Zábavy bylo kolem Tomáše Macháče v uplynulé sezoně víc než dost. Rodák z Berouna bavil nejen na kurtu, kde často předváděl až exhibiční momenty, ale i mimo něj. 

V první polovině sezony se řešily zejména jeho „nejkratší trenky na okruhu“, tedy specifický herní oděv, kterým připomíná ikonickou módu tenistů z 80. let minulého století: Johna McEnroea nebo Björna Borga.

Na módu se Macháče ptala i redaktorka tenisové asociace ATP, která si na závěr sezony vycházející českou hvězdu pozvala do svého pořadu.

Čech prozradil, že miluje obleky.

„Ano, rád se takhle oblékám. Nejdu po žádné speciální značce, většinou si kupuju obleky v Austrálii a miluju styl Peaky Blinders,“ přiznal Macháč svou obsesi k jednomu z nejlépe hodnocených seriálů všech dob, v české distribuci pojmenovanému Gangy z Birminghamu.

Označil se také za velkého fanouška herce Cilliana Murphyho, letošního držitele Oscara za hlavní roli v životopisném snímku Oppenheimer od Christophera Nolana.

„To je můj styl. Celý seriál už jsem viděl sedmkrát,“ překvapil rodák z Berouna. Jde o úctyhodný výkon: britské dílo má šest sérií a celkovou délku přes pětatřicet hodin.

Šokovaná redaktorka následně přiznala, že Peaky Blinders nikdy neviděla.

„Tenhle rozhovor je u konce. My už musíme jít,“ zvedal se Macháč naoko uraženě, než se rozesmál a zase posadil. Redaktorka mu hned slíbila, že seriálový rest brzy napraví.

Třicetiletý Stošek si musel najít nové angažmá poté, co skončil tým Canyon Sidi Kristiana Hynka, protože nemohl finančně plnohodnotně zajistit příští sezonu.

„Koncem července po Transalpu přišlo echo, že bude konec. Začal jsem jednat. Možností bylo jenom pár. Bylo to složité v tom ohledu, aby můj budoucí tým splnil moje požadavky. A moje nároky byly s ohledem na výsledky poměrně vysoké. Týmů, co jsou schopné to splnit, tolik není,“ uvedl Stošek.

Se zástupci španělské stáje, jejíž barvy bude hájit, jednal v polovině srpna. „Jednání byla náročná. Pochopitelně to bylo horší i tím, že náš tým končil. To mě stavělo do trošku nevýhodné pozice. Kdybych odcházel v polovině smlouvy, bylo by jednání asi jiné. Myslím ale, že budu pro tým přínosem. A oni se mi pokusili zlepšit podmínky, když jsem se stal mistrem Evropy v gravelu, přestože nemuseli,“ ocenil.

V novém působišti narazí i na maratonského mistra Evropy Wouta Allemana. „Jsou tam také Hans Becking či José Dias, který bude pravděpodobné mým parťákem na Cape Epic. Je to zaběhnutý tým s hodně dobrým závodním programem. Budeme se hodně soustředit na maratony. Těším se na to a věřím, že se mi bude dařit. Byl bych radši, kdybychom pokračovali jako Canyon, ale to se holt stává. O dost těžší je to pro Kristiana, který to budoval,“ podotkl Stošek.

Jinak se toho pro něho moc nemění. „S týmem se budu potkávat víceméně na závodech. Do Girony, kde mají zázemí, pojedu v polovině prosince trénovat. Jsou nadšení z gravelu. Když budu chtít, může být gravel polovina mého závodního programu. Spíše bych to však viděl sedmdesát na třicet. Má být nová maratonská série jako svěťák, pak kompletní série závodů Epic. A jednorázovky, k tomu gravel. Cíle se budou upravovat podle výsledků v sezoně. Každopádně bych chtěl jet mistrovství světa v gravelu,“ nastínil.

V gravelu, který začal zastiňovat maratony na horských kolech, chce využít příležitost. „Je to o tom nenechat si ujet vlak. Nechci se do toho hrnout, ale když mám výhodu, že je to blízko k maratonu, tak by byla blbost té příležitosti nevyužít. Pokusím se adaptovat. I Canyon nám tvrdil, že u nás končí, protože budoucností je gravel. Jestli to tak je, tak by byla blbost gravel odmítat,“ uvedl Stošek.

V tréninku nic nezměnil. „Charakter závodu je podobný. Je to pro mě pořád jízda v terénu přibližně čtyři až pět hodin, což umím nejlépe. Není to pro mě velký rozdíl. Navíc kolem Plzně nemám moc příležitostí trénovat techniku. Trénuji hodně na silnici. Na gravelové závody jsem se nepřipravoval nijak speciálně. Jen jsem se povozil před a pak jel závod.“

Závodit v nové sezoně by měl poprvé v únoru. „První či druhý týden Mediterranean Epic, pak v druhé polovině Andalucia. A následně Cape Epic. Musím si hlavně pohlídat, aby závodů nebylo zbytečně moc. Je nás pět chlapů a dvě holky. Jsme však domluvení, že všichni nebudou všude, ale rozdělíme se. V Česku pojedu určitě mistrák republiky v maratonu i na gravelu. V rámci duševní očisty snad i nějaké Kolo pro život. Doufám, že prostor bude,“ řekl Stošek.

„Titul není jen o rychlosti, ale o konzistenci, mentalitě a vědomí, že každý den závodíte s nejlepšími na světě. Letos jsem si uvědomil, jak privilegovaný život žiju,“ řekla dojatá hvězda jedné stopy.

Tak Jorge Martin slavil titul:

Ovšem cesta dnes 26letého závodníka na motocyklový trůn nebyla vůbec snadná. Historicky první šampion MotoGP z nezávislého týmu (Pramac Ducati) musel překonat řadu obtíží.

Na světové scéně Španěl debutoval v roce 2015 v Moto3 jako čerstvý vítěz Red Bull MotoGP Rookies Cupu. Tedy v šampionátu nadějí, který před ním vyhráli i Češi Jakub Kornfeil a Karel Hanika.

„Když jsem začínal, nikdy jsem si nedokázal představit, že budu bojovat s těmi nejlepšími o titul. Ale každý pád, každá překážka mě naučila, jak se zvednout a jít dál,“ vzpomínal Martin.

Talent se prosazoval postupně

Už v první sezoně pravidelně dojížděl v bodované patnáctce. Přestože jeho výkony naznačovaly velký potenciál, cesta na vrchol byla trnitá.

V roce 2016 se na mokrém asfaltu v Brně dočkal svých prvních stupňů vítězů. Jenže zranění ho připravila o několik závodů, což ho v konečném hodnocení poslalo na 16. místo.

V roce 2017 vyměnil Mahindru za Hondu a hned z toho bylo premiérové vítězství v závodě Moto3, které vybojoval ve Valencii. Skvělá sezona ho připravila na útok na titul.

V týmu Fausta Gresiniho na japonském motocyklu zvítězil v sedmi Grand Prix a suverénně si dojel pro korunu šampiona nejslabší třídy v rámci světového šampionátu.

Právě tady se díky Martinově strojově přesné a nekompromisně precizní jízdě zrodila přezdívka Mart1nator.

Následoval očekávaný přechod do Moto2, ale tam se prosadil až ve své druhé sezoně. Tu ozdobil dvěma vítěznými Velkými cenami.

Jenže ani Martin se nevyhnul nákaze covid-19, kvůli které přišel o dva závody, což ho stálo naději na titul mistra světa.

Těžký pád ještě víc motivoval

Přesto talent madridského rodáka nezůstal nepovšimnut šéfy týmů MotoGP. Místo mu nabídli u Pramacu, kde před třemi lety poprvé osedlal netovární Ducati.

Už ve svém druhém závodě mezi elitou získal pole position a skončil třetí. Pak ale přišel velký pád v Portimau, který si vyžádal osm zlomenin, a jezdec tak přišel o čtvrtinu sezony.

„Po pádu v Portimau jsem si myslel, že je konec. Ale dokázal jsem se vrátit silnější – právě tyhle okamžiky mě připravily na to, abych se stal mistrem světa,“ připomněl závodník kritický moment kariéry.

Navzdory přetrvávající bolesti se, jak to šlo nejdříve, vrátil za řídítka. Odhodlání přineslo na rakouském Red Bull Ringu premiérové vítězství v MotoGP.

Další rok už pokukoval po místě v továrním týmu Ducati. Ale příliš často padal a nedokázal naplnit svůj potenciál.

To vše se radikálně změnilo loni. Z Martina se stal skutečný vyzyvatel úřadujícího šampiona, továrního jezdce Ducati Francesca Bagnaii. Stal se králem sprintů a vyhrál sedm ze závěrečných devíti sobotních zkrácených závodů.

Přesto v dramatickém finále ve Valencii o titul těsně přišel, což ho motivovalo k tomu, aby v roce 2024 vynaložil veškeré úsilí na to, aby dosáhl svého cíle.

K úspěchu pomohl i psycholog

Jenže ani to nepřesvědčilo šéfy italské značky, aby Martina angažovali do „továrny“. „Rozhodnutí Ducati nezařadit mě do továrního týmu mě motivovalo k dosažení ještě lepších výsledků,“ přiznal.

Italům oplatil jejich nezájem ziskem vysněného titulu mistra světa. Klíčem byla mentální odolnost. Zásadní roli v tomto ohledu sehrál jeho psycholog Xero Gasol, který pomohl Martinovi zbavit se strachu z prohry a soustředit se na radost z jízdy.

„Titul není jen o rychlosti, ale o konzistenci, mentalitě a vědomí, že každý den závodíte s nejlepšími na světě. Letos jsem si uvědomil, jak privilegovaný život žiju,“ vysvětlil španělský závodník.

Spolupráce s Gasolem začala už loni a přinesla okamžité výsledky. Martin se naučil žít přítomností, lépe zvládat tlak a užívat si závody. I když přišel o body například po pádu v Německu nebo riskantní volbě pneumatik v Misanu, dál kráčel za titulem.

Protože Ducati vedle Bagnaii už během sezony potvrdila od roku 2025 příchod Marca Márqueze, začal se Martin ohlížet po novém místě. Překvapivě se rozhodl pro tovární tým Aprilia, který chce zvednout na úroveň jeho italského rivala.

„Věřím v potenciál týmu Aprilia dosáhnout vrcholu v MotoGP,“ prohlásil.

Martinova houževnatost může tomuto týmu pomoci uspět, stejně jako letos dovedla stáj Pramac k senzačnímu titulu.

Němce, jimž chybí světová dvojka Alexander Zverev, nasměroval za postupem Daniel Altmaier, jenž v úvodní dvouhře porazil Gabriela Dialla 7:6, 6:4. Rozhodující druhý bod přidal Jan-Lennard Struff: otočil souboj týmových jedniček a zdolal Denise Shapovalova 4:6, 7:5 a 7:6.

„Byl to neuvěřitelný zápas, neskutečně těsný. Jsem šťastný, že jsem pro náš tým získal tenhle bod. Je to pro nás velký krok a teď chceme projít až do finále,“ řekl v rozhovoru na kurtu Struff.

Němci postoupili do semifinále Davis Cupu po třech letech, tehdy prohráli 1:2 s Ruskem. V týmové soutěži naposledy triumfovali v roce 1993.

Altmaier porazil Dialla za necelé dvě hodiny. Pomohlo mu deset es, udělal jen 18 nevynucených chyb. Šestaosmdesátý hráč světa Diallo jich nasbíral 46.

Čtyřiatřicetiletý Struff poté zvrátil nepříznivý vývoj se Shapovalovem, kterému nepomohlo ani 27 es. První set Struff prohrál po ztracenému servisu v desáté hře. Ve druhé sadě ale srovnal díky brejku v 11. gamu a rozhodující třetí set vybojoval v tie-breaku poměrem 7:5.

Závěrečný turnaj tenisového Davisova poháru v Málaze – čtvrtfinále:

Německo – Kanada 2:0

Altmaier – Diallo 7:6 (7:5), 6:4, Struff – Shapovalov 4:6, 7:5, 7:6 (7:5).

Jednačtyřicetiletý Farah si vyběhl s manželkou Taniou do okolí svého domu, který se nachází v rozlehlém oploceném areálu v Surrey nedaleko Londýna.

V exkluzivní čtvrti se někdejší úspěšný vytrvalec cítil tak bezpečně, že si telefon nechal u soukromé silnice s tím, že si ho na konci běhu vyzvedne.

O chvíli později ale šestinásobný mistr světa v bězích na 5 000 a 10 000 metrů zpozoroval, jak se k jeho odloženému telefonu blíží bílá dodávka. V této čtvrti auto působilo podezřele, místní jezdí v drahých sporťácích nebo SUV.

Jeden ze dvou mužů v dodávce vzal Farahův mobilní telefon. V tu chvíli Farah zasprintoval a dostihl zloděje dříve, než jejich dodávka nabrala plnou rychlost. Zloději mu pak telefon vrátili.

Farah byl podle svědků rozčilený, jak se mohli zloději dostat do čtvrti, kterou 24 hodin denně hlídá ostraha. To se podle listu Daily Mail nyní vyšetřuje.