Českým Talentem roku byly dřív grandslamové šampionky Barbora Krejčíková nebo Markéta Vondroušová, ale i třeba sestry Fruhvirtovy, které s přesunem mezi ženy stále bojují. Myslíte, že znáte recept, jak co nejlépe zvládnout přesun k dospělým?
Recept na to podle mě není. Každý to má jinak. Podle mě musíte zlepšovat jak mentální, tak fyzickou stránku. Jestli já něco vypozorovala, tak určitě mi ještě schází síla. Na tom pracuju teď v předsezonní přípravě. Pak je to o zkušenostech. Prostě poznáte, když hrajete proti holce, která už má na WTA několik sezon, zatímco já teprve začínám. Tím si musím projít.
Jak doháníte kondici, trénujete víc v posilovně než na kurtu?
Dvakrát denně trénuju kondici a to třikrát v týdnu. Vždycky tak na hodinu, hodinu a čtvrt. Chodím často běhat na Olymp. Je to náročný, v podstatě jsem na Spartě od rána do večera.
Váš velký vzor Petra Kvitová vždycky říkala, že není tréninkový typ, raději hrála zápasy. Jak to máte vy?
S Petrou se teď vídám na Spartě a mám z toho velkou radost. Vždycky mě bavilo ji pozorovat, sledovat, jak hraje, co dělá. Mě baví trénovat, ráda se někam posouvám, ale zápasy jsou přeci jen pro mě o něco víc. A jsem ten typ hráčky, které to jde líp na kurtu během utkání než v tréninku.
Stihla už vám Petra něco poradit?
Zatím mi neradila, ale před týdnem mi nabídla tykání, to je pro mě velký zážitek. Ale trénink jsme spolu ještě neměly. Ale ráda bych, kdyby se to stalo.
Spolu s tenisem ještě studujete Obchodní akademii, jak to zvládáte?
Škola je hodně náročná. Ale nějak to zvládám a zatím procházím. Vybrala jsem si to, tak to musím dodělat. Studuju online, šla jsem si za tím, abych se mohla učit i z turnajů. Studuju online, za tím jsem si šla, abych se mohla učit i z turnajů. Rodiče mám vysokoškoláky, takže je pro mě důležité mít vzdělání, i když skloubit to se sportem je těžší.
Na základní škole jste si ale zkoušela i herectví, že?
Chodila jsem do dramaťáku, hrozně mě to baví. Někdy v pokoji si dokonce střihnu nějakou scénu. Kdybych nehrála tenis, tak bych asi chtěla zkusit herectví. Třeba na to dojde po kariéře.
Dá se tahle schopnost využít i v tenise?
Podle mě dá. V některých momentech to možná i podvědomě používám. Občas před soupeřkami skrývám, co uvnitř cítím. I když je to těžké, pořád je to tenis a sem tam musím upustit páru. Raketami ale netřískám. Tu jsem zlomila dvakrát, ale omylem. Spadla mi při servisu.
Život na okruhu WTA je ale i plný nepříjemností, třeba kvůli nevyžádaným zprávám na sociálních sítích. Jste na to připravená?
Jsem. Vůbec si to neberu, vidím, že to mají i ostatní tenisté. Je to nevhodné, vůbec by se to nemělo dít, ale nic s tím nenadělám.
Vy jste to navíc už zažila, že? Kvůli tomu, že si vás lidé v tenisovém světě pletli s ruskou tenistkou Ljudmilou Samsonovovou, jste si nechala zkrátit jméno na Samson. Pomohlo to?
Pomohlo to dost. Dřív, když Ljudmila prohrála zápas, tak psali hejtři na sítích mně. Označovali mě i omylem v příbězích na instagramu. To už se teď neděje. Na grandslamech už také nedostávám cizí výplety. S Ljudmilou jsme to řešily, protože máme stejného agenta a ulevilo se nám oběma.
Máte už plán, kde a jak cestu ryze dospělým tenisem zahájíte?
Nemám ještě přesný plán, kde začnu, juniorské turnaje už ale v hlavě nemám. Teď chci hlavně navázat na to, co jsem dokázala loni v Praze i někde jinde.
Dobře tak jinak. Chcete jít cestou menších turnajů ITF, abyste odehrála co nejvíc zápasů, nebo se budete snažit tlačit na nějaké divoké karty, které by vám pomohly poskočit rychleji?
Když se nějaká volná karta najde, bude to super, protože na WTA jsou za jeden vyhraný zápas pak body úplně jiné. Ale věřím si, že když na těch meších turnajích odehraju víc zápasů, o to lépe budu hrát na těch větších. Takže tím začnu a uvidíme, co přijde.