Když četla mail, jehož prostřednictvím jí tenisové organizace v srpnu oznamovaly pozitivní dopingový nález zakázaného trimetazidinu, v šoku se usedavě rozplakala.

Jen co si ale usušila slzy, začala Iga Šwiateková se svým týmem podnikat rychlé kroky ke své obhajobě. 

„Pár hodin poté, co jsem se o dopingu dozvěděla, jsem najala právníka z USA, který je specialistou na podobné případy,“ svěřila se pětinásobná grandslamová vítězka v pořadu polské zpravodajské televize TVN24.

A uznala, že špičkoví tenisté mají při řešení podobných kauz nespornou výhodu.

„Rozhodně mi pomohlo, že už jsem vydělala spousty peněz a bez mrknutí oka jsem je mohla utratit, abych prokázala svou nevinu,“ řekla tenistka.

„Vím, že spousta sportovců takovou možnost nemá. Myslím si, že právě proto někteří čekají na verdikt tak dlouho,“ uvedla Šwiateková, která jen na prize money během kariéry vydělala přes 33 milionů dolarů, což ji řadí na osmé místo historických tabulek.

Narážela mimo jiné na případ mladé Češky Nikoly Bartůňkové.

I ona měla letos pozitivní test na trimetazidin, nestačila se ale odvolat, rychle najít zdroj kontaminace a vyhnout se tak provizorní suspendaci. Nakonec nemohla sedm měsíců nejen hrát, ale ani trénovat.

Naopak Šwiateková dostala jen měsíční trest a stihla všechny nejdůležitější turnaje.

„Právníkovi jsem zaplatila asi 70 tisíc dolarů, dalších přibližně 15 tisíc eur šlo na expertní názory a testy,“ vysvětlila a dodala, že si přesné částky vlastně ani nepamatuje.

„Uvádím tyto informace, aby si lidé uvědomili, do jakých problémů se mohou sportovci dostat. Spousta z nich na rozdíl ode mě tolik nevydělává a v některých sportech jsou odměny mnohem nižší,“ dodala třiadvacetiletá rodačka z Varšavy,

Uspěla s obhajobou, že se jí zakázaná látka dostala do těla z volně prodejného melatoninu. Ten si v Polsku zakoupila, aby řešila problémy se spaním.

Podobně jako ona vyvázl velmi lacino z problémů první hráč světa, Ital Jannik Sinner. V březnu měl dva pozitivní testy na anabolický steroid klostebol.

I v jeho případě hrály výraznou roli peníze, když to ale v průběhu roku v rozhovoru pro iDnes naznačil český tenista Jiří Lehečka, se zlou se potázal. Italští fanoušci mu výrok dlouho nemohli odpustit.

„Jannik je schopný plácnout na stůl pět milionů eur na právníky a řekne: Kluci, pojďte, budeme si hrát. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč u něj byli opatrnější,“ uvedl tehdy Lehečka.

V reakcích pak zašla nejdále uživatelka sociální sítě X s přezdívkou La Carla. Poté, co Sinner českého tenistu porazil poslední zářijový den v Pekingu, napsala: „Ahoj Jiří, tohle je důvod, proč on může plácnout na stůl pět milionů eur na právníky a ty ne,“ napsala.

Samotný Lehečka překvapivě rychle reagoval. „Souhlasím,“ odvětil s emotikonem zvednutého palce.

Výsledkem byla negativní smršť komentářů na konto italské fanynky. Svůj příspěvek po chvíli raději smazala.

„Nikdy jsem si nemyslela, že by můj příspěvek mohl způsobit takový chaos. Byl to vtip převzatý z Jiřího prohlášení, které bylo podle mě ultra urážlivé. V každém případě to ode mě bylo hloupé a zbrklé, omlouvám se,“ vysvětlila fanynka.

Slovenské hokejistky sehrály v Piešťanech první fázi kvalifikace o postup na olympiádu 2026 v Itálii. Splnily si povinné výhry, ve všech třech zápasech proti Kazachstánu (8:1), Islandu (15:1) i Slovinsku (14:0) naprosto dominovaly.

Šestnáctiletá Lopušanová, která nastoupila v oficiálních utkáních na dospělé úrovni vůbec poprvé, jim pomohla bodovou smrští. Zaznamenala celkem 18 bodů za 11 gólů a sedm asistencí. Druhá nejproduktivnější Slovenka měla bodů sedm.

Hned v prvním duelu s Kazachstánem vystřihla Lopušanová gólovou parádu, kotouč dostala do branky známým trikem zvaným „Michigan“.

„Po první třetině mi jedno dítě řeklo, že ho mám dát. Tak jsem mu to splnila,“ vyprávěla pak Lopušanová, jako by šlo o samozřejmost.

V jejím případě skutečně nejde o nic tak výjimečného, neboť trefou zpoza brány na sebe poprvé výrazně upozornila před necelými dvěma lety na mistrovství světa juniorek.

Tam uchvátila mimo jiné gólem proti Česku, při kterém si prostrčila hokejku mezi nohama a nechytatelně zakončila. V pouhých čtrnácti letech vyhrála cenu pro nejužitečnější hráčku turnaje.

Zakrátko debutovala i v dospělé reprezentaci, byť tehdy nešlo o oficiální turnaj Mezinárodní hokejové federace IIHF, a uvedla se hattrickem.

„Zní to jako úplná pohádka,“ hodnotil tehdy v rozhovoru pro Aktuálně.cz trenér ženského hokeje Dušan Andrašovský. Zároveň měl lehké obavy, jak mladičká hráčka se svým nadáním naloží, jak odolá velkému tlaku a nárokům okolí.

Lopušanová se s rodiči rozhodla pro zámořskou cestu a druhým rokem navštěvuje střední školu Bishop Kearney ve státě New York. Hokej i studium v Americe si pochvaluje.

„Všichni jsou tam strašně milí, zvykla jsem si velmi rychle,“ popisovala v podcastu pro slovenský web Šport.sk. „Trenéři se pořád zajímají o to, jak se cítím. Máme tam s nimi skvělé vztahy,“ pokračovala.

„Vždy nám podrobně vysvětlují, na co se v tréninku zaměříme. Každý den se díváme i na video. Už teď jsem v Americe získala velké množství zkušeností, posouvám se dopředu. Zároveň se snažím hokejem pořád hlavně bavit,“ podotkla Lopušanová.

V kategorii do 19 let patří její výběr k těm nejlepším v Americe.

Do budoucna Lopušanová vzhlíží k Professional Women’s Hockey League (PWHL), ženské obdobě NHL, která vznikla vloni v létě. Ještě předtím bude ovšem hrát univerzitní ligu ve Wisconsinu.

„Univerzita ve Wisconsinu mě oslovila, od roku 2026 budu tam. Myslím, že po hokejové stránce je to nejlepší adresa v Americe, už dlouho jsem je sledovala. Potom bych ráda hrála za Boston nebo New York,“ zasnila se rodačka ze Žiliny.

Mimořádně úspěšná přitom v zámoří není jen na ledě, ale i na trávníku. Lopušanová hraje za školní družstvo také flag fotbal, což je bezkontaktní verze amerického fotbalu, která bude k vidění na olympiádě 2028 v Los Angeles.

Lopušanová byla výraznou součástí týmu, který uspěl ve finále státního šampionátu. Sama pomohla několika touchdowny.

„Odmalička jsem hrála více sportů. Kdysi jsem chtěla být fotbalová brankářka, brácha na mě kopal balony a naučila jsem se chytat. V Americe jsem se postupně naučila i házet,“ vyprávěla v podcastu.

„Ale nemusíte se bát, hokej mě baví více,“ ubezpečila s úsměvem.

Na začátku nového roku čeká Lopušanovou mistrovství světa juniorek ve Finsku, v únoru je pak na programu druhá fáze olympijské kvalifikace v Německu.

Slovenky se o místo pod pěti kruhy poperou s Němkami, Maďarkami a Rakušankami. Účast Lopušanové by pro ně mohla být zcela klíčová.

„Olympiáda je můj sen. Turnaj v Německu by mohl být problémem pro školu, ale pobavím se o tom a určitě bych chtěla přijet,“ řekla 16letá hvězda, poté co na konci úspěšného víkendu v Piešťanech rozdala množství podpisů a společných fotek.

Oscar Pistorius, bývalý atletický hrdina i usvědčený vrah, opět vzbuzuje kontroverze. Pouhých pár měsíců po svém podmínečném propuštění navázal nový vztah s třiatřicetiletou Ritou Greylingovou.

Blondýna je přitom až nápadně podobná zastřelené Reevi Steenkampové. Zatímco Pistorius se snaží vést nenápadný život, rodina jeho oběti otevřeně varuje novou partnerku bývalé sportovní hvězdy před nebezpečím, které v sobě stále může skrývat.

June Steenkampová, matka zavražděné modelky a právničky, Greylingovou varovala přes média. „Nechápu, jak může nevidět varovné signály. On stále nezvládá svůj hněv,“ uvedla.

Tento povahový rys podle ní vedl i k tragické smrti její dcery, kterou Pistorius zastřelil v roce 2013 během svatého Valentýna. Navzdory Pistoriusovu tvrzení, že šlo o nešťastnou náhodu a domníval se, že v koupelně je zloděj, rodina Steenkampové věří, že ji zabil v návalu vzteku po hádce.

„Měl podstoupit terapie na zvládání hněvu, ale v době, kdy byl ve vězení, se tomu vyhýbal. Dvakrát jsme dokonce zabránili jeho propuštění, protože jsme věřili, že stále představuje hrozbu. Nic se nezměnilo, hněv v něm zůstává a nebezpečí pro ženy je reálné,“ dodala Steenkampová, která po smrti své dcery založila nadaci na pomoc obětem domácího násilí.

Stejně šokovaná je i Reevina sestra Simone Cowburnová. „Mám husí kůži, když se dívám na fotografie té ženy. Je jako přes kopírák moje Reeva – stejná postava, obličej, vlasy, dokonce i oči. Je to nechutné, jako by chtěl Reevu nahradit jejím klonem,“ řekla zaskočeně.

Zároveň vyjádřila pochybnosti nad tím, jak může nová přítelkyně vedle Pistoriuse klidně spát. „Jak se můžete přitulit k muži, který vypálil čtyři rány, jež naprosto zničily tělo ženy, o které tvrdil, že ji miluje?“ ptá se.

Podle Cowburnová byla její sestra na počátku vztahu s Pistoriusem okouzlena jeho charismatem, ale brzy se mužovo chování změnilo. „Byl stále víc posedlý kontrolou. Jsem přesvědčená, že v osudnou noc chtěla jejich vztah ukončit a on to nedokázal přijmout. Pokud nemohl mít Reevu on, nemohl ji mít nikdo jiný.“

Nová Pistoriusova partnerka je úspěšnou konzultantkou v oblasti podnikání a dlouholetou rodinnou přítelkyní jeho rodiny. Podle zdrojů blízkých páru jejich vztah trvá zhruba tři měsíce a Pistorius se snaží zůstat mimo veřejné dění.

Žije v zabezpečeném sídle svého bohatého strýce v Pretorii, kde se také věnuje práci dobrovolníka v místním reformovaném kostele.

„Snaží se začlenit zpět do společnosti nenápadným způsobem. Vyhýbá se veřejným místům a soustředí se na budování svého nového života v soukromí,“ cituje britský list The Sun svůj zdroj.

Pistorius, známý pod přezdívkou „Blade Runner“, byl kdysi oslavován jako hrdina. Sprinterskými výkony na protézách ohromil svět a stal se prvním člověkem s amputovanými oběma končetinami, který soutěžil na olympijských hrách.

Na vrcholu své kariéry získal zlaté medaile na paralympiádách v letech 2004, 2008 a 2012. Strmý pád však přišel, když zabil Steenkampovou a byl za to odsouzen za vraždu. Z původního trestu třinácti let si odseděl devět.

Zatímco se Pistorius snaží obnovit svůj život, rodina Steenkampové nadále upozorňuje na hrozby, které podle nich představuje. „Rita by měla spát s jedním okem otevřeným,“ dodala sestra atletovy oběti.

Netušil jsem, že Slavia poprvé v lize padne v Teplicích. Myslel jsem si, že tam rozhodně neprohraje. Samozřejmě může nastat po náročné sezoně nějaká únava, ale šlo o poslední zápas roku, šetřit se postrádalo jakýkoli význam. Osobně bych ponechal základní sestavu v té nejlepší podobě, ale jsou i zastánci většího rotování. Avšak sedm změn je dost. To se i projevilo.

Tím nijak nesnižuju výkon Teplic, dokázaly bodovat na Spartě i v Plzni. Ale byl to zápas hlavně o Slavii. Na druhé straně stát se to může, porážka musela někdy už přijít. Liga je kvalitní, nemůžeš ji celou projít bez zaváhání.

Slavia má do jara docela slušný náskok sedmi bodů. Půjde do zimní přípravy s vědomím, že šance na reparát už sice není, je to kaňka na podzimu, ale hráči to v hlavě mít nebudou. Přestávka je obrovská výhoda, že se poslední porážka vymaže. Neposílí to nijak ani soupeře, aby si řekli – hele, porazit ji jde. Motivaci ukázat se mají vždycky, ať Slavii někdo porazil, nebo ne.

Sparta to zlomila vůlí, moc kvality nepředvedla, naštěstí pro ni Jablonec byl špatný. Trenér Lars Friis fanouškům jasně vzkázal, že nemají čekat do konce sezony hezký fotbal, ale slíbil účinný. To se povedlo proti Bohemce a teď i Jablonci. V minulosti se jí často dařilo, že výsledek urvala. Takové body se ohromně počítají. Nemůžete třicet kol předvádět parády, přijdou i hnusné zápasy.

Plzeň porazila České Budějovice vysoko 7:2. Takový výsledek nestranného fanouška potěší, viděl devět gólů, přitom to nebylo do jedné branky, plzeňského ještě o mnoho více. A českobudějovický dál trpí. Uzavřít podzim se třemi body a skóre 7:56 je skutečně hrozivé. Je to ostuda, to nemá cenu skrývat.

První ligový hattrick v kariéře oslavil plzeňský Honza Kopic. Minule si ho zapsala, rovněž proti Českým Budějovicím, mladoboleslavská legenda Mára Matějovský. Někdo si řekne – náhradníci si na Jihočeších vylepšují ligovou bilanci. Já jim však říkám rytíři fotbalu. Honzovi je pětatřicet, už se pohybuje mezi lavičkou a hřištěm, udržuje se však zdravotně v pořádku a pořád má co ukázat. Fanoušek si navíc připomene jejich nejlepší časy, je to pro všechny příjemné pohlazení.

Nečekal jsem rovněž, že Mladá Boleslav, která chytla v poslední době formu, podlehne doma Olomouci. Ono se to nějak sešlo. Středočechy jako jediné čeká ještě vystoupení v Konferenční lize, po začátku, kdy po třech porážkách už byli odepisovaní, najednou mohou postoupit do jara. A je to v jejich silách. Taková věc v hlavě někde je.

K tomu se samozřejmě přidá únava, navíc Olomouc kvalitu má, což dokázala minule doma se Slavií, kdy vedla a padla až v závěru. Přesto je pro Boleslav porážka hodně nepříjemná. Mohla se dotáhnout na vedoucí skupinu, atakovat přední příčky a znovu proniknout do evropských soutěží. Těžko se dá předpokládat, že Konferenční ligu vyhraje.

Druhý gól padl přímo z rohu. Já to osobně nikdy nezažil, leda v žácích. Možná v dorostu, v chlapech ne. Jde rozhodně o chybu brankáře. Těžko mu může někdo pomoci, každý má svoje úkoly a postavení. Sice se stavějí hráči na lajnu, ale aby zabránili gólu po zakončení soupeře. Jako teplický Michal Bílek dvakrát proti Slavii. Ale tohle bylo na gólmanovi.

Karviná ztratila v závěru na Bohemians dvoubrankové vedení. Je mi jí líto, předvádí odvážný fotbal, hráči dávají do toho srdce, zaujetí a entuziasmus. Ale projevuje se určitá nezkušenost. I když hráli dlouho v početním oslabení bez důležitého stopera Dávida Krčíka. Můžeš sice být šťastný, že jsi venku urval bod, ale pravda je, že jsi dva ztratil. Jde navíc o to, jakým způsobem. Brankáři propadne míč, vršily se zásadní chyby.

Za domácí se dvakrát prosadil obránce Antonín Křapka. Není to náhoda. Jako obránce dobře zná situace před brankou, dovede je tedy vyhodnotit i v útočné fázi. Postaví se, kam má, jde do souboje za každou cenu, najde si balon. Navíc takové situace jdou i trénovat. Není tedy jen řadovým obráncem, který zabrání gólu, získá míč, přihraje ho spoluhráči. Dodává mužstvu přidanou hodnotu.

V Červené skupině se v Saúdské Arábii střetnou Američané Alex Michelsen, Nishesh Basavareddy, Číňan Šang Ťün-čcheng a Francouz Luca Van Assche. Hráči se utkají každý s každým, do semifinále postoupí dva nejlepší.

Devatenáctiletý Menšík si letos v žebříčku ATP polepšil ze 167. na 48. příčku a bude plnit roli třetího nasazeného hráče. Výše jsou jen Fils (20.) a Michelsen (41.). Svěřenec trenéra Tomáše Josefuse také získal minulý týden cenu ATP pro nejlepšího nováčka roku. Uspěl jako druhý Čech v historii, v roce 2013 vyhrál anketu Jiří Veselý.

Z českých tenistů naposledy startoval na turnaji Next Gen před dvěma lety Jiří Lehečka. Rodák z Mladé Boleslavi se tehdy probojoval do finále, v němž nestačil na Američana Brandona Nakashimu. Vloni vyhrál turnaj Srb Hamad Medjedovič, poté co zdolal Filse.