Chris Amon, Dan Gurney, Jacky Ickx, Clay Regazzoni či Jean-Pierre Jarier. To je jen pár jmen ze seznamu velkých formulových smolařů. V této dekádě se k nim bezesporu zařadil i 32letý Němec.
Zatímco někteří jezdci si za svoji karmu mohli sami (vezměte si třeba všechna špatná rozhodnutí Fernanda Alonsa od prvního odchodu z Renaultu), německý jezdec nebyl vždycky hybatelem svého osudu.
Od začátku kariéry Hülkenberg prokazoval rychlost. V roce 2009 dokázal jako nováček vyhrát šampionát GP2 (současné formule 2). To svedli kromě něj jen Lewis Hamilton, Nico Rosberg, Charles Leclerc a George Russell.
V F1 rodák z Emmerichu nad Rýnem debutoval následující rok. V kokpitu Williamsu získal senzační pole position v Brazílii, první pro britský tým po pěti letech. Jenže ambiciózní mladík příští sezonu nečekaně odešel do týmu Force India. Tam vydržel dva roky, na jeden si odskočil do Sauberu a pak se zase vrátil za volant monopostu předchůdce současného týmu Racing Point.
Chyběl už jen podpis
Před sezonou 2013 přišel první zásah osudu. Jak až nyní prozradil bývalý šéf stáje Mercedes Ross Brawn, byl to právě Hülkenberg, kdo byl druhým v řadě. Ptáte se za kým? Inu, německý jezdec byl plánem B v případě, že by se Nikimu Laudovi nepodařilo přemluvit tehdejšího pilota McLarenu Lewise Hamiltona. „Nika jsem si jako pilota vždycky nesmírně vážil,“ prohlásil Brawn.
Alternativní historie formule 1 tak přišla v blížící se hybridní éře o kapitolu „Panování německého Mercedesu s německým duem Nico & Nico“. Tedy Nico Rosberg a Nico Hülkenberg.
Ani o rok později se Hülkenberg smůly nezbavil. Němec už měl na stole smlouvu s Ferrari, kde by se stal parťákem Španěla Alonsa. V té chvíli vrtošivý Kimi Räikkönen náhle ohlásil návrat do formule 1. No a šéfové z Maranella pochopitelně sáhli po jezdci, který jako doposud poslední získal pro Scuderii titul mistra světa.
Hulk, jak si německý pilot říká, dál věřil, že se špatný los otočí, a dál bojoval o body ve středu pole. Zůstal věrný týmu Force India, který od roku 2017 vyměnil za Renault. Ve francouzském týmu na něj ale letos nezbylo místo. Z F1 tak nuceně odešel s poněkud neslavným rekordem – největším počtem závodů bez umístění na stupních vítězů.
Supernáhradník úřaduje
Ovšem teď v srpnu Hülkenbergovi svitla naděje. Jak už to tak bývá, neštěstí jednoho je štěstím jiného. Protože byl pilot Racing Pointu Sergio Pérez před GP Británie pozitivně testován na covid-19, začal tým horečnatě hledat náhradu.
Akce Kulový blesk mu během 24 hodin přivedla do boxů právě německého závodníka. Jenže Hulkova smůla pokračovala. Do prvního závodu po osmi měsících nakonec neodstartoval. V zaváděcím kole se mu rozhasila spojka a bylo po nadějích.
O týden později se už „supernáhradník“ ocitl v záři pomyslných reflektorů. Třetím místem v kvalifikaci zaskočil všechny soupeře a nejvíc sám sebe. „Vůbec nevím, jak jsem se tu ocitl,“ řekl po kvalifikaci na závod k 70. výročí F1.
V samotné Grand Prix měl téměř až do konce šanci dojet v nejlepší pětce. Jenže pak zase zaúřadoval Hülkenbergův pech. Musel potřetí do boxů pro nové gumy a klesl na sedmou příčku.
I když tuto neděli by se měl Pérez vrátit do kolotoče Velkých cen, jeho záskok zanechal skvělý dojem. Sympatický německý závodník si důrazně řekl o místo na startovním roštu v sezoně 2021. Pokud ho o něj zase nepřipraví smůla, které se ne a ne zbavit.