muchová je tou nejlepší tenistkou, kterou letos neuvidíte na Turnaji mistryň,“ zahájil svoji úvahu americký novinář a spisovatel Peter Bodo, který už v letech 1979 a 1981 vyhrál cenu WTA Tour pro nejlepšího autora roku.

Podle něj je Muchová pro mnoho tenisových nadšenců splněným snem.

„Pro ně je momentálně tou nejbližší připomínkou Rogera Federera, teď když je stylová hra švýcarské ikony pryč. Jenže pro mnohem menší, elitnější skupinku není Karolína Muchová ničím jiným než noční můrou,“ uvedl autor píšící zejména pro magazín Tennis.com.

Myslel tím elitní hráčky. Muchová je pro ně často neuchopitelnou překážkou a statistiky její výsadní právo trápit smetánku jen potvrzují.

Češka se před lety stala první hráčkou od Martiny Navrátilové, která dokázala vyhrát pět z prvních šesti svých zápasů proti oponentkám z první pětky.

Od začátku sezony 2023 zapsala vynikající bilanci osmi vítězství a deseti porážek proti tenistkám z top 10, přestože tři čtvrtě roku nehrála kvůli zranění.

„Je naprostou záhadou, jak mohla být čistým peklem pro špičkové tenistky s přihlédnutím k tomu, že neměla herní praxi a pořád bojovala s nějakými obtížemi,“ podivil se Bodo.

Za jakousi raritu na ženském okruhu považuje Muchovou i slavný trenér Paul Annacone.  

„Někdo, kdo je takhle moc talentovaný, dokáže přivodit těm nejlepším řadu těžkostí, dostat je do značného diskomfortu,“ analyzoval Muchovou muž, který stál u mnoha úspěchů tenisových legend Rogera Federera, Tima Henmana či Petea Samprase.

Podle Annaconeho těží Muchová z toho, že do zápasů nastupuje v roli outsiderky. Vyhovuje jí přenechat veškerý tlak na stranu výše postavené protivnice.

„Když jste tak dobří, jako je Muchová, a nejste pod tlakem, že musíte vyhrát, tak je to pro vás přirozeně mnohem snazší,“ dodal.

Mezi osm nejlepších hráček sezony, které si to na začátku listopadu pojedou rozdat do Rijádu, se Muchová nedostala jen proto, že po vážném zranění zápěstí začala hrát až na konci června.

I tak se dokázala okamžitě zařadit mezi nejnebezpečnější tenistky, hrála finále v Palermu, semifinále na US Open, další finále na „tisícovce“ v Pekingu a znovu semifinále v čínském Ning-po.

V žebříčku už vyšplhala na 23. pozici a podle expertů patří mnohem výš.

Mohlo by vás zajímat: Muchová nadchla na US Open nevídaným úderem: