Tokio (Od našeho zpravodaje) – Nebyl to hezký pohled. Dva metry a tři centimetry měřící český kajakář musel po dojetí úterního singlového finále využít služby záchranného člunu, aby ho dotáhl k molu. Byl úplně vyšťavený.

„Říkal, že se z lodi vykulil sám, ale spíš tam bylo osm Japonců, kteří mu pomohli z lodi. Pak už jen ležel na platě, byla tam spoustu dobrovolníků, kteří mu podávali vodu,“ vyprávěla Anna Dostálová, sestra českého kajakáře, která v jeho týmu plní roli fyzioterapeutky. 

V tu chvíli byl Dostál na dně fyzických i psychických sil. Český tým se snažil ochladit jeho přehřátý organismus studenou vodou a ručníky. Velká pomoc ale nakonec přišla od konkurence.

Čtvrtý Němec Jacob Schopf dostal od svého týmu led, když ale viděl, jak na tom český reprezentant je, uznal, že on ho potřebuje daleko víc.

„Bylo to nádherné sportovní gesto. Přišel k němu, kleknul si nad něj a led mu držel na čele. Byla to krásná ukázka olympijského ducha,“ prohlásila Dostálová.

Pak se osmadvacetiletý kajakář zvedl a s vypětím všech sil absolvoval kolečko rozvorů. Pak teprve mohla naplno začít rekonvalesnce. A ta byla potřeba, hned ve středu dopoledne čekal Dostála závod na deblkajaku po boku Radka Šloufa.

„Vlezl do ledového bazénku. Pepa je specifický v tom, že dobře cítí tělo a dobře ví, co potřebuje. I když já to vidím někdy třeba jinak, tak nechám jeho nakonec rozhodnout. Protože kdybych ho do něčeho nutila, tak ho donutím jednou, ale pak už neudělá vůbec nic. Trochu jsme proklepávali ruce,“ přiznala fyzioterapeutka.

Pro Dostála bylo páté místo z finále singlířů velkou ránou, pomýšlel jen na zlato, nakonec z toho nebyla ani medaile. Zpod slunečních brýlí mu během rozhovorů tekly slzy.

„Poprvé jsem ho viděla se usmát, až když si volal s rodinou,“ prozradila starší sestra.

Dostál se pak snažil hlavně brzo usnout a z negativních emocí se vyspat. „Jenže mi to vůbec nešlo. V osm jsem zalehnul a usnul až někdy v jedenáct. Pomohl až Nohavica. Jarek má takové klidné písničky, většinou tak u třetí chrápu. Tímto mu chci na dálku poděkovat,“ vtipkoval už po středečním hladkém postupu do semifinále deblkajaků.

Jeho parťák měl pak pro něj jen slova chvály. „Včera jsem za ním ani nebyl, bylo kolem něj tolik lidí, že ani nebylo potřeba, abych ho povzbuzoval. Je to velký profík a dneska na něm vůbec nebylo poznat, že by byl na dně se silami,“ nešetřil superlativy Šlouf.

Dostál to tak ale úplně necítil. „Když jsem se vzbudil, tak jsem si píchnul do trapézu a úplně mnou projela příšerná bolest. Ale říkal jsem si, že musím být chlap a sebrat se z toho,“ dodal.

S masáží mu pomohla i sestra a celkově byl na středeční závodění dobře naladěn. Ve čtvrtek ho se Šloufem na deblkajaku čekají dvě kilometrové jízdy a oba doufají, že ta druhá bude o medaile.

„Brácha je bojovník a ví nejlíp, jak se dát dohromady. Je hodně chytrý, bere věci rozumově a ví, že udělal všechno, co mohl, teď už to bude jen lepší,“ shrnula jeho příběh sestra.